— Nejvyšší správní soud

13 Kss 11/2010- 51 - text 13 Kss 11/2010 - 51 R O Z H O D N U T Í Kárný senát Nejvyššího správního soudu pro řízení ve věcech soudců rozhodl dne 10. 5. 2011, v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a jeho členů JUDr. Antonína Draštíka, Mgr. Pavla Punčocháře, JUDr. Stanislava Potužníka, JUDr. Jana Mikše a JUDr. Dany Hrabcové, Ph. D., o návrhu předsedkyně Okresního soudu v Liberci, proti Mgr. P. P., soudci Okresního soudu v Liberci, t a k t o : Mgr. P. P., narozený X, soudce Okresního soudu v Liberci, I. Podle § 19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s e u z n á v á v i n n ý m , ž e jako soudce Okresního soudu v Liberci v rozporu s § 149 odst. 6 trestního řádu nerespektoval závazný právní názor odvolacího soudu vyslovený ve věcech Okresního soudu v Liberci sp. zn. 4 T 30/2008 a 4 T 65/2008, že je třeba v nich rozhodnout podle § 419 trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., o poměrném zkrácení trestů uložených odsouzeným pachatelům před 1. 1. 2010, t e d y z a v i n ě n ě p o r u š i l povinnosti soudce a ohrozil důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů, t í m s p á c h a l kárné provinění podle § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a z a t o s e m u u k l á d á podle § 88 odst. 1 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kárné opatření d ů t k a . II. Podle § 19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s e z p r o š ť u j e kárného obvinění pro skutek spočívající v tom, ž e a) jako soudce Okresního soudu v Liberci v rozporu s účelem a podstatou § 174a zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, pouze formálně dodržel nadřízeným soudem stanovenou lhůtu k provedení procesního úkonu tím, že veřejné zasedání do stanovené lhůty nařídil, ale procesní úkon o jehož provedení navrhovateli šlo a u kterého podle názoru navrhovatele došlo k průtahům v řízení a pro který nadřízený soud stanovil lhůtu ve věcech Okresního soudu v Liberci sp. zn. 4 T 85/2008, 4 T 94/2009, 4 T 44/2008, 4 T 84/2007 a 4 T 52/2007, neprovedl s odůvodněním, že ve věci nebude rozhodováno, neboť soudem nebyly shledány podmínky ustanovení § 419 tr. zákoníku, přičemž ustanovení § 465 tr. řádu upravuje pouze postup při splnění podmínek § 419 tr. zákoníku a podle § 232 tr. řádu ve veřejném zasedání soud rozhoduje tam, kde to zákon výslovně stanoví, b) jako soudce Okresního soudu v Liberci nepostupoval ve věcech 4 T 169/2006, 4 T 225/2008, 4 T 118/2008, 4 T 66/2009, 4 T 18/2008, 4 T 203/2007 v intencích § 419 trestního zákoníku a to přestože v závěru roku 2009 byl přítomen opakovanému školení soudců v obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem, zaměřenému na ujednocení postupu v pravomocně skončených trestních věcech, pro trestný čin řízeni motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm.c) tr. zák., v nichž nebyly k datu 1. 1. 2010 vykonány uložené tresty, protože skutek není kárným proviněním. O d ů v o d n ě n í : Navrhovatelka podala dne 3. 12. 2010 podle § 8 odst. 2 písm. g) zákona č. 7/2002 Sb., návrh na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti Mgr. P. P., soudce Okresního soudu v Liberci, pro skutek spočívající v tom, že od 1. ledna 2010 do nejméně 3. listopadu 2010 jako soudce Okresního soudu v Liberci minimálně v padesáti dvou případech nepostupoval v intencích § 419 trestního zákoníku a to přestože v závěru roku 2009 byl přítomen opakovanému školení soudců v obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem, zaměřenému právě na ujednocení postupu v pravomocně skončených trestních věcech pro trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm.c) tr. zák., v nichž nebyly k datu 1. 1. 2010 vykonány uložené tresty. V jím vyřizovaných věcech 4 T 30/2008 a 4 T 65/2008 přitom krajský soud, jako soud odvolací, vyslovil závazný a obecně platný právní názor, a to v usneseních ze dne 13. 4. 2010 a ze dne 25. 5. 2010, že v těchto případech je nutno § 419 tr. zákoníku aplikovat a uložený trest snížit. V důsledku jeho jednání v pěti případech odsouzení uložený nepodmíněný trest odnětí zcela vykonali: 4 T 85/2008, 4 T 169/2006, 4 T 225/2008, 4 T 118/2008 a 4 T 66/2009. Ve třech případech odsouzení nepodmíněné tresty odnětí svobody vykonávají ještě v současné době: 4 T 18/2008 (v této věci je trest sice snížen, ale z odůvodnění je zřejmé, že jen pro samostatný trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., nikoli též trest za další skutek právně kvalifikovaný jako jednočinný souběh trestných činů maření výkonu úředního rozhodnutí dle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zákona), 4 T 94/2009 a 4 T 200/2005. Přes svůj odlišný výklad problematiky soudce Mgr. P. P. neučinil nic, aby zabránil tomu, aby odsouzení tyto činy neodpykali, zejména přímé výkony trestů odnětí svobody, a to i za situace, kdy mu byl znám obecně závazný platný výklad krajského soudu na danou problematiku a v rozporu s § 149 odst. 6 tr. řádu nerespektoval ani závazný názor odvolacího soudu vyslovený v řízení o stížnostech ve věcech ve věcech 4 T 30/2008 a 4 T 65/2008. Z jednání Mgr. P. P. je zřejmá úporná snaha odsouzeným trest nesnížit. Jako příklad může sloužit věc 4 T 65/2008 a věc 4 T 30/2008. Ve věcech, v nichž odsouzení již vykonávali nesnížené tresty odnětí svobody, případně hrozilo, že k výkonu trestu odnětí svobody nastoupí, okresní státní zástupce v Liberci podal návrh na určení procesní lhůty - nařízení veřejného zasedání. Ve všech případech krajský soud vyhověl. Ve věcech 4 T 44/2008, 4 T 84/2007 a 4 T 200/2005 uložil soudci nařídit veřejné zasedání do 6. 9. 2010, ve věcech 4 T 52/2007 a 4 T 94/2009 do 13. 9. 2010. V těchto věcech soudce Mgr. P. P. veřejná zasedání sice nařídil, ale následně konstatoval, že veřejné zasedání nebude konáno, neboť proto, aby bylo konáno, nejsou zákonné podmínky. Nevydal žádná rozhodnutí, čímž jak odsouzenému, tak státnímu zástupci odňal možnost domáhat se nápravy před soudem odvolacím. Tento postup zvolil až poté, co na okresní soud byla doručena dne 31. 8. 2010 rozhodnutí ve věci 4 T 65/2008 a dne 3. 9. 2010 ve věci 4 T 30/2008 a 4 T 203/2007. Z toho vyplývá jediný závěr, že přestal rozhodovat o sníženi trestu záměrně a jedině proto, aby znemožnil případné rozhodnutí odvolacího soudu ve prospěch odsouzených. Tímto obstrukčním jednáním kárně obviněný soudce porušil ústavním pořádkem zaručená práva odsouzených, ohrozil důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudu a dopustil se tak zaviněným porušením povinností soudce kárného provinění a navrhovatelka navrhla, aby mu za kárné provinění bylo uloženo kárné opatření podle § 88 odst. 1 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb., a to důtka. Kárně obviněný soudce se k návrhu písemně vyjádřil tak, že ho pokládá za vyvrcholení nátlaku na svou rozhodovací činnost soudce, aby se ve věci rozhodování dle 419 trestního zákoníku podřídil doporučení prezentovanému prof. JUDr. P. Š. na školení soudců k trestnímu zákoníku a z něj vyplývající praxi a právnímu názoru Krajského soudu v Ústí nad Labem (vč. pobočky v Liberci). O tom svědčí i dopis předsedy Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 9. 2010, kterým uložil předsedkyni Okresního soudu v Liberci podat na něj návrh na kárné řízení s návrhem na odvolání z funkce soudce a na dočasné zproštění funkce soudce do pravomocného skončení kárného řízení. S obsahem dopisu byl seznámen místopředsedkyní soudu Mgr. T. B. dne 14. 9. 2010. Byl jí vyzván k přehodnocení svého postupu a byla mu dána lhůta jednoho týdne s tím, že pak by bylo možno uvažovat o změně navržené sankce na mírnější. V návaznosti na tuto událost se neprodleně obrátil elektronickou poštou na soudce Nejvyššího soudu JUDr. R. F. a jím byl odkázán na JUDr. A. D. jako na zpracovatele návrhu sjednocujícího stanoviska. Ten mu sdělil, že stanovisko lze očekávat 14. 10. 2010. Poté opakovaně telefonicky zjišťoval stav u Nejvyššího soudu. Po přijetí stanoviska Tpjn 302/2010 obdržel elektronicky jeho právní věty. Názor na aplikaci § 419 trestního zákoníku nebyl jednotný a do přijetí stanoviska neexistoval žádný sjednocující výklad. Názor, kterým se řídil, byl zastáván i jinými soudy v České republice. Nejednotnost při výkladu citovaného ustanovení lze vysledovat i na samotném Nejvyšším soudu, neboť stanovisko bylo přijato více než tři čtvrtě roku po účinnosti trestního zákoníku. Přitom již 19. 5. 2010 byl okresnímu soudu zaslán návrh stanoviska k připomínkám s termínem do 28. 5. 2010. Své připomínky odeslal správě soudu dne 20. 5. 2010. Názor krajského soudu nelze pokládat za obecně platný. Závazný je pouze v konkrétním případě, je-li vysloven v rámci řízení o opravném prostředku (§ 149 odst. 6 tr