1 As 9/2013 — Nejvyšší správní soud

1 As 9/2013- 34 - text 1 As 9/2013 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: J. V., proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2011, č. j. 102/SČaKŽÚ/2011-3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 1. 2013, č. j. 16 A 2/2011 - 92, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení [1.] Rozhodnutím Komise k projednávání přestupků města Varnsdorf („správní orgán I. stupně“) byl žalobce uznán vinným přestupkem proti veřejnému pořádku podle § 47b odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích („přestupkový zákon“), kterého se měl dopustit tím, že v době od 4. 8. 2010 do 7. 9. 2010 neudržoval čistotu a pořádek na pozemcích ve svém vlastnictví mezi třídou 5. května a ulicí Rumburskou ve Varnsdorfu, a tím narušil vzhled obce. Za toto jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 3.000 Kč. [2.] Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 1. 2011, č. j. 102/SČaKŽÚ/2011-3 („napadené rozhodnutí“), zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. [3.] Rozsudkem ze dne 7. 9. 2011 Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodnutí žalovaného i správního orgánu I. stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení s odůvodněním, že správní orgán I. stupně vycházel při vydání rozhodnutí z nedostatečně zjištěných skutečností, rozhodnutí co do označení místa spáchání přestupku je nejednoznačné a neurčité, a že výzva k odstranění narušeného vzhledu obce, která předcházela přestupkovému řízení, nebyla žalobci řádně doručena. [4.] Následně podal žalovaný proti tomuto rozhodnutí kasační stížnost, které Nejvyšší správní soud vyhověl a rozsudkem ze dne 19. července 2012, č. j. 1 As 137/2011 - 56, předmětné rozhodnutí zrušil a věc vrátil krajského soudu k dalšímu řízení. V odůvodnění Nejvyšší správní soud uvedl, že doručení předmětné výzvy žalobci není v žádném případě podmínkou vedení řízení o přestupku podle § 47b odst. 1 písm. d) zákona o přestupcích a žalobce mohl být uznán vinným spácháním tohoto přestupku, aniž by předtím podobnou výzvu obdržel. Nejvyšší správní soud rovněž dodal, že nesdílí ani názor, že by výzva nebyla žalobci platně doručena. [5.] Nejvyšší správní soud dále nesouhlasil s názorem krajského soudu, že bylo ve výroku správního rozhodnutí nedostatečně přesně označeno místo spáchání přestupku, jestliže jej správní orgán označil jako „pozemky ve vlastnictví žalobce mezi třídou 5. května a ulicí Rumburskou ve Varnsdorfu“. Žalobce zejména správnímu orgánu vytýkal, že pozemky nenechal vytyčit. K tomu Nejvyšší správní soud konstatoval, že již z rozsudku ze dne 27. 6. 2007, č. j. 5 As 21/2007 - 99, vyplynulo, že pozemek pro účely přestupkového řízení není potřeba vytyčovat, aby tím správní orgán učinil zadost požadavku na přesné označení místa spáchání přestupku. Výše uvedená formulace ve výroku správního rozhodnutí naopak obstojí i v uvedené podobě a dostatečně přesně určuje místo spáchání přestupku. Zcela přesné označení parcelních čísel pozemků pak vyplývá ze správního spisu a ostatních písemností, které žalobce v rámci přestupkového řízení obdržel. Místo spáchání přestupku zachycují i fotografie, které jsou součástí správního spisu. [6.] Na rozdíl od krajského soudu neshledal Nejvyšší správní soud rozhodnutí stěžovatele nezákonné ani z důvodu nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Závěry o skutkovém stavu jsou podle Nejvyššího správního soudu ve správním spise dostatečně doloženy jednak třemi fotografiemi, které se vztahují k době, kdy nezákonný stav trval, jednak svědeckou výpovědí pracovníka OŽP a rovněž zápisem z provedeného místního šetření, které proběhlo dne 7. 9. 2010. [7.] Krajský soud poté znovu s odkazem na argumentaci Nejvyššího správního soudu rozhodl, a to výše napadeným rozsudkem, jímž žalobu zamítl. II. Stručné shrnutí kasační stížnosti [8.] Proti rozsudku krajského soudu brojil žalobce („stěžovatel“) kasační stížností, v níž navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil, a to z důvodů vady řízení ve smyslu § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a nepřezkoumatelnosti podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. [9.] Stěžovatel v prvé řadě namítá zcela nedostatečné odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu, které podle něj pouze „opisuje“ dosavadní stav řízení, cituje vyjádření žalobce, žalovaného a odůvodnění Nejvyššího správního soudu. Odůvodnění a závěry soudu jsou podle něj zcela nekonkrétní a nedostatečné a pro nedostatek důvodů tedy nepřezkoumatelné. [10.] Stěžovatel dále namítá, že v řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, je správní orgán povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena. Stěžovatel zejména tvrdí, že žalovaný správní orgán se v rámci dokazování spokojil se dvěma černobílými fotografiemi, které založil do spisu a o nichž sám prohlásil, že se jedná o fotografie staršího data. Na dvou nekvalitních černobílých xeroxových kopiích, jejichž původ je zcela nejasný, chybí datum, které fotoaparát ukládá do své paměti a zobrazuje na rastr snímku. Označit takové fotografie za důkaz k obvinění žalobce je podle stěžovatele výsměchem a porušením základního principu ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Stěžovatel v této souvislosti zpochybňuje rovněž výslech svědka M. Š., který je autorem zprávy o výsledku místního šetření. Jeho výpověď považuje stěžovatel vzhledem k postavení zaměstnance oznamovatele za jednostrannou, účelovou, nevěrohodnou a pochybnou. [11.] Stěžovatel rovněž napadá místní šetření Městského úřadu Varnsdorf, které proběhlo 7. 9. 2010. V listině označené jako zápis z místního šetření chybí popis stavu pozemků uvedeného dne, absentuje zmínka o uložení papíru textilu nebo pneumatik, ale pouze se v ní konstatuje, že nic nenasvědčuje snaze odstranit narušení vzhledu obce. Jakékoli označení zdroje porušení „pořádku a čistoty“ nebo vytyčení pozemků podle stěžovatele zcela absentuje. [12.] Stěžovatel dále poukazuje na to, že žalovaný vložil do spisu fotografii z roku 2009 pořízenou žalobcem, která byla součástí jiného řízení a jíž žalobce prokazoval, že bývalí nájemci (vietnamští stánkaři) likvidují zbytky dočasných staveb a nepořádek s tím spojený. Uvedená fotografie nemá podle stěžovatele příčinnou souvislost s tímto řízením, naopak je zcela zavádějící. Stěžovatel uzavírá, že žalovaný nedoložil důkaz o spáchání přestupku a neunesl břemeno tvrzení, nevyužil ani další důkazní možnosti, např. ohledání na místě. [13.] Nadto stěžovatel argumentuje, že v rozporu s jeho ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces nebyl předvolán svědek na jeho obranu, D. P., jak stěžovatel požadoval. V této souvislosti zdůrazňuje, že posuzovaný případ je z oblasti správního trestání, pro kterou platí zásada materiální pravdy, která spočívá v povinnosti správních orgánů zjistit správně a úplně skutkový stav věci. [14.] Stěžovatel dále tvrdí, že uložená sankce má „šikanózní“ charakter, neboť orgán obce nevyvíjel žádnou snahu o zajištění nápravy, tedy jeho cílem nebylo dosažení nápravy, ale naopak cílem bylo dosáhnout potrestání žalobce. [15.] Závěrem stěžovatel namítá nepřezkoumatelnost napadeného správního rozhodnutí. V posuzovaném případě žalovaný podřadil jednání stěžovatele pod neurčitý právní pojem „vzhled obce“. Neobjasnil však jeho význam a spokojil se s konstatováním, že jednání stěžovatele neurčitému pojmu odpovídá. Z rozhodnutí není zřejmé, jaká kritéria v tomto ohledu považoval za rozhodná a jakými úvahami se řídil při jejich právním hodnocení. Správní orgán nevymezil, co má být považováno za vzhled obce a v čem spatřuje jeho narušení neudržováním čistoty a pořádku a neposkytl tak soudu vůbec možnost přezkoumat, zda taková úvaha odpovídá zákonu, zda k ní byly opatřeny postačující skutkové podklady a zda jejich hodnocení odpovídalo logickým pravidlům. Skutková podstata uvedeného správního deliktu je vystavěna na dvou neurčitých právních pojmech. Při interpretaci neurčitého právního pojmu se podle stěžovatele správní orgán musí zabývat konkrétní skutkovou podstatou, jakož i konkrétními okolnostmi případu, přičemž sám musí alespoň rámcově obsah význam užitého neurčitého pojmu objasnit, a to z toho hlediska, zda posuzovanou věc lze do rámce vytvořeného rozsahem neurčitého pojmu zařadit. Rozhodnutí je v naznačených směrech pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné. V této souvislosti odkazuje žalobce na argumentaci v rozsudku Nejvyššího správního soudu, č. j. 4 As 12/2007 - 84. [16.] Další tvr