3 Ao 9/2011 — Nejvyšší správní soud

3 Ao 9/2011- 237 - text 3 Ao 9/2011 - 241 pokračování U S N E S E N Í Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Bohuslava Hnízdila v právní věci navrhovatelů: a) Městská část Praha – Křeslice, se sídlem Štychova 2, Praha 10, b) Ing. V. Š., c) J. Ř., všichni zastoupeni Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem se sídlem Příběnická 1908, Tábor, proti odpůrci: Hlavní město Praha, Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, zastoupenému Mgr. Vojtěchem Novotným, advokátem se sídlem Karlovo náměstí 24, Praha 1, v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – závazné části Územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy, schváleného usnesením Zastupitelstva hlavního města Prahy č. 10/05 ze dne 9. 9. 1999, v části textového i grafického vymezení koridoru veřejně prospěšné stavby č. 20, kategorie DK, označené jako Šeberov – Vestecká spojka (SO – D 1) a MÚK EXIT 4 (D 1 – Vestecká spojka), včetně příslušných ustanovení obecně závazné vyhlášky hlavního města Prahy č. 32/1999 ze dne 26. 10. 1999, t a k t o : I. Návrh s e o d m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Navrhovatelům s e v r a c í zaplacený soudní poplatek v celkové výši 15.000 Kč. Tato částka bude vyplacena k rukám jejich zástupce Mgr. Vítězslava Dohnala do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení Návrhem ze dne 27. 12. 2011 napadli navrhovatelé vyhlášku hlavního města Prahy č. 32/1999 ze dne 26. 1. 1999, kterou Zastupitelstvo hlavního města Prahy vyhlásilo závaznou část Územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy, v rozsahu v záhlaví uvedeném. Navrhovatelka sub a) uvedla, že je městskou částí hlavního města Prahy vymezenou podle § 3 odst. 1 zák. č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve spojení s § 1 a přílohou č. 1 vyhlášky č. 55/2000 Sb. hl. m. Prahy, kterou se vydává Statut hlavního města Prahy. Poukázala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2008, č. j. 9 Ao 2/2008 – 62, ze dne 7. 1. 2010, č. j. 9 Ao 4/2009 – 111 a ze dne 20. 5. 2010, č. j. 8 Ao 2/2010 – 644, které městským částem hlavního města Prahy aktivní legitimaci přiznaly. Navrhovatelka sub a) vycházela rovněž z toho, že podle § 3 odst. 2 zákona o hlavním městě Praze městské části v rozsahu stanoveném zákonem a Statutem vystupují v právních vztazích svým jménem a nesou odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Navrhovatelka sub a) připomněla, že podle § 2 odst. 2 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze je městská část povinna pečovat o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem. Úkolem městské části je spravování záležitostí, které jsou v zájmu městské části a jejich občanů. Navrhovatelka sub a) je toho názoru, že realizací záměru Vestecké spojky a mimoúrovňové křižovatky Vestecké spojky dálnice D1 (EXIT 4) by došlo ke zhoršení životního prostředí občanů městské části (zejména zvýšení jejich zátěže hlukem a imisemi prachu a dalších zdraví škodlivých látek z důvodu navýšení dopravní zátěže v městské části), ke snížení hodnoty nemovitostí ve vlastnictví občanů obce a ke zhoršení podmínek dopravní obslužnosti. Navrhovatelka sub a) proto podle § 25c odst. 2 a 4 Statutu uplatnila v průběhu pořizování napadeného opatření obecné povahy několik připomínek v zákonných lhůtách. Navrhovatelé sub b) a sub c) jsou spoluvlastníky obytných budov č. p. X resp. X s pozemkem v ulici U Močálu, v katastrálním území Újezd, které užívají k trvalému bydlení. Oba navrhovatelé shodně připomněli, že podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2010, č. j. 1 Ao 5/2010 - 169, se návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části může domáhat i jen jeden ze spoluvlastníků dotčené nemovitosti. Navrhovatelé namítli, že stavba EXITu 4 a Vestecké spojky je velmi závažným zásahem do již značně zatíženého území a prostředí v části města, ve kterém žijí. Oba navrhovatelé uvedli, že podle grafické části napadeného opatření obecné povahy bude mimoúrovňová křižovatka EXIT 4 na zaústění Vestecké spojky umístěna ve vzdálenosti 400 (resp. 360) metrů jihovýchodním směrem od nemovitostí navrhovatelů a ve vzdálenosti 250 (resp. 150) metrů jižním směrem od dálnice D1, kde je již nyní provoz zdrojem nadlimitního hluku a znečištění ovzduší a vlivem Vestecké spojky se zvýší o desetitisíce vozidel. Navrhovatelé sub b) a sub c) tvrdí, že opatřením obecné povahy byli zkráceni na svých v návrhu blíže specifikovaných právech, a to procesními i hmotně právními nezákonnostmi. K návrhu se odpůrce vyjádřil mj. s tím, že navrhovatelka sub a) Městská část Praha – Křeslice není aktivně legitimována k podání návrhu na zrušená napadené vyhlášky dle ustanovení § 101a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, neboť opatřením obecné povahy nebyla zkrácena na svých právech. Navrhovatelka sub a) ve vyjádření z 26. 1. 2012 nesouhlasila s odpůrcem a poukázala na to, že v návrhu zdůvodnila zásah do svých práv na příznivé životní prostředí, ochranu zdraví a vlastnického práva, včetně možnosti s ním nakládat a výrazného poklesu cen nemovitostí, práva na spravedlivý proces a práva na samosprávu. Navrhovatelka sub a) současně odkázala na judikaturu Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne 30. 10. 2008, č. j. 9 Ao 2/2008 – 62, rozsudek ze dne 20. 5. 2010, č. j. 8 Ao 2/2010 – 644), podle kterých může i městská část tvrdit dotčení na svých právech ve smyslu ustanovení § 101a odst. 1 s. ř. s. Třetí senát Nejvyššího správního soudu byl poté toho názoru, že aktivní legitimace městských částí ke zrušení územních plánů nebo jejich částí obecně tak, jak byla dosud nahlížena rozhodovací praxí Nejvyššího správního soudu, neodpovídá právní úpravě, resp. pozdější judikatuře rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu, a proto usnesením z 29. 2. 2012, č. j. 3 Ao 9/2011 – 175 postoupil věc v souladu s § 17 s. ř. s. k rozhodnutí rozšířenému senátu. V této souvislosti se navrhovatelka sub a) k otázce své aktivní legitimace znovu vyjádřila, ztotožnila se s dříve vydanými rozsudky Nejvyššího správního soudu a setrvala v názoru, že napadeným opatřením obecné povahy bylo zasaženo do jejích práv, jež jí příslušejí – do práva na samosprávu a práva na ochranu zdraví a příznivého životního prostředí. Podáním ze dne 20. 5. 2013 se Městská část Praha – Újezd domáhala přiznání postavení osoby zúčastněné na řízení s tím, že na jí spravovaném území se nachází předmětná veřejně prospěšná stavba MÚK EXIT 4, která umožňuje její rozvoj. Městská část Praha - Újezd se neztotožnila s tvrzením navrhovatelky sub a), že realizací záměru Vestecké spojky a mimoúrovňové křižovatky Vestecké spojky dálnice D1 (EXIT 4) by došlo ke zhoršení životního prostředí občanů městské části, zejména zvýšení zátěže hlukem a emisemi prachu a dalších zdraví škodlivých látek, ke snížení hodnoty jejich nemovitostí a ke zhoršení podmínek dopravní obslužnosti. Podle Městské části Praha - Újezd je toto tvrzení v přímém rozporu se závěrečným stanoviskem posuzování vlivu záměru „EXIT 4 D1 a dopravní připojení Západní komerční zóny Průhonice“ na životní prostředí podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, Ministerstva životního prostředí ze dne 15. 10. 2012, č. j. 5075/ENV/12. Rozšířený senát usnesením z 11. 6. 2013, č. j. 3 Ao 9/2011 – 219 vyslovil, že městská část hlavního města Prahy je způsobilá podat návrh na zrušení územního plánu hlavního města Prahy nebo jeho části. Rozšířený senát vyšel z předpokladu, že zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, počítá se samosprávou městských částí hlavního města Prahy, byť limitovanou, a nadto mezi pravomoci zastupitelstva městské části výslovně řadí i právo vyjadřovat se k návrhu územně plánovací dokumentace hlavního města Prahy a schvalovat program rozvoje městské části [srov. § 89 odst. 2 písm. d) a g) zákona č. 131/2000 Sb.]. Podle názoru rozšířeného senátu je tak nezpochybnitelné, že městská část má „přímý a nezprostředkovaný vztah k nějaké části území, které je územním plánem regulováno“. Rozšířený senát proto byl toho názoru, že pokud zákon svěřuje do samostatné působnosti městské části schvalování (a uskutečňování) programu rozvoje městské části a současně ji s odkazem na její zákonem vymezenou samostatnou působnost vybavuje způsobilostí k právům, byť i omezenou, dává jí veřejné subjektivní právo, a tedy i právní ochranu proti jeho zkrácení opatřením hlavního města Prahy, kterým se vydává územní plán, neboť městská část je při schvalování (a uskutečňování) programu svého rozvoje tímto aktem limitována. Městská část hlavního města Prahy tedy má v rámci své vlastní působnosti důležitou roli v organizaci svého území, s níž může kolidovat samostatná působnost hlavního města Prahy v oblasti územního plánování. Rozšířený senát rovněž vyšel z toho, že Nejvyšší správní soud v několika svých zásadních rozsudcích aktivní legitimaci městských částí hlavního města Prahy k na