— Nejvyšší správní soud

Konf 23/2010- 6 - text Konf 23/2010 - 10 USNESENÍ Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Marie Žiškové, rozhodl o návrhu Finančního úřadu v Ústí nad Labem, se sídlem v Ústí nad Labem, Dlouhá 3359, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Krajským soudem v Ústí nad Labem, a dalších účastníků sporu vedeného u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 68 Cm 300/2006, o zaplacení částky 700 000 Kč s příslušenstvím: žalobce Statutární město Ústí nad Labem, IČ 00081531, se sídlem 400 01 Ústí nad Labem, Velká Hradební 8, zast. JUDr. Lubošem Hendrychem, advokátem, se sídlem 400 01 Ústí nad Labem, Vaníčkova 1594/1, a žalované INVICO s. r. o., IČ 64049094, se sídlem 400 07 Ústí nad Labem, Drážďanská 514/58, zast. JUDr. Josefem Tichým, advokátem, se sídlem 400 03 Ústí nad Labem, Kramoly 39, takto: I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 68 Cm 300/2006, j e soud. II. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 10. 2008, čj. 68 Cm 300/2006  50 ve znění opravného usnesení ze dne 1. 10. 2009 čj. 68 Cm 300/2006  65, s e z r u š u j e . Odůvodnění: Návrhem doručeným dne 29. 4. 2010 se Finanční úřad v Ústí nad Labem (dále též „navrhovatel“) domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, mezi ním a Krajským soudem v Ústí nad Labem ve věci žaloby vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 68 Cm 300/2006 týkající se zaplacení částky 700 000 Kč s příslušenstvím. Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti: Statutární město Ústí nad Labem se žalovanou (původně Ústeckou obchodní společností s. r. o., která ke dni 7. 7. 2004 změnila svůj název na INVICO s. r. o.) uzavřeli dne 29. 11. 1999 „smlouvu o poskytnutí investiční dotace“. Dle této smlouvy bylo žalovanému poskytnuta částka 700 000 Kč na realizaci stavby „Komunikace, kanalizace a vodovod pro RD Brná n.L.“ v rámci plánované výstavby rodinných domů v Brné. Žalobce přípisem ze dne 5. 1. 2005 od smlouvy odstoupil a zároveň vyzval žalovaného k vrácení poskytnuté investiční dotace ve výši 700 000 Kč. Dle žalobce žalovaný nedodržel povinnosti uvedené v článku V. písm. b), podle kterého měl stavby realizovat mimo jiné v souladu se závaznými údaji uvedenými na formulářích RA 80/99 a RA 81/99 Ministerstva financí, které jsou nedílnou přílohou Smlouvy o poskytnutí investiční dotace, a povinnosti uvedené v článku V. písm. e) smlouvy, podle kterého měly být zainvestované pozemky dále využity k výstavbě rodinných domků s předpokládaným počtem bytových jednotek podle žádosti tak, aby tyto rodinné domky byly kolaudovány nejpozději do 5 let od podpisu Smlouvy o poskytnutí investiční dotace. Vzhledem k tomu, že žalovaný ani přes výzvu žalobce částku 700 000 Kč neuhradil, podal žalobce ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 31. 10. 2006 žalobu proti žalovanému o zaplacení částky 700 000 Kč s 2,5% úrokem z prodlení od 8. 2. 2005 do zaplacení a nákladů řízení. Krajský soud v Ústí nad Labem platebním rozkazem ze dne 12. 5. 2008, čj. 68 Cm 300/2006  21, uložil žalovanému zaplatit částku 700 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2,5 % p.a. od 8. 2. 2005 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 28 000 Kč. Žalovaný podal proti platebnímu rozkazu dne 5. 6. 2008 odpor a k němu připojil dne 3. 7. 2008 své vyjádření. Žalovaný zdůraznil, že veškeré požadavky z citovaných formulářů naplnil a ani žalobce nekonkretizoval, v čem by tyto požadavky neměly být naplněny. Žalovaný zkonstatoval, že stavby provedl v souladu s článkem I. smlouvy, zhotovil je též na určeném místě a došlo též ke kolaudaci těchto staveb, a to části „vodovodu a kanalizace pro RD Brná nad Labem“, rozhodnutím Okresního úřadu v Ústí nad Labem ze dne 28. 6. 2002, které nabylo právní moci 19. 7. 2002 a v části „Infrastruktura pro RD Brná, Ústí nad Labem - komunikace, kolaudačním rozhodnutím Magistrátu města Ústí nad Labem, odboru dopravy, ze dne 19. 3. 2007, které nabylo právní moci dne 11. 4. 2007. Žalovaný dále trval na tom, že neporušil ani povinnost vyplývající z části V., písm. e) smlouvy. Nezavázal se k tomu, že rodinné domky postaví v nějaké určené době, případně, že by bylo jeho závazkem, aby tyto rodinné domky byly kolaudovány nejpozději do 5 let od podpisu smlouvy. Krajský soud poté vyzval usnesením čj. 68 Cm 300/2006  34 ze dne 7. 7. 2008 žalobce k vyjádření k odporu žalovaného. Žalobce se vyjádřil dne 17. 7. 2008 a setrval na svém tvrzení. Podle žalobce žalovaný nedodržel povinnosti stanovené smlouvou uvedené v článku V. písm. b) smlouvy. Žalobce uvedl, že stavba byla dokončena se značným časovým zpožděním. Kolaudační rozhodnutí na vodovod a kanalizaci nabylo právní moci až dne 19. 7. 2002 a na komunikace nabylo právní moci až dne 11. 4. 2007. Proto bylo žalovanému dne 5. 1. 2005 zasláno odstoupení od smlouvy o poskytnutí dotace. S odkazem na text článku V. písm. e) smlouvy uvedl žalobce, že žalovaný nebyl smlouvou zavázán, že rodinné domky sám postaví v nějaké určené době, to však není předmětem sporu; dále nebylo ani závazkem žalovaného, aby rodinné domky byly kolaudovány nejpozději do 5 let od podpisu smlouvy. Dle znění článku V. písm. b) smlouvy měly být vytvořeny podmínky pro splnění termínu zkolaudování těchto rodinných domků, jak tento termín vyplývá z Věstníku Ministerstva pro místní rozvoj, Věstník 1 – 98, strana 5, který žalobce přiložil jako důkaz. Žalobce odmítl argumentaci žalovaného, že bylo naplněno vše, k čemu se ve smlouvě zavázal tím, že vytvořil stavební dílo, které umožňovalo ve stanovené době kolaudovat předpokládaný počet bytových jednotek, protože pomíjí základní porušení smlouvy, kterým bylo dokončení stavby do října 2001. Žalobce znovu navrhl soudu vynést rozsudek, jímž bude žalovaný povinen žalobci zaplatit částku ve výši 700 000 Kč s 2,5 % úrokem z prodlení od 8. 2. 2005 do zaplacení a náklady řízení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl usnesením ze dne 20. 10. 2008 čj. 68 Cm 300/2006 – 50 ve znění opravného usnesení čj. 68 Cm 300/2006  65 ze dne 1. 10. 2009 o žalobě Statutárního města Ústí nad Labem o zaplacení 700 000 Kč s příslušenstvím proti žalovanému tak, že výrokem I. řízení zastavil s tím, že dle výroku II. po právní moci usnesení bude věc postoupena Finančnímu úřadu v Ústí nad Labem. Výrokem III. rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Výrokem IV. rozhodl krajský soud o vrácení soudního poplatku žalobci ve výši 28 000 Kč. Krajský soud v Ústí nad Labem v odůvodnění výše uvedeného usnesení dospěl k závěru, že se ve výše uvedené věci jedná o spor o vrácení investiční dotace, která byla poskytnuta z prostředků státního rozpočtu podle zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v ČR. V případě poskytnutí dotace se jedná dle názoru soudu o vztah veřejnoprávní, na čemž nemůže nic změnit skutečnost, že účastníci použili jako metodu právní regulace smlouvu, což je typická forma regulace pro soukromoprávní vztahy. Žalobce se proti usnesení krajského soudu neodvolal; žalovaný se odvolal pouze proti výroku III. (o nákladech řízení). Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 1. 2010, čj. 11 Cmo 43/2009  74 bylo usnesení krajského soudu ve výroku III. potvrzeno. Po nabytí právní moci výroků I. a II., IV. dne 13. 12. 2008 a výroku III. dne 15. 2. 2010 byla věc v souladu s tímto usnesením postoupena přípisem čj. 68 Cm 300/2006  82 ze dne 2. 4. 2010 Finančnímu úřadu v Ústí nad Labem. Finanční úřad v Ústí nad Labem poté podal dne 29. 4. 2010 Nejvyššímu správnímu soudu k zvláštnímu senátu podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů návrh na zahájení řízení o záporném kompetenčním sporu. Navrhovatel vychází z názoru, že není oprávněn v této věci rozhodnout. Podle § 20 zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v ČR provádí kontroly používání dotací územní finanční orgány postupem stanoveným zákonem č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Dojde – li v souvislosti s poskytnutím dotace k porušení rozpočtové kázně ve smyslu § 30 zákona č. 576/1990 Sb., uloží územní finanční orgán odvod neoprávněně použitých dotací zpět do rozpočtu České republiky; tuto povinnost však může uložit pouze příjemci této dotace, v tomto případě tedy Statutárnímu městu Ústí nad Labem. Navrhovatel zastává názor, že předmětem žaloby bylo plnění povinností vyplývajících ze smlouvy uzavřené mezi Statutárním městem Ústí nad Labem a společností INVICO s. r. o. (původně Ústeckou obchodní společností s.r.o.), tato smlouva však nebyla smlouvou o poskytnutí dotace ve smyslu citovaného zákona, i když tak byla nazv