— Nejvyšší správní soud

16 Kss 6/2013- 102 - text Pokračování 16 Kss 6/2013 - 107 R O Z H O D N U T Í Kárný senát Nejvyššího správního soudu pro řízení ve věcech soudců rozhodl v ústním jednání konaném dne 3. října 2013 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a členů JUDr. Danuše Novotné, JUDr. Ivany Doubkové, JUDr. Josefa Českého, JUDr. Petra Hajna a JUDr. Zdeňka Nováka, o návrhu předsedkyně Nejvyššího soudu se sídlem Burešova 20, Brno, na zahájení kárného řízení proti JUDr. O. L., soudci Obvodního soudu pro Prahu 10, zastoupeného JUDr. Pavlem Zelenkou, soudcem Vrchního soudu v Praze, v řízení o návrhu na zahájení kárného řízení ze dne 13. 5. 2013, t a k t o : Podle § 19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, exekutorů a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, se kárně obviněný JUDr. O. L., nar. x, soudce Obvodního soudu pro Prahu 10 z p r o š ť u j e kárného obvinění pro skutek spočívající v tom, že jako samosoudce v trestní věci vedené proti obžalované J. R. pod sp. zn. 1 T 137/2010 vydal na jmenovanou příkaz k zatčení a následně dne 8. 2. 2011 rozhodl, že se bere do vazby, ačkoliv mu muselo být zřejmé, že k vydání příkazu k zatčení ani k rozhodnutí o vzetí do vazby nejsou splněny zákonné předpoklady, v důsledku čehož byla J. R. dne 9. 2. 2011 zatčena a až do 25. 2. 2011 držena ve vazbě, č í m ž s e m ě l d o p u s t i t kárného provinění podle § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, protože skutek n e n í kárným proviněním. O d ů v o d n ě n í : I. Obsah návrhu na zahájení řízení [1.] Předsedkyně Nejvyššího soudu (dále jen „kárná žalobkyně“, příp. „žalobkyně“ či „navrhovatelka“) podala k Nejvyššímu správnímu soudu návrh na zahájení kárného řízení proti soudci Obvodního soudu pro Prahu 10 JUDr. O. L. (dále též „kárně obviněný“). Tento návrh odůvodnila tím, že jako samosoudce v trestní věci vedené proti obžalované J. R. pod sp. zn. 1 T 137/2010 vydal na jmenovanou příkaz k zatčení a následně dne 8. 2. 2011 rozhodl, že se bere do vazby, ačkoliv mu muselo být zřejmé, že k vydání příkazu k zatčení ani k rozhodnutí o vzetí do vazby nejsou splněny zákonné předpoklady, v důsledku čehož byla J. R. dne 9. 2. 2011 zatčena a až do 22. 2. 2011 držena ve vazbě. Tím JUDr. L. zaviněně porušil povinnosti soudce, čímž ohrozil důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů, čímž spáchal kárné provinění podle § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů („zákon o soudech a soudcích“). Za to mu kárná žalobkyně navrhuje uložení kárného opatření podle ustanovení § 88 odst. 1 písm. d) zákona o soudech a soudcích – odvolání z funkce soudce. [2.] V odůvodnění návrhu kárná žalobkyně uvedla, že dne 12. 3. 2013 obdržela podnět k zahájení kárného řízení od advokáta JUDr. Oldřicha Choděry, který zejména sdělil, že proti jeho klientce J. R. bylo vedeno trestní stíhání pro trestné činy krádeže a neoprávněného držení platební karty. J. R. se nedostavila k hlavnímu líčení nařízenému na 15. 12. 2010, přičemž však se předem omluvila ze zdravotních důvodů, což doložila písemným potvrzením o pracovní neschopnosti. JUDr. L. tuto omluvu při hlavním líčení dne 15. 2. 2010 konstatoval a hlavní líčení odročil na neurčito. Vyžádal si znalecký posudek z oboru soudního lékařství, z něhož vyplynulo, že zdravotní stav obžalované umožňoval účast u hlavního líčení dne 15. 2. 2010 v případě, že by byla přiměřeně oblečená a neprochladla by. JUDr. L. se prý závěrem tohoto posudku nezabýval a nevyhodnotil skutečnost, že J. R. bydlí cca 100 km od budovy obvodního soudu, že panovalo mrazivé počasí, byla sněhová kalamita a obžalovaná tak stěží mohla zajistit, aby neprochladla. Na obžalovanou vydal příkaz k zatčení a poté ji vzal do vazby pro tzv. útěkový vazební důvod podle ustanovení § 67 písm. a) trestního řádu („Obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest“.). Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2011, sp. zn. 67 To 60/2011, bylo rozhodnutí o vzetí do vazby zrušeno. Zdánlivě krátká nezákonná vazba (14 dnů) měla pro J. R. údajně zásadní důsledky, neboť toho využil otec jejího nezletilého syna a do její péče se nezletilý syn vrátil až po cca roce a půl na základě soudního rozhodnutí. J. R. byla v souvislosti s předmětným trestním řízením vyplacena částka 96.537 Kč, a to mimo jiné i za nezákonnou vazbu. [3.] Kárná žalobkyně dále uvádí, že J. R. byla stíhána pro bagatelní trestnou činnost, pro kterou podle ustanovení § 68 odst. 2 trestního řádu zásadně nelze vzít obviněného do vazby, ledaže by byla splněna některá z podmínek podle § 68 odst. 3 cit. zákona. Usnesení o vzetí do vazby je odůvodněno právě tím, že se obžalovaná skrývá a že se k hlavnímu líčení zcela bezdůvodně nedostavila. Kárná žalobkyně nicméně upozorňuje na skutečnost, že J. R. se z hlavního líčení řádně omluvila a svoji omluvu doložila rozhodnutím lékaře. Rovněž podle znaleckého posudku trpěla virózou a jednala v souladu s doporučením svého lékaře a advokáta. Závěr, že se zcela bezdůvodně nedostavila k hlavnímu líčení, proto nemůže obstát. I kdyby však tato situace nastala, je zcela zjevné, že podmiňuje-li § 68 odst. 3 písm. b) trestního řádu vzetí do vazby tím, že se obviněný opakovaně nedostaví na předvolání a nepodaří se jej předvést ani jinak zajistit, je absurdní vzít do vazby někoho, kdo se na předvolání nedostaví pouze jednou. Je třeba vycházet i z judikatury, podle níž sama skutečnost, že se obžalovaný nedostavil k hlavnímu líčení, ač byl řádně předvolán, dostatečně neodůvodňuje obavu, že se skrývá, aby se tak vyhnul trestnímu stíhání (rozhodnutí Nejvyššího soudu SSR ze dne 22. 2. 1988, sp. zn. 4 To 12/88, in: SbSRS č. 8/1989; podobný závěr učinil Ústavní soud v usnesení ze dne 25. 6. 1988, sp. zn. III. ÚS 18/98; veškerá judikatura Ústavního soudu je dostupná na http://nalus.usoud.cz/). [4.] Kárná žalobkyně uvádí, že JUDr. L. odůvodnil svůj závěr o skrývání se obžalované R. tím, že se skrývá, jakkoliv formálně deklaruje, že bydlí na adrese svého trvalého pobytu. Tento důvod je však smyšlený, jelikož J. R. s orgány činnými v trestním řízení od počátku řízení spolupracovala, přebírala si v místě bydliště poštu a byla zde i zatčena. Ve spise není žádná indicie, že by se zdržovala jinde či se dokonce skrývala. Není prý ani pravdou, že J. R. chodila do zaměstnání, jehož adresu nezná, jelikož pokud vypověděla, že pracuje u společnosti MTD Praha v České Lípě a přesnou adresu neví, jde o obvyklou situaci. Pokud JUDr. L. vycházel i z toho, že J. R. neuvedla adresu své matky, neplyne ze spisu, že by k tomu byla vůbec dotazována. Lze tak shrnout, že skutečnosti, kterými bylo odůvodněno skrývání J. R., byly zcela smyšlené anebo se jednalo o pouhé záminky. [5.] Kárná navrhovatelka tvrdí, že JUDr. L. zneužil příkazu k zatčení a vazby ke zcela jiným účelům, než pro které jsou tyto instituty určeny – totiž aby pouze zajistil přítomnost J. R. u hlavního líčení a tím aby urychlil a zjednodušil průběh trestního řízení. Tento závěr je zřejmý jednak z otázek položených znalci MUDr. Hladíkovi, tak také z odůvodnění příkazu k zatčení a vazebního usnesení. JUDr. L. jako zkušený trestní soudce zasáhl do nejvýše chráněné hodnoty člověka (jeho svobody). V daném případě proto nešlo o otázku výkladu ustanovení § 67 písm. a) a § 68 odst. 2, 3 písm. a), případně § 69 trestního řádu, nýbrž „o zneužití příkazu k zatčení a útěkové vazby způsobem, který hraničí se skutkovou podstatou trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby“. V důsledku jednání JUDr. L. došlo k omezení svobody mladé ženy a matky pečující o šestiletého syna po dobu 14 dnů, navíc se v případě tohoto soudce nejedná o jednorázový exces a proto kárná navrhovatelka požaduje uložení nejvyššího možného opatření, tedy odvolání z funkce soudce. II. Vyjádření kárně obviněného [6.] Kárně obviněný navrhovatelce především vytýká selektivní výběr informací z trestního spisu a také chybný výklad některých ustanovení trestního řádu. Má rovněž za to, že kárný senát by se měl zabývat odpovědností soudců za omisivní delikty a nikoliv za delikty komisivní, neboť tyto případy jsou řešeny nadřízenými soudy ve standardním trestním řízení. JUDr. L. tvrdí, že příkaz k zatčení i vazební usnesení byly vydány v souladu se zákonem, přičemž existence útěkového vazebního důvodu byla dána závěry znaleckého posudku MUDr. J. Hladíka a dále časově koordinovaným obstrukčním jednáním obžalované, kterým bylo zmařeno konání hlavního líčení dne 15. 12. 2010. V soudní praxi se navíc objevují poměrně často „podivné“ lékařské zprávy, jejichž obsahem jsou omluvy neúčasti obžalovaných a svědků. Proto také JUDr. L. přistoupil k přibrání znalce. [7.] Je pravdou, že usnesením Městského soudu ze dne 25. 2. 201