6 Ads 48/2009 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 48/2009- 102 - text 6 Ads 48/2009 - 102 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobkyně: ARCHER SHERIDAN, s. r. o., se sídlem Bucharova 2/1281, Praha 5, zastoupené Mgr. Zuzanou Červenou, advokátkou, se sídlem Újezd 46, Praha 1, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 11. 2005, č. j. 323 - 6003 - 4211 - 25.10.2005/Klí, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2008, č. j. 12 Cad 1/2006 - 41, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2008, č. j. 12 Cad 1/2006 - 41, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadá rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 27. 11. 2008, č. j. 12 Cad 1/2006 - 41, kterým byla zamítnuta její žaloba proti výše označenému rozhodnutí žalované. Tímto rozhodnutím žalovaná zamítla stěžovatelčino odvolání proti platebnímu výměru Pražské správy sociálního zabezpečení (dále jen „PSSZ“) ze dne 9. 9. 2005, č. j. 744/2208/05, jímž byla stěžovatelce podle ustanovení § 104c zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení“), uložena povinnost zaplatit nedoplatek na pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti ve výši 16 830 Kč a penále z tohoto pojistného ve výši 2507 Kč. Tento nedoplatek vznikl podle žalované tak, že stěžovatelka nezahrnula do vyměřovacích základů pro odvod pojistného příjmy za měsíce leden 2005 až červenec 2006 v úhrnné výši 49 500 Kč zúčtované zaměstnanci stěžovatelky Mgr. V. Š., který byl zaměstnán na základě dohody o provedení práce, neboť tato dohoda nebyla podle žalované uzavřena v souladu s ustanovením § 236 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“). Žalovaná dospěla k závěru, že podle obsahu šlo o dohodu o pracovní činnosti, Mgr. V. Š. tak podléhal pojišťovací povinnosti. Určujícími skutečnostmi pro vyměření nedoplatku na pojistném a penále byly výsledky kontroly pojistného, kterou PSSZ u stěžovatelky provedla ve dnech 5., 6. a 9. 9. 2005 podle ustanovení § 6 odst. 4 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Při této kontrole PSSZ zjistila, že u stěžovatelky je na základě pracovněprávního vztahu založeného „dohodou o provedení práce“ činný zaměstnanec - Mgr. V. Š. Tato dohoda byla uzavřena na dobu jednoho roku (od 1. 9. 2004 do 31. 8. 2005), pracovní úkol byl vymezen jako „výkon funkce odpovědného zástupce společnosti ARCHER SHERIDAN, s. r. o., ve smyslu zákona č. 455/1991 Sb., v platném znění (živnostenský zákon)“, přičemž jako upřesnění tohoto úkolu bylo vymezeno, že odpovědný zástupce je povinen zejména odpovídat za řádný provoz živnosti a za dodržování živnostenskoprávních předpisů a zúčastňovat se provozování živnosti v potřebném rozsahu. Splatnost odměny za pracovní úkol byla stanovena v měsíčních částkách o pevné výši 4500 Kč. PSSZ pracovněprávní vztah mezi stěžovatelkou a Mgr. V. Š. však vyhodnotila jako vztah založený dohodou o pracovní činnosti a dospěla k závěru, že Mgr. V. Š. byl účasten nemocenského a důchodového pojištění a byl povinen spolu se zaměstnavatelem ve smyslu zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociálním zabezpečení a o příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen „zákon o pojistném“) odvádět příslušné pojistné. V. Š. měsíčně vyplácená částka 4500 Kč tedy nebyla stěžovatelkou zahrnuta v rozporu s právem do jeho vyměřovacího základu pro odvod pojistného, a stěžovatelce tak vznikl nedoplatek na pojistném ve výši 16 830 Kč. Městský soud, jak bylo výše předznamenáno, žalobu stěžovatelky zamítl a shodně se správními orgány obou stupňů vycházel z právního názoru, že pro posouzení, zda určitá dohoda o výkonu práce má povahu dohody o provedení práce podle § 236 zákoníku práce, je rozhodné nejen kritérium kvantitativní, opřené o předpokládaný rozsah práce, na který se dohoda uzavírá (jenž nesmí přesáhnout 100 hodin), ale také povaha práce (pracovního úkolu), tj. kritérium kvalitativní. Městský soud zdůraznil skutečnost, že předmětem dohody o provedení práce má být vždy určitý ucelený pracovní úkol, který je specifikován konkrétním výsledkem a práce, kterou se zaměstnanec zavazuje pro zaměstnavatele vykonat, musí být určena individuálně, nikoli druhově. Může být povahy jak manuální, tak intelektuální, její výkon však musí směřovat ke konkrétnímu výsledku, předem kvalitativně i kvantitativně vymezenému, přičemž (na rozdíl od pracovního poměru) dohoda o provedení práce nezakládá účast na nemocenském pojištění a z odměny z ní se neodvádí sociální ani zdravotní pojistné. S odkazem na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2004, č. j. 2 Ads 48/2003 - 85, a ze dne 8. 11. 2006, č. j. 3 Ads 67/2005 - 71, městský soud uvedl, že v případech posouzení náležitostí dohody o provedení práce pro účely sociálního zabezpečení je důležité vždy zkoumat, zda konkrétní dohoda o provedení práce (tedy její náležitosti - vymezení pracovního úkolu a sjednaná odměna) i faktický průběh výkonu práce pro zaměstnavatele (docházka do zaměstnání, celková výše skutečně odpracovaných hodin, existence navazujících dohod o provedení práce, výše hodinové odměny a vyplácení odměny apod.) splňují charakteristické rysy výkonu práce na dohodu o provedení práce. Pokud pak takové skutkové okolnosti nasvědčují, že ve skutečnosti nešlo o provedení jednoznačně vymezeného pracovního úkolu, nýbrž druhově vymezené práce vykonávané u zaměstnavatele pravidelně za podmínek obdobných pracovnímu poměru, pak je možno učinit úsudek o neplatnosti takové dohody o provedení práce a platnosti jiného pracovněprávního vztahu, který je takovou dohodou zastřen. Z toho městský soud dovodil nedůvodnost žaloby stěžovatelky s tím, že Mgr. Š. vykonával pro stěžovatelku výdělečnou činnost, která sice byla formálně označena jako „dohoda o provedení práce“, ale podle obsahu se jednalo o dohodu o pracovní činnosti. Městský soud poukázal na to, že tato skutečnost plyne i z předmětné dohody, kde je vymezena pracovní činnost Mgr. Š. jako „odpovědný zástupce“, který je povinen zejména odpovídat za řádný provoz živnosti, za dodržování živnostenskoprávních předpisů a zúčastňovat se provozování živnosti v potřebném rozsahu, což nelze považovat za individuálně určený pracovní úkol (chybí dohodnutý výsledek), pro který je dohoda o provedení práce určena. Městský soud dospěl k závěru, že formálním vyjádřením v dohodě i faktickým obsahem se v daném případě jedná o druhově vymezenou pracovní činnost, která je typická pro pracovní poměr, případně pro dohodu o pracovní činnosti, což se týká také pracovní odměny a způsobu jejího vyplácení. Městský soud uzavřel, že veškeré tyto skutkové okolnosti nasvědčují tomu, že v posuzované věci se nejednalo o provedení jednoznačně vymezeného pracovního úkolu, nýbrž o druhově vymezené práce vykonávané u zaměstnavatele pravidelně za podmínek obdobných pracovnímu poměru, proto žalovaná učinila správný úsudek o neplatnosti takové dohody o provedení práce a platnosti jiného pracovněprávního vztahu, který je takovou dohodou zastřen. V kasační stížnosti stěžovatelka namítla, že rozsudek městského soudu vychází z nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), vedle toho rovněž rozsudek nezohlednil stěžovatelkou namítané vady řízení před správním orgánem [rozpor skutkové podstaty, již vzala žalovaná za základ svého rozhodnutí, s obsahem spisů ve smyslu § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.] a je zčásti nepřezkoumatelný [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Stěžovatelka vymezila jako podstatu sporu právní kvalifikaci dohody o výkonu práce odpovědného zástupce podle § 11 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „živnostenský zákon“). Stěžovatelka uzavřela tuto dohodu s Mgr. Š. v podobě dohody o provedení práce ve smyslu § 236 zákoníku práce s tím, že tento pracovněprávní vztah nebude v důsledku toho zakládat účast Mgr. Š. na nemocenském a důchodovém pojištění. Stěžovatelka tedy s kvalifikací žalované (a posléze městského soudu) nesouhlasí. Poukazuje zejména na to, že zmíněné ustanovení živnostenského zákona vyžaduje po odpovědném zástupci, aby zaručil řádný provoz živnosti a dodržování živnostenskoprávních předpisů, přičemž rozsah takové práce je velmi individuální. Stěžovatelka jako základní nedostatek rozhodnutí žalované i městského soudu spatřuje absenci argumentace o tom, proč konkrétně v případě odpovědného zástupce stěžovatelky je jeho náplň činnosti posuzována tak, že nemůže být předmětem dohody o provedení práce. Stěžovatelka je přes