6 Ads 176/2009 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 176/2009- 69 - text 6 Ads 176/2009 - 69 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: V. P., zastoupeného Mgr. Dagmar Rezkovou Dřímalovou, advokátkou, se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, odbor sociální péče a zdravotnictví, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, zastoupeného Mgr. Tomášem Zlesákem, advokátem, se sídlem Revoluční 1, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 9. 2008, č. j. MHMP 408372/2008, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2009, č. j. 4 Cad 121/2008 - 35, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Ustanovené zástupkyni žalobce, advokátce Mgr. Dagmar Rezkové Dřímalové, se přiznává na odměně za zastupování žalobce a náhradě hotových výdajů částka ve výši 800 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu. Odůvodnění: Rozhodnutím Městské části Praha 6, Úřadu městské části, ze dne 12. 5. 2008, č. j. MCP6 034944/2008, byla podle § 96 odst. 1, 4, zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 2. 2006, odňata měsíčně se opakující dávka sociální péče ve výši 614 Kč přiznaná rozhodnutím tamního úřadu ze dne 23. 1. 2004 a ze dne 2. 3. 2006. V odůvodnění svého rozhodnutí správní orgán uvedl, že žalobce (dále též „stěžovatel“) je poživatelem částečného invalidního důchodu ve výši 3897 Kč a je dlouhodobě veden jako uchazeč o zaměstnání. Nemá žádný jiný příjem. Ze spisové dokumentace vyplývá, že nezbytné náklady k zabezpečení výživy a ostatních základních potřeb včetně dietního stravování činí částku 3100 Kč měsíčně. Na základě těchto skutečností správní orgán dospěl k závěru, že žalobce je schopen si ze svého příjmu uhradit veškeré své nezbytné životní výdaje včetně dietního stravování. K předloženým stvrzenkám za ubytování ve vojenských ubytovnách správní orgán uvedl, že žalobce kromě uvedených stvrzenek nepředložil ani neprokázal jiné nezbytné náklady spojené s bydlením (např. že uhrazuje nájemné za užívání přístřeší, elektřinu nebo plyn). Ze stvrzenek za ubytování přitom vyplývá, že ubytování ve vojenských ubytovnách bylo poskytováno za účelem turistiky, turistiku přitom nelze považovat za nezbytné náklady spojené s bydlením. K odvolání žalobce proti uvedenému rozhodnutí rozhodl Magistrát hlavního města Prahy rozhodnutím ze dne 1. 9. 2008, č. j. MHMP 408372/2008, tak, že odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. K otázce ubytování na vojenských ubytovnách odvolací správní orgán uvedl, že z vyjádření Vojenské ubytovací a stavební správy Praha ze dne 6. 6. 2006 vyplývá, že zásady pro ubytování na vojenských ubytovnách se řídí předpisem Stav - 1 - 2, příloha 2, Směrnice o vojenských ubytovnách. Na ubytovně lze ubytovávat buď na služební (pracovní) cestě, nebo v případě volné lůžkové kapacity na cestě turistické (čl. 23 citovaného vnitrorezortního předpisu). To se vztahuje i na vojenské důchodce a důchodce - bývalé občanské zaměstnance vojenské správy a jejich rodinné příslušníky. Žalobce se v místě trvalého pobytu nezdržuje, užívá se svou matkou byt o velikosti 3+1 na adrese: O. 43, P. 2, tudíž má možnost bydlení v tomto bytě na území hlavního města P. Dojíždění mimo P. za účelem ubytování, jak žalobce namítá, není zejména i s přihlédnutím k nákladům na dopravu důvodné. Žalobci vznikly náklady za ubytování na turistické cestě, které nelze považovat za nezbytné náklady na domácnost ve smyslu zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti. Dávky sociální péče se poskytují k zabezpečení výživy a ostatních základních osobních potřeb a k zajištění nezbytných nákladů na domácnost, tyto dávky nelze poskytovat k úhradě nákladů za turistiku. Ke skutečnosti, že žalobce nemá v užívaném bytě zapojen plyn a elektrickou energii nelze přihlédnout, žalobce dlouhodobě tuto situaci neřeší. K námitce, že v období do 31. 1. 2006 a období od 1. 2. 2006 nedošlo k žádné změně osobních poměrů žalobce nelze podle odvolacího správního orgánu přihlédnout, neboť podle § 96 odst. 4 zákona č. 100/1988 Sb. dávka se odejme ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byla vyplacena. Vzhledem ke skutečnosti, že dávka byla vyplacena za období měsíce ledna 2006, byla odňata v souladu s citovaným ustanovením od 1. 2. 2006. Nebylo možné přihlédnout ani k námitkám žalobce, že argumenty odůvodnění napadeného rozhodnutí nemohou obstát zejména s ohledem na vadnost závěru, že náklady za užívání ubytoven nejsou nezbytné, předchozími rozhodnutími byl shledán sociálně potřebným, o užívání přístřeší k uskladnění věcí a přenocování úřad věděl již od prosince 2003. Proti posledně uvedenému rozhodnutí podal žalobce žalobu, o níž rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 3. 2009, č. j. 4 Cad 121/2008 - 35, tak, že žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posouzení žalobcových námitek ohledně výdajů spojených s ubytováním na vojenských ubytovnách městský soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že žalobce měl možnost základní potřeby spočívající v bydlení a zajišťování hygienických potřeb uspokojovat tak, že by užíval přístřeší v P., které užívá se svou matkou. Námitky týkající se neobyvatelnosti přiděleného přístřeší v důsledku odpojení elektřiny a plynu, nelze v případě žalobce považovat za důvodné. Žalobce prokazoval, že v roce 2003 žádal o připojení na tyto sítě, avšak firma, která nemovitost spravuje, na tuto žádost nereagovala. Žalobce nedoložil, že by poté podnikl další kroky k tomu, aby zajistil pro přístřeší připojení k uvedeným sítím a zajistil tak obyvatelnost tohoto bytu. Městský soud dal za pravdu žalovanému potud, že pro zajištění žalobcových základních potřeb spojených s bydlením nebylo vyhledáváním turistických ubytoven mimo P. nezbytné. Soud připustil, že žalobci nelze samozřejmě určovat, jakým způsobem bude své osobní potřeby, a to je i bydlení, zajišťovat, poukázal však na to, že státní orgán je oprávněn ve smyslu § 4 odst. 1 zákona č. 482/1991 Sb. posoudit, zda náklady spojené s uspokojováním základních osobních potřeb jsou náklady nezbytnými. Takovými náklady jsou jistě náklady na bydlení a provoz domácnosti a služby spojené s užíváním bytu a energie pro provoz domácnosti. Takové náklady však žalobce nedoložil. Ze zjištěných skutečností vyplývá, že si žalobce neobstaral jiné bydlení a v jeho případě i když osobně využíval ubytovny k uspokojení svých potřeb, hygienických i k případnému přechodnému bydlení, nejednalo se o náklady nezbytné. Pokud žalobce namítal, že přístřeší nebylo přiděleno jemu, ale jeho matce a proto se on sám nemohl domáhat připojení k elektřině a plynu, není možno podle názoru městského soudu k této námitce přihlédnout. Žalobce žil společně s matkou a je zřejmé, že odpojení od uvedených zdrojů energií se dotýká i jí. Měl-li žalobce výhrady ke stavu přístřeší, které bylo jemu a jeho matce přiděleno a odkazoval přitom na stanovisko uvedené v usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 11. 1997, sp. zn. 19 Co 690/97, kdy mimo jiné jednou z podmínek a náležitostí, které přístřeší má mít, je i možnost přímého nebo nepřímého vytápění, uvedl k tomu městský soud, že tato možnost v přiděleném bytě dána je, protože byt může být napojen na zdroje energií, které umožní vytápění, avšak k tomu je třeba, aby žalobce, popř. jeho matka podnikli patřičné kroky k zajištění připojení k těmto zdrojům energie. Jak je zřejmé ze správního spisu, žalobce nedoložil, že by byly takové kroky podniknuty. Řešil-li žalobce své potřeby využíváním turistických ubytoven v rámci turistiky, je to jeho volba řešení situace. Správnímu orgánu pak podle názoru městského soudu nelze s ohledem na provedená zjištění vytknout, že žalobcem doložené náklady na toto bydlení v turistických ubytovnách nepovažoval za nezbytné náklady na domácnost. K námitce žalobce, že v jeho situaci nedošlo ke změně osobních poměrů oproti období do 31. 1. 2006, kdy byla žalobci opakovaně dávka sociální péče přiznávána, městský soud uvedl, že předmětem přezkumu v této věci není období před odnětím dávky sociální péče a posouzení důvodnosti poskytování této dávky v předchozím období. Napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o odnětí měsíčně se opakující dávky sociální péče od 1. 2. 2006. V těchto rozhodnutích byly hodnoceny žalobcem předložené doklady, jimiž dokládal výši svých nákladů na domácnost. Správní orgán mohl rozhodnout o odnětí této dávky pouze od následujícího dne po dni, jímž uplynulo období, za které byla dávka již vyplacena. Bylo tak postupováno v souladu s § 96 odst. 4 zákona č. 100/1988 Sb. a v tomto procesním postupu neshledal městský soud žádné pochybení. Městský soud tak dospěl k závěru, že žalobcovy námitky nejsou důvodné, a p