4 Ads 68/2013 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 68/2013- 33 - text  4 Ads 68/2013 - 37 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: V. K., zast. JUDr. Jiřím Švecem, advokátem, se sídlem Poděbradova 412, Kladno, proti žalovanému: Policejní prezidium České republiky, se sídlem Strojnická 27, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2013, č. j. 6 Ca 80/2009 – 34, t a k t o : I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2013, č. j. 6 Ca 80/2009 – 34, s e r u š í . II. Rozhodnutí Policejního prezidenta ze dne 19. 1. 2009, č. j. PPR-218-3/ČJ-2009-99KP, s e r u š í a věc s e v r a c í žalované k dalšímu řízení. III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 21.036 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce, JUDr. Jiřího Švece, advokáta, se sídlem Poděbradova 412, Kladno. Odůvodnění: I. Předcházející řízení a obsah kasační stížnosti [1] Rozhodnutím ze dne 19. 1. 2009, č. j. PPR-218-3/ČJ-2009-99KP (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele Policie České republiky správy Středočeského kraje ze dne 5. 5. 2006, č. j. PSC-54/VO-44-2006, kterým bylo podle ustanovení § 75 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), rozhodnuto o odpovědnosti žalobce za škodu způsobenou neoprávněným proplacením znalečného znalkyni MUDr. Plockové Tatičové zapsaném ve znaleckém deníku pod číslem 2711 a znalci MUDr. Hladíkovi zapsanému ve znaleckém deníku pod čísly 4085, 4540, 4420, 4517, 4443, 4432, 4308, 4307, 4302, 4350 a 4366, a kterým bylo podle ustanovení § 82 odst. 1 zákona o služebním poměru rozhodnuto o povinnosti žalobce nahradit České republice – Ministerstvu vnitra prostřednictvím Policie České republiky správy Středočeského kraje skutečnou škodu ve výši 8.750 Kč. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný popsal, že v roce 2005 Ministerstvo vnitra provedlo kontrolu na Policii ČR správě Středočeského kraje, při které zjistilo neoprávněnou úhradu odměn a náhrad nákladů za znalecké posudky, tedy možnost porušení rozpočtové kázně při použití prostředků státního rozpočtu. Na základě této kontroly byla provedena kontrola Finančním úřadem pro Prahu 7, který rovněž zjistil porušení rozpočtové kázně ve smyslu § 44 odst. 1 písm. e) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „rozpočtová pravidla“), protože ve 37 případech výdajů k úhradě znalečného soudním znalcům nepostupovala Policie ČR správa Středočeského kraje v souladu s vyhláškou č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o znalečném“), neboť bylo vyplaceno znalečné, které obsahovalo výpočet odměny znalce paušální částkou podle přílohy vyhlášky o znalečném a i hodinovou sazbou, přestože vyhláška o znalečném v případě pitev stanovila, že znalci náleží odměna paušální částkou; hodinová sazba mohla být použita pouze ve výjimečných případech. Ve 4 případech dále Policie vyplatila vyúčtování znalečného, přestože v nich byly početní chyby a jejich úhrada měla být nižší. Celkem Policie zaplatila jako odvod za porušení rozpočtové kázně částku ve výši 37090 Kč. Žalobce byl podle žalovaného pověřen k výkonu ekonomické činnosti v rozsahu rozpočtových prostředků přidělených na finanční místo „OŘ PČR Kladno“. V důsledku výše uvedeného nesprávného postupu byla znalci MUDr. Plockové Tatičové vyplacena částka 700 Kč, znalci MUDr. Hladíkovi částka 8050 Kč, tj. celkem byla nesprávně vyplacena částka ve výši 8750 Kč. Vyplacení této částky odsouhlasil z nedbalosti žalobce, čímž porušil služební povinnosti, na základě čehož vznikla odpovědnost za škodu podle ustanovení § 75 zákona o služebním poměru. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce při výkonu služby porušil povinnost upravenou v ustanovení § 14 a 15 vyhlášky č. 64/2002 Sb. a vyhlášce č. 416/2004 Sb. spočívající v tom, že před vydáním písemného příkazu k uskutečnění veřejného výdaje nebo jiného plnění příkazcem operace a jeho předání správci rozpočtu neprovedl kontrolní činnost a jako příkazce operace nedodržel kritéria hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti, neboť schválil finanční operaci, která nebyla v souladu s právními předpisy, jak vyplývá ze Zprávy o kontrole použití prostředků Finančního úřadu pro Prahu 7 ze dne 27. 7. 2005. Po schválení žalobcem již správce rozpočtu správnost nároku znalců nekontroloval a provedl platbu, což podle žalovaného dokládá příčinnou souvislost mezi jednáním žalobce a vznikem škody. Zavinění žalobce bylo podle žalovaného nedbalostní, neboť měl vědět, že může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, a to bez ohledu na to, že přiložil usnesení státního zástupce z roku 2006, kterými byla rušena usnesení policie o určení odměny za vypracování znaleckého posudku. Žalobci byla předepsána pouze ta část z odvodu za porušení rozpočtové kázně, za kterou nese odpovědnost v rámci jemu svěřené pravomoci k výkonu řídící kontroly jako příkazce operace. K žalobcem namítané rozporné praxi při stanovení výše odměn za provedení pitvy žalovaný odkázal na názor Finančního úřadu pro Prahu 7, který takový postup vyhodnotil jako nesprávný, a na poradu Ministerstva vnitra a Ministerstva spravedlnosti ze dne 5. 4. 2006, podle níž paušální částka odměny a náhrady nákladů, které jsou spojeny s prováděním pitev, v sobě zahrnuje výkon samotné pitvy a vypracování znaleckého posudku, a na metodický postup proplácení znalečného z roku 2006. Žalovaný dále odkázal na stanovisko ekonomického odboru Ministerstva vnitra k proplácení paušálních částek za znalecké posudky spojené s prováděním pitev ze dne 17. 3. 2003 a na to, že bylo nutné vycházet z právního stavu v roce 2004 a 2005, kdy k porušení povinností žalobcem došlo. Žalovaný neshledal, že by mělo být v posuzované věci shledáno spoluzavinění další osoby, neboť to byl žalobce, kdo měl kontrolovat správnost vyúčtování znalečného. Nemožnost žalobce seznámit se s protokolem o výsledku kontroly ze dne 15. 5. 2005 žalovaný hodnotí jako nepodstatnou, neboť s následnými zprávami, které z tohoto protokolu vycházejí, žalobce seznámen byl. [2] Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojil žalobou ze dne 18. 3. 2009, v níž tvrdil, že žalovaný v jeho věci rozhodoval již podruhé, protože předchozí rozhodnutí ze dne 12. 9. 2006 bylo zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2008, č. j. 10 Ca 324/2006 – 30. Žalobce souhlasil s tím, že byl pověřen k výkonu řídící kontroly jako příkazce operace ve smyslu § 26 zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě, ve znění pozdějších předpisů, v jejímž rámci kontroloval v období od ledna 2004 do května 2004 správnost odměn vyúčtovaných znalcům MUDr. Hladíkovi a MUDr. Plockové – Tatičové, kteří si vyúčtovali paušální částku odměny za výkon pitvy a jednak odměnu za znalecký posudek stanovenou hodinovou sazbou. Žalobce považoval závěr žalovaného, že porušení žalobcovy povinnosti spočívá v neprovedení řádné kontrolní činnosti a v nedodržení kritéria hospodárnosti, efektivnosti, neboť schválil finanční operaci, která nebyla v souladu s právními předpisy, pouze za obecnou citaci právního ustanovení, neboť z něj není patrné, co žalobce a jakým způsobem porušil. Žalobce naopak trval na tom, že vždy řádně prováděl kontrolní činnost. Zpráva o kontrole použití prostředků státního rozpočtu Ministerstva vnitra ČR, Policií ČR – správou Středočeského kraje v roce 2004 ze dne 27. 7. 2005 nebyla žalobci nikdy předložena, navíc se s tam uvedenými závěry z logiky věci nemohl v roce 2004 řídit. Žalobce nepopíral, že předmětné operace schválil, ale že při tomto schvalování byl přesvědčen s ohledem na tehdejší praxi, že postupuje v souladu s právními předpisy. Předmětem sporu není to, zda žalobce prováděl kontrolu, nýbrž rozdílný právní výklad odměňování znalců v případě provádění pitvy. I kdyby žalobci byl předložen metodický postup proplácení znalečného pod č.j. PPR-2379/KVP-2006, jednalo se o dokument z roku 2006, kterým nemohl znát v roce 2004, kdy došlo k žalovaným vytýkanému jednání. Žalobce nesouhlasil se závěry žalovaného, že jednal zaviněně ve formě nedbalosti, protože příkazy vždy kontroloval a protože nemohl vědět, že jeho právní výklad bude následně shledán nesprávným, přičemž poukazoval na stanovisko Ministerstva spravedlnosti a na stanoviska státních zástupců, která jeho právní názor potvrzovala. Žalobce nadto nemohl rozporovat názor dozorového státního zástupce, který pro něj byl závazný (např. usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Kladně ze dne 21. 8. 2006, sp. zn. 3 Zn 1422/2006). Žalobce i přesto byl přesvědčen, ž