7 As 29/2008 — Nejvyšší správní soud

Pst 1/2009- 348 - text Pst 1/2009 - 485 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Jakuba Camrdy, JUDr. Zdeňka Kühna, JUDr. Radana Malíka, JUDr. Jana Passera a JUDr. Petra Průchy, v právní věci navrhovatele: vláda, se sídlem nábř. E. Beneše 4, Praha 1, zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem Sokolská 60, Praha 2, proti odpůrci: Dělnická strana, se sídlem Ciolkovského 853, Praha 6, o návrhu na rozpuštění politické strany, t a k t o : I. Politická strana Dělnická strana s e r o z p o u š t í . II. Likvidátorem s e u r č u j e Mgr. Radslav Janeček, advokát, se sídlem Bubeníčkova 44, Brno. III. Navrhovateli s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Nejvyšší správní soud (dále též „Soud“) s ohledem na rozsah odůvodnění tohoto rozsudku a pro lepší orientaci v něm ho podrobně strukturoval a tuto strukturu vtělil do následujícího obsahu: OBSAH I. Návrh vlády včetně jeho doplnění odstavce 1-4 I.1 Programová orientace Dělnické strany 5-22 I.2 Ochranné sbory (OS) 23-29 I.3 Propojení Dělnické strany s dalšími subjekty 30-43 I.4 Osobní charakteristiky představitelů Dělnické strany 44-58 I.5 Veřejné akce Dělnické strany 59-93 I.6 Shrnutí návrhu 94-100 II. Vyjádření Dělnické strany 101-107 II.1 Vyjádření k programatice 108-117 II.2 Vyjádření k Ochranným sborům (OS) 118-119 II.3 Vyjádření ke spolupráci s jinými subjekty 120-121 II.4 Vyjádření k osobním charakteristikám představitelů 122 II.5 Vyjádření k veřejným akcím 123-156 II.6 Shrnutí vyjádření 157-159 III. Průběh řízení před Soudem III.1 Činnost Soudu po podání návrhu 160-163 III. 2 Jednání III. 2. 1 Vyjádření vlády 164-170 III. 2. 2 Vyjádření Dělnické strany 171-176 III.2.3 Provedené důkazy 177-182 III.2.4 Konečné návrhy III.2.4.1 Vláda 183-189 III.2.4.2 Dělnická strana 190-195 IV. Projednatelnost návrhu IV.1 Pravomoc Soudu 196-202 IV.2 Překážka věci rozhodnuté 203-221 IV.3 Ochranná lhůta 222-225 V. Posouzení věci Soudem V.1 Právní rámec 226-236 V.2 Programová orientace Dělnické strany V.2.1 Program 237-262 V.2.2 Naplňování programu 263-324 V.2.3 Zhodnocení programatiky 325-328 V.3 Nacionální socialismus V.3.1 Programatika a projevy 329-346 V.3.2 Symbolika 347-367 V.4 Ochranné sbory DS 368-384 V.5 Propojení Dělnické strany s jinými subjekty 385-390 V.5.1 Národní odpor 391-446 V.5.2 Autonomní nacionalisté 447-466 V.5.3 Resistance Women Unity 467-473 V.5.4 Národní korporativismus 474-476 V.5.5 Dělnická mládež 477-480 V.5.6 Zhodnocení spolupráce DS s označenými subjekty 481-487 V.6 Veřejné akce za účasti Dělnické strany 488-612 V.6.1 Zhodnocení veřejných akcí 613-623 VI. Závěry Soudu 624-667 VII. Ustanovení likvidátora a náklady řízení 668-669 I. Návrh vlády včetně jeho doplnění [1] Soud předem stručné rekapitulace obsahu návrhu Vlády České republiky (dále jen „vláda“) připomíná, že plný text tohoto návrhu je k dispozici na jeho webových stránkách www.nssoud.cz v oddílu Aktuality, zpráva ze dne 9. 10. 2009. [2] Vláda podala dne 23. 9. 2009 návrh na rozpuštění Dělnické strany (dále též „DS“) podle ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů (dále také „Zákon“). Tento návrh vláda doplnila podáními ze dne 27. 11. 2009 (vyjádření k podání DS ze dne 11. 11. 2009) a ze dne 22. 12. 2009 (návrh na provedení dalších důkazů). [3] Vláda zdůraznila nutnost vnímat jí předestřené skutečnosti v jejich vzájemné souvislosti. Dělnická strana se ve svých aktivitách změnila. Původně byla subjektem nesystematicky ohrožujícím mravnost, veřejný pořádek a verbálně útočícím na ústavu a zákony. Nyní pokročila od proklamace záměrů k aktivitám organizovaným a prováděným výhradně za účelem ohrožování mravnosti a veřejného pořádku, práv a svobod občanů. Ty již nejsou vedlejším efektem jiné politické aktivity a Dělnická strana zneužívá politických svobod k aktivitám, které prvoplánově směřují mimo rámec a zájem demokratické společnosti, tedy cíleně porušuje ústavu nebo na ústavní principy útočí, ohrožuje mravnost, veřejný pořádek a práva a svobody občanů. [4] Program a projevy představitelů Dělnické strany jsou postaveny na systematickém urážení a pomlouvání určitých skupin obyvatel a mají za cíl vytváření negativních pocitů, strachu a nenávisti vůči těmto skupinám. Tím směřují k ohrožení demokracie, přičemž s ohledem na četnost a způsob tohoto počínání a s ohledem na reakce, které toto počínání vyvolává, se ohrožení jeví jako bezprostřední. I.1 Programová orientace Dělnické strany [5] Dělnická strana se hlásí k myšlenkám národního (nacionálního) socialismu. Poukazuje na dříve působící národně socialistické strany a zaštiťuje se jmény např. Milady Horákové nebo Václava Klofáče. Tím se snaží ukázat vazbu na český, nikoliv hitlerovský národní (nacionální) socialismus. Vláda nevykládá sousloví národní socialismus bez dalšího jako ideologii totožnou s nacismem. Národní socialismus prezentovaný Dělnickou stranou (a Dělnickou mládeží) však vnímá jako ideologii, ke které se hlásí dnešní neonacistická scéna. Odkazy Dělnické strany na české národně sociální hnutí jsou zástěrkou a ve skutečnosti jde o ideologii hitlerovského nacionálního socialismu a neonacismu, od nichž se DS nikdy veřejně nedistancovala. Takovéto vymezení samo o sobě není povinností politické strany, Dělnická strana však v praxi vyjadřovala sympatie osobám stíhaným za podporu nebo propagaci hnutí, vyznávajícího tuto ideologii. [6] O faktickém názorovém směřování Dělnické strany svědčí také úzká a veřejně známá provázanost Dělnické strany s dalšími neonacistickými a ultranacionalistickými skupinami. Vláda připomněla, že národní socialismus je totalitární ideologií neslučitelnou s demokracií a lidskými právy a jeho přívrženci bezpochyby sledují cíle předpokládané článkem 17 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (Rozhodnutí Evropské komise pro lidská práva ze dne 12. 10. 1989 ve věci B. H., M. W., H. P. a G. K. proti Rakousku, stížnost č. 12774/87). [7] Dělnická strana porušuje ustanovení § 4 písm. a), d) Zákona. Základním principům fungování demokratického státu odporuje snaha o snižování úrovně lidských práv a svobod, byť jen pro některé skupiny občanů. Tuto snahu vláda dovodila z programu a postojů proklamovaných Dělnickou stranou. [8] Požadavek „zavedení určování národnosti obyvatel republiky a jejího potvrzení do rodných a křestních listů, rovněž i občanského průkazu. V tomto smyslu je třeba změnit Ústavu ČR“ vláda vnímá v kontextu s nacionalismem hlásaným Dělnickou stranou a rasismem či xenofobií, projevujícím se ve vztahu k Romům, Židům a příslušníkům jiných států. Realizace záměru by nepřípustně zasáhla do osobnostních práv, do ochrany soukromí ve smyslu článku 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též „Listina“). Dělnická strana také spojuje určité právní nároky pouze s českou národností, proto by realizace tohoto záměru byla podmíněna i likvidací článku 3 Listiny a byla by v rozporu s Rámcovou úmluvou o ochraně národnostních menšin, která stanoví, že z volby příslušnosti k určité národnostní menšině nesmí vzejít žádná nevýhoda. V programu není upřesněn způsob určení národnosti, ale z gramatického výkladu lze dovodit, že by šlo o určování tzv. objektivní, tedy závislé na rozhodování vnější autority. To by však bylo v rozporu s článkem 3 odst. 2 Listiny. Cílem tohoto bodu programu je nepochybně odstranění jednoho ze základních demokratických základů státu, totiž rovnosti občanů. Již jen požadavek takového postupu je porušením Ústavy a Listiny. [9] Za urážlivý, pomlouvačný vůči celým skupinám obyvatel a narušující veřejný pořádek a práva občanů považuje vláda požadavek: „(v)ypovědět ilegální přistěhovalce. Lidé bez státní příslušnosti budou vyloučeni ze všech státních podpor a dotací. Nechceme být „žumpou Evropy“ a zemí plnou imigrantů, přistěhovalců ze států bývalého Sovětského svazu, Balkánu, Asie, Dálného východu apod. Požadujeme zrušení přistěhovaleckých táborů a zrušení všech podpor pro přistěhovalce. Politický azyl či povolení k pobytu může dostat pouze osoba splňující morální kvality a odborné znalosti, u níž je předpoklad, že se přizpůsobí národním tradicím a zvykům občanů České republiky a je zde záruka plné asimilace do většinové společnosti.“ Program politické strany nelze koncipovat na systematickém a programovém urážení a pomlouvání určitých skupin obyvatel. Tento bod je výrazně diskriminační a rozporný s článkem 1 Listiny a s článkem 14 odst. 5 Listiny. Požadavek plné asimilace je také v rozporu s Rámcovou úmluvou o ochraně národnostních menšin. [10] Požadavek obnovy institutu domovského práva je vyslovován z řady míst a je zřejmě jen výsledkem neznalosti právního kontextu, zejmén