5 As 21/2012 — Nejvyšší správní soud

5 As 21/2012- 42 - text 5 As 21/2012 - 50 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. v právní věci žalobkyně: G. M. G., zastoupená JUDr. Oldřichem Mlatečkem, advokátem se sídlem Sokolovská 18, Krnov, proti žalované: Vězeňská služba České republiky, Věznice a ústav pro výkon zabezpečovací detence Opava, se sídlem Krnovská 68, Opava, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 7. 2011, č. j. 22 A 150/2011  4, t a k t o : I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 7. 2011, č. j. 22 A 150/2011  4, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Odměna a náhrada hotových výdajů advokáta JUDr. Oldřicha Mlatečka s e u r č u j e částkou 13 875 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í : Dne 21. 6. 2011 byl Krajskému soudu v Ostravě doručen návrh žalobkyně ze dne 16. 6. 2011 označený jako „Správní žaloba proti rozhodnutí vyšetřovatele a vedoucího OPaS, mjr. Bc. R. M., nevyhovět žádosti žalobkyně o rozhovor ze dne 7. 6. 2011“. V návrhu žalobkyně uvádí, že dne 7. 6. 2011 požádala prostřednictvím příslušníků Vězeňské služby České republiky o rozhovor vyšetřovatele a vedoucího oddělení prevence a stížností (OPaS) věznice Opava, mjr. M. Přestože se jednalo o naléhavou záležitost, nebylo dané žádosti vyhověno ani dne 7. 6. 2011, ani, jak uvádí žalobkyně, „ve stanovené lhůtě 7 kalendářních dnů“; tímto měla být žalobkyně vážně zkrácena na svých subjektivních právech. Žalobkyně v žalobě dále konstatovala, že proti rozhodnutí správního orgánu je osoba, jíž se takové rozhodnutí dotýká, oprávněna podat žalobu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Konečně uvedla, že svou žalobu dále doplní prostřednictvím svého zástupce, o jehož ustanovení jakož i o osvobození od soudních poplatků zároveň požádala. Krajský soud v Ostravě uvedené podání žalobkyně posoudil jako žalobu proti rozhodnutí vyšetřovatele a vedoucího OPaS nevyhovět žádosti žalobkyně o rozhovor, přičemž tuto žalobu prvním výrokem usnesení ze dne 11. 7. 2011, č. j. 22 A 150/2011  4, odmítl. Druhým výrokem pak zamítl návrh žalobkyně na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce z řad advokátů. V odůvodnění usnesení krajský soud uvedl (s odvoláním se na závěry usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 11. 2006, č. j. 57 Ca 166/2006 - 14, publikované pod č. 1144/2007 Sb. NSS), že napadený výsledek činnosti žalované není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Rozhodnutím ve smyslu uvedeného ustanovení lze rozumět jen takové akty orgánů veřejné moci, jež jsou výsledkem příslušného, často formalizovaného řízení a s jejichž vydáním spojuje vznik, změnu, zrušení či závazné určení práva a povinnosti některý z obecně závazných právních předpisů České republiky. Od takových rozhodnutí je však třeba odlišovat jiné faktické pokyny či donucení a další výsledky činnosti orgánů veřejné moci, které však rozhodnutími ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. nejsou. Krajský soud dospěl k závěru, že o takový případ se jedná i v posuzované věci, a proto žalobu podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl jako nepřípustnou, neboť směřovala proti úkonu žalované, který je dle § 70 písm. a) s. ř. s. ze soudního přezkoumání vyloučen, neboť není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. K návrhu žalobkyně na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce z řad advokátů krajský soud uvedl, že vzhledem k uvedeným důvodům pro odmítnutí žaloby tento návrh zjevně nemohl být úspěšný. Žalobkyně tedy dle krajského soudu nenaplnila předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle § 36 odst. 3 s. ř. s.; jednou ze zákonných podmínek pro ustanovení zástupce soudem pak je v souladu s § 35 odst. 8 s. ř. s. to, že u navrhovatele jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků. Uvedené usnesení krajského soudu napadla žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížností. Stěžovatelka obecně namítá, že krajský soud danou věc neposoudil správně, když žalobu odmítl s tím, že napadený výsledek činnosti žalované není rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. S tímto závěrem stěžovatelka nesouhlasí a naopak se domnívá, že napadený postup žalované je aktem v řízení podle § 65 a násl. s. ř. s. přezkoumatelným. K návrhu stěžovatelky Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 9. 2011, č. j. 22 A 150/2011 - 17, stěžovatelku osvobodil od soudních poplatků a ustanovil jejím zástupcem JUDr. Oldřicha Mlatečka, advokáta. Podáním doručeným krajskému soudu dne 15. 11. 2011 ustanovený zástupce jménem stěžovatelky doplnil kasační stížnost. V doplnění kasační stížnosti uvedl, že usnesení krajského soudu je nezákonné z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Nesprávné posouzení právní otázky ve smyslu písm. a) citovaného ustanovení s. ř. s. spatřoval v tom, že stěžovatelce byla odepřena práva, která jí přísluší dle § 20 zákona č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby a § 62 odst. 2 vyhlášky č. 109/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu vazby, tedy právo na rozmluvu s ředitelem nebo jeho zástupcem. Nezákonnost spatřoval ustanovený zástupce také v tom, že stěžovatelka měla být ve smyslu § 46 odst. 2 s. ř. s., pokud byl krajský soud toho názoru, že věc nespadá do kompetence správních soudů, poučena o možnosti podání žaloby příslušnému soudu. Na základě substituční plné moci kasační stížnost jménem stěžovatelky doplnil podáním doručeným krajskému soudu dne 30. 12. 2011 také JUDr. Mario Hartmann, advokát. Nezákonnost napadeného usnesení krajského soudu spatřoval v důvodech uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b), d) a e) s. ř. s. Blíže nespecifikované rozhodnutí ředitele věznice č. j. VS 15/2011-101 s odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu označil za rozhodnutí dle § 65 odst. 1 s. ř. s., neboť zasahuje do právní sféry stěžovatelky. Krajský soud také svým rozhodnutím měl porušit právo stěžovatelky na spravedlivý proces., jakož i právo na soudní přezkum rozhodnutí správního orgánu ve smyslu čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Nedostatek odůvodnění napadeného usnesení má být taktéž v rozporu s judikaturou Ústavního soudu. Konečně doplnění kasační stížnosti odkazuje na přiložený rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 12. 2010, sp. zn. 57 A 5/2010, v němž jmenovaný soud považoval rozhodnutí ředitele věznice Ostrov o nezahlazení kázeňského trestu za rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatelka upozorňuje i na nález Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 32/08, jímž Ústavní soud zrušil § 76 odst. 6 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o výkonu trestu odnětí svobody“), který stanovil výluku ze soudního přezkoumání u rozhodnutí vydaných v kázeňském řízení. Žalovaná se ke kasační stížnosti vyjádřila sdělením doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 1. 3. 2012. Uvedla přitom, že v posuzované věci nebyl vydán žádný správní akt a z vyjádření vedoucího samostatného referátu prevence a stížností vyplývá, že mu nebyla známa skutečnost, že byl o rozhovor požádán, a žádné rozhodnutí v této věci nevydal; v inkriminovanou dobu se nadto měl nacházet na dovolené mimo území České republiky. Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného usnesení (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§ 102 s. ř. s.), a je zastoupena advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Posléze Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů, přičemž zkoumal, zda napadené rozhodnutí krajského soudu netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud předesílá, že v posuzovaném případě stěžovatelka kasační stížností napadla usnesení krajského soudu o odmítnutí návrhu. Takovou kasační stížnost lze opřít pouze o důvody nezákonnosti tohoto rozhodnutí dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, publikovaný pod č. 625/2005 Sb. NSS). Pod tento důvod spadá i případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu (viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2005, č. j. 6 As 4/2004 - 53, dostupný na www.nssoud.cz). Jelikož tedy kasační stížnost nesměřuje proti meritornímu rozhodnutí, nebude se moci ani Nejvyšší správní soud zabývat věcí samou, tj. nebude se zabývat otázkou zákonnosti žalobou napadeného postupu žalované. Předmětem posouzení Nejv