6 Ads 20/2011 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 20/2011- 111 - text 6 Ads 20/2011 - 118 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Kateřiny Šimáčkové a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci žalobce: M. R., zastoupeného Mgr. Davidem Černým, advokátem, se sídlem Horní náměstí 365/7, Olomouc, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, odbor sociálních věcí, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2009, č. j. KUOK 50858/2009, sp. zn. KÚOK/44709/2009/OSV - SP/7204, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, ze dne 10. 12. 2010, č. j. 73 Cad 1/2009 - 89, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Ustanovenému zástupci žalobce, Mgr. Davidu Černému, advokátovi, se sídlem Horní náměstí 365/7, Olomouc, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 960 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu. Odůvodnění: Žalobce se kasační stížností domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky Olomouc, ze dne 10. 12. 2010, č. j. 73 Cad 1/2009 - 89. Tímto rozsudkem krajský soud zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného o tom, že se žalobci nepřiznává dávka pomoci v hmotné nouzi, příspěvek na živobytí, neboť částka příjmu posuzovaných osob po odečtení přiměřených nákladů na bydlení je vyšší než částka živobytí posuzovaných osob. Nejvyšší správní soud ze spisu zjistil, že žalobce podal dne 18. 3. 2009 žádost o příspěvek na živobytí na Magistrátu města Přerova, odbor sociálních dávek, (dále jen „správní orgán I. stupně“). Součástí protokolu o jednání bylo poučení žalobce o právech a povinnostech žalobce v průběhu řízení. Podle téhož protokolu žalobce uvedl, že neví, zda má zvýšené náklady spojené s dietním stravováním, neboť o jeho žádosti o uznání osobou zdravotně znevýhodněnou doposud nebylo rozhodnuto. Později v průběhu řízení byl žalobce vyzván, aby doložil informace o nutnosti dietního stravování. K žádosti žalobce přiložil usnesení Okresního soudu v Přerově, z něhož vyplývalo, že v době podání žádosti bylo u tohoto soudu vedeno řízení o způsobilosti žalobce k právním úkonům, pro které měl být žalobce zastoupen opatrovníkem JUDr. K. H. Žalobce požádal správní orgán I. stupně, aby si opatřil informace o tom, v jaké fázi se nachází řízení o jeho způsobilosti k právním úkonům. Správní orgán do doby, než obdrží informace o řízení ve věci způsobilosti žalobce k právním úkonům, přerušil řízení o dávce pomoci v hmotné nouzi usnesením ze dne 25. 3. 2009, č. j. 21163/2009/PRR. Na základě informace Okresního soudu v Přerově ze dne 27. 3. 2009, podle níž o právní způsobilosti žalobce dosud nebylo rozhodnuto, a na základě sdělení žalobce ze dne 30. 3. 2009, že nutnost dietního stravování nebude z finančních důvodů dokládat, správní orgán I. stupně vydal dne 2. 4. 2009 rozhodnutí č. j. 23161/2009/PRR o nepřiznání příspěvku na živobytí. Z odpovědi Okresního soudu v Přerově správní orgán dovodil, že žalobce je i nadále způsobilý k právním úkonům. K samotné žádosti správní orgán I. stupně uvedl, že není splněna podmínka, aby příjmy žalobce včetně příjmu společně posuzovaných osob (matky žalobce) nedosahovaly částky živobytí posuzovaných osob, a to i s přihlédnutím k možnosti, že by žalobce měl zvýšené náklady na dietní stravování; ani při nejvyšším možném zvýšení částky živobytí o takové náklady by nebyla splněna podmínka pro přiznání příspěvku na živobytí. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 14. 4. 2009 odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. KÚOK/44709/2009/OSV - SP/7204, č. j. KUOK 50858/2009, zamítl. Podle žalovaného se žalobce se svou matkou (společně posuzovanou osobou) nenacházeli v měsíci březnu 2009 v hmotné nouzi, a z toho důvodu neměl žalobce nárok na příspěvek na živobytí. K tvrzení žalobce, že byla porušena ustanovení § 32 a § 33 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, žalovaný uvedl, že mu nejsou známy důvody, pro které by bylo nezbytné žalobci ustanovit opatrovníka ve smyslu uvedených ustanovení. Soudní řízení ve věci způsobilosti k právním úkonům žalobce dosud nebylo ukončeno a do doby, než bude v této věci rozhodnuto, je žalobce způsobilý být účastníkem řízení a jednat ve věci svého nároku na příspěvek na živobytí. Žalobce má navíc možnost udělit zmocnění k zastupování plnou mocí. V žalobě proti rozhodnutí o odvolání žalobce namítal, že žalovaný pochybil tím, že mu v rozporu s § 32 správního řádu neustanovil opatrovníka, když existovaly pochybnosti o tom, zda je žalobce schopen samostatně jednat před správním úřadem. Tyto pochybnosti měly žalovanému vyplynout ze skutečnosti, že v době správního řízení probíhalo současně řízení u Okresního soudu v Přerově ve věci způsobilosti žalobce k právním úkonům. Kromě toho žalobce namítal, že nebyl v průběhu řízení před žalovaným poučen o svých právech a povinnostech v řízení, a tím byl porušen § 4 odst. 2 správního řádu. Konečně žalobce uvedl, že předložil dostatečné podklady, jež umožňovaly správnímu orgánu přiznat mu požadovaný příspěvek na živobytí. Krajský soud rozsudkem ze dne 10. 12. 2010, č. j. 73 Cad 1/2009 - 89, žalobu zamítl a jednotlivé námitky považoval za nedůvodné. K námitce nedostatečného poučení krajský soud uvedl, že všechna rozhodnutí vydaná ve správním řízení obsahovala poučení o opravných prostředcích, o procesním postupu i o nutnosti doložit některé náležitosti a o následcích nedoplnění skutečností. K nutnosti ustanovit žalobci opatrovníka krajský soud uvedl, že žalobce nebyl v době rozhodnutí nijak omezen na způsobilosti k právním úkonům. Vzhledem k tomu, že pozdější výsledek soudního řízení o osobním stavu potvrdil, že žalobce nebyl stižen žádnou duševní chorobou, která by vyžadovala zastoupení opatrovníkem, správní orgán postupoval v souladu se zákonem. Pokud jde o otázku výpočtu příspěvku na živobytí, pro krajský soud byla podstatnou skutečnost, že správní orgán ani pro případ, že by žalobce doložil nutnost dietního stravování, nemohl věcně rozhodnout jinak, což v napadeném rozhodnutí řádně odůvodnil, včetně alternativního výpočtu. Proti uvedenému rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost. V ní brojí proti závěrům krajského soudu o tom, že byl ve správním řízení dostatečně poučen, že nebyly dány důvody pro ustanovení opatrovníka a že byly opatřeny dostatečné podklady pro rozhodnutí. Žalovaný navrhuje kasační stížnost zamítnout a trvá na tom, že nepochybil, když stěžovateli neustanovil opatrovníka a že stěžovatel byl dostatečně poučen. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil přípustnost podané kasační stížnosti. Konstatoval, že je podána včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), osobou oprávněnou (§ 102 s. ř. s.) a z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předchozím řízení podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Všechny tři námitky stěžovatel uplatňoval již v řízení před krajským soudem, proto jsou přípustné i podle § 104 odst. 4 s. ř. s. Nejvyšší správní soud neshledal ani jiné důvody nepřípustnosti, a přistoupil tedy k přezkumu rozsudku krajského soudu, vázán rozsahem kasační stížnosti a v ní uvedenými důvody (§ 109 odst. 2 a 3 s. ř. s.). Kasační stížnost je nedůvodná. Nejprve se Nejvyšší správní soud zabýval námitkou týkající se nedostatečného poučení stěžovatele. Tuto námitku stěžovatel rozvádí tak, že správní orgán I. stupně porušil § 4 odst. 2 správního řádu. Poučení mu bylo poskytnuto opožděně v takové fázi řízení, kdy již nemohl řádně uplatnit svá práva. Z listin prokazujících splnění poučovací povinnosti navíc není seznatelné, v jakém rozsahu se mu poučení dostalo. Tím, že krajský soud tento nedostatek neodhalil, je jeho rozhodnutí nezákonné. Podle § 4 odst. 2 správního řádu „[s]právní orgán v souvislosti se svým úkonem poskytne dotčené osobě přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech, je-li to vzhledem k povaze úkonu a osobním poměrům dotčené osoby potřebné.“ Nejvyšší správní soud důležitost poučení ze strany správních orgánů ve své rozhodovací činnosti opakovaně zdůraznil: „poučovací povinnost (…) je projevem ústavně zakotveného práva na právní pomoc, podle kterého má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. Poučovací povinnost správního orgánu znamená především povinnost poskytnout dotčeným osobám poučení o právech a povinnostech vyplývajících z právních předpisů upravujících řízení před správními orgány. Poučovací povinnost týkající se otázek hmotného práva má své místo právě v řízeních, jejichž předmětem jsou sociální dávky (…), a to za předpokladu dodržení zásady rovnosti účastníků řízení a nestranného přístupu k nim.“ (rozsudek ze dne 26. 8. 2008, č. j. 6 Ads 57/2007 - 42, dostupný na www.nssoud.cz). Námitka nedostatečného poučování byla v žalobě uplatněna ve velmi obecné rovině, stěžovatel uvedl pouze, že správní orgán mu neposkytl d