1 As 102/2010 — Nejvyšší správní soud

1 As 102/2010- 80 - text 1 As 102/2010 - 80 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce Ing. V. K., zastoupeného JUDr. Pavlem Čížkovským, advokátem se sídlem Václavské náměstí 18, 110 00 Praha 1, proti žalované Radě Českého rozhlasu, se sídlem Vinohradská 12, 120 99 Praha 2, zastoupené JUDr. Romanem Buzkem, advokátem se sídlem Počernická 367/61, 108 00 Praha 10, proti rozhodnutím žalované ze dne 22. 7. 2009, č. 84/09, a ze dne 29. 7. 2009, č. 90/09, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2010, č. j. 10 Ca 307/2009 - 42, t a k t o : I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2010, č. j. 10 Ca 307/2009 -42, s e z r u š u j e . II. Žaloba s e o d m í t á . III. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci (1) Na mimořádném zasedání Rady Českého rozhlasu (dále též „Rada“) dne 22. 7. 2009 byl žalobce odvolán z funkce generálního ředitele Českého rozhlasu podle § 9 odst. 6 zákona č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů. Důvodem pro odvolání z funkce byla skutečnost, že přestal splňovat předpoklady pro výkon funkce stanovené zákonem o Českém rozhlasu. Přílohu odvolání tvořila důvodová zpráva k odvolání přijatá na základě usnesení Rady č. 80/09. Následně žalobce obdržel písemnost ze dne 29. 7. 2009, v níž byl předsedou Rady Českého rozhlasu informován o upřesnění textu platného usnesení č. 84/09 tak, že „[g]enerální ředitel ČRo Ing. V. K. byl k dnešnímu dni, tzn. k 22. 7. 2009 odvolán ze své funkce dle zákona o Českém rozhlasu paragrafu 9, bodu 6). S výsledkem hlasování a s důvodovou zprávou bude seznámen písemně a to neprodleně. Rada ČRo také zajistí uveřejnění téhož na internetových stránkách, jak ukládá zákon o Českém rozhlasu paragraf 8, bod 1 a), a to nejpozději do 7 dnů.“ Žalobce byl rovněž obeznámen s tím, že citovaná písemnost je nedílnou součástí odvolání z funkce generálního ředitele Českého rozhlasu. (2) Žalobce brojil proti v záhlaví označeným rozhodnutím žalované žalobou podanou u Městského soudu v Praze; ten rozsudkem ze dne 15. 4. 2010, č. j. 10 Ca 307/2009 - 42, žalobu zamítl (výrok I.). Současně odmítl návrh žalobce, aby soud Radě přikázal potvrdit, že žalobce nebyl rozhodnutím ze dne 22. 7. 2009 platně odvolán z funkce generálního ředitele Českého rozhlasu (výrok II.). V odůvodnění se městský soud zabýval nejprve posouzením pravomoci správních soudů rozhodovat o podané žalobě, přičemž dospěl k závěru, že na Radu Českého rozhlasu je možné nahlížet ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“), jako na jiný orgán rozhodující o právech a povinnostech. Proto uzavřel, že rozhodnutí Rady o odvolání generálního ředitele podléhá přezkoumání soudem ve správním soudnictví. (3) Následně přistoupil městský soud k meritornímu přezkumu napadených rozhodnutí. Konstatoval, že žalobce byl odvolán z funkce generálního ředitele z důvodů odpovídajících zákonu, že Rada tyto důvody srozumitelným způsobem formulovala a žalobci sdělila. Bylo mu rovněž umožněno se s těmito důvody seznámit a vyjádřit se k nim. Existenci jednotlivých důvodů navíc žalobce žádným způsobem nezpochybnil. Městský soud tak uzavřel, že žalobce nemohl být nepřesnou formulací textu usnesení ze dne 22. 7. 2009 a jeho následnou změnou dne 29. 7. 2009 nijak dotčen ve svých právech, neboť se jednalo toliko formální pochybení bez faktického dopadu do jeho práv. II. Kasační stížnost (4) Žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu včas podanou kasační stížností namítaje, že jsou dány důvody podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“), tj. vada řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu měl soud napadené rozhodnutí zrušit. (5) Stěžovatel zdůraznil, že důvod jeho odvolání byl v usnesení Rady č. 84/09 vymezen naprosto jednoznačným způsobem: přestal splňovat předpoklady pro výkon funkce stanovené zákonem o Českém rozhlasu. S použitím běžných interpretačních pravidel, která mimo jiné zapovídají, aby výklad úkonu byl v rozporu s jeho slovním vyjádřením, nelze dospět k závěru, že důvodem odvolání ředitele Českého rozhlasu byly důvody uvedené v důvodové zprávě. Pokud by Rada zamýšlela označit za důvod odvolání ředitele důvody vymezené v důvodové zprávě, mohla do výroku usnesení o odvolání zahrnout odkaz na důvodovou zprávu. Rada ovšem v usnesení o odvolání uvedla jiný zákonný důvod odvolání generálního ředitele; neexistují tedy pochybnosti, z jakého důvodu byl žalobce z funkce odvolán. Samotná důvodová zpráva schválená usnesením č. 80/09 je samostatným dokumentem, jenž nemá vliv na existenci a trvání funkce generálního ředitele Českého rozhlasu. Jsou v ní vymezeny důvody, pro které má být o odvolání ředitele hlasováno, nikoli důvody, pro něž byl odvolán. (6) Důvodová zpráva k odvolání stěžovatele z funkce nebyla činěna předmětem soudního přezkumu nikoliv proto, že se stěžovatel s důvody v ní uvedenými ztotožnil, nýbrž proto, že stěžovatel byl odvolán z důvodu uvedeného ve výroku rozhodnutí, nikoli z důvodů vymezených v důvodové zprávě. Důvodovou zprávu stěžovatel interpretoval toliko jako podkladový materiál k rozhodování o jeho odvolání, neboť v samotném usnesení o odvolání Rada jasně uvedla, že je odvoláván z důvodu, že přestal splňovat předpoklady pro výkon funkce generálního ředitele Českého rozhlasu stanovené zákonem. (7) Adresát rozhodnutí má právo požadovat, aby výkon veřejné moci proběhl v souladu se zákonem. Toto právo nesmí být omezováno, zpochybňováno či relativizováno výkladem jdoucím k tíži adresáta rozhodnutí. Pochybení správního orgánu při formulaci důvodů odvolání způsobuje nesrozumitelnost napadeného usnesení o odvolání, a to jednak proto, že citovaný důvod vůbec nebyl naplněn, a jednak z důvodu, že zastřením skutečných důvodů odvolání bylo stěžovateli znemožněno využít v plném rozsahu práva na soudní přezkum citovaného usnesení. Městský soud podle stěžovatele nesprávně posoudil zákonnost citovaného rozhodnutí, neboť v řízení bylo jasně prokázáno, že důvod pro odvolání generálního ředitele uvedený v usnesení o odvolání nebyl dán. (8) Stěžovatel dále konstatuje, že městský soud překročil meze své pravomoci, když kolektivní projev vůle Rady nahradil svou interpretací založenou na úvaze, že skutečný důvod odvolání stěžovateli musel být znám proto, že se jednání Rady účastnil jako host. Je nepřípustné, aby soud svým výkladem jakkoliv měnil či doplňoval rozhodnutí Rady o odvolání stěžovatele z funkce. (9) Podle stěžovatele neobstojí ani argumentace městského soudu týkající se nápravy rozhodnutí o odvolání generálního ředitele, při níž byl uvedený důvod pro odvolání stěžovatele z funkce dne 22. 7. 2009 z rozhodnutí následně vypuštěn. Rada měla možnost rozhodnutí opravit jiným způsobem, např. znovu hlasovat o odvolání generálního ředitele z důvodů vymezených v důvodové zprávě. K tomu však v posuzovaném případě nedošlo. (10) Stěžovatel se rovněž pozastavil nad výrokem II. rozsudku městského soudu, kterým městský soud odmítl návrh stěžovatele, aby soud Radě uložil potvrdit, že k platnému odvolání generálního ředitele rozhodnutím ze dne 22. 7. 2009 nedošlo. Uvedené nápravné opatření by Rada měla učinit podle stěžovatele přinejmenším proto, že Český rozhlas mu dal výpověď z pracovního poměru, a právě navrhované nápravné opatření by do budoucna vyjasnilo, že funkce generálního ředitele i nadále trvá. (11) Ze všech shora uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované ke kasační stížnosti (12) Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznila, že důvod odvolání generálního ředitele podle napadeného usnesení č. 84/09 jasně vychází z důvodové zprávy, jež byla v usnesení výslovně zmíněna. Citovaná důvodová zpráva byla nadto schválena na témže zasedání Rady, na němž bylo přijato usnesení o odvolání stěžovatele z funkce. Tato zpráva tedy představuje projev vůle Rady a musí být zohledněna při přezkoumávání napadeného rozhodnutí. (13) Dále připustila, že důvod pro odvolání z funkce uvedený v usnesení ze dne 22. 7. 2009 byl použit „poněkud nešťastně a nebylo tím samozřejmě myšleno, že by žalobce přestal splňovat některý z předpokladů stanovených v § 4 odst. 3 zákona (…); proto také uvedené usnesení neobsahuje odkaz na cit. ustanovení zákona.“ Dále doplnila, že na text předmětného usnesení je třeba nahlížet v kontextu předchozích usnesení Rady upozorňujících na nedostatky v práci stěžovatele. Důvod odvolání uvedený