5 As 67/2012 — Nejvyšší správní soud

5 As 67/2012- 37 - text 5 As 67/2012 - 37 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: G. M. G., zastoupená Mgr. Magdalenou Gebauerovou, advokátkou se sídlem Dolní nám. 117/3, Opava, proti žalované: Vězeňská služba České Republiky, Věznice a ústav pro výkon zabezpečovací detence Opava, Krnovská 68, Opava, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 2011, č. j. 22 A 84/2011 – 5, t a k t o : I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 2011, č. j. 22 A 84/2011 – 5, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Odměna a náhrada hotových výdajů advokátky Mgr. Magdaleny Gebauerové s e u r č u j e částkou 6835 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. O d ů v o d n ě n í : Dne 12. 5. 2011 byl Krajskému soudu v Ostravě doručen návrh žalobkyně ze dne 9. 5. 2011, označený jako „Správní žaloba proti rozhodnutí ředitele věznice, plk. Mgr. Ivo Turoka, použít pro zdravotní eskortu žalobkyně dne 4. 5. 2011 poutací opasek“. Ve svém podání žalobkyně uvádí, že byla na den 4. 5. 2011 objednána do civilního zdravotnického zařízení. Ředitel věznice, plk. Mgr. Ivo Turok, rozhodl, že při zmíněné eskortě bude žalobkyně spoutána poutacím opaskem, a nikoli pouze pouty na rukou. Žalobkyně podotýká, že je ve výkonu trestu odnětí svobody poprvé, není zvlášť nebezpečnou recidivistkou, nebyl jí udělen trest odnětí svobody delší než 5 let, tento trest jí nebyl uložen za spáchání násilného trestného činu a žalobkyně se nedopustila ani násilného činu vůči odsouzeným či příslušníkům Vězeňské služby ČR. Žalobkyně dále nikdy nenarušila průběh eskorty, nepokusila se o útěk a ve výkonu trestu se chová slušně. Vzhledem k uvedenému má žalobkyně za to, že k použití poutacího opasku při zmíněné eskortě nebyl zákonný důvod, a naopak lze takový postup posoudit jako projev šikany vůči její osobě. Napadené „rozhodnutí“ je tedy dle jejího názoru nezákonné. Dále žalobkyně konstatuje, že proti rozhodnutí správního orgánu je osoba, jíž se takové rozhodnutí dotýká, oprávněna podat žalobu podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Konečně žalobkyně uvádí, že svou žalobu dále doplní prostřednictvím svého zástupce. Ve zmiňovaném podání žalobkyně zároveň navrhla, aby jí soud osvobodil od soudních poplatků a aby jí ustanovil zástupce z řad advokátů. Krajský soud v Ostravě uvedené podání žalobkyně posoudil jako žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 5. 2011 o použití poutacího opasku při eskortě žalobkyně, tuto žalobu prvním výrokem usnesení ze dne 24. 6. 2011, č. j. 22 A 84/2011 - 5, odmítl. Druhým výrokem pak zamítl návrh žalobkyně na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce z řad advokátů. V odůvodnění usnesení krajský soud uvedl, že napadený výsledek činnosti žalované není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Rozhodnutím ve smyslu uvedeného ustanovení lze rozumět jen takové akty orgánů veřejné moci, jež jsou výsledkem příslušného, často formalizovaného řízení a s jejichž vydáním spojuje vznik, změnu, zrušení či závazné určení práva a povinnosti některý z obecně závazných právních předpisů České republiky. Od takových rozhodnutí je třeba odlišovat jiné faktické pokyny či donucení a další výsledky činnosti orgánů veřejné moci, které však rozhodnutími ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. nejsou. Krajský soud dospěl k závěru, že právě o takový případ se jedná v posuzované věci, a proto žalobu podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl jako nepřípustnou, jelikož směřovala proti úkonu žalované, který je dle § 70 písm. a) s. ř. s. ze soudního přezkoumání vyloučen, neboť není rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. K návrhu žalobkyně na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce z řad advokátů krajský soud uvedl, že vzhledem k uvedeným důvodům pro odmítnutí žaloby tento návrh zjevně nemohl být úspěšný. Žalobkyně tedy dle krajského soudu nenaplnila předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle § 36 odst. 3 s. ř. s.; jednou ze zákonných podmínek pro ustanovení zástupce soudem pak je v souladu s § 35 odst. 8 s. ř. s. to, že u navrhovatele jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků. Uvedené usnesení krajského soudu napadla žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížností. Stěžovatelka obecně namítá, že usnesení krajského soudu, jímž odmítl její žalobu proti „faktickému rozhodnutí“ žalované, je nezákonné ve smyslu § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., neboť žalobou napadené „rozhodnutí“ je přezkoumatelné ve správním soudnictví. Stěžovatelka zároveň soud žádá o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů. Usnesením ze dne 30. 9. 2011, č. j. 22 A 84/2011  16, Krajský soud v Ostravě pro řízení o kasační stížnosti osvobodil stěžovatelku od soudních poplatků a zároveň jí ustanovil zástupce Mgr. Magdalenu Gebauerovou, advokátku. Podáním ze dne 9. 11. 2011 doplnila ustanovená advokátka jménem stěžovatelky výše zmíněnou kasační stížnost o konkrétní důvody. V doplnění kasační stížnosti uvádí, že zákonem č. 169/1999 Sb., v platném znění je sice umožněno omezit odsouzené na některých právech po dobu výkonu trestu, avšak má jít o taková práva a svobody, jejichž výkon by byl v rozporu s účelem výkonu trestu nebo taková, která nemohou být vzhledem k výkonu trestu uplatněna. Stěžovatelce však ani v intencích omezení nebyl sdělen důvod, který by umožňoval práva omezit, když uvedený zákon obecně možnost poutat vězně neupravuje. Tato možnost se objevuje toliko ve vyhlášce č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody, avšak pouze pro odsouzené v režimu doživotního výkonu trestu, kdy se uvádí, že tyto je možno poutat v průběhu vycházek a jen ve zvlášť odůvodněných případech. Jestliže je možné poutat doživotně odsouzené ve zvlášť odůvodněných případech, pak v případě stěžovatelky, bylo použití poutacího opasku zjevně nepřiměřené; stěžovatelka nebyla odsouzena pro násilný trestný čin, nebyl jí uložen trest nad pět let odnětí svobody, nikdy nenapadla příslušníka věznice a nikdy se nepokusila o útěk. Napadeným rozhodnutím žalovaného bylo zasaženo do stěžovatelčiných práv, a proto napadené usnesení krajského soudu nemůže obstát. Žalovaná ke kasační stížnosti předložila soudu dva dokumenty, a to „Pokyn k provádění eskort do civilních zdravotnických zařízení“ a „Trvale platné závěry z porad vedoucích oddělení vězeňské a justiční stráže“, spolu s písemným sdělením ze dne 27. 4. 2012, v němž uvádí, že stran provedení eskorty nebyl vydán žádný správní akt; dále z podání vyplývá, že poutání odsouzených pouty s poutacím opaskem upravuje zmíněný pokyn, který vydal dne 7. 9. 2010 vedoucí oddělení vězeňské a justiční stráže a schválil ředitel Věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Opava. Danou problematiku upravují také doložené Trvale platné závěry z porad vedoucích odboru vězeňské a justiční stráže, které zpracoval ke dni 28. 12. 2011 ředitel odboru vězeňské a justiční stráže a které dne 29. 12. 2011 schválil generální ředitel Vězeňské služby ČR. Protože dané dokumenty jsou relevantní i pro věc nyní projednávanou, Nejvyšší správní soud k nim rovněž přihlédl. Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného usnesení (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§ 102 s. ř. s.), a je zastoupena advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud dále posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů, přičemž zkoumal, zda napadené soudní rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou. Nejvyšší správní soud předesílá, že v posuzovaném případě stěžovatelka kasační stížností napadla usnesení krajského soudu o odmítnutí návrhu. Takovou kasační stížnost lze opřít pouze o důvody nezákonnosti rozhodnutí dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98, přístupný na www.nssoud.cz). Pod tento důvod spadá i případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu (viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2005, č. j. 6 As 4/2004 - 53, dostupný na www.nssoud.cz). Jelikož kasační stížnost nesměřuje proti meritornímu rozhodnutí, nebude se ani Nejvyšší správní soud moci zabývat věcí samou, tj. nebude se zabývat otázkou zákonnosti žalobou napadeného výsledku činnosti žalované. Předmětem pos