1 Ao 5/2010 — Nejvyšší správní soud

1 Aos 5/2013- 45 - text 1 Aos 5/2013 - 53 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci navrhovatelky: SINEL spol. s r. o., se sídlem Palackého 2020, Pardubice, zastoupena JUDr. Petrem Plavcem, Ph.D., advokátem se sídlem Na Zábradlí 1, Praha 1, proti odpůrci: statutární město Pardubice, se sídlem Pernštýnské náměstí 1, Pardubice, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – VI. změny územního plánu města Pardubice – schváleného usnesením zastupitelstva statutárního města Pardubice dne 30. 3. 2010, v řízení o kasační stížnosti navrhovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 19. 6. 2013, čj. 52 A 14/2013 – 43, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Navrhovatelka n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Odpůrci s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Navrhovatelka podala dne 18. 4. 2013 návrh na zrušení části opatření obecné povahy – VI. změny územního plánu města Pardubice. Opatření dne 30. 3. 2010 schválilo zastupitelstvo statutárního města Pardubice. Navrhovatelka se domáhala zrušení tohoto opatření obecné povahy v části tvořené plochami VI/9/3z, VI/9/5, VI/WD/94/M a VI/WD/12b/K. Navrhovatelka je vlastnicí pozemků a staveb (autobusové nádraží), které se nacházejí v těchto plochách. [2] Navrhovatelka uvedla, že v důsledku VI. změny územního plánu města Pardubice došlo ke změně ve způsobu využití ploch tvořených pozemky v jejím vlastnictví. Tyto plochy byly původně určeny k využití jako občanská vybavenost vyššího městského, regionálního a nadregionálního významu. Částečně se jednalo i o plochu k využití pro umístění pozemní komunikace. V důsledku vydání napadeného opatření obecné povahy byla posunuta plocha pro pozemní komunikaci tak, že se citelněji dotýká pozemků ve vlastnictví navrhovatelky. Dále byla část ploch pro občanskou vybavenost přeměněna na plochu určenou pro městskou zeleň a plochu se způsobem využití městský parter. V důsledku toho došlo k poklesu hodnoty nemovitostí ve vlastnictví stěžovatelky z 30 mil. Kč na 14 – 15 mil. Kč. II. Právní názor krajského soudu [3] Krajský soud neshledal návrh na zrušení části opatření obecné povahy důvodným, a proto jej v plném rozsahu zamítl. Z opatření obecné povahy vyplývá, že jeho cílem bylo provést dílčí úpravy dopravního systému města a dosáhnout stabilizace koncepce silniční dopravy v podobě tangenciálního dopravního systému s maximálním důrazem na dopravní zklidnění širší centrální oblasti města. Schválená podoba opatření obecné povahy byla ovlivněna stanoviskem dotčeného orgánu na úseku ochrany veřejného zdraví (tj. krajské hygienické stanice). Odpůrce neměl důvod požadavky dotčeného orgánu nerespektovat. Navrhovatelka dle soudu neuvedla žádné konkrétní tvrzení, z něhož by vyplývalo, že odpůrce postupoval při tvorbě změny územního plánu libovolně. [4] Soud dále připomněl, že nemovitosti, které navrhovatelka koupila před vydáním napadeného opatření obecné povahy, se nachází v prostoru přednádraží v centrální části města Pardubice, který je z důvodu velmi frekventované dopravní situace náročný na řešení eliminací vlivů dopravy vůči husté stávající obytné zástavbě. Navrhovatelka nemohla legitimně očekávat, že stávající stav řešení dopravní situace bude navěky zakonzervován tak, aby pouze ona mohla v daném území realizovat své soukromé zájmy. Již v době koupě nemovitostí musela počítat s možnými změnami využití daného území. Navrhovatelka dle soudu neuvedla konkrétní argumentaci a důkazy, které by se týkaly ohrožení výkonu její podnikatelské činnosti v důsledku vydání opatření obecné povahy. Pokles hodnoty nemovitostí bez dalšího nesvědčí o nezákonnosti opatření obecné povahy. [5] Pokud jde o vypořádání se s námitkou navrhovatelky uplatněnou v průběhu projednávání návrhu opatření obecné povahy, odpůrce se s ní dle soudu vypořádal v dostatečném rozsahu. III. Argumenty obsažené v kasační stížnosti [6] Navrhovatelka (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu včasnou kasační stížnost z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. [7] Namítá, že existence veřejného zájmu a dodržení zásady subsidiarity a minimalizace zásahu je podmínkou, kterou musí splňovat každá změna územního plánu. Její naplnění je povinen prokázat odpůrce. Závěr krajského soudu, že by uvedené skutečnosti měla prokazovat stěžovatelka, je v rozporu s právními předpisy a rozhodnutími NSS. Krajský soud se s proporcionalitou zásahu nevypořádal, a to ani co do nového umístění komunikace vedoucí přes pozemky stěžovatelky, ani co do změny využití území v jejím vlastnictví. [8] Stěžovatelka krajskému soudu vytýká, že se vůbec nezabýval otázkou, zda byla splněna kritéria uvedená v § 25 obchodního zákoníku, tedy zda veřejný zájem nebylo možné uspokojit jinak. [9] Stěžovatelka dále poukazuje na to, že úprava obsahu návrhu opatření obecné povahy probíhala jinak, než uvedl krajský soud ve svém rozsudku. V původním návrhu opatření obecné povahy byla pozemní komunikace vedena mimo pozemky stěžovatelky a funkční využití lokality zůstávalo nezměněné. S funkčním využitím lokality vyslovila krajská hygienická stanice souhlas ve stanovisku ze dne 9. 2. 2009. Nesouhlasila pouze s vedením komunikace VI/8/1k a s funkčním využitím ploch, které ale nijak nesouvisí s předmětem návrhu. Vzhledem k nesouhlasu s vedením komunikace předložil odpůrce nové řešení, s nímž krajská hygienická stanice souhlasila (stanovisko ze dne 24. 11. 2009). Teprve v rámci upraveného návrhu byla vymezena nová plocha VI/9/3z (zeleň). Tato nová plocha byla vymezena jako zeleň z podnětu zpracovatele změny územního plánu, nikoliv na základě požadavku krajské hygienické stanice, což plyne z jejího vyjádření ze dne 2. 7. 2013. Důvody vymezení plochy zeleně nejsou stěžovatelce známy, odpůrce neprokázal, že by takové vymezení mělo své logické opodstatnění opřené o veřejný zájem. Krajský soud mylně uvedl, že příčinou vymezení plochy zeleně byl požadavek krajské hygienické stanice. Skutková podstata, z níž vycházel, však nemá oporu v provedeném dokazování. [10] Stěžovatelka namítá, že se odpůrce řádně nevypořádal s její námitkou. Měl se k ní totiž vyjádřit věcně, vysvětlit, že navrhovaná úprava je přes námitku stěžovatelky činěna ve veřejném zájmu, a zdůvodnit, proč nelze realizovat jiné řešení představující menší zásah do vlastnického práva stěžovatelky. Takto drastická změna funkčního využití pozemků nemůže být přijata bez řádného odůvodnění nemožnosti dalšího využití lokality pro občanskou vybavenost a nutnosti vymezení zeleně. Konkrétní důvody provedených změn však v odůvodnění rozhodnutí o námitce absentují. V této souvislosti stěžovatelka tvrdí, že došlo k procesnímu pochybení, neboť odpůrce nepředložil námitku stěžovatelky k vyjádření dotčenému orgánu (krajské hygienické stanici). Pokud by to učinil, nepochybně by krajská hygienická stanice vysvětlila, že vymezení plochy zeleně nebylo její podmínkou. [11] Změna územního plánu je dle stěžovatelky v rozporu s principem subsidiarity a minimalizace, neboť natolik významné posunutí komunikace oproti původnímu územnímu plánu nemá oporu ve stanovisku krajského hygienické stanice ani jiných podkladech. Změna průběhu komunikace se tak jeví jako zcela zbytečná a neúměrně omezující zaručená práva navrhovatele. [12] Stěžovatelka dále uvádí, že bylo vydáno stavební povolení ve věci transformace předprostoru nádraží. Nepočítá však s napojením nové komunikace na Palackého třídu, jak předpokládá opatření obecné povahy. Namísto toho je na základě souhlasu s provedením ohlášené stavby prováděna rekonstrukce stávající komunikace v podobě, v jaké by dle změny územního plánu neměla existovat. K prokázání těchto tvrzení předložila stěžovatelka listinné důkazy. Ty nemohla použít v předchozím řízení, neboť jí nebyla známa jejich existence. [13] Nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu spatřuje stěžovatelka v tom, že krajský soud na jedné straně uvádí, že námitka stěžovatelky byla věcně vypořádána, na druhé straně však nevysvětluje, jak k tomuto závěru dospěl, neboť se nikde odůvodněním zamítnutí námitky nezabýval. Soud se sám snaží suplovat úlohu odpůrce výkladem dovozujícím existenci veřejného zájmu, přitom však vychází z nesprávné interpretace stanovisek krajské hygienické stanice. Dále stěžovatelka soudu vytýká, že sice konstatoval dodržení zásady subsidiarity a minimalizace zásahu, nikde se však věcně těmito kritérii nezabýval. Stěžovatelce tak není zřejmé, na základě čeho soud dospěl k závěru, že tyto zásady byly dodrženy. [14] Stěžovatelka se neztotožňuje s názorem soudu, že změna umístění komunikace a znehodnocení nemovitostí v jejím vlastnictví je třeba řešit až v rámci náhrady škody. Takový výklad práva by znamenal, že by si pořizovatelé