3 Ads 65/2011 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 65/2011- 68 - text 3 Ads 65/2011 - 68 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce: L. L., zastoupeného JUDr. Janem Juračkou, advokátem se sídlem Tovární 7, Znojmo, proti žalovanému: Policejní prezidium ČR, policejní prezident, se sídlem Strojnická 935/27, Praha 7, proti rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech kázeňských ze dne 26. 11. 2008, č.j. PPR-14791-5/ČJ-2008-99KP, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2011, č. j. 4 Ca 2/2009 – 43, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 27. 1. 2011, č. j. 4 Ca 2/2009 – 43 (dále jen „napadený rozsudek“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí policejního prezidenta ve věcech kázeňských ze dne 26. 11. 2008, č.j. PPR-14791-5/ČJ-2008-99KP (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí ředitele Policie ČR, Správy Jihomoravského kraje ve věcech kázeňských ze dne 16. 5. 2008, č. K-SJMK-773/2008 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání jednání majících znaky přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném do 31. 7. 2011, tj. do účinnosti zákona č. 133/2011 (dále jen „zákon č. 200/1990 Sb.“) za použití § 189 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 361/2003 Sb.“) [bod I. výroku prvostupňového rozhodnutí] a podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb. za použití § 189 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2003 Sb. [bod II. výroku prvostupňového rozhodnutí] tím, že dne 14. 1. 2008 cca kolem 5:00 hod řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Felicia, registrační značky X ze Znojma do Vranovské Vsi. Z důvodu technické závady na vozidle stěžovatel zastavil na silnici I. třídy č. 38 na 23,1 524 km v katastru obce Olbramkostel a Vranovská Ves. Do jeho vozidla kolem 5:15 hod narazil zezadu řidič malého motocyklu L. O. a vzápětí i řidička Škody Octavia I. K. První orientační (bez náustku) provedená dechová zkouška přístrojem Dräger u jmenovaného na přítomnost alkoholu v dechu v 6:00 hod. byla negativní. Po příjezdu nadřízeného stěžovatele byla provedena opětovně dechová zkouška v 6:37 hod. u níž byla naměřena hladina 1,27 promile alkoholu. Poté byl vyzván k lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve, které odmítl. Další opakovaná dechová zkouška byla provedena v 9:55 hod. a byla naměřena hladina alkoholu 0,76 promile, aniž by od okamžiku zahájení řízení vozidla do provedení druhé dechové zkoušky požil další alkoholické nápoje (dále jen „bod I. výroku“). Jako účastník dopravní nehody se dne 14. 1. 2008 kolem 6:40 hod. na pozemní komunikaci (silnici I. třídy č. 38) mezi obcemi Olbramkostel a Vranovská Ves na výzvu příslušníka Policie ČR jednajícího za orgán policie při prošetřování dopravní nehody odmítl podrobit lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve, přičemž tímto svým jednáním chtěl porušit nebo ohrozit zájem chráněný ustanovením § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“) a § 16 odst. 3 zákona č. 379/2005 Sb. (dále jen „bod II. výroku“), za což mu byl podle § 186 odst. 7 ve spojení s § 51 odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2003 Sb. uložen úhrnný kázeňský trest odnětí služební hodnosti vrchní asistent. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že stěžovatel svým jednáním porušil povinnosti uložené mu v ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) a odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu, tedy svým jednáním porušil povinnost řidiče, která spočívá v zákazu řízení vozidla v takové době po požití alkoholického nápoje, kdy by mohl být ještě pod jeho vlivem a v případě pozitivního zjištění alkoholu při dechové zkoušce podrobit se lékařskému vyšetření s odběrem krve ke zjištění, není-li pod vlivem alkoholu, čímž se dopustil jednání majícího znaky přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. b) a d) zákona o přestupcích, který se podle zákona projednává jako jednání, které má znaky přestupku. Za úmyslné jednání, které má znaky přestupku, byl stěžovateli uložen podle ustanovení § 51 odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2003 Sb. kázeňský trest odnětí služební hodnosti – vrchní asistent, přičemž podle ustanovení § 186 odst. 7 zákona č. 361/2003 Sb. lze uložit kázeňský trest odnětí služební hodnosti mj. i za jednání, kterým příslušník porušil služební slib, které má znaky přestupku a je v rozporu s požadavky a je v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka. K tomu žalovaný odkázal na text služební přísahy vyplývající z ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb. a uvedl, že stěžovatel vykonal služební přísahu dne 15. 1. 2002, a poznamenal, že tato služební přísaha se považuje za služební slib podle zákona č. 361/2003 Sb. Dále žalovaný posoudil důkazy provedené šetřením Inspekce ministra vnitra, zejména úřední záznamy o vysvětleních podaných stěžovatelem, účastníky dopravních nehod ze dne 14. 1. 2008, policistů OO Znojmo npor Bc. H., prap. R., pprap. Č., prap. R., úředního záznamu pplk. Ing. D. a pplk. Ing. S., znaleckého posudku k posouzení hladiny předpokládaného alkoholu v krvi stěžovatele vypracovaného dne 12. 2. 2008 znalcem pro základní obor zdravotnictví, odvětví soudního lékařství MUDr. K. S. zapsaným v znaleckém deníku pod pořadovým č. 2544, záznamů výsledků dechových zkoušek provedených se stěžovatelem v 6:37 a 9:55 hod. dne 14. 1. 2008, protokolem o nehodě v silničním provozu s údaji o místě dopravní nehody, písemného poučení stěžovatele o povinnosti podrobit se na výzvu vyšetření na alkohol a důsledcích neuposlechnutí výzvy, úředních záznamů hlídky dopravních nehod a hlídky pořádkové policie a vlastním řízením ve věcech kázeňských tak, že je jimi dostatečně prokázáno, že stěžovatel dne 14. 1. 2008 řídil osobní automobil po předchozím požití blíže neurčeného druhu a množství alkoholických nápojů a že se odmítl podrobit lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve. Stěžovatel svým úmyslným jednáním porušil služební slib, zejména tu část, která stanoví, že se bude vždy a všude chovat tak, aby svým jednáním neohrozil dobrou pověst bezpečnostního sboru, neboť se odmítl podrobit lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve, ačkoliv to nebylo spojeno s ohrožením jeho života, přičemž účinně nespolupracoval s vyšetřujícím orgánem Policie ČR, čímž se dopustil jednání, které má znaky přestupku a je v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka. Zvláštnost postavení příslušníka Policie ČR ve společnosti dané mu svěřenými pravomocemi musí být vyvážena jeho smyslem pro povinnost dodržovat zákony a veřejností je očekáváno, že se tak příslušníci Policie ČR budou chovat. Příslušník Policie ČR, který sám zákony porušuje, nemůže mít příslušnou důvěru. Úmyslné jednání stěžovatele spatřoval v tom, že stěžovatel řídil soukromé osobní vozidlo v takové době, kdy mohl být pod vlivem předchozího požití alkoholických nápojů a v odmítnutí se podrobit lékařskému vyšetření spojenému s odběrem krve ke zjištění, není-li pod vlivem alkoholu. Dopustil se tedy protizákonného jednání, aniž by nevěděl, že tento výsledek způsobí nebo může způsobit. Řidič přitom podle ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) a odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu nesmí řídit vozidlo bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití návykové látky, kdy by mohl být ještě pod jejich vlivem. V případě pozitivní dechové zkoušky na alkohol se měl podrobit lékařskému vyšetření s odběrem krve ke zjištění není-li ovlivněn alkoholem. Podle žalovaného v posuzované věci nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující závěr, že by se jednalo o nedbalost. Neukázněné jednání stěžovatele podle žalovaného nelze posoudit jinak než jako jednání, které je v příkrém rozporu s požadavky kladenými na příslušníka. K námitkám stěžovatele pak žalovaný konkrétně doplnil, že dechová zkouška se standardně provádí s náústkem, čehož si musí být stěžovatel dobře vědom. Z dalších provedených důkazů podle žalovaného vyplývá, že tvrzení stěžovatele nebyla věrohodná. Přesné množství a doba ukončení požívání alkoholických nápojů nejsou z hlediska výroku napadeného rozhodnutí při existenci těchto jiných důkazů podstatné. Stran jednání pprap. P., který měl být podle stěžovatele vyloučen