7 As 69/2012 — Nejvyšší správní soud

7 As 69/2012- 20 - text č. j. 7 As 69/2012 - 23 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: L. N., zastoupený Mgr. Karlem Volfem, advokátem se sídlem Jindřicha Plachty, Praha 5, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2012, č. j. 6 A 3702011 - 31, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Usnesením ze dne 15. 2. 2012, č. j. 6 A 370/2011 – 31, byla zamítnuta žádost žalobce (dále jen „stěžovatel“) o prominutí zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku za žalobu podanou proti rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 26. 9. 2011, č. j. 032089/2011/KUSK-DOP-HRO. V odůvodnění usnesení městský soud uvedl, že vzhledem k tomu, že s. ř. s. neupravuje prominutí zmeškání lhůty, posuzoval možnost postupu za použití ust. § 64 s. ř. s. podle ust. § 58 odst. 1 o. s. ř., podle kterého soud promine zmeškání lhůty, jestliže účastník nebo jeho zástupce ji zmeškal z omluvitelného důvodu, a byl proto vyloučen z úkonu, který mu přísluší. Návrh je třeba podat do 15 dnů po odpadnutí překážky a je s ním třeba spojit i zmeškaný úkon. Tímto postupem lze podle názoru městského soudu prominout zmeškání jen lhůty zákonné. V posuzované věci se však jedná o lhůtu soudcovskou, kterou není možné prominout postupem podle citovaného ustanovení. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v ust. § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. V kasační stížnosti namítal, že městský soud nesprávně posoudil právní otázku, když nesprávně vyložil ust. § 58 odst. 1 o. s. ř. Z tohoto ustanovení nijak nevyplývá, že by soud nemohl prominout zmeškání lhůty soudcovské. Napadené usnesení se navíc neopírá o důvod, na základě kterého lze učinit závěr, že lze vykládat ust. § 58 odst. 1 o. s. ř. tak, jak to učinil městský soud. Proto je napadené usnesení nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Tento nedostatek má za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Třídenní lhůta k zaplacení soudního poplatku je podle stěžovatele lhůtou nepřiměřeně krátkou, v níž objektivně nebyl schopen vyhovět uložené povinnosti, neboť se jeho zástupce v této lhůtě nemohl se stěžovatelem zkontaktovat. Navíc bylo usnesení doručováno pouze zástupci stěžovatele, a nikoliv stěžovateli do vlastních rukou. V případě, že nesplnění povinnosti uložené usnesením znamená pro stěžovatele zastavení celého řízení ve věci samé, je stanovení třídenní lhůty k zaplacení soudního poplatku velice omezující, jelikož se tato lhůta počítá od doby doručení usnesení stanovujícího účinnost zástupci stěžovatele, a nikoliv také stěžovateli samotnému. Sankce za nezaplacení soudního poplatku by byla přiměřená pouze tehdy, kdyby bylo nepochybné, že se stěžovatel může za každých okolností o stanovení této povinnosti dozvědět, tedy pokud by si usnesení o uložení pořádkové povinnosti osobně převzal a skutečně se seznámil i s poučením o hrozícím riziku zastavení řízení, pokud uloženou povinnosti nesplní. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud usnesení městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dne 26. 3. 2012 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání stěžovatele, ve kterém žádá o přerušení řízení, protože probíhá jiné řízení, jehož výsledek může mít vliv na rozhodnutí ve věci samé. Jedná se o řízení o kasační stížnosti proti usnesení městského soudu ze dne 25. 1. 2012, č. j. 6 A 370/2011 – 20 ze dne 25. 1. 2012 (vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 7 As 70/2012), kterým bylo zastaveno řízení o žalobě pro nezaplacení soudního poplatku. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení městského soudu v souladu s ust. § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel, přičemž neshledal vady uvedené v odstavci 4 citovaného ustanovení, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal přípustnost kasační stížnosti a dospěl k závěru, že je dána. Prominutí lhůty k zaplacení soudního poplatku má totiž v daném případě vliv na posouzení, zda stěžovateli nebyl odepřen přístup k soudu. Tato kasační stížnost tak má stejný význam jako v případě rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, proti němuž je kasační stížnost přípustná (srovnej např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 9. 2005, č. j. Na 225/2005 - 110, publ. pod č. 765/2006 Sb. NSS, www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud dále přihlížel k tomu, že v daném případě rozhodnutí o žádosti nepředcházelo konečnému rozhodnutí o žalobě (rozhodnutí o zastavení řízení), které je také v řízení o kasační stížnosti přezkoumáváno (ve věci vedené pod sp. zn. 7 As 70/2012). Pokud jde o návrh stěžovatele, aby řízení bylo přerušeno, je nutno uvést, že v dané věci stěžovatel brojí proti rozhodnutí vydanému poté, kdy bylo pravomocně rozhodnuto o zastavení řízení. Proto není důvod pro přerušení řízení, neboť v první z věcí je předmětem posuzování skutečnost, zda byly dány důvody pro zastavení řízení, ve druhé pak, zda byly splněny podmínky pro zamítnutí žádosti o prominutí zmeškání úkonu. Jakkoli spolu obě věci skutkově souvisejí, rozhodnutí v nich nejsou na sobě navzájem závislá ani co do výroků, ani co do posouzení předběžných otázek. Není tedy dán důvod pro přerušení řízení podle ust. § 48 odst. 3 písm. d) s. ř. s., podle něhož předseda senátu řízení usnesením může přerušit, jestliže zjistí, že probíhá jiné řízení, jehož výsledek může mít vliv na rozhodování soudu o věci samé nebo takové řízení sám vyvolá. Ke stížnímu důvodu podle ust. § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nejvyšší správní soud uvádí, že rozsudek je podle jeho ustálené judikatury nepřezkoumatelný, pokud z jeho odůvodnění „není vůbec zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém stavu, z jakého důvodu soud nepřistoupil, resp. nepovažoval za důvodnou právní argumentaci stěžovatele obsaženou v žalobě, a proč soud subsumoval popsaný skutkový stav pod zvolené právní normy“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52, www.nssoud.cz). Nepřezkoumatenost je také dána, „opomene-li krajský soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu přezkoumat jednu ze žalobních námitek“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 - 73, publ. pod č. 787/2006 Sb. NSS, www.nssoud.cz), a rovněž tehdy, „není-li z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu zřejmé, proč soud nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení v žalobě a proč žalobní námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené (…). Soud, který se vypořádává s takovou argumentací, ji nemůže jen pro nesprávnost odmítnout, ale musí také uvést, v čem konkrétně její nesprávnost spočívá“, jak je uvedeno v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, publ. pod č. 689/2005 Sb. NSS, www.nssoud.cz). V dané věci městský soud dospěl k jednoznačnému a srozumitelně vyjádřenému závěru, že nelze postupovat podle ust. § 58 odst. 1 o. s. ř., neboť podle tohoto ustanovení lze prominout pouze zmeškání lhůty zákonné, zatímco lhůta stanovená k zaplacení soudního poplatku je lhůtou soudcovskou. Napadené usnesení tak není nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a stížní námitka není v tomto směru důvodná. O tom ostatně svědčí i obsah kasační stížnosti, v níž stěžovatel rozporuje právě úvahy, na základě kterých městský soud dospěl k závěru, že zmeškání lhůty prominout nelze. Co se týče stížního důvodu podle ust. § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., je důležité nejprve zmínit rozhodné skutkové okolnosti. Stěžovatel byl k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu vyzván usnesením městského soudu ze dne 4. 1. 2012, č. j. 6 A 370/2011 – 8, které bylo jeho právnímu zástupci doručeno dne 9. 1. 2012. Lhůta k zaplacení soudního poplatku byla stanovena v délce tří dnů. V uvedené lhůtě nebyl soudní poplatek zaplacen. Poté městský soud usnesením ze dne 25. 1. 2012, č. j. 6 A 370/2011 – 20, rozhodl o zastavení řízení. Toto usnesení bylo právnímu zástupci stěžovatele doručeno dne 30. 1. 2012. Následně dne 3. 2. 2012 stěžovatel zaplatil soudní poplatek a dne 9. 2. 2012 požádal o prominutí zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku. Povinnost zaplatit soudní poplatek za řízení má žalobce již při podání žaloby a splnění poplatkové povinnosti není vázáno na výzvu soudu – ust. § 4 odst. 1 písm. a), § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o soudních poplatcích“). Nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, zaplacen, soud