6 Ads 100/2011 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 100/2011- 34 - text 6 Ads 100/2011 - 34 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobkyně: J. Š., zastoupené JUDr. Lubomírem Holbou, advokátem, se sídlem Osvoboditelů 91, Zlín, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 11. 2010, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2011, č. j. 22 Ad 14/2011 - 18, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2011, č. j. 22 Ad 14/2011 - 18, a rozhodnutí žalované ze dne 19. 11. 2010, č. j. X, se zrušují a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. V řízeních o kasační stížnosti a o žalobě proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 19. 11. 2010, č. j. X, je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4800 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Lubomíra Holby, advokáta, se sídlem Osvoboditelů 91, Zlín. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí kasační stížností proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým krajský soud rozhodl o zamítnutí její žaloby proti shora uvedenému rozhodnutí žalované, jímž žalovaná rozhodla o námitkách stěžovatelky tak, že byl stěžovatelce snížen starobní důchod na částku 10 558 Kč. O nákladech řízení rozhodl krajský soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. [2] Svoje rozhodnutí odůvodnil krajský soud tak, že jádrem sporné otázky je, jakým způsobem má být hodnoceno období, kdy žalobkyně byla nezaměstnaná ale současně vedla soudní spor o platnost skončení pracovního poměru. Žalobkyni chybí do dosažení důchodového věku 182 dní a o tuto dobu jí byl snížen důchod. Krajský soud vyšel z toho, že rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 13. 5. 2008, č. j. 36 C 210/2007 - 87, byla zamítnuta žaloba žalobkyně o zaplacení náhrady mzdy od zaměstnavatele za období od 5. 8. 2002 do 1. 7. 2004. Proto se jedná o dobu vyloučenou podle § 16 odst. 4 písm. j) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). [3] Krajský soud dále konstatoval, že je pravdou, že rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 26. 1. 2004, č. j. 7 C 106/2002 - 38, nabyl právní moci dne 17. 3. 2004 na základě usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2006, č. j. 49 Co 351/2004 - 87, což stěžovatelka nemohla předpokládat a vycházela ze skutečnosti, že je veden soudní spor v předmětné věci, byla proto nezaměstnaná. Do pracovního poměru k Odbornému učilišti a praktické škole se sídlem ve Zlíně nastoupila stěžovatelka až 12. 9. 2004, proto jí nelze dobu ode dne 18. 3. 2009 do 11. 9. 2004 zhodnotit jako dobu pojištění podle § 11 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění ve spojení s § 5 odst. 1 písm. a) téhož zákona, neboť nebyly dány zákonné podmínky podle § 5 odst. 2 citovaného zákona, podle kterého se za zaměstnance v pracovním poměru považuje pro účely tohoto zákona považuje též osoba činná v poměru, který má obsah pracovního poměru, avšak pracovní poměr nevznikl, neboť nebyly splněny všechny podmínky stanovené pracovně právními předpisy pro jeho vznik. Podle § 11 zákona o důchodovém pojištění ve spojení s § 5 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění se za dobu pojištění u zaměstnanců v pracovním poměru považuje doba, za kterou bylo zaplaceno pojistné. Podle § 11 odst. 2 téhož zákona se za dobu pojištění u osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. a) nepovažuje kalendářní měsíc, ve kterém nebyly dosaženy příjmy započitatelné do vyměřovacího základu pro stanovení pojistného podle zvláštního zákona proto, že tyto osoby nevykonávaly činnost zakládající účast na pojištění, pokud nešlo o omluvné důvody; za omluvné důvody se považují skutečnosti uvedené v § 16 odst. 4 větě druhé písm. a). [4] Evidenční list za rok 2004 dokládá, že žalobkyně ode dne 17. 3. 2004, kdy nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 26. 1. 2004, č. j. 7 C 106/2002 - 38, nebyla pojištěna v měsíci březnu, dále byla pojištěna v měsíci dubnu, květnu, červnu a srpnu. Práce neschopná byla od 7. 7. 2004 do 18. 7. 2004, pojištěná tedy byla z titulu pracovní neschopnosti. Vynětí žalobkyně z evidence uchazečů o zaměstnání u Úřadu práce ve Zlíně v době od 23. 7. 2002 do 12. 9. 2004 je v souladu s právním režimem § 7 odst. 1 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti. Dále rozsudek krajského soudu obsahuje nesrozumitelné konstatování, že „je-li občan po pracovním nebo obdobném vztahu, nemůže být den v evidenci uchazečů o zaměstnání“, načež krajský soud konstatuje, že v postupu Úřadu práce ve Zlíně neshledal pochybnosti. II. Kasační stížnost [5] Proti tomuto rozhodnutí krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), tedy pro vadu řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Podle obsahu kasační stížnosti však stěžovatelka fakticky uplatňuje také stížnostní důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. [6] Stěžovatelka uvádí, že hlavním důvodem snížení jejího důchodu bylo krácení doby pojištění na 80 % z důvodu, že stěžovatelka byla v době od 23. 7. 2002 do 30. 6. 2004 v evidenci nezaměstnaných, ačkoliv v té době byla otázka pracovního poměru předmětem sporu. Podle rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 26. 1. 2004, sp. zn. 7 C 106/2002, byla stěžovatelka v pracovním poměru u svého zaměstnavatele, v důsledku rozhodnutí o neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru. Zaměstnavatel podal proti tomuto rozsudku odvolání, které bylo předmětem jednání u Krajského soudu v Brně pod č. j. 49 Co 351/2004 dne 3. 8. 2006, na kterém vzal zaměstnavatel své odvolání zpět. Po skončení tohoto sporu byla stěžovatelka dále zaměstnána až do odchodu do důchodu 2. 10. 2006. Tato zdánlivě pozitivní skutečnost v pracovněprávním vztahu mezi žalobkyní a jejím zaměstnavatelem se však negativně projevila v hodnocení zaměstnání a pojištění žalovanou, která období neúspěšného odvolacího řízení (od 17. 3. 2004 do 14. 8. 2006) proti rozsudku okresního soudu, který rozhodl o neplatnosti skončení pracovního poměru, uznala za období se sníženým pojištěním. To se fakticky promítlo do snížení původně přiznaného důchodu. [7] Zpětvzetí odvolání by mělo být fakticky ve prospěch stěžovatelky, v tomto konkrétním případě se však obrací proti ní, jako by bylo její vinou, že v období odvolání u zaměstnavatele nepracovala. Žalovaná při hodnocení tohoto období nezaměstnanosti nevyužila k plnohodnotnému zápočtu pojištění pro důchod ani faktickou existenci pracovního poměru odůvodněnou soudními pochybnostmi o právní existenci pracovního poměru a skutečnou evidencí u Úřadu práce ve Zlíně. Tato skutečnost ovlivnila rozhodnutí žalované k učinění pochybného závěru, že žalobkyni chybí do dosažení důchodového věku 182 dní. [8] Po skončení pracovněprávního sporu se zaměstnavatelem se snažila od svého zaměstnavatele žalobkyně získat náhradu mzdy za dobu neumožnění pracovat podle pracovní smlouvy na svém původním pracovním místě. K souhlasnému společnému rozhodnutí však fakticky nedošlo. [9] S ohledem na tyto skutečnosti se stěžovatelka domnívá, že napadený rozsudek po právní stránce nedostatečně zhodnotil skutkový stav a průběh pracovního poměru žalobkyně v posledních letech před jejím odchodem do důchodu. V případě zjištění nedostatečné doby pojištění by žalobkyně měla možnost odložit ochod do důchodu bez ohledu na svůj špatný zdravotní stav. Soud nebral podle názoru stěžovatelky v úvahu uvedené skutečnosti, zejména průběh zaměstnání žalobkyně ani komplikované a nejisté období sociální nejistoty v záležitostech zaměstnání a náhrady mzdy, v návaznosti na to období pojištění a evidence na úřadu práce v době soudních sporů o platnost skončení pracovního poměru, ani okolnosti ochodu do důchodu. III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem [10] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného usnesení (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), a je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napaden