9 As 38/2008 — Nejvyšší správní soud

9 As 38/2008- 110 - text 9 As 38/2008 - 122 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: K. F. T.-T., zastoupený JUDr. Sylvou Rychtalíkovou, advokátkou se sídlem Kodaňská 521/57, Praha 10, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, odbor životního prostředí a zemědělství, se sídlem Velká Hradební 3118/48, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1. Pozemkový fond České republiky, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, a 2. Honební společenstvo Kojetín – Vlkáň, se sídlem Radonice 230, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 9. 2006, zn. 503/55038/06/ZPZ/Hu, ve věci uznání společenstevní honitby „Kojetín – Vlkáň“, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 2. 2008, č. j. 15 Ca 282/2006  47, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 2. 2008, č. j. 15 Ca 282/2006  47, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), kterým tento soud zamítl jeho žalobu podanou proti rozhodnutí žalovaného (dále též „správní orgán“) ze dne 25. 9. 2006, zn. 503/55038/06/ZPZ/Hu, jímž bylo změněno rozhodnutí Městského úřadu Kadaň, odboru životního prostředí (dále též „prvostupňový správní orgán“), ze dne 24. 3. 2006, č. j. ŽP-4081/05/06-K, tak, že správní orgán doplnil výrok tohoto rozhodnutí o body uvedené v žalobou napadeném rozhodnutí včetně přílohy č. 1 a č. 2. Jmenovaným rozhodnutím prvostupňového správního orgánu přitom byla uznána společenstevní honitba „Kojetín - Vlkáň“ na pozemcích v k. ú. Kojetín u Radonic, Radonice u Kadaně a Vintířov u Radonic o celkové výměře 715,5221 ha honebních pozemků s tím, že držitelem honitby je Honební společenstvo Kojetín. Vzhledem ke skutečnosti, že Nejvyšší správní soud v nyní projednávané věci zjistil, že žalobkyně (dále jen „původní stěžovatelka“), paní M. T.–T., po podání nyní projednávané kasační stížnosti dne 20. 5. 2008 zemřela v Mnichově, ve Spolkové republice Německo (viz úmrtní list na č. l. 86 – 87 soudního spisu), řízení v uvedené věci usnesením ze dne 3. 3. 2009, č. j. 9 As 38/2008  89, přerušil. Následně usnesením ze dne 12. 3. 2010, č. j. 9 As 38/2008  104, zdejší soud rozhodl, že jejím procesním nástupcem je v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 27. 2. 2008, č. j. 15 Ca 282/2006  47, K. F. T.-T., s nímž bude pokračováno v uvedeném řízení. Shora označené usnesení nabylo právní moci dne 17. 3. 2010. Jako právní důvody kasační stížnosti stěžovatel uvedl důvody obsažené v ust. § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel má za to, že krajský soud v předcházejícím řízení nesprávně posoudil otázku litispendence, která bránila zahájení řízení o návrhu Honebního společenstva Kojetín na registraci tohoto honebního společenstva do rejstříku honebních společenstev a zahájení řízení o uznání honitby „Kojetín - Vlkáň”, který byl podán dne 24. 10. 2005 u Městského úřadu Kadaň, odboru životního prostředí. Krajský soud překážku litispendence v řízení o uznání honitby „Kojetín - Vlkáň” neshledal a při posouzení této otázky se ztotožnil s argumentací žalovaného, který tvrdil, že toto řízení bylo skončeno zánikem Honebního společenstva Divočák Vlkáň (přejmenovaného v průběhu řízení na Honební společenstvo Radonice II), k němuž mělo dojít výmazem tohoto honebního společenstva z rejstříku honebních společenstev dne 13. 12. 2005 (ke zrušení Honebního společenstva Radonice II mělo dojít rozhodnutím valné hromady ze dne 11. 11. 2005), přičemž stěžovatel si dovoluje zdůraznit, že tyto skutečnosti nebyly původní stěžovatelce dosud známy, neboť nebyly obsahem správního spisu. Stěžovatel namítá, že rozhodnutím správního orgánu ze dne 7. 9. 2005, č. j. ŽP-1431/03/04-K, nemohlo být předmětné správní řízení ukončeno. Podle jeho názoru krajský soud nesprávně vyložil vzájemný vztah odst. 2 a 3 ust. § 59 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, dále jen („správní řád“), které bylo nutno v daném případě aplikovat ve vzájemném spojení. Pokud správní orgán podle odst. 2 citovaného ustanovení rozhodnutí v odvolacím řízení zrušil, potom zároveň musel podle odst. 3 téhož ustanovení věc vrátit správnímu orgánu, který je vydal, k novému projednání a rozhodnutí. V obecné rovině přitom může být použit i jiný postup, např. postoupení jinému věcně a místně příslušnému správnímu orgánu nebo zastavení řízení. V žádném případě však nelze zrušení rozhodnutí v odvolacím řízení považovat za rozhodnutí, kterým je řízení procesně skončeno. V dané věci je podle něj nepochybné, že po zrušení rozhodnutí o uznání honitby Vlkáň se věc vrátila k projednání a rozhodnutí prvostupňovému správnímu orgánu, který měl řízení zastavit poté, co honební společenstvo Radonice II podalo návrh na svůj výmaz z rejstříku. Podle něj je takový postup nutný z důvodu právní jistoty a nelze se spokojit s jakýmsi faktickým skončením řízení, které nemůže být ostatním účastníkům řízení známo. Pro posouzení překážky litispendence je podle názoru stěžovatele rozhodující, v jakém procesním stavu se řízení o uznání honitby Vlkáň nacházelo ke dni zahájení řízení o uznání honitby „Kojetín - Vlkáň”, tj. ke dni 24. 10. 2005, neboť je nesporné, že předmětem obou řízení byl tentýž soubor honebních pozemků. Ze shora uvedených skutečností jednoznačně vyplývá, že ke dni zahájení tohoto „druhého řízení“ Honební společenstvo Radonice II existovalo, řízení o jeho návrhu nebylo skončeno a neplatí tedy argument žalovaného, že se jednalo o zaniklou osobu, která neměla procesní způsobilost. Stěžovatel namítá, že krajský soud v předcházejícím řízení nesprávně posoudil otázku platnosti založení Honebního společenstva Kojetín na ustanovující valné hromadě dne 23. 10. 2005. Den pravomocného skončení řízení o uznání honitby Vlkáň je přitom rozhodující pro posouzení, zda dne 23. 10. 2005 mohlo dojít k platnému založení Honebního společenstva Kojetín na jeho ustavující valné hromadě. K tomuto dni totiž měli jeho členové vložit do Honebního společenstva Kojetín tytéž honební pozemky, které již v roce 2002 vložili do Honebního společenstva Divočák Vlkáň, resp. Radonice II. Vzhledem k tomu, že souhlas vlastníka honebních pozemků s členstvím v honebním společenstvu ve smyslu ust. § 19 odst. 5 písm. c) zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o myslivosti“), je právním úkonem, jehož předmětem je nakládání s honebními pozemky ve prospěch honebního společenstva, je pojmově vyloučeno, aby s nimi vlastník tímto způsobem disponoval dvakrát. Souhlasy vlastníků honebních pozemků s členstvím v Honebním společenstvu Kojetín je tak nutno považovat za neplatné, neboť ke dni ustavující valné hromady Honebního společenstva „Kojetín - Vlkáň” existovalo Honební společenstvo Radonice II a příslušné pozemky byly předmětem řízení o uznání honitby Vlkáň. Z tohoto důvodu rovněž podle stěžovatele nedošlo k platnému založení Honebního společenstva Kojetín na ustavující valné hromadě dne 23. 10. 2005, neboť k tomu nebyly splněny podmínky uvedené v ust. § 19 odst. 1 a 5 zákona o myslivosti. Stěžovatel dále nesouhlasí s názorem krajského soudu, pokud jde o hodnocení náležitostí návrhu na registraci honebního společenstva Kojetín a návrhu na uznání honitby „Kojetín - Vlkáň” ze dne 24. 10. 2005. Podle ust. § 19 odst. 4 zákona o myslivosti musí být oba návrhy podány u příslušného správního orgánu souběžně, a to jménem alespoň dvou vlastníků honebních pozemků, kteří dosáhli věku 18 let. Z obsahu obou podání je přitom zřejmé, že návrhy byly podány Ing. J. G. a P. V. Stěžovatel už ve své žalobní námitce poukázal na skutečnost, že první z uvedených navrhovatelů nebyl vlastníkem žádného honebního pozemku začleněného do navrhované honitby. Pokud tedy krajský soud posoudil jeho úkon jako úkon Pozemkového fondu ČR, pak je jeho hodnocení uvedeného návrhu v přímém rozporu s vlastním obsahem tohoto podání. Stěžovateli proto nezbývá než opakovat žalobní námitku, že Ing. J. G. nemohl být navrhovatelem či účastníkem řízení o uznání honitby „Kojetín – Vlkáň“, neboť k tomu nesplňoval zákonné podmínky, a pokud by měl být považován za osobu, která jednala za Pozemkový fond ČR, musel by jednat jeho jménem. Shora uvedené návrhy ze dne 24. 10. 2005 však vůbec neobsahují označení právnické osoby, za kterou má být jednáno, proto je nelze považovat za úkony učiněné za právnickou osobu ve smyslu ust. § 20, resp. § 22 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Z těchto právních úkonů vůbec nevyp