— Nejvyšší správní soud

12 Ksz 6/2011- 103 - text 12 Ksz 6/2011 - 103 ROZHODNUTÍ Nejvyšší správní soud jako soud kárný projednal v ústním jednání konaném dne 15. 5. 2012 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady Tomkové, zástupce předsedkyně senátu JUDr. Jana Engelmanna a přísedících JUDr. Jaromíry Biolkové, JUDr. Mileny Čečotkové, JUDr. Zory Krejčí a JUDr. Gabriely Halířové, Ph.D. návrh vrchního státního zástupce v Praze ze dne 14. června 2011, č. j. 9 SPR 66/2011-71, na zahájení řízení o kárné odpovědnosti státního zástupce JUDr. P. P., státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, a rozhodl t a k t o : Podle § 19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění zákona č. 314/2008 Sb. a zákona č. 286/2009 Sb., s e kárně obviněný JUDr. P. P., nar. X, státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, bytem N. S. 4, P., z p r o š ť u j e návrhu na zahájení kárného řízení pro skutek spočívající v tom, že v rozporu s povinnostmi státního zástupce při výkonu funkce i ve svém osobním životě vystříhat se všeho, co by mohlo vzbuzovat důvodné pochybnosti o dodržování povinností státního zástupce, nebo ohrozit důvěru v nestranný a odborný výkon působnosti státního zastupitelství nebo státního zástupce, ve věci sp. zn. 1 VZN 2410/2011, v níž jsou Vrchním státním zastupitelstvím v Praze podle ustanovení § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, vykonávána dohledová oprávnění ve vztahu k věci evidované na Městském státním zastupitelství v Praze pod sp. zn. 3 KZN 1439/2010, a která je přidělena ke zpracování státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze JUDr. V. K., jako státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, na Vrchním státním zastupitelství v Praze, nám. Hrdinů 1300, Praha 4, dne 12. 5. 2011, poté, kdy neoprávněně získal pokyn městské státní zástupkyně v Praze JUDr. J. H. ze dne 9. 5. 2011, č. j. 3 KZN 1439/2010-87, určený obvodní státní zástupkyni pro Prahu 1 Mgr. Š. P., tento za využití výpočetní techniky neoprávněně převedl do elektronické podoby a rozeslal elektronickou poštou třem neznámým osobám, přičemž uvedený pokyn městské státní zástupkyně v Praze JUDr. J. H. ze dne 9. 5. 2011, č. j. 3 KZN 1439/2010-87 byl částečně otištěn dne 23. 5. 2011 v týdeníku Respekt č. 21 v článku nazvaném „Zničte dokument číslo 1439“, neboť tento skutek n e n í kárným proviněním. O d ů v o d n ě n í : Vrchní státní zástupce v Praze (dále jen „navrhovatel“) dne 15. 6. 2011 k Nejvyššímu správnímu soudu podal návrh na zahájení řízení o kárné odpovědnosti JUDr. P. P., státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, nar. X, trvale bytem P., N. S. 4, pod sp. zn. 9 SPR 66/2011-71. Navrhovatel kladl kárně obviněnému za vinu, že „v rozporu s povinnostmi státního zástupce při výkonu funkce i ve svém osobním životě vystříhat se všeho, co by mohlo vzbuzovat důvodné pochybnosti o dodržování povinností státního zástupce, nebo ohrozit důvěru v nestranný a odborný výkon působnosti státního zastupitelství nebo státního zástupce, ve věci sp. zn. 1 VZN 2410/2011, v níž jsou Vrchním státním zastupitelstvím v Praze podle ustanovení § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, vykonávána dohledová oprávnění ve vztahu k věci evidované na Městském státním zastupitelství v Praze pod sp. zn. 3 KZN 1439/2010, a která je přidělena ke zpracování státnímu zástupci Vrchního státního zastupitelství v Praze JUDr. V. K., jako státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, na Vrchním státním zastupitelství v Praze, nám. Hrdinů 1300, Praha 4, dne 12. 5. 2011, poté, kdy neoprávněně získal pokyn městské státní zástupkyně v Praze JUDr. J. H. ze dne 9. 5. 2011, č. j. 3 KZN 1439/2010-87, určený obvodní státní zástupkyni pro Prahu 1 Mgr. Š. P., tento za využití výpočetní techniky neoprávněně převedl do elektronické podoby a rozeslal elektronickou poštou třem neznámým osobám, přičemž uvedený pokyn městské státní zástupkyně v Praze JUDr. J. H. ze dne 9. 5. 2011, č. j. 3 KZN 1439/2010-87 byl částečně otištěn dne 23. 5. 2011 v týdeníku Respekt č. 21 v článku nazvaném „Zničte dokument číslo 1439““. V popsaném jednání navrhovatel spatřuje zaviněné porušení povinnosti státního zástupce a zaviněné chování, kterým kárně obviněný ohrozil důvěru v činnost státního zastupitelství, nebo odbornost v jeho postupu, čímž měl spáchat kárné provinění podle § 28 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů; vrchní státní zástupce v Praze za toto jednání navrhl uložit kárně obviněnému kárné opatření odvolání z funkce podle § 30 odst. 1 písm. c) zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Kárně obviněný se ke kárnému návrhu vyjádřil dne 19. 8. 2011. Uvedl, že popis jednání v kárné žalobě čerpá takřka výlučně z jeho vyjádření, které poskytl v dobré víře JUDr. R. a neztotožňuje se se závěry, které navrhovatel z rozhovoru následně vyvodil. Kárně obviněný připustil, že pokyn získal do svého držení a následně jej zaslal další osobám. Domnívá se však, že se nejednalo o neoprávněnou činnost a nikoliv tak závažnou, aby ji bylo nutné posuzovat jako kárné provinění. Kárně obviněný uvedl, že předmětný pokyn se dostal do jeho dispozice náhodně od kolegyně státní zástupkyně působící v Praze, podle jejíhož názoru tento pokyn vykazuje určité markanty svědčící pro eventuální nezákonný postup ze strany vedoucích státních zástupců, zároveň naznačila, že iniciativa k vydání pokynu vzešla z Vrchního státního zastupitelství v Praze. Kárně obviněný uvedl, že tento pokyn vnímal jako nestandardní; odeslal jej ze svého pracovního počítače dvěma svým přátelům, státním zástupcům pracujícím na úrovni kraje a jedné okresní státní zástupkyni s dotazem, zda i u nich vedoucí státní zástupci postupují takovým způsobem. Kárně obviněný popírá, že by se tímto jednáním dopustil kárného provinění ve smyslu § 28 zákona o státním zastupitelství, neboť má za to, že neporušil některou z povinností státního zástupce z hlediska § 24 a § 25 zákona o státním zastupitelství; předmětného jednání se kárně obviněný nedopustit v souvislosti s přímým výkonem funkce státního zástupce a není si ani vědom, že by svým jednáním snižoval vážnost jiných státních zástupců, případně je veřejně kritizoval. Pokud dalším státním zástupcům poskytl pro názornost pokyn ilustrující práci městské stání zástupkyně v Praze, nedomnívá se kárně obviněný, že by porušil povinnost zachovávat náležitou úctu k ostatním státním zástupcům; vzhledem k omezenému počtu adresátů, se kárně obviněný domnívá, že se nemohl dopustit veřejné kritiky. Kárně obviněný nesouhlasí, že by se svým jednáním dopustil zaviněného chování nebo jednání státního zástupce, v jehož důsledku by došlo k ohrožení důvěry v činnost státního zastupitelství nebo v odbornost jeho postupu, případně ke snížení vážnosti a důstojnosti funkce státního zástupce jako takové; snahou kárně obviněného bylo ukázat některým kolegům, jakým způsobem by bylo možné, např. z důvodu „politické objednávky“ ovlivňovat průběh trestního řízení. Kárně obviněný odmítl, že by pokyn zpřístupnil či dokonce předal k dispozici médiím, přičemž je přesvědčen o tom, že se tak nestalo ani ze strany těch, kterým pokyn zaslal. Důvěra v orgány státního zastupitelství může být v obecné rovině narušena spíše pochybnosti budícími postupy státních zástupců, než tím, že chtěl poukázat na takovou možnost neveřejně, ve velmi omezeném rozsahu a interně. Kárně obviněný kárný návrh označil za nedůvodný s tím, že nevylučuje, že se jedná o prostředek odplaty ze strany vrchního státního zástupce v Praze za odmítnutí splnění pokynů náměstka, které kárně obviněný vyhodnotil jako odporující zákonu. Kárně obviněný poskytl kárnému soudu kopii vyjádření učiněného k ministerstvu spravedlnosti k podnětu vrchního státního zástupce v Praze dočasnému zproštění funkce státního zástupce (které se nerealizovalo). Ve své výpovědi před kárným soudem na okolnostech, za nichž získal předmětný pokyn městské státní zástupkyně ze dne 9. 5. 2011, setrval, dále ke způsobu, jakým s tímto dokumentem naložil, uvedl, že neviděl jinou možnost, jak poukázat na metody, o nichž má vážné pochybnosti, zda mohou vést k efektivnímu postihu korupčního jednání. Vyloučil, že by byl motivován personálními vztahy, přiznal, že nemá dobré vztahy s náměstkem vrchního státního zástupce JUDr. G., měl problémy s loajalitou k vedení státního zastupitelství, které podle něj nepostupovalo vždy tak, aby na soustavu státního zastupitelství nedopadalo podezření, že státní zástupci jsou pomocníci a sluhové politiků. K případným důsledkům svého jednání uvedl, že předmětný dokument předal pouze svým kolegům, a počítal, že si jej nechají pro sebe. Na svou obhajobu též uvedl, že by nikdy neučinil nic, čím by zpochybnil hodnověrnost vrchního státního zastupitelství, jediné, co chtěl ukázat svým kolegům, bylo, jaké mohou být způsoby dohledu v soustavě