4 Ads 99/2009 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 99/2009- 64 - text 4 Ads 99/2009 - 70 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: MUDr. J. T., proti žalované: Česká lékařská komora, se sídlem Dolní náměstí 38, Olomouc, proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 6. 2008, č.j. 04/65/336A v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 4. 2009, č. j. 22 Ca 210/2008 – 25, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) podala včasnou kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 4. 2009, č. j. 22 Ca 210/2008 – 25, kterým bylo zrušeno její rozhodnutí ze dne 14. 6. 2008, č. j. 04/65/336A (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž rozhodla, že se žalobce dopustil disciplinárního provinění, neboť závažně porušil § 9 odst. 2 písm. a) zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ČLK“), a § 7 odst. 2 písm. a) stavovského předpisu České lékařské komory č. 1, organizační řád (dále jen „organizační řád ČLK“). Za spáchání tohoto disciplinárního provinění mu uložila podle § 18 odst. 3 písm. b) zákona o ČLK, a § 13 odst. 3 písm. a), odst. 5 Disciplinárního řádu České lékařské komory (dále jen „disciplinární řád ČLK“) disciplinární opatření spočívající v podmíněném vyloučení z České lékařské komory se zkušební dobou v trvání dvou let. Žalobce se disciplinárního provinění dopustil tím, že jako odborný zástupce nestátního zdravotnického zařízení Nemocnice sv. Zdislavy, a.s., se sídlem Mostiště 103, Velké Meziříčí, a přednosta tamějšího chirurgického oddělení nařídil v tomto zdravotnickém zařízení dne 10. 3. 2004 u pacientů J. S. a V. K., dne 11. 3. 2004 u pacientů J. A. a L. N. a dne 16. 3. 2004 u pacientky M. D., provést implantaci endoprotéz typu ANA NOVA, ačkoliv u těchto endoprotéz nebylo v uvedené době vydáno prohlášení o shodě jejich vlastností s technickými požadavky stanovenými obecně závaznými právními předpisy, ani ujištění o vydání tohoto prohlášení, čímž byla porušena § 4 odst. 1 písm. a) a § 4 odst. 4 písm. d) zákona č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zdravotnických prostředcích“). V odůvodnění napadeného rozhodnutí stěžovatelka uvedla, že ze skutkových zjištění vyplynulo, že kloubním endoprotézám typu ANA NOVA rakouského výrobce společnosti INTRAPLANT GmbH nebyla udělena evropská značka shody CE dle směrnice č. 93/42/EHS a ani nebyla posouzena shoda jejich vlastností s technickými požadavky podle § 13 odst. 9 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Protože tyto skutečnosti podle § 4 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. d) zákona o zdravotnických prostředcích jsou podmínkou pro užití těchto zdravotních prostředků, poskytovatel je nebyl oprávněn použít. Zdůraznila, že k těmto závěrům dospěl i Státní ústav pro kontrolu léčiv ve svém rozhodnutí ze dne 12. 7. 2004, č. j. 4031/2004, kterým byla uložena zdravotnickému zařízení Nemocnice sv. Zdislavy, a.s., za předmětnou implantaci uvedených protéz pokuta ve výši 200 000 Kč. Ke shodnému závěru dospělo i Ministerstvo zdravotnictví ve svém rozhodnutí ze dne 22. 9. 2004, Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 24. 6. 2005, č. j. 10 Ca 212/2004 - 40, Česká společnost pro ortopedii a traumatologii na svém zasedání ze dne 11. 5. 2004 i Policie České republiky ve svém usnesení ze dne 22. 12. 2004, č. j. ČTS:PJM-267/OHK-21-2004. Tyto závěry byly vysloveny v uvedené věci, ale netvoří překážku věci rozhodnuté, neboť v nich žalobce nevystupoval, příp. vystupoval v jiném procesním postavení. Stěžovatelka shledala, že MUDr. J. T. byl odborným zástupcem zdravotnického zařízení Nemocnice sv. Zdislavy, a.s., ve smyslu § 9 odst. 2 zák. č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zák. č. 160/1992 Sb.“). Protože použití právně závadných implantátů ANA NOVA nařídil, je za toto jednání odpovědný. Tímto jednáním přitom porušil jednak § 9 odst. 2 písm. a) zákona o ČLK a jednak § 7 odst. 2 písm. a) organizačního řádu ČLK, neboť nevykonával své povolání v souladu a způsobem stanoveným zákony, a nedodržel ani § 1 odst. 3 stavovského předpisu České lékařské komory č. 1, etického kodexu České lékařské komory, neboť nedodržel zákony a závazné předpisy platné pro výkon povolání. Žalobce porušil § 4 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. d) zákona o zdravotnických prostředcích, když použil zdravotnické prostředky, které nesplňovaly veškeré podmínky pro jejich použití. Připomněla, že odborný zástupce, který musí být ze své podstaty i lékařem a tedy členem komory, spadá podle § 2 zákona o ČLK pod její disciplinární pravomoc. K uložené sankci stěžovatelka uvedla, že uložení mírnějšího disciplinární opatření (uložení pokuty od 3000 do 30 000 Kč) by nesplnilo svůj účel, neboť MUDr. J. T. během disciplinárního řízení neprojevil ani jednou politování nad svým postupem, jímž umožnil implantaci právně závadných endoprotéz. Ani následně si neuvědomil své závažné pochybení spočívající v hrubém porušení právních předpisů upravujících oblast poskytování zdravotní péče, které by v obdobných opakujících se případech mohlo mít nedozírné následky v podobě poškození života a zdraví pacientů. Naproti tomu stěžovatelka neuložila přísnější druh disciplinárního opatření (vyloučení z komory), neboť za polehčující okolnost shledala, že pacienti nebyli implantací endoprotéz ANA NOVA poškození a jejich zdravotní stav je v současné době na odpovídající úrovni. Po posouzení těchto okolností uložila MUDr. J. T. za citované závadné jednání disciplinární opatření podmíněné vyloučení z komory, které podle jejího názoru nejlépe vystihne závažnost posuzovaného jednání. Proti tomuto napadenému rozhodnutí podal MUDr. J. T. žalobu, v níž vznesl osm žalobních námitek, které podrobně rozvedl, a navrhl, aby Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) svým rozsudkem pro důvodnost žalobních námitek zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc žalované k dalšímu řízení. V případě, že by krajský soud zamítl žalobu, navrhl žalobce ve smyslu § 65 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), aby krajský soud upustil od uložení disciplinárního opatření, neboť již samotné disciplinární řízení splnilo svůj účel. Krajský soud ve svém rozsudku ze dne 2. 4. 2009, č. j. 22 Ca 210/2008 - 25, shledal všechny žalobní body za nedůvodné, přičemž své úvahy podrobně a přehledně rozvedl v odůvodnění svého rozsudku. Krajský soud se dále zabýval návrhem žalobce na moderaci uložené sankce, přičemž shledal rozhodnutí nepřezkoumatelným. Zdůraznil, že k moderaci může soud přistoupit jen tehdy, pokud správní orgán při ukládání sankce řádně hodnotil veškeré skutečnosti, které vyšly najevo v řízení a které by mohly mít vliv na výši sankce. Jen rozhodnutí, které obsahuje takové řádné hodnocení, včetně všech úvah správního orgánu o tom, jaký měla která z takových skutečností na výši uložené sankce vliv, dává soudu možnost přezkoumat úvahy o výši sankce a případně přistoupit k uplatnění moderačního práva podle § 78 odst. 2 s. ř. s. Podle krajského soudu tomu tak však v dané věci rozhodně nebylo, neboť stěžovatelka stanovila výši sankce pouze na základě tří skutkových okolností případu. Za prvé, že žalobce neprojevil nad svým jednáním lítost a ani následně si neuvědomil závažnost svého jednání, za druhé, že toto jeho jednání by mohlo mít v případě svého opakování nedozírné následky v podobě poškození života a zdraví pacientů a za třetí, že život ani zdraví pacientů nebylo poškozeno. Stěžovatelka se však nezabývala tím, že CE certifikace byla úspěšně ukončena a že žalobce byl výrobcem ujištěn o provedených zkouškách a vlastnostech předmětných endoprotéz (jakkoli to nemělo vliv na okamžik ukončení CE certifikace). Přestože tyto skutečnosti nemohou mít vliv na samotnou odpovědnost žalobce za deliktní jednání, je podle krajského soudu třeba, aby byly řádně vyhodnoceny při úvahách o druhu a výši uložené sankce, což se však v této věci nestalo. Z tohoto důvodu krajský soud napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zrušil bez jednání pro jeho nepřezkoumatelnost a věc podle § 78 odst. 4 s. ř. s. vrátil stěžovatelce k dalšímu řízení a zavázal ji, aby řádně posoudila veškeré žalobcem uváděné skutečnosti, které by mohly mít vliv na výši uložené sankce. Rovněž ji zavázal, aby postavila najisto, jaký primariát zastával v předmětné době žalobce a kterého chirurgického oddělení byl přednostou a zda jako přednosta příslušného chirurgického oddělení měl prav