1 As 40/2013 — Nejvyšší správní soud

1 As 40/2013- 34 - text 1 As 40/2013 - 41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: Ing. L. P., zastoupený JUDr. Mgr. Karlem Horákem, advokátem se sídlem Na poříčí 12, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 2. 2010, č. j. 164/2010-160-SPR/3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2013, č. j. 1 A 15/2010 - 76, t a k t o : I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravních přestupků, ze dne 2. 12. 2009, č. j. MHMP 993562/2009/Bur, sp. zn. S-MHMP 237935/2009/Bur, byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. h) a i) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále též „přestupkový zákon“). Vytýkaného jednání se žalobce dopustil tím, že dne 16. 12. 2008 kolem 7:50 hodin řídil osobní motorové vozidlo Škoda Octavia, RZ X, v pravém jízdním pruhu po ulici Novopacká ve směru jízdy od ulice Ve Žlíbku k ulici Chlumecká, přičemž se nechoval ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob, a narazil do zadní části osobního motorového vozidla Ford Fusion, RZ X, jedoucího před ním ve stejném směru jízdy. Po nárazu obě vozidla vybočila z vozovky, sjela přes krajnici vpravo mimo pozemní komunikaci, kde se v příkopě převrátila a skončila na střeše; vzniklá škoda na obou vozidlech přesáhla 100.000 Kč. Při nehodě došlo ke zranění obou řidičů, kteří byli převezeni k ošetření do Fakultní nemocnice na Bulovce. J. M. utrpěl středně těžké zranění spočívající v poškození krčního obratle C6 kvalifikované jako ublížení na zdraví. Za popsané jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 25.000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12 měsíců a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Odvolání žalobce proti citovanému rozhodnutí Ministerstvo dopravy, odbor provozu silničních vozidel, v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítlo. [2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze; ten rozsudkem ze dne 23. 4. 2013, č. j. 1 A 15/2010 - 76, žalobu zamítl. Neshledal důvodnými námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného, námitku porušení ustanovení o řízení spočívající v rozhodnutí věci bez ústního jednání, námitku nenaplnění objektivní stránky přestupku, námitku týkající se absence náležitostí rozhodnutí žalovaného nebo námitku uplynutí prekluzivní lhůty pro projednání přestupku. II. Kasační stížnost a vyjádření k ní [3] Žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu včas podanou kasační stížností namítaje, že jsou dány důvody podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). [4] Stěžovatel je přesvědčen, že městský soud se nedostatečně vypořádal s žalobními tvrzeními a důkazy provedenými v rámci ústního jednání. Z provedených důkazů vyplývá, že skutková podstata, z níž žalovaný vycházel, nemá oporu v důkazech provedených ve správním řízení. Tuto otázku městský soud nesprávně vyhodnotil. [5] Především byl stěžovatel zkrácen na právu osobně se zúčastnit ústního jednání před správním orgánem prvního stupně, ačkoliv ve správním řízení zdůrazňoval, že hodlá práva osobní účasti při jednání využít. Správní orgány porušily § 73 a 74 zákona o přestupcích a § 50 odst. 4 správního řádu, neboť stěžovatel svoji neúčast na jednání řádně omluvil. Důvodem neúčasti byla nařízená zahraniční pracovní cesta na jednání mezinárodních organizací, jíž se vzhledem ke specializaci a stupni bezpečnostní prověrky mohl účastnit za Ministerstvo vnitra pouze stěžovatel. Jako vedoucí zaměstnanec ústředního orgánu státní správy nemohl jednat jinak. Správní orgán prvního stupně ve věci ovšem rozhodl bez účasti stěžovatele i bez účasti ostatních předvolaných osob, aniž by potřebným způsobem zjistil stav věci. Tento postup schválil i městský soud, který chování stěžovatele vyhodnotil jako obstrukční vedené snahou dosáhnout zániku odpovědnosti za přestupek. Uvedené závěry stěžovatel nesdílí. K zániku odpovědnosti by došlo až za čtyři měsíce poté, co se konalo předmětné ústní jednání. Do té doby měl správní orgán respektovat omluvu stěžovatele a nařídit nové ústní jednání. [6] Stěžovatel trvá na tom, že jeho omluva z neúčasti na ústním jednání dne 2. 12. 2009 byla včasná. V pondělí 30. 11. 2009 podal k poštovní přepravě zásilku s omluvou. Předpokládal, že nejpozději druhý den, doručovala-li se zásilka jen v rámci Prahy, bude zásilka doručena. Není jeho vinou, že zásilka byla doručena až dne 2. 12. 2009, kdy se konalo ústí jednání. Lze předpokládat, že do dispoziční sféry správního orgánu prvního stupně se zásilka dostala dříve, než jednání v 10 hodin započalo. [7] Dále stěžovatel městskému soudu vytkl nesprávné posouzení hmotněprávní stránky napadeného rozhodnutí žalovaného. V řízení nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav a přetrvaly důvodné pochybnosti o skutečném průběhu událostí. Stěžejním důkazem, na němž správní orgány svůj závěr o spáchání přestupku založily, byl znalecký posudek Ing. Tůmy. Podle stěžovatele je předmětný znalecký posudek obecný, nejednoznačný a nepřesvědčivý a vede pouze k pravděpodobnému závěru o sledu událostí, nikoli k závěru jednoznačnému. Znalec jako příčinu střetu vozidel označil ztrátu stability vozidla řízeného stěžovatelem a následný náraz jeho vozidla pravou přední částí do zadní části vozidla Ford Fusion, které jelo před ním. Příčinu nehody nicméně znalec nevysvětlil. Nehoda tak mohla být způsobena jak zaviněním stěžovatele, tak vinou pana M., který řídil vozidlo Ford. Pokud by vozidla jela rovně za sebou, jak vypověděli ostatní svědci nehody, došlo by k přímému nárazu vozidla stěžovatele do zadní části vozidla Ford, nikoli k nárazu způsobem, který popsal znalec. Uvedené rozpory mohla odstranit výpověď stěžovatele. Pouze na podkladě znaleckého posudku nemohly správní orgány spolehlivě dovodit odpovědnost stěžovatele za přestupek. Jednání stěžovatele totiž stejně tak mohlo být reakcí na neočekávaný manévr druhého účastníka dopravní nehody. [8] Správní orgány se podle stěžovatele nedostatečně vypořádaly i s otázkou zavinění. Městský soud konstatoval, že vzhledem k hustšímu provozu stěžovatel měl přizpůsobit jízdu situaci a jet ohleduplně a ukázněně. Z žádného důkazu však podle stěžovatele nevyplývalo, že by svoji jízdu situaci nepřizpůsobil. Závěr městského soudu je proto neodůvodněný, ryze spekulativní, a proto nepřezkoumatelný. [9] Městský soud se v řízení o žalobě spokojil s důkazy shromážděnými policejním orgánem, aniž by vyvinul snahu po objektivnějším pohledu na věc, stejně jako správní orgány. Zamítnutím žaloby vyslal signál, že důležitější je rychlost rozhodování než jeho kvalita. Pochybení městského soudu však spočívá ve způsobu dokazování. Městský soud vrátil originál správního spisu žalovanému, proto nelze seznat, zda kopie správního spisu předložená městskému soudu je kopií autentickou. Městský soud měl proto uvést, jakým správním spisem vlastně důkaz provádí. [10] Stěžovatel nesouhlasí se závěrem městského soudu, který bagatelizoval písařské chyby ve výroku rozhodnutí žalovaného. Podle něj se nejednalo o chyby, které nemohly mít vliv na zákonnost rozhodnutí. Neobsahuje-li rozhodnutí náležitosti plynoucí z § 68 správního řádu, je vadné. Takto vadné je i opravné rozhodnutí žalovaného. [11] Závěrem stěžovatel navrhl přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Okamžitý výkon rozhodnutí by znamenal započetí běhu sankce spočívající v zákazu činnosti. Tento konkrétní, zásadní a nevratný zásah by znamenal nevratnou překážku výkonu povolání stěžovatele, k němuž nezbytně potřebuje řidičské oprávnění. [12] Ze všech shora uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [13] Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti ani k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebylo podáno. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [14] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a není důvodné kasační stížnost odmítnout pro nepřípustnost. Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnut