5 As 49/2011 — Nejvyšší správní soud

5 As 49/2011- 64 - text 5 As 49/2011 - 72 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D., v právní věci žalobce: P. L., zastoupený Mgr. Danielem Hrbáčem, advokátem se sídlem v Brně, Šumavská 35, proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, Ústřední inspektorát, se sídlem Praha 2, Štěpánská 15, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2010, č. j. 8 Ca 350/2008 - 38, t a k t o : I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2010, č. j. 8 Ca 350/2008 - 38, s e r u š í . II. Rozhodnutí České obchodní inspekce, Ústředního inspektorátu, ze dne 28. 7. 2008, č. j. ČOI 7950/2008/0100/1000/2008/Pe/Št, s e r u š í a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení částkou 12 200 Kč, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta Mgr. Daniela Hrbáče, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutí správních orgánů [1] Česká obchodní inspekce, inspektorát pro Jihomoravský a Zlínský kraj (dále „ČOI“) rozhodnutím ze dne 14. 5. 2008, č. j. ČOI 3544/2008/3000/R, uložila žalobci za porušení povinnosti dle § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, ve znění platném v rozhodné době (dále „zákon proti alkoholismu“) pokutu ve výši 50 000 Kč. Jednalo se o pokutu za správní delikt spočívající v tom, že žalobce ve své provozovně LABYRINT prodal a podal alkoholické nápoje pěti osobám mladším 18 let. O zjištění ČOI ze dne 22. 2. 2008 byl sepsán protokol, se kterým byl žalobce seznámen, námitky proti protokolu ve stanovené době nepodal. V rozhodnutí ČOI vyjádřila názor, že výše uložené pokuty „odpovídá skutečnosti, že podávání alkoholu mladistvým dosahuje vysokého stupně společenské nebezpečnosti. Zároveň bylo přihlédnuto k tomu, že uvedený skutek byl prokázán v pěti případech.“ [2] Žalobce se proti rozhodnutí ČOI odvolal, odvolací orgán (žalovaný) rozhodnutím ze dne 28. 7. 2008, č. j. ČOI 7950/2008/0100/1000/2008/Pe/Št, odvolání zamítl a napadené rozhodnutí ČOI potvrdil. Žalovaný vycházel z toho, že skutek se stal tak, jak byl v napadeném rozhodnutí popsán, důkazní řízení považoval za dostatečné ke zjištění skutkového stavu a posouzení výše pokuty. Odvolací orgán nepovažoval za potřebné doplňovat dokazování výslechy svědků, tedy zejména mladistvých, u kterých bylo zjištěno požití alkoholických nápojů. Vycházel z toho, že dostatečný je důkaz Zprávou policie o nalévání alkoholu mladistvým v lokalitě Brno – střed- při kontrole dne 22. 2. 2008, ve které byla uvedena jména kontrolovaných osob, promile alkoholu v jejich dechu a jejich podané vysvětlení s uvedením obsluhy jako subjektu, který jim alkoholický nápoj podal. Žádné další důkazy nebyly, dle žalovaného, zapotřebí. Rozhodnutí ČOI označil za srozumitelné. Tvrzení žalobce o postupu v souladu se zákonem a kontrole plnění zákonných povinností jeho zaměstnanci označil žalovaný za irelevantní, neboť daný případ je třeba posuzovat z hlediska objektivní odpovědnosti žalobce za dodržování zákonných povinností podle zákona proti alkoholismu. Žalovaný se ztotožnil i s výší pokuty za správní delikt a jejím zdůvodněním. Závažnost deliktu považoval „za determinovanou zejména významem chráněného zájmu, který byl deliktem dotčen“ jakož i skutečností, že při kontrole bylo zjištěno porušení zákazu nejméně v pěti případech, tedy nelze hovořit o mimořádném vybočení. Správní žaloba k Městskému soudu v Praze [3] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného správní žalobou u Městského soudu v Praze (dále „městský soud“), ve které namítl nedostatečné zjištění stavu věci. Nesouhlasil s tím, že by jeho zaměstnanci podávali alkoholické nápoje osobám mladším 18 let a dovolal se toho, že zaměstnanci již při vstupu kontrolují věk návštěvníků. Proto navrhoval výslechy svědků, mladistvých i personálu, právě k prokázání tohoto tvrzení. ČOI ani neuvedla, proč tomuto důkaznímu návrhu nevyhověla. [4] Dále žalobce namítl nepřezkoumatelnost rozhodnutí, spočívající v tom, že ČOI se nevypořádala se všemi námitkami. Prvou byl jeho nesouhlas se zjištěním, že zaměstnanci podávali alkoholické nápoje mladistvým. Stěžovatel se brání tvrzením, že jeho zaměstnanci mají povinnost požadovat před prodejem alkoholu prokázání věku zákazníka a tato povinnost je kontrolována. Dále uvedl, že v rozhodnutí ČOI absentuje srozumitelné zdůvodnění, nejsou uvedeny podklady rozhodnutí a úvahy, kterými se správní orgán řídil. [5] Žalobce připomněl, že správní orgány vycházely z jediného důkazu, a to z kontroly ČOI dodržování povinností dle § 12 zákona proti alkoholismu a Zprávy o nalévání alkoholu mladistvým v lokalitě Brno střed – při kontrole dne 22. 2. 2008. Tento důkaz nebyl proveden v řízení před správním orgánem, tedy stěžovatel se ho nemohl zúčastnit jako řádného procesního úkonu. [6] Žalobce zpochybnil zdůvodnění výše pokuty. V žalobě argumentoval skutkově tím, že nikdy v minulosti nebyl trestán za správní delikt dle § 12 odst. 1 písm. a) zákona proti alkoholismu a ve své provozovně provedl všechna dostupná opatření k plnění zákonné povinnosti v boji proti podávání alkoholu mladistvým. Správní orgán porušil zásadu jednotnosti rozhodování (§ 2 odst. 4 správního řádu) a uložil mu mnohem přísnější pokutu, než je v obdobných případech zvykem. [7] Konečně stěžovatel ještě namítl nesprávné právní posouzení věci, veden názorem, že vytýkané jednání není přičitatelné jemu jako provozovateli (když učinil veškerá opatření podle zákona). Rozsudek Městského soudu [8] Městský soud žalobu zamítl. Ztotožnil se s procesním i hmotněprávním názorem správních orgánů, důkazní řízení považoval za dostatečné i pro závěr, že bylo povinností stěžovatele přijmout další opatření k zamezení prodeje a podávání alkoholu mladistvým, když provedená opatření nebyla dostatečná. Ztotožnil se i se zdůvodněním výše pokuty a dodal, že ze zprávy policie vyplývá, že i v minulosti bylo podávání alkoholických nápojů mladistvým v provozovně stěžovatele zjištěno. Námitku chybného právního posouzení vyřešil městský soud odkazem na § 24 odst. 4 zákona proti alkoholismu, ze kterého dovodil v posuzovaném případě objektivní odpovědnost provozovatele. [9] Městský soud odmítl námitku nedostatečného zjištění skutkového stavu věci poukazem na to, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami stěžovatele. Skutečnost byla dostatečně prokázána dechovou zkouškou a podaným vysvětlením kontrolovaných hostů před orgány policie. [10] Námitkou nepřezkoumatelnosti se soud výslovně nezabýval, nelze ovšem přehlédnout, že se zabýval srozumitelností rozhodnutí i tím, jak se s návrhy a námitkami vypořádaly správní orgány ve svých rozhodnutích. [11] V hodnocení přiměřenosti výše pokuty městský soud bez hodnocení ve vztahu k projednávané věci zopakoval znění § 24 odst. 5 zákona proti alkoholismu. Konstatoval faktická zjištění kontroly a navíc zdůvodnil význam toho, že se jedná o případ opakování skutku, naposledy zjištěného dne 8. 2. 2008. Kasační stížnost [12] Stěžovatel napadl rozsudek městského soudu kasační stížností pro důvody dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění v rozhodné době (dále „s. ř. s.“). Prakticky identicky jako ve správní žalobě namítl 1/ nedostatečné zjištění stavu věci, 2/ nepřezkoumatelnost rozhodnutí se zdůrazněním, že se správní orgán nevypořádal se všemi námitkami a rovněž absentuje srozumitelné zdůvodnění správního rozhodnutí, nejsou uvedeny jeho podklady a úvahy, kterými se správní orgán řídil. Takový postup správních orgánů městský soud považoval za dostačující. Stěžovatel zopakoval také výhradu 3/ nedostatečného zdůvodnění výše pokuty. Ve správní žalobě namítl opomenutí zásady jednotnosti rozhodování (§ 2 odst. 4 správního řádu), zásadně ovšem argumentoval skutkově [nikdy v minulosti nebyl trestán za správní delikt dle § 12 odst. 1 písm. a) zákona proti alkoholismu, provedl všechna dostupná opatření]. V kasační stížnosti tuto argumentaci doplnil odkazem na to, že se správní orgány nevypořádaly se zákonnými hledisky dle § 24 odst. 5 zákona proti alkoholismu. [13] Žalovaný se ke kasační stížnosti vyjádřil velmi stručně. Poukázal na to, že stěžovatel ve všech fázích řízení užil identickou argumentaci, která byla vypořádána vydanými správními rozhodnutími i rozsudkem městského soudu. Podle žalovaného tato „rozhodnutí vycházejí ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu bez přítomnosti procesních vad s dopadem na jejich zákonnost či správnost.“ Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [14] Podmínky přípustnosti kasační stížnosti dle § 102 s. ř. s. byly splněny, stejně jako další podmínky dle § 105 odst. 2, § 106 odst. 1, 2 s. ř. s. Kasační stížnost byla podána včas, stěžovatel je zastoupen advokátem a kasační stížnost obsahuje důvody, kter