6 Ads 168/2011 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 168/2011- 60 - text 6 Ads 168/2011 - 60 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Milady Tomkové a JUDr. Kateřiny Šimáčkové v právní věci žalobce: F. K., zastoupeného JUDr. A. H., zmocněncem, se sídlem Č. 5, P. IV, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/367, Praha 2, proti rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. SZ_072578/2010/KUSK/13, č. j. 198641/2010/KUSK, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2011, č. j. 2 Ad 2/2011 - 30, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení [1] Dne 3. 11. 2011 podal Krajský úřad Středočeského kraje (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 27. 10. 2011, č. j. 2 Ad 2/2011 - 30, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 16. 12. 2010, č. j. 198641/2010/KUSK, a věc vrácena Krajskému úřadu Středočeského kraje k dalšímu řízení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že Krajský úřad Středočeského kraje je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 44 Kč. [2] S účinností od 1. 1. 2012 se na základě zákona č. 366/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony se odvolacím správním orgánem pro dávky příspěvku na péči stalo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Na základě ustanovení Čl. VIII bodu 10 zákona č. 366/2011 Sb. se nástupcem krajských úřadů v projednávaných věcech stalo Ministerstvo práce a sociálních věcí. V projednávané věci tedy došlo k nástupnictví ze zákona ve smyslu § 69 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Proto Nejvyšší správní soud jednal po 1. 1. 2012 jako se žalovaným s Ministerstvem práce a sociálních věcí. [3] Městský soud vyšel z toho, že žalobou napadeným rozhodnutím stěžovatele bylo zamítnuto odvolání žalobce směřující proti rozhodnutí Městského úřadu Příbram ze dne 17. 3. 2010, č. j. 6537/2010/PŘI, ve věci zamítnutí žádosti o zvýšení příspěvku na péči a ponechání tohoto příspěvku v původní výši 2000 Kč měsíčně a toto rozhodnutí potvrzeno. V odůvodnění žalovaný uvedl, že rozhodnutí bylo vydáno na základě posouzení Posudkovou komisí MPSV ČR ze dne 14. 7. 2010 a následně 30. 11. 2010, kterým byl posouzen zdravotní stav žalobce zejména s ohledem na rozsah jeho závislosti na péči jiné osoby. Posudková komise došla k závěru, že u žalobce se jedná o osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I. podle § 8 písm. a) zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále jen „zákon o sociálních službách“), neboť žalobce nepotřebuje každodenní pomoc nebo dohled při více než 18 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnost, nýbrž pouze při 15 úkonech. [4] Ze správního spisu městský soud zjistil, že podle výsledku sociálního šetření provedeného Městským úřadem v Příbrami 25. 9. 2009 se u žalobce jednalo o těžkou závislost stupně III. Žalobce podle výsledku sociálního šetření potřebuje z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu každodenní pomoc nebo dohled při více než 24 úkonech péče o vlastní osobu a soběstačnost, v daném případě při 28 úkonech. Městský úřad Příbram následně zajistil posouzení zdravotního stavu ohledně soběstačnosti žalobce u lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Příbram, který posudek vypracoval dne 1. 11. 2008, aniž by však uvedl, na základě jakých lékařských nálezů týkajících se zdravotního stavu žalobce došel k závěru, že v jeho případě se jedná o lehkou závislost I. podle § 8 písm. a) zákona o sociálních službách a aniž by se vypořádal se sociálním šetřením provedeným Městským úřadem v Příbrami ze dne 25. 9. 2009. Na základě tohoto posouzení vydal Městský úřad v Příbrami jako správní orgán I. stupně dne 17. 3. 2010 rozhodnutí pod č. j. 6537/2010/PRI, kterým žádost žalobce o zvýšení stupně závislosti zamítl s tím, že nadále bude žalobci poskytován příspěvek na péči v původní výši. V odůvodnění se pouze odvolal na posouzení stupně závislosti provedené lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 1. 11. 2008, aniž by též vzal v úvahu provedené sociální šetření a hodnotil je. [5] Stěžovatel si pak jako odvolací správní orgán nechal pro potřeby odvolacího řízení vypracovat posouzení zdravotního stavu žalobce Posudkovou komisí MPSV ČR, která posoudila soběstačnost žalobce a stupeň jeho závislosti dne 14. 7. 2010 a následně po doložení lékařské zprávy žalobce z oboru psychiatrie dne 30. 11. 2010. Jak v posudku ze dne 14. 7. 2010 tak v doplňujícím posudku ze dne 30. 11. 2010 není uvedeno, z jakých lékařských zpráv při posouzení soběstačnosti a stupně závislosti posudková komise vycházela, jednotlivé lékařské zprávy, dle kterých byl zdravotní stav posuzován, nejsou v posudku uvedeny, i když jako podklad je uvedena zdravotní dokumentace ošetřujícího lékaře MUDr. T. Stejně tak je jako podklad uvedeno sociální šetření ze dne 25. 9. 2009, aniž by posudková komise výsledky tohoto šetření uvedla a zároveň též neodůvodnila, proč se k tomuto sociálnímu šetření nepřiklonila a zaujala postoj jiný. Obdobnými nedostatky trpěl i doplňující posudek ze dne 30. 11. 2010. [6] Městský soud se nejprve zabýval otázkou, zda rozhodnutí ve věci nároku na péči podle zákona o sociálních službách je soudem přezkoumatelné či nikoliv a zda lze aplikovat ust. § 56c písm. a) zákona č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení (dále jen „zákon č. 114/1988 Sb.“). Městský soud následně dospěl k závěru, že toto rozhodnutí přezkoumatelné je, což vyplývá z běžné soudní praxe jak městského soudu, tak Nejvyššího správního soudu. Ust. § 56c písm. a) zákona č. 114/1988 Sb. tedy nelze aplikovat. Dále městský soud dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro nepřípustnost žaloby podle § 70 písm. d) s. ř. s., neboť se nejedná o případ, kdy úkon správního orgánu závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osob nebo technického stavu věcí, pokud sama o sobě neznamenají právní překážku výkonu povolání, zaměstnání nebo podnikatelské, popř. jiné hospodářské činnosti. [7] Soud dále dospěl k závěru, že rozhodnutí o příspěvku na péči podle zákona o sociálních službách je závislé především na zdravotním posouzení soběstačnosti žadatele a rozsahu jeho závislosti na pomoci jiné fyzické osoby a k posouzení tohoto zdravotního stavu a stupně závislosti je podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení pro potřeby odvolacího správního řízení povolána Posudková komise MPSV. Soud tedy pouze může zkoumat, zda řízení před správními orgány proběhlo řádně, zda se tyto orgány ve svých rozhodnutích vyjádřily ke všem důkazům, které během správního řízení správní orgán shromáždil, a zároveň, zda posudek posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení pro potřeby správního orgánu I. stupně a zejména posudek vypracovaný Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí je přezkoumatelný, zda tedy posudkový lékař a posudková komise zjistili náležitým způsobem zdravotní stav žalobce a zda z tohoto zjištěného zdravotního stavu vyvodili náležité závěry. [8] Žalovaný při posouzení zdravotního stavu žalobce a jeho závislosti na pomoci jiné fyzické osoby pouze vycházel z posudku Posudkové komise MPSV ze dne 14. 7. 2010 a doplňujícího posudku z 30. 11. 2010, aniž by zkoumal, zda posudek Posudkové komise MPSV má náležitosti posudku a zda jej lze v dané věci aplikovat. Městský soud konstatoval, že Posudková komise MPSV jak v posudku z 14. 7. 2010, tak v doplňujícím posudku ze dne 30. 11. 2010 neuvedla jednotlivé lékařské nálezy týkající se dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce, ze kterých při posouzení jeho zdravotního stavu a stupně závislosti na péči jiné osoby vycházela. Přestože v posudku ze dne 14. 7. 2010 uvedla Posudková komise, že při vypracování posudku vycházela ze sociálního šetření provedeného obcí s rozšířenou působností dne 25. 9. 2009, nezaujala žádné stanovisko, proč je její posouzení stupně závislosti žalobce odlišné od tohoto sociálního šetření. Posudek Posudkové komise MPSV ze dne 14. 7. 2010 i doplňující posudek ze dne 30. 11. 2010 je tedy nepřezkoumatelný a bylo na stěžovateli, aby trval na vypracování posudku, ve kterém by Posudková komise MPSV podrobně rozvedla, z jakých lékařských zpráv při stanovení stupně závislosti vycházela, a také podrobně uvedla, proč její závěr o stupni závislosti žalobce je odlišný od závěru sociálního šetření provedeného Městským úřadem v Příbrami dne 25. 9. 2009. Zároveň měl žalovaný v odůvodnění rozhodnutí podrobně zd