5 Afs 50/2012 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 50/2012- 39 - text 5 Afs 50/2012 - 43 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: R. M., zastoupený Mgr. Tomášem Nachtigallem, advokátem se sídlem Pravdova 1077, Sušice, proti žalované: Česká národní banka, se sídlem Na Příkopě 28, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2012, č. j. 7 A 262/2011 - 66, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalované s e náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 28. 11. 2008, č. j. 2008/13690/570, udělila žalovaná společnosti UNIPETROL, a. s. předchozí souhlas podle § 183n odst. 1 obchodního zákoníku, v tehdejším znění, se zdůvodněním výše protiplnění 977 Kč, které mělo být v souvislosti s uplatněním práva výkupu účastnických cenných papírů dle § 183i a násl. obchodního zákoníku zaplaceno menšinovým akcionářům společnosti PARAMO, a. s. za jednu akcii. V uvedené věci podal žalobce jakožto dosavadní minoritní akcionář společnosti PARAMO, a. s. nejprve žalobu podle části páté občanského soudního řádu k Obvodnímu soudu pro Prahu 4, který ji nejprve usnesením ze dne 20. 10. 2010, č. j. 32 C 50/2009 – 122, odmítl pro opožděnost. K odvolání žalobce Městský soud v Praze (pozn.: žalobce v žalobě nesprávně uvádí Vrchní soud v Praze) usnesením ze dne 29. 4. 2011, č. j. 24 Co 9/2011 – 138, uvedené rozhodnutí obvodního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, přičemž měl v odůvodnění svého rozhodnutí vyjádřit právní názor, podle něhož jsou k dané věci příslušné soudy rozhodující ve správním soudnictví. Na základě toho Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 30. 6. 2011, č. j. 32 C 50/2009 – 161, řízení o podané žalobě podle § 104b odst. 1 o. s. ř. zastavil s tím, že ve věci je možné podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví. Žalobce tedy následně podal dne 4. 8. 2011 u Městského soudu v Praze žalobu podle § 65 a násl. s. ř. s., jíž se domáhal zrušení uvedeného rozhodnutí žalované, případně toho, aby Městský soud v Praze, neshledá-li, že je k projednání žaloby věcně příslušný, zahájil řízení o kompetenčním sporu u zvláštního senátu podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů. Žalobce v žalobě uváděl, že ač nebyl účastníkem správního řízení, v němž žalovaná vydala žalobou napadené rozhodnutí, a nemohl tedy proti tomuto rozhodnutí uplatnit žádný opravný prostředek ve správním řízení, cítí se být tímto rozhodnutím zkrácen na svých právech, neboť žalovaná udělila souhlas se zdůvodněním výše protiplnění, ačkoli tato výše nebyla společností UNIPETROL, a. s. řádně zdůvodněna, jak žalobce v žalobě dále argumentoval. Žalobci tak byly odebrány akcie společnosti PARAMO, a.s. bez splnění zákonných náležitostí. Žalobce si je vědom toho, že v otázce výše protiplnění se mohl obrátit na soud rozhodující v občanském soudním řízení žalobou podle § 183k obchodního zákoníku; v takovém řízení ovšem musí žalobce předložit konkrétní tvrzení svědčící o nepřiměřenosti poskytnutého protiplnění. Právě z toho důvodu mají vytěsnění akcionáři právo na řádné zdůvodnění výše protiplnění za strany hlavního akcionáře, neboť na jeho základě si teprve vytvářejí názor na přiměřenost poskytnutého protiplnění a rozhodují se o dalším postupu ve věci. Svým rozhodnutím žalovaná podle žalobce zasáhla do jeho práva vlastnit majetek garantovaného čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod i do jeho práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny. Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 6. 2012, č. j. 7 A 262/2011 - 66, žalobu odmítl, neboť měl za to, že žalobce před podáním žaloby nevyčerpal řádné opravné prostředky ve správním řízení. Městský soud odkázal na poučení, které obsahuje žalobou napadené rozhodnutí a podle něhož lze podat proti tomuto rozhodnutí rozklad podle § 6 odst. 3 zákona č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového trhu a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dohledu v oblasti kapitálového trhu“) k bankovní radě žalované do 15 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Žalovaná k dotazu městského soudu sdělila, že v předmětné věci bylo správní řízení pravomocně ukončeno rozhodnutím vydaným v prvním stupni, aniž by bylo toto rozhodnutí napadeno opravným prostředkem ve správním řízení, který byl jinak přípustný. Podle názoru městského soudu měl tedy žalobce uvedený opravný prostředek ve správním řízení, tj. rozklad, podat, neučinil-li tak, musel městský soud jeho žalobu odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. jako předčasnou. Žalobce (stěžovatel) podal proti uvedenému usnesení městského soudu kasační stížnost, kterou opírá o stížní důvody podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy namítá nezákonnost rozhodnutí městského soudu o odmítnutí žaloby. Stěžovatel uvádí, že nebyl účastníkem správního řízení před žalovanou a tudíž mu řádný opravný prostředek nenáležel. Stěžovateli nebylo ani předmětné rozhodnutí České národní banky doručováno, na což stěžovatel upozorňoval již v žalobě. Stěžovatel se ani vůči žalované svého účastenství v daném správním řízení nedomáhal, neboť podle jeho názoru lze mít z ryze praktických hledisek za zřejmě racionální právní úpravu, která nepřiznává účastenství všem vytěsněným akcionářům, neboť by se zpravidla jednalo o tisíce osob. Tím však není nikterak dotčena nutnost existence možnosti soudního přezkumu rozhodnutí žalované soudem, a to ať již v řízení podle části páté občanského soudního řádu, nebo v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Navíc stěžovatel poukazuje na to, že z žalobou napadeného rozhodnutí je patrné, že nabylo právní moci ihned v den svého vydání, tj. 28. 11. 2008, případný rozklad stěžovatele by tedy mohl směřovat jedině proti pravomocnému rozhodnutí žalované a nemohl by tudíž být považován za řádný opravný prostředek. Z těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti navrhla její zamítnutí pro nedůvodnost. Žalovaná má za to, že k projednání žaloby nejsou věcně příslušné soudy ve správním soudnictví. Dále je toho názoru, že stěžovatel nebyl účastníkem daného správního řízení, neboť se v něm nerozhodovalo o jeho veřejném subjektivním právu. Žalovaná poukázala na to, že v řízení podle § 183n odst. 1 obchodního zákoníku posuzuje výhradně skutečnost, zda navrhovatel výkupu řádně zdůvodnil navrhovanou výši protiplnění. Případným nezákonným negativním rozhodnutím žalované může být dotčeno právo hlavního akcionáře provést výkup účastnických cenných papírů, vytěsňovaní akcionáři jsou však v jiném postavení. Žalovaná v dané souvislosti poukazuje též na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2004, č. j. 6 A 88/2002 – 79, dostupný na www.nssoud.cz, který se zabývá povahou akcionářských práv. Žalovaná v řízení podle § 183n odst. 1 obchodního zákoníku nestanoví autoritativně výši protiplnění, ale přezkoumává pouze postup hlavního akcionáře. Je pravdou, že důsledkem vad postupu hlavního akcionáře může být i nesprávně určená výše protiplnění, která však již představuje soukromoprávní vztah mezi hlavním a minoritním akcionářem. Vytěsňovaní akcionáři tedy nemohou být rozhodnutím žalované zkráceni na svých právech způsobem, který předpokládá § 65 odst. 1 s. ř. s. Přitom § 183k odst. 1 obchodního zákoníku umožňuje zvláštní druh žaloby na přezkoumání výše protiplnění a minoritní akcionáři v daném případě této možnosti využili. Na rozdíl od žalované musí soud v občanském soudním řízení, pokud k tomu shledá důvody, jinou výši protiplnění také určit, přičemž rozhodnutí soudu o této otázce je závazné pro všechny, tj. pro hlavního akcionáře, minoritní akcionáře i pro společnost, o jejíž akcie se jedná. Rozhodnutí městského soudu o odmítnutí žaloby tedy považuje žalovaná za věcně správné a odpovídající rozumnému uspořádání vztahů. Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného usnesení (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§ 102 s. ř. s.), a je zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud poté přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu vymezeném v § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Úvodem Nejvyšší správní soud konstatuje, že nevyčerpání řádných opravných prostředků ve správním řízení zakládá nepřípustnost žaloby proti rozhodnutí správního orgánu podle § 68 písm. a) s. ř. s. a je tedy důvodem pro odmítnutí této žaloby pro nepřípustnost podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., nikoli pro p