8 As 25/2011 — Nejvyšší správní soud

8 As 25/2011- 107 - text 8 As 25/2011 - 108 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Jana Passera a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobců: a) FARMA Bolka Polívky, spol. s r. o., se sídlem 602 00 Brno, Údolní 222/5, b) Mgr. B. P., oba zastoupeni Mgr. Jindřichem Vítkem, advokátem se sídlem 120 00 Praha 2, Nad Petruskou 1 proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem 160 68 Praha 6, Antonína Čermáka 2a, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) T. H., 2) Valašské Království s. r. o., se sídlem ve Frenštátu pod Radhoštěm, Dolní 494, oba zastoupeni Mgr. Miroslavem Burgetem, advokátem se sídlem 796 01 Prostějov, nám. T. G. Masaryka 11, proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 20. 3. 2008, čj. O137500, v řízení o kasačních stížnostech žalovaného a osob zúčastněných na řízení proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2010, čj. 8 Ca 216/2008 – 57, t a k t o : I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2010, čj. 8 Ca 216/2008  57, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Žaloba podaná žalobcem b) s e o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení [1] Návrhem z 23. 11. 2005 se žalobce a) domáhal u žalovaného, aby prohlásil za neplatnou slovní ochrannou známku „VALASKÉ KRÁLOVSTVJE“ zapsanou dne 19. 4. 2000 (s právem přednosti od 5. 11. 1998) pod č. 223931 ve prospěch T. H., jejíž zápisná ochrana se vztahovala na výrobky a služby uvedené ve známkových třídách 16, 39 a 41. Žalobce a) v návrhu tvrdil, že jeho jedinému společníkovi, tj. žalobci b), výhradně přísluší autorské právo k fantazijnímu označení „Valašské království“, kterého užíval při své umělecké činnosti již od roku 1993, a prostřednictvím žalobce a) ji využíval i komerčně: z toho důvodu neměla být ochranná známka ve prospěch T. H. vůbec zapsána. [2] Žalovaný se zabýval tím, zda byl žalobce a) oprávněn podat návrh na prohlášení ochranné známky za neplatnou. Uvážil, že osoba oprávněná k podání takového návrhu odůvodněného zásahem do autorského práva musí doložit, že jí toto (autorské) právo svědčí, musí označit autorské dílo, jehož ochrany se domáhá a musí uvést, jak může toto dílo být užíváním napadené ochranné známky dotčeno. Žalobce a) tímto testem podle žalovaného neprošel, neboť jako právnické osobě mu nemohlo svědčit autorské právo samo o sobě a žalobce a) ani netvrdil, že by byl oprávněn autorské dílo užívat na základě smlouvy. Přestože tedy žalovaný dospěl k závěru, že žalobce a) nemá aktivní legitimaci k podání návrhu, posoudil návrh i věcně, tedy, zda mohlo dojít užíváním předmětné ochranné známky k dotčení autorského práva k dílu „Valašské království“, resp. „Valašský král“. [3] Dospěl k závěru, že nikoliv, neboť se vůbec o autorské dílo nejednalo. Vyložil, že pojmovým znakem autorského díla je individuální a jedinečný výtvor osobnosti autora. Žádné z posuzovaných označení však tyto prvky nezahrnuje, neboť jejich první část „valašský“ je odvozena od zeměpisného názvu historického regionu při hranici se Slovenskou republikou, tedy Valašska, a druhá část „království, král“ jsou slova běžné slovní zásoby s všeobecně známými významy. Spojením těchto částí, tedy obecného názvu regionu a výrazu pro státní útvar, resp. panovníka, nevzniklo označení jedinečné, odrážející individualitu a osobnost autora díla, autorské dílo jako výsledek individuální tvůrčí činnosti autora tedy vůbec nevzniklo. [4] Předmětem ochrany poskytované autorským zákonem (jak zákonem č. 121/2000 Sb., tak i č. 35/1965 Sb., účinného v době vzniku zkoumaného označení) jsou díla literární, vědecká a umělecká, která jsou výsledkem tvůrčí činnosti autora a která jsou vyjádřena v objektivní, tj. smysly vnímatelné podobě. Této ochraně proto mohla podléhat dramatická činnost fyzické osoby – B. P., nikoli jím používané slovní spojení. [5] K tvrzenému autorství „idey Valašského království“ žalovaný uvedl, že autorským dílem nemůže být „idea“ sama o sobě, tedy pouhá myšlenka, námět, princip apod. Žalovaný proto seznal návrh věcně neopodstatněný. [6] K rozkladu žalobce a) přezkoumal uvedené rozhodnutí předseda žalovaného; rozklad zamítl a rozhodnutí prvního stupně potvrdil. [7] Stejně jako v řízení v prvním stupni přezkoumal žalovaný podání žalobce a) věcně, ačkoliv měl za to, že neměl aktivní legitimaci, neboť mu nenáleželo autorské právo k tvrzenému dílu; za postačující však žalovaný seznal, že jediným společníkem a jedním z jednatelů je fyzická osoba, o níž žalobce a) tvrdil, že je autorem díla, jehož ochrany se domáhal. Za této procesní situace žalovaný „usoudil, že pokud by návrh byl shledán oprávněným, bylo by možno nedostatek aktivní legitimace zhojit“. [8] Návrh však shledal nedůvodný, neboť setrval na právním výkladu, podle něhož sousloví „Valašské království“ či „Valašský král“ nepožívají autorskoprávní ochrany. Zdůraznil, že předmětem takové ochrany nemůže být myšlenkový obsah sám o sobě, nýbrž jeho tvůrčí ztvárnění v objektivně vnímatelné podobě. Z žalobcem a) předloženého důkazu – nosiče DVD se záznamem představení žalobce b) z roku 1993 nazvaného Manéž Bolka Polívky žalovaný zjistil, že v uvedeném představení žalobce b) ztvárnil jedinečným a neopakovatelným způsobem námět Valašského krále a vyložil, že ochrany autorského díla požívá scénář pořadu a herecký výkon; námět scénky „korunovace krále“ však součástí této ochrany nebyl. [9] Proti citovanému rozhodnutí podal žalobu žalobce a) a dále i žalobce b). Městský soud v Praze, aniž by zkoumal procesní legitimaci obou žalobců, zrušil obě citovaná rozhodnutí správního orgánu a vrátil mu věc k dalšímu řízení. [10] Městský soud obsáhle citoval z rozsudku Nejvyššího soudu z 28. 5. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1345/2009, kterým byl k dovolání žalobců a) a b) zrušen rozsudek Vrchního soudu v Olomouci. V uvedené věci se žalobci a) a b) mimo jiné domáhali určení, že (také nyní) zkoumaná ochranná známka zasahovala do autorských práv žalobce b) a byla nedovoleným soutěžním jednáním ve vztahu k žalobcům a) a b). Nejvyšší soud nepřisvědčil dovolatelům [žalobcům a) a b)] ohledně tvrzeného zásahu do autorského práva žalobce b): pouhé spojení slov „valašské“ a „království“ nebylo předmětem autorskoprávní ochrany, neboť žádné z těchto slov samostatně, ani ve vzájemném spojení, nebylo výsledkem tvůrčí činnosti žalobce b); předmětem ochrany proto bylo až následné tvůrčí ztvárnění scénky v pořadu Manéž Bolka Polívky. Městský soud s odkazem na citovaný právní názor Nejvyššího soudu shledal nedůvodnou žalobní námitku zásahu do autorského práva žalobce b). [11] Městský soud také nepřisvědčil námitce, že se žalovaný nezabýval v nyní zkoumaném správním řízení nedostatkem dobré víry přihlašovatele v době podání návrhu na zápis ochranné známky; soud zdůraznil, že tato námitka nebyla ve správním řízení vznesena, nebylo možno tedy žalovanému vytýkat, že se okolnostmi existence či neexistence dobré víry nezabýval. [12] Městský soud však shledal důvodnou námitku, že se žalovaný nezabýval námitkou klamavosti ochranné známky vůči veřejnosti. Podle § 4 odst. 1 písm. g) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, se do rejstříku nezapíše označení, které by mohlo klamat veřejnost, zejména pokud jde o povahu, jakost nebo zeměpisný původ výrobku nebo služby. Ačkoliv žalobce a) v návrhu z 23. 11. 2005 toto ustanovení necitoval, ani na něj výslovně nepoukázal, podle městského soudu z obsahu návrhu vyplynulo, že klamavost ochranné známky žalobce a) namítal. [13] Rozhodnutí o rozkladu soud vytkl, že se žalovaný nevypořádal s námitkou, že „prvoinstanční rozhodnutí nebylo vydáno na podkladě skutečného zjištění stavu věci a je z hlediska věcného, časového i historického nevyvážené ve prospěch stávajícího vyznačeného majitele slovní ochranné známky“. Podle městského soudu žalobce a) v rozkladu „znovu apeloval všeobecnou známostí fiktivního monarchistického státního útvaru „Valašské království“ a jeho „Valašského krále“ budovanou prakticky od roku 1993 dlouhodobými uměleckými popularizačními aktivitami Mgr. B. P.“. Městský soud uvedl, že tím, že se žalovaný s touto námitkou (znovu) nevypořádal, a zatížil svá rozhodnutí nepřezkoumatelností. II. Kasační stížnost [14] Proti citovanému rozsudku byly podány samostatně dvě kasační stížnosti; v obou stěžovatelé navrhli rozsudek zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení. [15] Žalovaný (dále také „stěžovatel I“) opřel svou kasační stížnost o důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť tvrdil, že rozsudek byl nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů a pro vadu řízení spočívající v tom, že závěry soudu neměly oporu ve správním spise, tj. v návrhu žalobce a) z 23. 11. 2005. Žalovaný namítl, že námitka klamavosti ochranné známky byla rovněž (stejně jako námitka nedostatku dobré víry) uplatněna poprvé až v žalobě. Městský soud podle stěžovatele nikterak neupřesnil, z kterých tvrzení žalobce a) měl ž