1 As 49/2011 — Nejvyšší správní soud

1 As 49/2011- 96 - text 1 As 49/2011 - 102 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Kostečka Group spol. s r. o., se sídlem Borského 10111/1, Praha 5 - Hlubočepy, zastoupen JUDr. Annou Dvořákovou, advokátkou se sídlem Krajinská 31, České Budějovice, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 1057/2a, Praha 6, za účasti osoby zúčastněné na řízení: ARTEL S.P.A., se sídlem Viale dell´ Artigianato Z.I., San Vito di Leguzzano, Itálie, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2010, č. j. 6 Ca 307/2007 - 55, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku ve výši 2856 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. IV. Osobě zúčastněné na řízení s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Osoba zúčastněná na řízení, je vlastníkem italské národní ochranné známky č. 423339, která je tvořena slovním prvkem „ARTEL“, zapsané dne 12. 5. 1986 pro klimatizační zařízení a čističe vzduchu s uzavřeným okruhem v 11. třídě mezinárodního třídění výrobků a služeb. Dále označení „ARTEL“ je přímo obsaženo v jejím obchodním označení. V letech 1993 – 2001 osoba zúčastněná na řízení spolupracovala s žalobcem tak, že žalobce dovážel její výrobky do České republiky, kde je prodával pod označením „ARTEL“. [2] Dne 9. 11. 2000 byla ochranná známka ARTEL č. 258704 přihlášena a dne 27. 11. 2003 byla zapsána pro seznam výrobků zařazených do 1, 6, 11 a 17 třídy podle mezinárodního třídění výrobků a služeb. K tomuto je nutno uvést, že osoba zúčastněná na řízení, podala v době zveřejnění přihlášky ochranné známky ARTEL námitky uplatněné dle § 9 odst. 1 písm. d) zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách (dále jen „zákon č. 137/1995 Sb.). Žalovaný o těchto námitkách rozhodl rozhodnutím ze dne 28. 5. 2002, č. j. 68255/2001 a zápis částečně zamítl. [3] Proti tomuto rozhodnutí podala osoba zúčastněná na řízení rozklad. V rozkladu ze dne 3. 11. 2003, sp. zn. O-160860, byl seznam výrobku zařazených do 11 třídy mezinárodního třídění výrobků a služeb dále omezen, avšak ochranná známka byla zapsána do rejstříku ochranných známek. [4] Dne 21. 12. 2004 podala osoba zúčastněná na řízení návrh na prohlášení ochranné známky ARTEL za neplatnou dle § 32 odst. 1 a 3 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách (dále jen „zákon č. 441/2003 Sb.). Součástí podání byl rovněž návrh na zrušení ochranné známky ARTEL dle § 31 odst. 1 písm. c) zákona č. 441/2003 Sb. [5] Žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 10. 2005, č. j. 84322/2004, zamítl jak návrh na prohlášení ochranné známky ARTEL za neplatnou, tak i návrh na zrušení téže slovní ochranné známky. [6] Dne 21. 11. 2005 podala osoba zúčastněná na řízení rozklad k předsedovi Úřadu průmyslového vlastnictví proti výše uvedenému rozhodnutí. [7] Rozhodnutím ze dne 13. 10. 2007, sp. zn. O-160860, změnil předseda výše uvedené rozhodnutí tak, že ochranná známka ARTEL se dle ustanovení § 32 odst. 3 zákona č. 441/2003 Sb., s odvoláním na jeho ustanovení § 7 odst. 1 písm. f) a g) prohlašuje za neplatnou. Ostatní návrhy na prohlášení ochranné známky za neplatnou a návrh na její zrušení se zamítají. [8] Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2010, č. j. 6 Ca 307/2007 – 55, bylo rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 13. 9. 2007, č. j. O – 160860, zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí základních argumentů uvedených v kasační stížnosti [9] Proti posledně citovanému rozsudku městského soudu podal žalovaný (dále také „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost. V kasační stížnosti uplatnil důvody dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [10] Dle stěžovatele městský soud nesprávně aplikoval přechodná ustanovení zákona č. 441/2003 Sb. a nesprávně interpretoval příslušnou judikaturu Nejvyššího správního soudu. Dále namítal, že ani jedno z citovaných rozhodnutí Nejvyššího správního soudu se netýkalo podání návrhu na neplatnost ochranné známky dle § 32 odst. 3 zákona č. 441/2003 z důvodu uvedeného v § 7 odst. 1 písm. g), nýbrž z důvodů uvedených v § 7 odst. 1 písm. f) a k). [11] Stěžovatel je toho názoru, že Nejvyšší správní soud dospěl k jinému závěru, než který vyslovil v napadeném rozhodnutí městský soud, a to že se osoba zúčastněná na řízení nemůže dovolávat neplatnosti ochranné známky za účinnosti zákona č. 441/2003 Sb., z důvodu uvedeného v § 9 odst. 1 písm. d) zákona č. 137/1995 Sb. Stěžovatel dále poukazoval na vnitřní rozporné řešení této otázky v judikatuře samotného městského soudu. III. Stručné shrnutí vyjádření žalobce [12] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti namítá, že stěžovatel kasační stížností nenapadá rozsudek městského soudu co do jeho podstaty, kterou je nepřezkoumatelnost. [13] Dále stěžovatel poukazuje na rozhodnutí ze dne 28. 5. 2002, č. j. 68255/2001, a na rozklad ze dne 3. 11. 2003 a ztotožňuje se s názorem městského soudu, že napadená ochranná známka ARTEL nemohla být prohlášena za neplatnou na základě § 32 odst. 3 zákona č. 441/2003 Sb. ve spojení s ust. § 7 odst. 1 písm. g) téhož zákona. IV. Právní názor Nejvyššího správního soudu [14] Po konstatování přípustnosti a včasnosti kasační stížnosti podle ustanovení § 102 a násl. s. ř. s. Nejvyšší správní soud nejprve přistoupil k přezkoumání napadeného rozsudku městského soudu v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. a přitom neshledal, že by řízení před soudem bylo zatíženo vadami, k nimž by musel přihlédnout z moci úřední. [15] Poté soud posoudil námitky uvedené v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. [16] Otázkou aplikace zákona č. 441/2003 Sb. v případě, kdy ochranná známka byla zapsaná za účinnosti zákona č. 137/1995 Sb., se zdejší soud zabýval v minulosti již opakovaně, a to např. v rozsudcích ze dne 9. 1. 2008, č. j. 3 As 63/2007 - 66, ze dne 30. 4. 2008, č. j. 1 As 3/2008 - 195, ze dne 23. 4. 2010, č. j. 5 As 17/2009 – 156 a ze dne 6. 5. 2010 č. j. 1 As 18/2010 - 101. Ačkoliv na uvedená rozhodnutí bylo odkazováno jak v rozsudku městského soudu, tak i v kasační stížnosti, byla předmětná rozhodnutí interpretována rozdílně. Z tohoto důvodu zdejší soud považuje za nutné se s touto otázkou opakovaně vypořádat. [17] Dle § 52 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb., „ochranné známky zapsané podle dřívějších právních předpisů zůstávají v platnosti. Je-li podán návrh na prohlášení ochranné známky za neplatnou z důvodu jejího zápisu v rozporu se zákonem, posuzuje se zápisná způsobilost ochranné známky podle zákona platného v době zápisu ochranné známky do rejstříku. Ochranná známka však nebude prohlášena za neplatnou, je-li její zápis v souladu s tímto zákonem.“ K tomu zdejší soud v rozsudku zde dne 9. 1. 2008, č. j. 3 As 63/2007  66, uvedl: „Předmětné ustanovení je třeba podle Nejvyššího správního soudu interpretovat tak, že pokud byl podán návrh na prohlášení ochranné známky za neplatnou, tedy již v době účinnosti zákona č. 441/2003 Sb., zápisná způsobilost se posuzuje podle právní úpravy platné a účinné v době zápisu ochranné známky do rejstříku, což v dané věci představuje zákon č. 137/1995 Sb. Tudíž je třeba otázku splnění zákonných podmínek zápisu posuzovat výlučně podle zákona č. 137/1995 Sb.“. [18] Ze spisové dokumentace vyplývá, že v posuzované věci byla napadená ochranná známka zapsána do rejstříku ochranných známek dne 27. 11. 2003, tedy za účinnosti zákona č. 137/1995 Sb. a návrh na její prohlášení za neplatnou byl podán dne 21. 12. 2004, tedy v době účinnosti zákona č. 441/2003 Sb. S ohledem na výše uvedené měla být v souladu s názorem městského soudu a stěžovatele zápisná způsobilost ochranné známky posuzována výlučně dle zákona č. 137/1995 Sb. [19] Oproti tomu předseda Úřadu průmyslového vlastnictví v rozhodnutí o rozkladu ze dne 13. 9. 2007, sp. zn. O-160860, prohlásil ochrannou známku za neplatnou s odvoláním na § 7 odst. 1 písm. f) a g) zákona č. 441/2003 Sb. Přestože je z rozkladu i dále patrné, že správní orgán posuzoval zápisnou způsobilost ochranné známky na základě zákona č. 441/2003 Sb., je i v takovém případě rozhodné, zda byly podmínky zápisné nezpůsobilosti aplikovány správně alespoň materiálně (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2010, č. j. 5 As 17/2009 - 152 a ze dne 30. 4. 2008, č. j. 1 As 3/2008 - 195). [20] Zatímco důvod zápisné nezpůsobilosti uvedený v § 7 odst. 1 písm. g) zákona č. 441/2003 Sb., byl materiálně obsažen již v § 9 odst. 1 písm. d) zákona č. 137/1995 Sb., v případě důvodu uvedeného v § 7 odst. 1 písm. f) téhož zákona tomu tak nen