6 Ads 93/2010 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 93/2010- 160 - text 6 Ads 93/2010 - 165 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudců JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobců: a) D. K., b) D. N., c) P. M., všichni zastoupeni JUDr. Františkem Mozgou, advokátem, se sídlem Špitálka 41, Brno, proti žalovanému: Policejní prezidium České republiky, se sídlem Strojnická 27, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobců ad a) - c) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2009, č. j. 7 Ca 31/2006 - 125, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: Rozhodnutím policejního prezidenta ve věcech služebního poměru ze dne 11. 1. 2006, č. 106, č. 105 a č. 113 bylo zamítnuto odvolání žalobců proti rozhodnutí ředitele Policie České republiky, správy Jihomoravského kraje, ve věcech služebního poměru ze dne 18. 12. 2003, kterým byli podle § 55 odst. 1 od právní moci zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, § 4 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, a podle § 2 a § 3 nařízení vlády č. 330/2003 Sbírky, o platových poměrech zaměstnanců veřejných službách a správě, zařazeni dnem 1. 1. 2004 do 7. platové třídy a současně tato rozhodnutí byla potvrzena. V odůvodněních svých rozhodnutí žalovaný především uvedl, že není rozhodující, zda žalobci při výkonu služby používají technických pomůcek nebo prostředků, jejichž obsluhu, používání a interpretaci výsledku upravují závazné pokyny policejního prezidenta a metodické pokyny ředitele služby dopravní policie Policejního prezidia České republiky, ale je rozhodující, že po žalobcích není požadována jako činnost objasňování přestupků, a proto byli zařazeni do 7. platové třídy. Možné využití technických prostředků a pomůcek nelze tedy považovat za kritérium pro zařazení do 8. platové třídy, neboť katalog prací uvádí možnost jejich využití. V případě nevyužívání technických prostředků při výkonu služby by při aplikaci výkladu, podmiňujícího zařazení policistů do 8. platové třídy využíváním technických pomůcek a prostředků, bylo nutno policisty vždy zařadit do 7. platové třídy. Z uvedených důvodů žalovaný přijal závěr, že zařazení žalobců je nejen v souladu s organizačním řádem PČR správy Jihomoravského kraje, platnou systemizací pracovních (služebních) míst, která účelně a racionálně pokrývá funkcemi všechny činnosti útvaru, popisuje funkce (služební činnosti), ve které je zcela přesně a konkrétně vymezena činnost vykonávaná v rámci zastávané funkce, ale i s charakteristikou platové třídy a katalogem prací, který je přílohou nařízení vlády č. 469/2002 Sb. V souladu s těmito materiály a podle § 3 odst. 1 nařízení vlády č. 330/2003 Sb. byli žalobci zařazeni do platové třídy, ve které jsou v katalogu prací zahrnuty příklady prací porovnatelné s požadovanou prací z hlediska složitosti, odpovědnosti, psychické a fyzické náročnosti. Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci žalobu, o níž rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30.5. 2008, č. j. 7 Ca 31/2006 - 73, tak, že žaloby všech žalobců zamítl. V odůvodnění svého rozsudku městský soud uvedl, že v dané věci byl právní spor judikatorně vyřešen rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 4 Ads 111/2007 - 80, o nějž městský soud i toto své rozhodnutí opřel a na něž odkázal, neboť věc se týkala sice jiných účastníků, právní rozbor je však interpretačně aplikovatelný i na tento souzený případ. Proti tomuto rozsudku podali žalobci (dále jen „stěžovatelé) kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), tedy z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a z důvodu nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. Stěžovatelé uvedli, že v souvislosti s přechodem na 16. třídní platový systém stanovený nařízením vlády č. 330/2003 Sb. byli dnem 1. 1. 2004 zařazeni do 7. platové třídy, s čímž však nesouhlasí, neboť mají za to, že vykonávají činnosti uvedené v 8. platové třídě. Stěžovatelé městskému soudu vytkli, že pokud by se zabýval praktickou každodenní činností stěžovatelů, musel by dospět k závěru, že nevykonávají svoji činnost pouze v souvislosti s blokovým řízením, ale že naopak vykonávají běžné také ty činnosti, které se nevyřizují v rámci blokového řízení. Byli toho názoru, že městský soud náročnost jejich práce vůbec neposuzoval, neřešil, zda stěžovatelé vykonávají „základní úkoly policie“ ve smyslu znění 7. platové třídy, nebo vykonávají činnosti uvedené v 8. platové třídě. O kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 11. 6. 2009, č. j. 6 Ads 93/2008 - 107, tak, že rozsudek městského soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění tohoto rozsudku Nejvyšší správní soud se stěžovateli souhlasil v tom, že Nejvyšší správní soud se ve svém rozsudku č. j. 4 Ads 111/2007 - 80 ze dne 19. 2. 2008 vyjádřil v tom smyslu, že využívání přidělených technických prostředků a pomůcek (obdobných jako u stěžovatelů) není samo o sobě důvodem k zařazení policisty do 8. platové třídy. V uvedeném rozsudku Nejvyšší správní soud přitom považoval za důvod zařazení žalobce do 7. platové třídy zejména jeho činnost v souvislosti s přestupky v blokovém řízení. Městský soud se však v daném případě nezabýval námitkou stěžovatelů, uvedenou v jejich žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, že kromě blokového řízení plnili další úkoly, u nichž je naprosto zřejmé, že se v blokovém řízení nevyřizují. Stěžovatelům bylo dáno za pravdu potud, že městský se vůbec nezabýval skutečnou pracovní náplní stěžovatelů, nevypořádal se se skutečnostmi, na které stěžovatelé upozornili, tj. na skutečnosti vyplývající z rozhodnutí Ministerstva vnitra, nebyl proveden výklad pojmu technická pomůcka a technický prostředek ve vztahu k činnosti policistů v 7. a 8. platové třídy a bylo rozhodnuto pouze formálním odkazem na uvedený judikát Nejvyššího správního soudu. Bylo zdůrazněno, že zařazení stěžovatelů do 8. platové třídy by přicházelo v úvahu především tehdy, pokud by po nich byla požadována činnost spočívající v objasňování přestupků a nikoliv pouze ve vyřizování přestupků v blokovém řízení. Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že městský soud pochybil, pokud žalobu stěžovatelů zamítl s pouhým odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 4 Ads 111/2007 - 80, aniž by se zabýval skutečnou pracovní náplní stěžovatelů a mohl tak posoudit, zda stěžovatelé vykonávají či nikoliv činnosti, které souvisejí s objasňováním přestupků. Pokud by totiž na stěžovatelích byla požadována činnost související s objasňováním přestupků, bylo by to podle katalogu prací pro službu dopravní policie důvodem pro zařazení stěžovatelů do 8. platové třídy. V dalším řízení rozhodl městský soud rozsudkem č. j. 7 Ca 31/2006 - 125 ze dne 16. 10. 2009 tak, že se žaloby žalobců zamítají. V odůvodnění svého rozsudku se městský soud zabýval tvrzením stěžovatelů, že vykonávají i činnosti zařaditelné do 8. platové třídy tím, že řeší i přestupky, které nelze vyřešit v blokovém řízení a to přestupky podle § 22 odst. 4, 5, 7 a 8 přestupkového zákonu (v platném znění), resp. řešili přestupky uvedené v § 22 odst. 1 písm. a), b), e), s) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném do 30. 6. 2006. Poukázal na to, že jelikož orgány policie nemají pravomoc řešit výše uvedené přestupky v přestupkovém řízení, je vyloučeno, aby stěžovatelé shora uvedené přestupky (pomine-li se, že § 22 odst. 5, 7 a 8 přestupkového zákona žádné skutkové podstaty přestupků nedefinuje) řešili. Městský soud se dále zabýval otázkou, zda činnost stěžovatelů lze podřadit pod pojem objasňování přestupků. Obecně se přitom vyjádřil k otázce objasnění přestupku, zdůraznil, že objasňování přestupku je činností kvalifikovanou, na jejímž základě je vydáno rozhodnutí o přestupku. Při blokovém řízení fáze objasnění přestupků chybí. Tuto činnost tedy stěžovatelé nepochybně nevykonávali a nevykonávají, a to již s ohledem na právní úpravu pravomoci při vyřizování přestupků ve správním řízení, která se v zásadě vztahuje právě na blokové řízení. Popis činnosti stěžovatelů, k němuž stěžovatelé také předložili důkazy při ústním jednání, je odhalováním přestupků, tedy prvotním zjištěním skutečností, které jsou následně posuzovány ve správním řízení (pokud nedojde, připouští-li to zákon, k vyřešení v blokovém řízení). Odhalování se děje mimo rámec správního řízení, zejména při kontrolní činnosti prováděné orgány policie. Následný postup orgánu policie vyplývající z jeho povinnosti přestupek oznámit, a to včetně označení důkazu a uvedení přestupku,