4 Ads 97/2012 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 97/2012- 66 - text 4 Ads 97/2012 - 76 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: ZIMBO CZECHIA s.r.o., se sídlem Na Zátorách 8/613, Praha 7, zast. JUDr. Marcelou Scheeovou, advokátkou, se sídlem Štupartská 4, Praha 1, proti žalované: Státní veterinární správa, se sídlem Slezská 100/7, Praha 2, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2012, č. j. 9 Ca 151/2009 – 93, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Obsah napadeného rozhodnutí žalované [1] Rozhodnutím ze dne 10. 3. 2009, č. j. 2008/2047/RED, 2008/263/SVS, bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Krajské veterinární správy pro Karlovarský kraj (dále též „správní orgán prvního stupně“) ze 23. 9. 2008, č. j. KVSKKVHYG/97P/4683/2008, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byla žalobkyni podle § 17a odst. 2 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí (dále jen „zákon o potravinách“), uložena pokuta ve výši 15 000 Kč, a to za správní delikt podle § 17a odst. 1 písm. e) zákona o potravinách, tj. označení potraviny v rozporu s § 7 zákona o potravinách. Tohoto správního deliktu se žalobkyně dopustila tím, že dne 26. 5. 2008 při kontrole provedené v době od 9:55 do 10:20 hod. v provozovně NOVÁK maso-uzeniny na adrese Třeboňská 2, Karlovy Vary, nabízela k prodeji v prodejním pultu sýry zabalené mimo provozovnu výrobce a bez přítomnosti spotřebitele do potravinářské fólie [balíčky z plátků sýra o hmotnosti cca 10 dkg a bloky (porce v celku) o hmotnosti cca 15-25 dkg], aniž by tyto byly označeny údaji vymezenými v § 7 zákona o potravinách. Správní orgán prvního stupně současně stanovil splatnost a podmínky úhrady pokuty a uložil žalobkyni povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1000 Kč. [2] V odůvodnění rozhodnutí žalovaná věnovala pozornost rozboru skutkových zjištění, zdokumentovaných rovněž pomocí fotografií, které byly pořízeny během kontroly a připojeny k protokolu o kontrolním zjištění, totiž že sýry jsou na prodejně krájeny na tenké plátky a fólií baleny do balíčků o hmotnosti cca 10 dkg. Od každého druhu sýra bylo takto dopředu připraveno asi padesát porcí (balíčků), které byly následně naskládány v pultu na originálním kusovém sýru. Takto naporcované a zabalené sýry nebyly označeny, jen u každého sýra v pultu byla cedulka o druhu sýra, ceně a názvu prodejce. Dále zde byly umístěny balíčky sýrů nakrájených vcelku, o hmotnosti cca 15-25 dkg, které byly zabaleny do fólie rovněž bez označení. Tyto porce (balíčky) jsou krájeny a baleny v zázemí prodejny, tedy mimo provozovnu výrobce a bez přítomnosti spotřebitele. Nadbytečné množství připravených sýrů (balíčků) bylo uskladněno v chladícím boxu v zázemí prodejny. [3] Co do věcné příslušnosti orgánů veterinární správy žalovaná poukázala na § 16 odst. 1 písm. b) zákona o potravinách a relevantní ustanovení zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), v tehdy platném znění (dále jen „veterinární zákon“). Neshledala pochybení co do nepředložení písemného pověření k provedení kontroly, když příslušný veterinární inspektor se prokázal služebním průkazem, jakož ani ve vymezení předmětu kontroly, jak byl proveden v kontrolním protokolu (hygiena a sanitace provozu, zaměření na porcování a značení sýrů), a skutečnosti, že v kontrolním protokolu nebylo zohledněno, že se jedná o obslužný prodej. Poukázala na to, že pro naplnění povinností podle § 7 zákona o potravinách je irelevantní způsob prodeje, tedy zda se v daném případě jednalo o obslužný či samoobslužný prodej sýrů; příslušné informace musí být v obou případech umístěny přímo na zboží, resp. jeho obalu (strečové fólii), přičemž nepostačí informování kupujícího jiným způsobem, např. cedulkou u zboží, informační tabulí či pokladním blokem. Odmítla interpretaci, že žalobkyně prodává sýry jako nebalené potraviny ve smyslu § 8 zákona o potravinách; sýry jsou porcovány bez přítomnosti zákazníka a samostatně zabaleny do fólie (obaleny ze všech stran), nikoli fólií pouze překryty, a jedná se proto o balenou potravinu ve smyslu § 2 písm. e) vyhlášky č. 113/2005 Sb., o způsobu označování potravin a tabákových výrobků, v tehdy platném znění (dále jen „vyhláška č. 113/2005 Sb.“), jakož i § 5 zákona o potravinách. Na daný případ nelze aplikovat § 6 odst. 8 vyhlášky č. 113/2005 Sb. Výši uložené pokuty a její odůvodnění provedené správním orgánem prvního stupně žalovaná shledala zcela v souladu s kritérii § 17i odst. 2 zákona o potravinách, jakož i § 68 odst. 3 správního řádu. II. Řízení před městským soudem [4] Proti rozhodnutí žalované se žalobkyně bránila žalobou ze dne 8. 6. 2009, ve které navrhla, aby soud vyslovil nicotnost napadeného rozhodnutí, popř. toto zrušil pro nezákonnost a žalované uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení. Namítala, že v projednávané věci se jednalo o pultový prodej s obsluhou ve smyslu § 8 odst. 2 zákona o potravinách, neboť zákazník sýr obdrží teprve po jeho objednání, zvážení a zaplacení. Obsah kontrolního protokolu podle ní neodpovídá skutečnému průběhu kontroly, zejména co do vymezení relevantních právních předpisů a kontrolních zjištění; osoba provádějící kontrolu se mimoto neprokázala odpovídajícím pověřením. Správní řízení bylo vedeno vzdor absenci věcné příslušnosti orgánů veterinárního dozoru, a to z důvodu její duplicity se Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí. Podotkla, že označení každého jednotlivého balení sýra údaji podle § 7 zákona o potravinách by vedlo k nižší ochraně spotřebitele, neboť tyto údaje by byly na rozdíl od žalobkyní prováděného označení méně zřetelné. Ustanovení § 7 navíc na rozdíl od § 6 odst. 1 zákona o potravinách nevyžaduje vyznačení příslušných údajů přímo na obalu zboží. Rozporovala výklad a aplikaci pojmu obal ve vztahu k předmětným porcím sýra a zpochybnila řazení předmětných sýrů mezi balené potraviny. Výklad zákona provedený žalovanou je podle ní v rozporu s předlohami evropského potravinového práva, a navrhla proto předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru. V odůvodnění výše uložené pokuty bylo žalovanou nezákonně doplněno či částečně nahrazeno odůvodnění rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. [5] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 5. 2012, č. j. 9 Ca 151/2009 – 93, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozsudku nejprve konstatoval, že v projednávané věci byla dána pravomoc (věcná příslušnost) orgánů veterinární správy, a to na základě § 16 odst. 1 písm. b) bod 2, jakož i § 14 zákona o potravinách; duplicita dozoru je vyloučena ustanovením § 16 odst. 1 písm. c) bod 1 téhož zákona, a nebylo tak ani třeba vyžádat stanovisko Ministerstva zemědělství ve smyslu § 133 správního řádu z důvodu pozitivního kompetenčního konfliktu. [6] Co do vlastního posouzení věci městský soud nepřisvědčil argumentaci žalobkyně, že se v daném případě jednalo o prodej nebalených potravin ve smyslu § 8 zákona o potravinách. Ze spisového materiálu zřetelně vyplývá, že žalobkyně nabízela k prodeji plátkované sýry a porcované kusy sýra, vždy samostatně zabalené do potravinářské fólie, a to bez jakéhokoliv přímého označení na jednotlivých balíčcích. Přestože zákon o potravinách pojem obal výslovně nedefinuje, obecně se jím rozumí věc či materiál sloužící k tomu, aby jinou věc překryl, zakryl, ovinul, tj. zabalil, a chránil ji tak před možnými nepříznivými vnějšími vlivy či umožnil její transport. Z ustanovení § 5 zákona o potravinách přitom lze dovodit, že obalem může být vše, co naplňuje podmínky v tomto ustanovení uvedené. Pokud § 7 hovoří o zabalené potravině, bezpochyby tím rozumí potravinu opatřenou obalem, přičemž takovým obalem může být i potravinářská fólie, kterou žalobkyně použila k zabalení jednotlivých porcí sýra, jež potom nabízela k prodeji. Ve většině případů pak spotřebitel nevznesl požadavek na úpravu množství některé z předem zabalených porcí vystavených v prodejním pultu, ale vybral si, ať již sám nebo s pomocí prodavače, přímo některou z předpřipravených, v jeho nepřítomnosti zabalených porcí. Jednalo se tak o nabídku a prodej potravin zabalených mimo provozovnu výrobce a bez přítomnosti spotřebitele podle § 7 zákona o potravinách, a bylo tak povinností žalobkyně, aby balíčky sýra označila, a to každý jednotlivě, údaji v souladu s tímto ustanovením. Zákon přitom nijak nerozlišuje mezi obslužným pultovým a samoobslu