5 As 12/2012 — Nejvyšší správní soud

5 As 12/2012- 33 - text 5 As 12/2012 - 35 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: G. M. G., zastoupené JUDr. Janem Hruškou, advokátem se sídlem Opava, Ostrožná 40, proti žalované: Vězeňská služba České Republiky, Věznice a ústav pro výkon zabezpečovací detence Opava, Krnovská 68, Opava, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 7. 2011, č. j. 22 A 111/2011 – 4, t a k t o : I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 7. 2011, č. j. 22 A 111/2011  4, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Odměna a náhrada hotových výdajů advokáta JUDr. Jana Hrušky s e u r č u j e částkou 5760 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í : V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) odmítl žalobu žalobkyně proti rozhodnutí vedoucího oddělení výkonu trestu ze dne 10. 6. 2011 nevyhovět žádosti žalobkyně o vystavení písemného potvrzení. Usnesení krajského soudu napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včasnou kasační stížností. V kasační stížnosti ze dne 29. 7. 2011 stěžovatelka obecně namítala, že usnesení krajského soudu, jímž odmítl její žalobu proti rozhodnutí žalované, je nezákonné ve smyslu § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., neboť žalobou napadené rozhodnutí je přezkoumatelné ve správním soudnictví. K žádosti stěžovatelky ji krajský soud usnesením ze dne 30. 9. 2011, č. j. 22 A 111/2011  15, ustanovil zástupcem JUDr. Jana Hrušku, advokáta. Ustanovený zástupce k výzvě soudu kasační stížnost podáním ze dne 11. 11. 2011 doplnil. V doplnění kasační stížnosti namítá, že z obsahu spisu krajského soudu vyplývá, že si tento soud v dané věci neobstaral ani žalobou napadené rozhodnutí vedoucího oddělení výkonu trestu žalované, ani vyjádření žalované k žalobě, a dokonce ani žádost stěžovatelky o vystavení písemného potvrzení ze dne 6. 6. 2011. To nalezlo svůj odraz i v odůvodnění napadeného usnesení krajského soudu, které je zcela obecné a nekonkrétní. Rovněž tak jeho odůvodnění nesplňuje požadavky řádného a vyčerpávajícího zdůvodnění (viz nález Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2000 sp. zn. III ÚS 103/99 a řada dalších). Z věcného hlediska je třeba uvést, že požadované potvrzení stěžovatelka nutně potřebovala pro účely řízení o jejím přeřazení do věznice s dozorem, když v hodnocení její osoby ředitelem žalované byla její brigádnická činnost opomenuta, ačkoliv ji stěžovatelka prováděla po dobu více jak 6-ti měsíců. Konkrétně šlo o vynášení odpadků, pečiva a plastů v době od 15. 8. 2010 do 6. 3. 2011; chování odsouzeného a způsob, jakým plní své povinnosti, jsou přitom neopomenutelnými zákonnými hledisky při rozhodování o přeřazení odsouzeného do věznice jiného typu ve smyslu ust. § 57 trestního zákoníku s ohledem na § 12 a § 11 odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody. V daném případě napadené rozhodnutí není v souladu s právy stěžovatelky a žalobou napadené rozhodnutí se může dotýkat zkrácení, resp. porušení stěžovatelčiných práv. Žalovaná se ke kasační stížnosti ve stanované lhůtě nevyjádřila. K výzvě Nejvyššího správního soudu uvedla, že v posuzované věci nebyl vydán žádný správní akt. Daná problematika byla řešena dne 10. 6. 2011 vedoucím oddělení výkonu trestu, který stěžovatelce při rozhovoru sdělil, že potvrzení se nevystavují a žádosti nevyhověl. Nejvyšší správní soud předesílá, že v posuzovaném případě stěžovatelka kasační stížností napadla usnesení krajského soudu o odmítnutí návrhu. Takovou kasační stížnost lze opřít pouze o důvody nezákonnosti dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, dostupný na www.nssoud.cz). Pod tento důvod spadá i případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu (viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2005, č. j. 6 As 4/2004 - 53, dostupný na www.nssoud.cz). Jelikož tedy kasační stížnost nesměřuje proti meritornímu rozhodnutí, nepřísluší se Nejvyššímu správnímu soudu zabývat věcí in meritum, nebude se tedy zabývat otázkou zákonnosti žalobou napadeného výsledku činnosti žalované. Předmětem posouzení Nejvyššího správního soudu v daném řízení bude toliko otázka, zda krajský soud postupoval správně, když žalobu stěžovatelky podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl, aniž by se zabýval jejím obsahem věcně, když dospěl k závěru, že směřovala proti úkonu žalované, který je dle § 70 písm. a) s. ř. s. ze soudního přezkoumání vyloučen, neboť není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadané usnesení krajského soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Důvodnost přitom Nejvyšší správní soud shledal i nad rámec stěžovatelkou uplatněných kasačních námitek. Nejvyšší správní soud v souladu s § 109 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen s. ř. s.), není vázán důvody kasační stížnosti, bylo-li řízení před soudem zmatečné [ust. § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.] nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné [§ 103 odst. 1 písm. d) cit. zák.], jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné. Dle ust. § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. V projednávané věci shledal Nejvyšší správní soud nad rámec kasačních námitek stěžovatelky napadené usnesení nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, a dále zjistil, že řízení o žalobě bylo stiženo vadou mající vliv na zákonnost rozhodnutí krajského soudu. Soudní řád správní stanoví pro každé podání účastníka vůči soudu určité náležitosti, jež toto podání musí splňovat. Pokud je nesplňuje, definuje zákon postup soudu při doplňování náležitostí podání a odstraňování jeho vad. Rovněž stanoví další postup soudu a právní následky, není-li podání doplněno a vady odstraněny. Náležitosti žaloby v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (§ 65 a násl. s. ř. s.) vyplývají v první řadě z ustanovení § 37 s. ř. s. (zejm. z jeho odst. 3), kde jsou stanoveny obecné („minimální“) náležitosti každého podání adresovaného soudu, které se vztahují na všechna řízení podle soudního řádu správního, pokud z jeho ustanovení o jednotlivých typech řízení neplyne (ať již přímo nebo z povahy věci), že podání některé z náležitostí podle § 37 s. ř. s. v rámci daného konkrétního typu řízení nemusí splňovat. Ze soudního spisu vyplývá, že dne 21. 6. 2011 byl krajskému soudu doručen návrh stěžovatelky ze dne 16. 6. 2011, označený jako „Správní žaloba proti rozhodnutí vedoucího odd. výkonu trestu Věznice Opava, mjr. Mgr. I. K. nevyhovět žádosti žalobkyně o vystavení písemného potvrzení“. Ve svém podání stěžovatelka dále uvedla, že dne 6. 6. 2011 požádala písemně mjr. K. o vystavení písemného potvrzení týkajícího se brigádnické činnosti, kterou prováděla. Dne 10. 6. 2011 Mgr. K. rozhodl dané žádosti nevyhovět; stěžovatelka uvedla, že měla právo na podání jakékoli informace týkající se její osoby a takovým postupem byla zkrácena na svých subjektivních právech. Dále stěžovatelka konstatovala, že proti rozhodnutí správního orgánu je osoba, jíž se takové rozhodnutí dotýká, oprávněna podat žalobu podle § 65 s. ř. s. Konečně stěžovatelka avizovala, že svou žalobu dále doplní prostřednictvím svého zástupce; požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Ačkoliv podle označení směřovala žaloba stěžovatelky proti „rozhodnutí“, z jejího obsahu nebylo zřejmé, zda v dané věci rozhodnutí žalovaná vydala. Formulace žalobních námitek naopak nasvědčovala tomu, že žaloba je ve své podstatě namířena proti postupu žalované, která odmítla vystavit stěžovatelce písemné potvrzení; petit návrhu zcela absentoval. Žaloba tak vykazovala vady, jež bylo na místě odstranit postupem dle § 37 odst. 5 s. ř. s. Sama stěžovatelka, jak vyplývá z textu žaloby, si byla vědoma chybějících náležitostí žaloby, když avizovala doplnění žaloby ustanoveným advokátem. S ohledem na výše vytčené vady podání měl krajský soud před vydáním rozhodnutí stěžovatelku nejprve vyzvat dle § 37 odst. 5 s. ř. s. k odstranění vad žaloby. Zdejší soud setrvale judikuje, že v případech, kdy krajskému soudu vzniknou důvodné pochybnosti o tom, proti jakému rozhodnutí žaloba směřuje, je povinen postupem zákonem stanoveným žalobce vyzvat k upřesnění návrhu. Takto však krajský soud nepostupoval. Namísto odstraňování vad podání, vyžádání si napa