8 Afs 14/2010 — Nejvyšší správní soud

8 Afs 14/2010- 195 - text 8 Afs 14/2010 - 216 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: MAKRO Cash & Carry ČR s. r. o., se sídlem Jeremiášova 1249/7, Praha 5, zastoupeného JUDr. Vladimírem Ambruzem, advokátem se sídlem Kateřinská 40, Praha 2, proti žalovanému: Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu, se sídlem Štěpánská 28, Praha 1, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 7. 8. 2007, čj. 12679/07-1300-100719, a ze dne 9. 8. 2007, čj. 12683/071300100719, čj. 12685/071300100719, čj. 12688/071300100719, čj. 12691/071300-100719, čj. 12690/071300-100719, a čj. 12692/07-1300-100719, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2009, čj. 11 Ca 265/2007  136, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Správní řízení Rozhodnutím ze dne 7. 8. 2007, čj. 12679/07-1300-100719, žalovaný zamítl odvolání žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 5 ze dne 20. 6. 2006, čj. 263066/06/005512/7934, kterým byla žalobci dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období červen 2004 ve výši 396 479 Kč. Rozhodnutím ze dne 9. 8. 2007, čj. 12683/07-1300-100719, žalovaný zamítl odvolání žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 5 ze dne 20. 6. 2006, čj. 263083/06/005512/7934, kterým byla žalobci dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období červenec 2004 ve výši 2 030 133 Kč. Rozhodnutím ze dne 9. 8. 2007, čj. 12685/07-1300-100719, žalovaný zamítl odvolání žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 5 ze dne 20. 6. 2006, čj. 263094/06/005512/7934, kterým byla žalobci dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období srpen 2004 ve výši 2 742 411 Kč. Rozhodnutím ze dne 9. 8. 2007, čj. 12688/07-1300-100719, žalovaný zamítl odvolání žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 5 ze dne 20. 6. 2006, čj. 263111/06/005512/7934, kterým byla žalobci dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období listopad 2004 ve výši 1 683 007 Kč. Rozhodnutím ze dne 9. 8. 2007, čj. 12691/07-1300-100719, žalovaný zamítl odvolání žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 5 ze dne 20. 6. 2006, čj. 263138/06/005512/7934, kterým byla žalobci dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období únor 2005 ve výši 1 744 719 Kč. Rozhodnutím ze dne 9. 8. 2007, čj. 12690/07-1300-100719, žalovaný zamítl odvolání žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 5 ze dne 20. 6. 2006, čj. 263134/06/005512/7934, kterým byla žalobci dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2005 ve výši 717 479 Kč. Rozhodnutím ze dne 9. 8. 2007, čj. 12692/07-1300-100719, žalovaný zamítl odvolání žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 5 ze dne 20. 6. 2006, čj. 263140/06/005512/7934, kterým byla žalobci dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období březen 2005 ve výši 926 117 Kč. II. Řízení před Městským soudem v Praze Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobami u Městského soudu v Praze, který je spojil ke společnému projednání a rozsudkem ze dne 29. 5. 2008, čj. 11 Ca 265/2007  87, zamítl. Ke kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 28. 4. 2009, čj. 8 Afs 87/2008  124, zrušil rozsudek městského soudu pro nepřezkoumatelnost a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Městský soud poté rozsudkem ze dne 30. 9. 2009, čj. 11 Ca 265/2007  136, žaloby znovu zamítl. Vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu se městský soud zabýval namítanou nepřezkoumatelností správních rozhodnutí v důsledku nevypořádání se se všemi odvolacími námitkami. Námitka, podle níž žalobce v podání ze dne 7. 7. 2006 uvedl, že jej Policie České republiky výslovně požádala, aby pokračoval v dodávkách zboží odběratelům ze Slovenska v režimu osvobození od daně z přidané hodnoty, k čemuž doložil zápisy z jednání s pracovníky policie ze dne 18. 1. 2005 a ze dne 14. 1. 2005, nebyla podle městského soudu uplatněna v odvolání proti dodatečným platebním výměrům, ale v rámci doplnění vyjádření daňového subjektu ke zprávě o daňové kontrole. Městský soud konstatoval, že zástupce žalobce uplatnil tuto námitku v situaci, kdy již byla rozhodnutí vydaná v prvním stupni doručena „přímo“ daňovému subjektu (7. 7. 2006) a teprve následně jeho zástupci (dne 17. 10. 2006). Tvrzení, že námitka byla zopakována při ústním jednání dne 29. 6. 2007, nemá podle městského soudu oporu ve správním spisu. Protokol z jednání, jehož předmětem bylo projednání důkazních prostředků k odvolání, totiž pouze shrnuje, které důkazní prostředky byly předloženy v průběhu daňové kontroly a následně v souvislosti s odvoláním. Městský soud nesouhlasil s tím, že tato námitka nebyla v napadených rozhodnutích pojednána. Žalovaný se totiž vypořádal s předmětným podáním žalobce na straně 6 rozhodnutí, byť v odlišných souvislostech. Důvodem bylo, že se obsah odvolání lišil od později podané žaloby. V odvolacím řízení podání ze dne 7. 7. 2006 argumentovalo proti porušení procesních práv daňového subjektu [§ 16 odst. 8 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“)]. V článku III. odvolání ze dne 26. 7. 2006 žalobce namítl, že nebyl seznámen se stanoviskem ke svým výhradám k závěrům správce daně a blíže obsahem podání ze dne 7. 7. 2006 neargumentoval. V odvolání žalobce argumentoval podáním ze dne 7. 7. 2006 jako vyjádřením ke zprávě o kontrole, zatímco v žalobě toto podání označil za součást odvolání. Námitka podle městského soudu neobstála, protože napadená rozhodnutí obsahují odůvodnění k této okolnosti a je z nich zřejmé stanovisko žalovaného k namítanému porušení procesních práv. Dále městský soud uvedl, že neobstojí argumentace žalobce, podle níž nemůže být sankcionován za splnění požadavku Policie České republiky, aby se choval určitým způsobem. Doměření daně z přidané hodnoty pak není sankcí, ale důsledkem platné a účinné právní úpravy. Správce daně netrestal žalobce, ale pouze mu doměřil daň. K tomu byl povinen na základě platné právní úpravy. Z tohoto důvodu nebylo podle městského soudu možné vycházet z právního názoru vyjádřeného v jeho rozsudku ze dne 19. 9. 2006, čj. 10 Ca 52/2005  54. Městský soud také zpochybnil důvodnost námitky v řízeních vedených u něj pod sp. zn. 11 Ca 265/2007, 11 Ca 266/2007, 11 Ca 267/2007 a 11 Ca 271/2007. Daňová řízení v těchto věcech se totiž vztahují ke zdaňovacím obdobím předcházejícím lednu 2005. Námitka však podle městského soudu nebyla důvodná ani ve věcech vedených u něj pod sp. zn. 11 Ca 272/2007, 11 Ca 273/2007 a 11 Ca 274/2007, kdy předmětem řízení jsou zdaňovací období únor 2005, leden 2005 a březen 2005. Z dopisu ze dne 14. 1. 2005, který žalobce adresoval Policejnímu presidiu, ani ze zápisu z jednání s pracovníky Policejního presidia ze dne 18. 1. 2005, nevyplynul požadavek, aby se žalobce zachoval určitým způsobem. Ve věci nebyl podstatný prodej zboží žalobcem, ale to, že se mu nepodařilo prokázat prodej zboží do jiného členského státu a splnění podmínek pro osvobození od daně s nárokem na odpočet. Nikdo nenutil žalobce k tomu, aby uplatňoval, nebo neuplatňoval nárok na odpočet, popř. aby byly, nebo nebyly řádně prokázány vývozy zboží do jiného členského státu. Dohodl-li se žalobce s policií (tedy nikoliv plnil její požadavky) na setrvání v dosavadní praxi a pokračování v prodeji, nemá to souvislost s daňovými dopady takového postupu. Pokud by žalobce prokázal, že zboží bylo vyvezeno do jiného členského státu, neměla by z daňového hlediska žádný vliv skutečnost, že se tak dělo na základě předchozí konzultace s Policejním presidiem. Pokud jde o důvodnost ostatních žalobních námitek, městský soud setrval na závěrech uvedených v rozsudku ze dne 29. 5. 2008, čj. 11 Ca 265/2007  87. Ze spisového materiálu bylo městskému soudu patrno, že správce daně v rámci kontroly daně z přidané hodnoty, provedené na základě žádosti slovenských daňových orgánů v rámci ověřování údajů o uskutečněných dodáních zboží do jiných členských států, u nichž bylo uplatněno osvobození od daně z přidané hodnoty, vzhledem k podanému daňovému přiznání žalobce, požadoval od daňového subjektu prokázání skutečnosti, že uvedená uskutečněná zdanitelná plnění byla skutečně dodáním zboží do jiného členského státu ve smyslu § 13 odst. 2 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“). Žalobce doložil k výzvě správce daně faktury a písemná čestná prohlášení odběratelů o dodání zboží do jiného členského státu. Sp