6 Ads 113/2012 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 113/2012- 45 - text  6 Ads 113/2012 - 54 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: D. O., zastoupeného Mgr. Helenou Martínkovou, advokátkou, se sídlem Palackého 357, Tábor, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 29. 2. 2012, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 7. 2012, č. j. 2 Ad 20/2012 - 31, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovené zástupkyni Mgr. Heleně Martínkové, advokátce, se sídlem Palackého 357, Tábor, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 2880 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Rozhodnutím ze dne 29. 2. 2012, č. j. X (dále též „napadené rozhodnutí“), žalovaná zamítla námitky žalobce a potvrdila rozhodnutí žalované ze dne 8. 12. 2011, jímž nebylo vyhověno žádosti žalobce o změnu výše invalidního důchodu podle ustanovení § 41 odst. 3 a § 39 odst. 2 písm. b) a c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), protože žalobce je invalidní pro invaliditu prvního stupně. [2] Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojil žalobou ze dne 28. 3. 2012, ve které tvrdil, že jeho zdravotní stav nebyl řádně přezkoumán a že tudíž odpovídá vyššímu stupni invalidity. [3] Žalovaná se k žalobě vyjádřila v podání ze dne 10. 5. 2012, v němž poukázala na vývoj příslušné právní úpravy s tím, že pokud žalobce nesplnil příslušné podmínky pro přiznání vyššího stupně invalidity, tj. jeho zdravotní stav neodpovídá ani druhému, ani třetímu stupni invalidity, nelze jeho požadavku na přiznání vyššího stupně invalidního důchodu vyhovět. Subjektivním pocitům žalobce nemůže žalovaná vyhovět. K prokázání skutkového stavu žalovaná navrhovala vypracování posudku Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí. [4] Krajský soud v Českých Budějovicích si opatřil posudek od Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, detašované pracoviště v Českých Budějovicích, ze dne 31. 5. 2012, č. j. 2012/360-CB, podle kterého rozhodujícím zdravotním postižení žalobce je polytopní chronický bolestivý syndrom páteřní, především krčního a bederního úseku, přičemž se jednalo o stav po 2 úspěšných operacích páteře. Zdravotní postižení žalobce posudková komise podřadila pod kapitolu XIII, oddíl E, položku 1 písm. c) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), (dále jen „vyhláška č. 359/2009“), s mírou poklesu pracovní schopnosti ve výši 40 %. Po operaci bederní páteře v r. 1994 pro výhřez disku L4/5 posudková komise konstatovala lehkou kořenovou iritaci zejména L5 vlevo. Po stabilizační operaci krční páteře při výhřezu disku C4/5 v prosinci 2010 s CB syndromem C6 vlevo posudková komise neshledala zřetelný neurodeficit. Opakovaná neurologická vyšetření podle posudkové komise prokazují, že u žalobce nejsou trvalé kořenové či míšní léze. Žalobce proto posudková komise posoudila jako schopného pracovního zařazení s vyloučením především přetěžování páteře, tj. vyloučení těžké fyzické práce, zvedání a přenášení těžkých břemen. Posudková komise určila pro žalobce jako nevhodnou práci v nepříznivých klimatických podmínkách a ve vynucených polohách. Procentní ohodnocení žalobcova zdravotního stavu při horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti zvolila posudková komise z důvodu 2 prodělaných operací páteře, známek depresivity a z důvodu zohlednění jeho profese. Bez těchto okolností by posudková komise použila dolní hranici procentního rozmezí, protože posudková komise v hodnoceném období neshledala funkčně významný neurologický nález, poškození nervu, případně symptomatologii neurogenního močového měchýře. Žalobce byl podle závěru posudkové komise schopen vykonávat po vzniku invalidity prvního stupně výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti. Posudková komise shledala jako vhodnou včasnou rekvalifikaci žalobce. [5] Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 16. 7. 2012, č. j. 2 Ad 20/2012 - 31, kterým žalobu zamítl. Krajský soud poukázal na obsah posudku, který dospěl k jednoznačnému závěru, že žalobce je invalidní pro invaliditu prvního stupně. Posudková komise měla podle závěru krajského soudu zdravotnickou dokumentaci žalobce vztahující se k jeho zdravotním problémům a učinila z ní příslušné závěry. S ohledem na tyto závěry shledal krajský soud napadené rozhodnutí jako zákonné. II. Kasační stížnost [6] Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 7. 2012, č. j. 2 Ad 20/2012 - 31, podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost ze dne 1 8. 2012, v níž požadoval přidělení advokáta. [7] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 3. 9. 2012, č. j. 6 Ads 113/2012 - 13, ustanovil stěžovateli jako zástupkyni Mgr. Helenu Martínkovou, advokátku. [8] Stěžovatel prostřednictvím své zástupkyně doplnil svou kasační stížnost podáním ze dne 12. 10. 2012, v níž uvedl, že kasační stížnost podává z důvodů podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel tvrdil, že všechny posudky vycházejí ze spisového materiálu žalobce, který předkládala žalovaná a ke kterému se stěžovatel nemohl vyjádřit, přičemž nemohl být přítomen ani jednání posudkové komise. Stěžovateli bylo proto odepřeno právo vyjádřit se k podkladům pro znalecké zkoumání a žádat jejich doplnění a právo být účasten jednání posudkové komise. Podklady pro zpracování posudku nadto stěžovatel shledává jako nedostatečné, protože nedokumentují celkový zdravotní stav stěžovatele. Stěžovatel je přesvědčen, že vypracování předmětných posudků měla předcházet jeho kompletní prohlídka všemi dotčenými specializovanými lékaři s tím, že posudek měl vyhotovit nezávislý soudní znalec. Stěžovatel tvrdí, že se nikdo nezabýval jeho dalšími onemocněními – roztroušenou sklerózou, mozkovou obrnou, nádorovým nálezem na mozku, poškozením krčních obratlů, poruchou kmenových buněk v souvislosti s úrazem mozku, poruchou vestibulárního nervu, krátkozrakostí, nedoslýchavostí a zakřivením bederní páteře, stenozou páteřního kanálu, cervikální myelopatií, radikulopatie neuropatie. [9] Nedatovaným a nepodepsaným podáním v rozporu s ustanovením § 37 odst. 3 s. ř. s. stěžovatel osobně poukazoval na nesprávné postupy žalované spočívající v nedbalých posudkových lékařích Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře. Dále poukazoval na nesprávný postup Okresní nemocnice Tábor po jeho dopravní nehodě v roce 1999. Stěžovatel rovněž tvrdil, že nárok na invalidní důchod měl již po první operaci v roce 1994, což ale tehdy z důvodu výkonu povolání jeřábníka odmítl; po ztrátě tohoto zaměstnání však žalovaná na nepříznivý zdravotní stav stěžovatele nereagovala. Stěžovatel dále obšírně popsal způsob, jakým se domáhal svých práv vůči žalované a Okresní nemocnici Tábor po roce 1999. Stěžovatel dovozoval, že posudkoví lékaři žalované navzájem spolupracují a tím poškozují jeho zájmy. Stěžovatel rovněž namítal podjatost JUDr. Věry Balejové, která opakovaně zamítá jeho žaloby proti žalované. Ve vztahu ke svému nepříznivému zdravotnímu stavu stěžovatel odkázal na výsledky předoperačního vyšetření v UVN v Praze a vyjmenoval řadu nemocí, kterými trpí. K podpoře svého názoru stěžovatel předložil řadu lékařských zpráv z let 1999 a 2000 a posudků z oboru posudkového lékařství, jakož i znalecký posudek pořízení pro občanské soudní řízení vedené v minulosti ve věci náhrady škody proti okresní nemocnici Tábor, v němž nebyl stěžovatel úspěšný. [10] K dotazu Nejvyššího správního soudu k významu tohoto podání zástupkyně stěžovatele uvedla, že se jedná ryze o iniciativu stěžovatele samotného, přičemž poukázala na to, že stěžovateli nelze vysvětlit procesní stránku řízení o kasační stížnosti. [11] Žalovaná sdělila, že nevyužívá možnosti vyjádřit se ke kasační stížnosti. Poukázala ovšem na to, že se v daném případě jedná o nárok na dávku důchodového pojištění odvozenou od zdravotního stavu pojištěnce, tudíž výsledek přezkumného řízení je závislý na závěru posudkového posouzení. III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem [12] Stěžovatel je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích vzešlo (ustanovení § 102 s. ř. s.), kasační stížnost je včasná (ustanovení § 106 odst. 2 s. ř. s.) a přípu