4 Ads 74/2010 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 74/2010- 123 - text  4 Ads 74/2010 - 132 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobkyně: R. P., zast. Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou, se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, zast. Mgr. Tomášem Zlesákem, advokátem, se sídlem Revoluční 1, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2010, č. j. 1 Cad 110/2009 - 102, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2010, č. j. 1 Cad 110/2009 - 102, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 12. 2008, č. j. MHMP 601814/2008, bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 12 ze dne 3. 9. 2008, č. j. 11307/2008/AAL, kterým byl žalobkyni podle § 33 odst. 1 a 5 a § 66 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pomoci v hmotné nouzi“) odejmut ode dne 1. 5. 2008 doplatek na bydlení. V odůvodnění tohoto rozhodnutí o odvolání žalovaný uvedl, že žalobkyni byl přiznán doplatek na bydlení podle § 33 odst. 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Prvoinstanční správní orgán totiž určil, že stěžovatelku bude považovat pro účely doplatku na bydlení za nájemce, i když užívá jinou než nájemní formu bydlení, neboť posoudil její případ jako vhodný zvláštního zřetele. Stěžovatelka bydlela na ubytovně, kterou opustila a podle potvrzení Centra sociálních služeb Praha ze dne 1. 6. 2008 přenocovala od 1. 5. 2008 do 10. 5. 2008 a od 12. 5. 2008 do 30. 5. 2008 v noclehárně pro osoby bez přístřeší na lodi Hermes. Noclehárnu však nelze považovat za formu bydlení, a proto žalobkyni nelze nedále doplatek na bydlení poskytovat. Rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 12. 2008, č. j. MHMP 737219/2008, bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 12 ze dne 30. 9. 2008, č. j. 12084/2008/AAL, kterým byl žalobkyni podle § 48 správního řádu odejmut ode dne 1. 5. 2008 příspěvek na živobytí. V odůvodnění tohoto rozhodnutí o odvolání žalovaný uvedl, že na základě žádosti ze dne 26. 5. 2008 byl žalobkyni přiznán a vyplácen příspěvek na živobytí ode dne 1. 5. 2008 ve výši 3126 Kč. Jelikož přiznat totéž právo lze z téhož důvodu stejné osobě pouze jednou, byl příspěvek na živobytí přiznaný od dubna 2008 ve výši 3079 Kč na základě rozhodnutí Úřadu městské části Praha 12 ze dne 23. 9. 2008, č. j. 11907/2008/AAL, s platností od 1. 5. 2008 odejmut. Rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 12. 2008, č. j. MHMP 737220/2008, bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 12 ze dne 8. 10. 2008, č. j. 12432/2008/AAL, kterým byl žalobkyni podle § 49 a § 66 zákona o pomoci v hmotné nouzi odejmut ode dne 1. 10. 2008 příspěvek na živobytí. V odůvodnění tohoto rozhodnutí o odvolání žalovaný uvedl, že žalobkyně byla dne 29. 9. 2008 vyzvána, aby ve osmidenní lhůtě osvědčila skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu. Současně byla upozorněna, že pokud ve stanovené lhůtě nesplní povinnosti stanovené výzvou, může být výplata dávky zastavena nebo dávka odejmuta. Žalobkyně však ve stanovené lhůtě správnímu orgánu požadované skutečnosti neosvědčila. Rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 12. 2008, č. j. MHMP 601816/2008, bylo zrušeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 12 ze dne 2. 9. 2008, č. j. 11288/2008/AAL, a věc mu byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Prvoinstančním rozhodnutím byl žalobkyni ode dne 1. 8. 2008 odejmut příspěvek na živobytí. V odůvodnění rozhodnutí o odvolání žalovaný uvedl, že Úřad městské části Praha 12 nepovažoval finanční částku ve výši 1300 Kč přijatou od syna Š. za výživné, nýbrž za příjem uvedený v § 7 odst. 2 písm. j) zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o životním a existenčním minimu“), který je vyloučen pro určení přiměřených nákladů na bydlení podle § 9 odst. 3 písm. c) zákona o pomoci v hmotné nouzi. Částka příjmu byla stanovena bez odečtení přiměřených nákladů na bydlení, i když v odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí je uvedeno, že částka příjmu po odečtení přiměřených nákladů na bydlení není nižší než částka živobytí. Prvoinstančnímu správnímu orgánu se proto ukládá vyrovnat se s uvedenými nedostatky a podle výsledku řízení vydat příslušné rozhodnutí. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 3. 2010, č. j. 1 Cad 110/2009 - 102, ve výroku I. žalobu v části směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2008, č. j. MHMP 601816/2008, odmítl a v ostatních částech ji zamítl, ve výroku II. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení a ve výroku III. přiznal ustanovené zástupkyni žalobkyně odměnu za zastupování ve výši 2400 Kč. V odůvodnění tohoto rozsudku soud ve vztahu k jednotlivým napadeným rozhodnutím žalovaného uvedl následující skutečnosti: Ve správním soudnictví se lze podle § 5 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) domáhat ochrany práv až po vyčerpání řádných opravných prostředků. Uvedená podmínka nebyla v dané věci splněna, neboť rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 12. 2008, č. j. MHMP 601816/2008, bylo zrušeno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, který je v dalším řízení povinen se řídit právním názorem odvolacího orgánu. Proto v této části byla žaloba odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. a) s. ř. s. Stěžejní otázkou ve vztahu k rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2008, č. j. MHMP 601814/2008, je to, zda ubytování v noclehárně na lodi Hermes lze pro účely doplatku na bydlení považovat za jinou než nájemní formu bydlení ve smyslu § 33 odst. 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi. V této souvislosti je nutné vycházet z toho, že pro určení výše doplatku na bydlení je správní orgán povinen zjistit výši odůvodněných nákladů na bydlení připadajících na kalendářní měsíc, zjistit, zda žadatel pobírá příspěvek na bydlení za předchozí kalendářní měsíc a zjistit výši příspěvku na živobytí. Do odůvodněných nákladů na bydlení se přitom započítává nájemné až do výše cílového nájemného a pravidelné úhrady za služby bezprostředně spojené s užíváním bytu, popřípadě obdobné náklady spojené s družstevní vlastnickou formou bydlení. V noclehárně na lodi Hermes však tyto náklady nevznikají, neboť klient platí vždy za jednu noc. Doplatek na bydlení tedy nelze podle § 33 odst. 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi přiznat, pokud žadatel o tuto dávku nemá sjednané dlouhodobé ubytování či nájemní smlouvu. Ve vztahu k rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 12. 2008, č. j. MHMP 737220/2008, je nutné uvést, že pokud účastník správního řízení něco tvrdí a tato informace je vyhodnocena jako rozhodná pro přiznání a výši dávky pomoci v hmotné nouzi, pak je jeho povinností podle § 49 odst. 2 písm. b) zákona o pomoci v hmotné nouzi vyhovět výzvě správního orgánu a osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu, a to ve lhůtě do osmi dnů ode dne doručení výzvy, není-li určena delší lhůta. Pokud účastník řízení tuto povinnost nesplní a o následcích nevyhovění výzvy byl poučen, nese za to odpovědnost. Ze správního spisu je přitom zřejmé, že žalobkyně byla poučena o zastavení výplaty dávky pomoci v hmotné nouzi nebo o odejmutí této dávky v případě nedoložení vyžadovaných dokladů, avšak ta ve stanovené lhůtě požadované skutečnosti správnímu orgánu neosvědčila. Za správné je nutné pokládat i rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 12. 2008, č. j. MHMP 737219/2008. Ze správního spisu totiž vyplývá, že příspěvek na živobytí ve výši 3079 Kč byl žalobkyni přiznán na základě obnovy řízení a byl jí vyplacen za měsíc duben 2008. Na základě žádosti ze dne 26. 5. 2008 byl žalobkyni od 1. 5. 2008 přiznán a vyplácen nový příspěvek na živobytí ve výši 3126 Kč. Podle § 48 odst. 2 správního řádu lze přiznat totéž právo nebo uložit tutéž povinnost z téhož důvodu téže osobě pouze jednou. Z tohoto důvodu byl příspěvek na živobytí ve výši 3079 Kč přiznaný žalobkyni na základě rozhodnutí Úřadu městské části Praha 12 ze dne 23. 9. 2008, č. j. 11907/2008/AAL, s platností od 1. 5. 2008 odejmut. Vzhledem k tomu, že bylo rozhodnuto o odejmutí příspěvku na živobytí, nelze přezkoumávat, jakým způsobem byl žalobkyni vyplacen příspěvek na živobytí přiznaný jí ode dne 1. 5. 2008 ve výši 3126 Kč. Navíc způsob výplaty určuje plátce dávky podle § 43 odst. 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi tak, že bere v úvahu schopnosti a možnosti osoby v hmotné nouzi s dávkou pomoci v hmotné nouzi hospodařit a využívat ji k účelu, ke kterému je určena. Způsob výplaty příspěvku na živobytí pak může plátce dávky určit tak, že nejméně 35 % a nejvýše 65 % přiznané dávky poskytne ve formě poukázky opravňující k nákupu zboží ve stanovené hodnotě nebo prostřednictvím elektronického plate