1 As 26/2011 — Nejvyšší správní soud

1 As 26/2011- 55 - text 1 As 26/2011 - 62 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: D. H., zastoupen Mgr. Pavlem Marťánem, advokátem, se sídlem Latrán 193, Český Krumlov, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 8. 2007, čj. S-MHMP 317527/2007, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2010, č. j. 6 Ca 277/2007 – 24, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2010, čj. 6 Ca 277/2007 – 24, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Dne 14. 6. 2007 doručil žalobce na Úřad městské části Praha 3 (dále jen „matriční úřad“) žádost o změnu příjmení z dosavadního H. na nové příjmení H.-H. Svoji žádost odůvodnil tím, že z rodových a pietních důvodů žádá o návrat k původnímu příjmení rodiny. Z rodných listů předků, které žalobce předložil, plyne, že jeho otec I., děd R. a praděd R. (narozen v roce X) používali příjmení H.-H. Při šetření, které provedl matriční úřad, bylo zjištěno a listinami doloženo, že žalobcův otec I. v roce 1971 požádal o změnu příjmení z podoby H.-H. na H. Jeho žádosti bylo vyhověno rozhodnutím Obvodního národního výboru v Praze 2 ze dne 15. 7. 1971. Žalobce se narodil až v roce X, v jeho rodném listě je uvedeno příjmení otce v podobě H. [2] Matriční úřad rozhodnutím ze dne 10. 7. 2007, zn. Matr. 1658/2007, nevyhověl žádosti žalobce o změnu příjmení, neboť nebyl naplněn žádný z důvodů dle § 70 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení (dále jen „zákon o matrikách“). Odvolání žalobce bylo zamítnuto v záhlaví označeným rozhodnutím žalovaného. Ten při posuzování odvolání vyšel ze skutečnosti, že žádný z rodičů neužíval v době narození žalobce příjmení H.-H. Není tak naplněna podmínka pro užívání více příjmení dle § 70 odst. 1 písm. d) zákona o matrikách. [3] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u městského soudu. Ten ji shora uvedeným rozsudkem zamítl, neboť posoudil uplatněné žalobní body jako nedůvodné. Soud zdůraznil, že podmínky, za nichž lze užívat více příjmení, jsou v zákoně o matrikách stanoveny taxativně. Pro naplnění hypotézy § 70 odst. 1 písm. d) je nezbytné, aby rodiče byli oprávněni užívat více příjmení v okamžiku narození dítěte. Tak tomu ovšem v případě žalobce nebylo. Správní orgány nemají v daném případě možnost správního uvážení, v jehož mezích by mohly zohlednit skutečnosti osobní povahy. Soud doplnil, že čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod nezaručuje právo na změnu příjmení. II. Argumenty obsažené v kasační stížnosti [4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu včasnou kasační stížnost. Stěžovatel napadá zejména výklad § 70 odst. 1 písm. d) zákona o matrikách, jak jej provedl městský soud. Dle stěžovatele z tohoto ustanovení neplyne, že by podmínka, aby rodiče dítěte používaly dvě příjmení, musela být splněna v okamžiku narození dítěte. K takovému právnímu názoru nelze dospět ani striktně jazykovým výkladem citovaného ustanovení. Absurdním důsledkem tohoto výkladu je, že právo užívat dvě příjmení po rodičích nebude mít dítě, jemuž otec zemře ještě před narozením. Stěžovatel odvozuje své právo používat příjmení H.-H. od oprávnění svého otce, který toto právo měl až do své smrti. [5] Dle stěžovatele totiž nelze přihlížet ke změně příjmení otce, neboť k ní byl donucen v důsledku perzekucí souvisejících s nespravedlivým odsouzením k smrti jednoho ze členů rodiny. Opačný přístup k této skutečnosti by představoval její legalizaci. S tímto tvrzením se ostatně městský soud ve svém rozsudku dostatečně nevypořádal. Stěžovatel zdůrazňuje, že jedním z motivů jeho žádosti o změnu příjmení byla úcta k památce otce, náprava křivdy, kterou byl následně otec postižen, památka zločinně usmrceného předka a zachování rodinného jména pro potomky. [6] Stěžovatel poukazuje na to, že pokud by se jeho otec dožil účinnosti zákona o matrikách, nic by mu nebránilo požádat zpět o rodové příjmení, neboť oprávněnost aplikace § 70 odst. 1 písm. d) by nemohla být v jeho případě zpochybněna. [7] Na závěr stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti [8] Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 6. 12. 2010 uvedl, že dle něho se § 70 odst. 1 písm. d) zákona o matrikách vztahuje jen k příjmení rodičů, které oprávněně užívají v okamžiku narození dítěte, příp. k příjmení, které rodiče určili při uzavření manželství jako příjmení svých společných dětí. Zřejmým smyslem tohoto ustanovení je zajistit úplnou shodu příjmení dítěte s příjmením rodiče, jehož příjmení dítě užívá. Oprávnění užívat více příjmení vzniká při splnění podmínek uvedených v § 70 odst. 1 přímo ze zákona. Dle žalovaného nelze správním rozhodnutím o povolení změny příjmení založit oprávnění užívat více příjmení, resp. platná právní úprava neumožňuje povolit změnu příjmení z dosud užívaného jediného příjmení na dvě nebo více příjmení. Zákonodárce zcela záměrně koncipoval ustanovení týkající se jména a příjmení, podmínek jejich užívání a jejich změn způsobem, který s ohledem na požadavek stability v identifikaci osob nepřipouští možnosti různého výkladu. [9] Dle žalovaného není na místě posuzovat důvody, které vedly stěžovatele k podání žádosti o povolení změny příjmení. Nepovažuje za možné přezkoumávat či zpochybňovat rozhodnutí o osobním stavu otce stěžovatele, které bylo vydáno před téměř 40 lety. [10] Žalovaný navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [11] Kasační stížnost je důvodná. [12] Stěžovatel v kasační stížnosti formálně nepodřadil konkrétní námitky zákonem stanoveným důvodům, pro něž lze kasační stížnost podat (§ 103 odst. 1 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud nicméně ustáleně judikuje, že kasační stížnost obstojí, pokud jsou z ní její důvody seznatelné v dostatečné míře konkrétnosti a odpovídají zákonným kasačním důvodům. Není rozhodující, že stěžovatel sám své důvody nepodřadil k jednotlivým zákonným ustanovením či tak učinil nepřesně (viz rozsudek NSS ze dne 8. 1. 2004, čj. 2 Afs 7/2003 – 50, publ. pod č. 161/2004 Sb. NSS, všechna zde cit. rozhodnutí NSS jsou přístupná též na www.nssoud.cz). [13] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu [důvod dle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., IV.A.], poté námitkou zpochybňující účinky rozhodnutí z roku 1971 o změně příjmení stěžovatelova otce [důvod dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., IV.B.] a na závěr otázkou přípustnosti změny jediného příjmení na více příjmení [důvod dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., IV.C.]. IV.A. Nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu [14] Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů je rozhodnutí, v němž se soud s žalobním bodem vůbec nevypořádal (viz rozsudek ze dne 18. 10. 2005, čj. 1 Afs 135/2004 – 73, publ. pod č. 787/2006 Sb. NSS) nebo dostatečně neozřejmil, proč nepovažoval za důvodnou právní argumentaci žalobce a proč žalobní námitky považuje za liché, mylné nebo vyvrácené (viz především rozsudek ze dne 14. 7. 2005, čj. 2 Afs 24/2005 – 44, publ. pod č. 689/2005 Sb. NSS). Stěžovatel vytýká městskému soudu, že se dostatečně nevyrovnal s tvrzením, že otec stěžovatele si změnil příjmení v době nesvobody. Místo toho se uchýlil k argumentaci v kruhu. [15] Z rozhodnutí žalovaného plyne, že při posuzování odvolání vyšel ze skutečnosti, že otec stěžovatele pozbyl na základě vlastní žádosti oprávnění užívat více příjmení před tím, než se stěžovatel narodil. Proto dle žalovaného není možné na věc aplikovat § 70 odst. 1 písm. d) zákona o matrikách. Stěžovatel v žalobě tvrdil, že rozhodnutí Obvodního národního výboru v Praze 2 nemá žádné účinky, neboť žádost jeho otce o změnu příjmení, na jejímž základě bylo rozhodnutí vydáno, byla podána pod nátlakem. [16] Městský soud se s tímto žalobním bodem vypořádal tak, že poukázal právě na rozhodnutí Obvodního národního výboru v Praze 2. Soud zdůraznil, že toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 11. 8. 1971. Dále poukázal na to, že po tomto datu stěžovatelův otec užíval jen příjmení H., což plyne právě z rodného listu stěžovatele. Odůvodnění městského soudu je v tomto bodě úsporné, takřka na samé hraně přezkoumatelnosti, nicméně lze z něho dovodit názor městského soudu na daný žalobní bod. Městský soud se postavil na formální stanovisko, dle něhož rozhodnutí, ježto je v právní moci, vyvolává právní účinky, které mu dosud nebyly žádným následujícím aktem či opatřením odňaty. Okolnosti, které vedly k vydání aktu, nemohou zpochybnit formální ani materiální stránku právní moci rozhodnutí. Soud vzal nadto do úvahy