2 As 4/2010 — Nejvyšší správní soud

2 As 4/2010- 97 - text 2 As 4/2010 - 97 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce MEDICUS  STAV, s. r. o., se sídlem Nýrsko, Klatovská 590, zastoupeného JUDr. Jiřím Žižkou, advokátem se sídlem Klatovy, Vídeňská 1, proti žalovanému Krajskému úřadu Plzeňského kraje, se sídlem Plzeň, Škroupova 18, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) Ing. B. H., a 2) Města Kdyně, se sídlem Kdyně, Náměstí 1, zastoupeného Mgr. Lukášem Zscherpem, advokátem se sídlem Plzeň, Lochotínská 18, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 8. 2009, č. j. 57 Ca 25/2008 - 50, ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 9. 2009, č. j. 57 Ca 25/2008 – 68, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 10. 1. 2008, č. j. RR/3737/07 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný podle ustanovení § 60 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl jako nepřípustné odvolání žalobce ze dne 28. 11. 2007, směřující proti rozhodnutí Městského úřadu Kdyně (dále jen „stavební úřad“) ze dne 14. 4. 2005, č. j. 604/04/V, kterým bylo Ing. B. H., podle ustanovení § 88 odst. 1 písm. b) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), nařízeno odstranění rozestavěné stavby „soukromé tělocvičny“ na pozemku p. č. 378/2 v k. ú. Kdyně u objektu č. p. 91 „Zámeček“, ve Kdyni, S. ulice (dále též jako „předmětná stavba“). Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce u Krajského soudu v Plzni žalobou, který ji rozsudkem ze dne 31. 8. 2009, č. j. 57 Ca 25/2008 - 50, ve znění usnesení ze dne 25. 9. 2009, č. j. 57 Ca 25/2008 – 68, zamítl. S ohledem na velmi komplikovanou skutkovou situaci v této věci, je vhodné nejprve podrobněji zrekapitulovat skutkový stav, ze kterého krajský soud při svém rozhodování vycházel. Dne 24. 10. 1994 podal B. H. (otec Ing. B. H.) stavebnímu úřadu návrh na vydání územního rozhodnutí o umístění stavby „soukromé tělocvičny“ na pozemku p. č. 378/2, v k. ú. Kdyně. V té době (dle výpisu z listu vlastnictví) vlastnili tento pozemek z ½ manželé B. a N. H. (bezpodílové spoluvlastnictví manželů – nyní společné jmění manželů – pozn. NSS) a z ½ manželé P. a V. J. (bezpodílové spoluvlastnictví manželů). Stavební úřad rozhodnutím ze dne 31. 1. 1995, č. j. 396/94/V, návrh zamítl; odvolací orgán toto rozhodnutí potvrdil a odvolání proti němu podané zamítl. Dne 11. 3. 1996 podal B. H. nový návrh v téže věci. Stavební úřad toto nové územní řízení (o umístění stavby „soukromé tělocvičny“) dne 5. 6. 1996 zastavil. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 15. 7. 1996. Na základě stížnosti provedl následně stavební úřad místní šetření, přičemž zjistil, že předmětná stavba byla dne 5. 7. 1996 zahájena bez stavebního povolení. Dne 22. 7. 1996 stavební úřad oznámil zahájení řízení o odstranění stavby, dle ustanovení § 88 stavebního zákona. Rozhodnutím ze dne 28. 8. 1996, č. j. 353/96/V, pak nařídil P. J., Ing. B. H. a manželům B. a N. H. tuto stavbu odstranit. Jimi podané odvolání bylo rozhodnutím odvolacího orgánu zamítnuto a rozhodnutí stavebního úřadu bylo potvrzeno. Ve věci byla poté podána správní žaloba, na základě které Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 19. 6. 1998, sp. zn. 30 Ca 49/97, zrušil rozhodnutí správních orgánu obou stupňů s tím, že jsou nepřezkoumatelná pro nesrozumitelnost, neboť z jejich odůvodnění nelze seznat, kdo je považován za vlastníka stavby. Vyřešení této otázky přitom soud označil za základní předpoklad pro zjištění, komu má být nařízeno odstranění stavby, ve smyslu ustanovení § 88 odst. 1 stavebního zákona. Stavební úřad tedy započal zjišťovat, kdo je vlastníkem předmětné stavby. Vzhledem k tomu, že se nedobral žádného výsledku, dal dne 23. 10. 2002 podnět Městu Kdyně ke zjištění vlastníka nepovolené rozestavěné stavby. Město Kdyně vydalo dne 30. 10. 2002 veřejnou vyhlášku ke zjištění vlastníka nepovolené rozestavěné stavby a pro přihlášení se k vlastnictví byla, podle ustanovení § 135 občanského zákoníku, určena lhůta jednoho roku od vyvěšení výzvy. V poučení bylo uvedeno, že pokud se v uvedené lhůtě nepodaří zjistit vlastníka, bude s věcí naloženo jako s věcí opuštěnou a může dojít k jejímu propadnutí státu. Veřejná vyhláška byla vyvěšena dne 5. 11. 2002 a sňata dne 7. 11. 2003. Dne 31. 10. 2003 došlo Městskému úřadu Kdyně písemné podání Ing. B. H., označené jako „přihlášení vlastníka“. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 6. 12. 2004 bylo zjištěno, že Ing. B. H. je zapsán jako výlučný vlastník pozemku parc. č. 378/2 v k. ú. Kdyně, na kterém se nachází předmětná stavba. Stavební úřad tedy opatřením ze dne 22. 11. 2004 oznámil Ing. B. H. i ostatním účastníkům řízení, zahájení řízení o odstranění předmětné stavby. Dne 29. 12. 2004 podal Ing. B. H. žádost o změnu územního plánu sídelního útvaru Kdyně. Usnesením zastupitelstva Města Kdyně ze dne 17. 3. 2005 byla jeho žádost zamítnuta. Rozhodnutím ze dne 14. 4. 2005, č. j. 604/04/V, nařídil stavební úřad, podle ustanovení § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, Ing. B. H. odstranění předmětné stavby, neboť stavba byla zahájena bez územního rozhodnutí, stavebního povolení a byla umístěna v rozporu se schváleným územním plánem sídelního útvaru Kdyně. Zároveň stanovil podmínky odstranění stavby a odůvodnil, z jakých důvodů nelze stavbu dodatečně povolit. Proti tomuto rozhodnutí podal Ing. B. H. odvolání, ve kterém tvrdil, že rozhodnutí směřuje proti vlastníkovi pozemku, nikoliv vlastníku stavby, neboť v době zahájení řízení vlastníkem stavby nebyl. Odvolání žalovaný svým rozhodnutím ze dne 2. 8. 2005, č. j. RR/2244/05, zamítl. Žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 30. 3. 2007, sp. zn. 57 Ca 58/2005, který nabyl právní moci dne 9. 5. 2007. K otázce určení vlastnictví rozestavěné stavby „soukromé tělocvičny“ krajský soud uvedl, že se Ing. B. H. k vlastnictví stavby výslovně přihlásil na základě veřejné vyhlášky Města Kdyně. Vyvěšením veřejné vyhlášky a následným přihlášením jmenovaného byly, podle krajského soudu, odstraněny pochybnosti, kdo je jejím vlastníkem. Pokud se Ing. B. H. přihlásil k vlastnictví stavby, pak nemůže pouhým holým a nekonkrétním tvrzením skutečnost svého vlastnictví ke stavbě zpochybňovat. Dne 16. 11. 2007 podal proti rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 14. 4. 2005, č. j. 604/04/V, odvolání žalobce, jednající Petrem Jandou, jako jednatelem, přičemž v odvolání uvedl, že je vlastníkem stavby a že s ním nebylo jednáno jako s účastníkem řízení o jejím odstranění. Na základě exekučního příkazu ze dne 19. 9. 2007, č. j. 355/07/V, bylo ve dnech 20. až 23. 11. 2007 odstranění předmětné stavby zajištěno provedením náhradního výkonu v exekučním řízení. V následně podané správní žalobě žalobce namítal, že měl být v tomto řízení podle ustanovení § 14 správního řádu a § 88 stavebního zákona účastníkem řízení, neboť se prohlásil za vlastníka předmětné stavby. Své vlastnické právo odvozuje ze smlouvy o dílo ze dne 12. 4. 1996, ve které se jako zhotovitel zavázal pro objednatele - manžele H. - provést předmětnou stavbu. Na základě této smlouvy měl být žalobce, jakožto zhotovitel stavby, jejím vlastníkem až do jejího předání manželům H. (§ 542 obchodního zákoníku). K předání stavby však nikdy nedošlo. Pokud jde o právní hodnocení věci, krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku konstatoval, že otázka vlastnictví předmětné stavby jím byla již dříve řešena, a to v rozsudku ze dne 30. 3. 2007, sp. zn. 57 Ca 58/2005. V nyní projednávané věci vycházel z toho, že původní rozhodnutí správních orgánů obou stupňů byla zrušena rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 6. 1998, sp. zn. 30 Ca 49/97, právě proto, že nebylo postaveno na jisto, kdo je vlastníkem předmětné stavby. Dle výpisu z katastru nemovitostí z ledna 1999 byli jako vlastníci pozemku p. č. 378/2, v k. ú. Kdyně uvedeni B. a N. H., a to ve společném jmění manželů; předmětná stavba nebyla v katastru nemovitostí zapsána. V průběhu řízení o odstranění stavby uváděli manželé H., že nejsou jejími vlastníky. Ing. B. H. ještě před prosincem 2001 (od kdy je výlučným vlastníkem pozemku p. č. 378/2 v k. ú. Kdyně) prohlásil, že nemá žádný vztah k předmětné stavbě ani k pozemku. Petr Janda (jednatel žalobce) prohlásil, že je stavebníkem předmětné stavby a že se k věci dále nebude vyjadřovat, a to i přesto, že v uvedené době již musela existovat nyní žalobcem namítaná smlouva o dílo ze dne 12. 4. 1996. Stavební úřad přitom opakovaně místními šetřeními zjišťoval, že se na stavbě pracuje a opakovaně se snažil zjistit