— Nejvyšší správní soud

14 Kse 12/2012- 87 - text 14 Kse 12/2012 - 100 R O Z H O D N U T Í Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a členů JUDr. Zdeňka Novotného, Mgr. Stanislava Moláka, JUDr. Ivety Glogrové, JUDr. Tomáše Homoly a JUDr. Petra Škvaina, o návrhu ministra spravedlnosti ze dne 18. 9. 2012, č. j. 511/2012-OSD-ENA/15, na zahájení kárného řízení proti JUDr. J. W., soudní exekutorce Exekutorského úřadu Plzeň - město, se sídlem Radyňská 470/9, Plzeň, zast. Mgr. Tomášem Greplem, advokátem, se sídlem Horní náměstí 365/7, Olomouc, při ústním jednání konaném dne 3. 12. 2012, t a k t o : JUDr. J. W., nar. X, soudní exekutorka Exekutorského úřadu Plzeň - město, I. j e v i n n a , ž e jako soudní exekutorka pověřená provedením exekuce vedené pod sp. zn. 106 Ex 18844/10 poté, co byl nálezem Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1881/11 ze dne 16. 1. 2012 zrušen její příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 10. 3. 2011, č. j. 106 Ex 18844/10 - 21, vydala dne 7. 3. 2012 nový příkaz k úhradě nákladů exekuce č. j. 106 Ex 18844/10 - 53, v němž výši nákladů exekuce určila ve stejné výši jako v příkazu, který byl Ústavním soudem zrušen, tedy nerespektovala závazný právní názor Ústavního soudu vyslovený v téže věci, přičemž tento svůj postup řádně neodůvodnila, t e d y závažně porušila své povinnosti při výkonu exekuční činnosti stanovené právním předpisem, t í m s p á c h a l a kárné provinění podle § 116 odst. 2 písm. a) exekučního řádu. Podle § 116 odst. 3 písm. a) exekučního řádu se jí ukládá n a p o m e n u t í II. s e z p r o š ť u j e podle § 19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů, návrhu ministra spravedlnosti ze dne 18. 9. 2012, č. j. 511/2012-OSD-ENA/15, v části, jíž jí bylo kladeno za vinu, že: 1. jako soudní exekutorka pověřená provedením exekuce vedené pod sp. zn. 106 Ex 18844/10 dne 31. 1. 2011 v příkazu k úhradě nákladů exekuce č. j. 106 Ex 18844/10 - l4 určila odměnu v rozporu s § 46 odst. 5 exekučního řádu ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 330/2001 Sb. a v rozporu s nálezy Ústavního soudu ČR Pl. ÚS 8/06, II. ÚS 233/09 a II. ÚS 1994/2009, když tuto stanovila ve výši 3.000,- Kč, místo 1.500,- Kč s ohledem na úhradu povinného na základě výzvy k dobrovolné úhradě ve lhůtě 15 dnů; 2. jako soudní exekutorka pověřená provedením exekuce vedené pod sp. zn. 106 Ex 18844/10 k námitkám povinného doručeným dne 18. 2. 2011 proti příkazu k úhradě nákladů exekuce č. j. 106 Ex 18844/10 - 14, v nichž napadal výši odměny exekutorky ve výši 3.000,- Kč, hotové výdaje určené ve výši 4.000,- Kč a náklady oprávněného určené ve výši 3.420,- Kč, předmětný příkaz usnesením ze dne 10. 3. 2011 č. j. 106 Ex 18844/10 - 20 zrušila s odůvodněním, že námitkám vyhověla, nicméně týž den vydala nový příkaz k úhradě nákladů exekuce č. j. 106 Ex 18844/10 - 21, z něhož vyplynulo, že námitkám ve skutečnosti v plném rozsahu nevyhověla, neboť pouze ponížila hotové výdaje o 500,- Kč, a přesto námitky nepostoupila exekučnímu soudu k rozhodnuti; čímž ve svém souhrnu měla obstrukčním postupem a úmyslným nerespektováním judikatury Ústavního soudu způsobit prodlení v exekučním řízení, neboť tyto skutky nejsou kárným proviněním. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci I.1. Kárná žaloba [1] Dne 18. 9. 2012 ministr spravedlnosti podal pod č. j. 511/2012-OSD-ENA/15 kárnou žalobu proti soudní exekutorce JUDr. J. W., a to pro tyto skutky: jako soudní exekutorka pověřená provedením exekuce vedené pod sp. zn. 106 Ex 18844/10 - dne 31. 1. 2011 v příkazu k úhradě nákladů exekuce č. j. 106 Ex 18844/10 - l4 určila odměnu v rozporu s § 46 odst. 5 exekučního řádu ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 330/2001 Sb. a v rozporu s nálezy Ústavního soudu ČR Pl. ÚS 8/06, II. ÚS 233/09 a II. ÚS 1994/2009, když tuto stanovila ve výši 3.000,- Kč, místo 1.500,- Kč s ohledem na úhradu povinného na základě výzvy k dobrovolné úhradě ve lhůtě 15 dnů; - k námitkám povinného doručeným dne 18. 2. 2011 proti příkazu k úhradě nákladů exekuce č. j. 106 Ex 18844/10 - 14, v nichž napadal výši odměny exekutorky ve výši 3.000,- Kč, hotové výdaje určené ve výši 4.000,- Kč a náklady oprávněného určené ve výši 3.420,- Kč, předmětný příkaz usnesením ze dne 10. 3. 2011 č. j. 106 Ex 18844/10 - 20 zrušila s odůvodněním, že námitkám vyhověla, nicméně týž den vydala nový příkaz k úhradě nákladů exekuce č. j. 106 Ex 18844/10  21, z něhož vyplynulo, že námitkám ve skutečnosti v plném rozsahu nevyhověla, když pouze ponížila hotové výdaje o 500,- Kč, přesto námitky nepostoupila exekučnímu soudu k rozhodnuti; - poté, co byl nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 1881/11 ze dne 16. 1. 2012 zrušen její příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 10. 3. 2011 č. j. 106 Ex 18844/10 - 21 z důvodu nerespektování judikatury Ústavního soudu ČR a s tím souvisejícím porušením čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vydala dne 7. 3. 2012 nový příkaz k úhradě nákladů exekuce č. j. 106 Ex 18844/10 - 53, v němž výši nákladů exekuce určila ve stejné výši jako v příkazu, který byl Ústavním soudem ČR zrušen, tedy nejen, že nadále nerespektovala judikaturu Ústavního soudu ČR, ale rovněž nerespektovala závazný právní názor vyslovený v její věci, přičemž tento svůj postup nijak neodůvodnila; navíc byla v prodlení s vydáním a zasláním tohoto příkazu k úhradě nákladů exekuce účastníkům řízení, když nález Ústavního soudu ČR jí byl doručen dne 10. 2. 2012, nový příkaz k úhradě nákladů exekuce vydala dle obsahu předloženého spisového materiálu dne 7. 3. 2012, účastníkům ho doručila až dne 28. 5. 2012, přičemž všemi těmito skutky ve svém souhrnu měla způsobit, že exekuční řízení, přestože povinný uhradil celkově vymáhanou částku již dne 28. 1. 2011, nebyl z důvodu obstrukčního postupu soudní exekutorky, která úmyslně nerespektovala nejen judikaturu Ústavního soudu, ale ani nález Ústavního soudu vydaný přímo v její věci, ještě v červenci roku 2012 ukončeno, navíc povinného nutila vynakládat opakovaně náklady právního zastoupení za podávání opakovaných opravných prostředků napadajících stále stejný vadný postup soudní exekutorky. Těmito skutky měla kárně obviněná závažně porušit své povinnosti při výkonu exekuční činnosti stanovené právním předpisem a usnesením Exekutorské komory České republiky. I.2. Obhajoba kárně obviněné [2] Kárně obviněná ve svém písemném vyjádření popřela důvodnost kárné žaloby s tím, že podstatou kárného obvinění je spor o interpretaci § 6 a § 11 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora (dále též jako „Vyhláška“). Ke všem třem skutkům v obecné rovině tvrdí, že je nepřijatelné, aby byla kárně postihována za odlišný právní názor v situaci zjevně problematické a v aplikační praxi vysoce sporné právní úpravy. Ani případná nesprávnost jejích rozhodnutí nemůže podle ní zakládat její odpovědnost za kárné provinění. Kárně obviněná dále namítá, že rozhodovací činnost exekutora představuje výkon soudní moci a jeho činnost v základu odpovídá činnosti soudce v soudním řízení, a tudíž je na její případ nutné analogicky aplikovat relevantní judikaturu týkající se kárného řízení se soudci. V této souvislosti poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 9. 2010, č. j. 14 Kse 3/2010 – 48, a na tam citované rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 7. 2008, sp. zn. 2 Ds 8/2008, podle něhož „nelze soudce za chybné rozhodnutí popř. za nesprávný právní názor kárně stíhat, pokud by nebylo nezvratně prokázáno, že soudce tak učinil se zřejmým úmyslem poškodit účastníky řízení“. Kárně obviněná sice připouští, že kárná odpovědnost za rozhodovací činnost není zcela vyloučena, nicméně může nastat pouze ve výjimečných situacích zcela ojedinělých názorových excesů majících povahu svévole. K bodu 1) kárné žaloby kárně obviněná namítla, že nálezy Ústavního soudu zmiňované kárným žalobcem (nálezy Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 8/06, II. ÚS 233/09 a II. ÚS 1994/2009) se nevztahují na rozhodnou právní úpravu, neboť vycházejí ze znění Vyhlášky do 31. 10. 2008, zatímco kárně obviněná vydala příkaz k úhradě nákladů exekuce na základě novelizovaného znění Vyhlášky, na níž se výše uvedené nálezy Ústavního soudu nevztahují. Kárně obviněná dále poukazuje na to, že jí zastávaný výklad nebyl v té době nijak ojedinělý a nadto byl zastáván i obecnými soudy, což dokládá i skutečnost, že exekuční soud námitkám proti jejímu příkazu k úhradě nákladů exekuce v dané věci nevyhověl. Postih za právní názor, který nebyl v té době jednotný ani u obecných soudů, tak podle ní nemůže být kárným proviněním, což potvrdil i Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí č. j. 15 Kse 4/2012 - 84 ze dne 25. 9. 2012. K bodu 2) kárné žaloby kárně obviněná uvedla, že implicitní představa kárného žalobce, že rozhodnutí o námitkách může být zrušeno jen částečně, postrádá přímou oporu v zákoně. Pokud byl na