7 Afs 59/2012 — Nejvyšší správní soud

7 Afs 59/2012- 28 - text 7 Afs 59/2012 - 32 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: Ing. A. M., zastoupená JUDr. Jitkou Šindelkovou, advokátkou se sídlem Spálená 87/11, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2012, č. j. 11 Af 11/2012 - 75, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 5. 2012, č. j. 11 Af 11/2012 - 75, zamítl žalobu podanou žalobkyní (dále jen „stěžovatelka“) proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze (dále jen „finanční ředitelství“) ze dne 28. 7. 2008, č. j. 3968/08-1400-201897, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti platebnímu výměru Finančního úřadu v Brandýse nad Labem dne 30. 11. 2007, č. j. 1123/08/057960/1212, kterým byla stěžovatelce vyměřena daň z převodu nemovitostí ve výši 149.070 Kč. V odůvodnění rozsudku městský soud uvedl, že předmětem sporu je posouzení právní otázky, zda stěžovatelka, která v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem uzavřela s druhým spoluvlastníkem smír schválený soudem podle ust. § 99 o. s. ř., je poplatníkem daně z převodu nemovitostí, když jí z titulu vypořádání byla přiznána úhrada ve výši 4.969.000 Kč. Podle názoru městského soudu ust. § 8 odst. 1 písm. b) zákona č. 357/1992 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2008 (dále jen „zákon o trojdani“), obsahuje taxativní výčet případů, kdy není poplatníkem daně z převodu převodce, ale nabyvatel. Jde o ty případy, kdy stát daňovou povinnost přesouvá na nabyvatele z toho důvodu, že má zájem na vybrání majetkové daně a v těchto vyjmenovaných případech by převodce nebyl schopen daň uhradit, protože výtěžek převodu vlastnictví připadne jiné osobě než původnímu vlastníkovi nemovitostí. Tento taxativní výčet nelze rozšířit a v žádném případě jej nelze použít na situaci stěžovatelky, která na základě soudem schváleného smíru obdržela finanční náhradu. Usnesení soudu o schválení smíru vydané podle ust. § 99 o. s. ř. má sice účinky pravomocného rozhodnutí, ale ve smírčím řízení (které nelze zaměňovat s řízením nalézacím) se soud omezuje pouze na zjištění souhlasného stanoviska účastníků upravit jejich dosud vzájemně sporné poměry. Rozdílnými účinky rozsudku a usnesení, kterým soud schválil smír se Nejvyšší správní soud zabýval v rozsudku ze dne 26. 2. 2009, č. j. 7 Afs 69/2007 – 85. Podle tohoto rozsudku např. usnesení soudu o schválení smíru, jehož obsahem je schválení smíru uzavřeného účastníky, nelze považovat za rozhodnutí ve smyslu ust. § 28 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“), kterým by byl správce daně vázán. Za takové rozhodnutí by bylo možno považovat pouze pravomocný rozsudek. V daném případě došlo v důsledku schválení smíru k převodu vlastnictví k nemovitosti. Na základě schváleného úkonu převedla stěžovatelka spoluvlastnický na A. Š. a za to obdržela odpovídající částku na vyrovnání podílu. Podle názoru městského soudu není rozhodující, zda k převodu spoluvlastnického podílu došlo na základě dohody účastníků nebo soudem schváleného smíru, neboť v obou případech se tak stalo na základě projevu svobodné vůle účastníků. V tom vidí městský soud zásadní rozdíl mezi účinky rozsudku a usnesení, kterým se schvaluje smír uzavřený účastníky občanskoprávního řízení. Ke zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví tedy došlo soudem schváleným smírem a poplatníkem daně z převodu nemovitostí podle ust. § 8 odst. 1 písm. a) zákona o trojdani je osoba, která obdržela náhradu za převod spoluvlastnického podílu, tedy stěžovatelka. Poukázala-li stěžovatelka na rozpor Pokynů k vyplnění přiznání k dani z převodu nemovitostí vydaných Ministerstvem financí (dále jen „pokyny“) s obsahem ust. § 8 odst. 1 odst. b) zákona o trojdani, městský soud žádný rozpor neshledal. Podle pokynů platných od 1. 1. 2004 jsou přiznání k dani z převodu nemovitostí jsou povinni podat ti, na něž přechází vlastnictví k nemovitostem při zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví soudem. V daném případě ale ke zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nedošlo v důsledku rozhodnutí soudu, ale na základě projevu vůle účastníků, kteří požádali soud o schválení smíru. Skutečností je, že v pokynech nejsou rozlišeny povinnosti poplatníků s ohledem na to, zda došlo k převodu na základě soudem schváleného smíru či k přechodu vlastnictví na základě rozsudku soudu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, a v důsledku toho může dojít k nejasnostem. Rozhodující však je, jakým způsobem problematiku upravuje zákon, který je na rozdíl od pokynů obecně závazným právním předpisem. Z vymezení poplatníka daně z převodu nemovitostí tak, jak je uveden v ust. § 8 odst. 1 písm. a) zákona o trojdani vyplývá, že daň je vždy v první řadě povinen zaplatit převodce (prodávající) s tím, že nabyvatel je ručitel. Z tohoto vymezení plátce daně sice nevyplývá, na základě jaké právní skutečnosti došlo ke změně vlastnictví nemovitosti, ale je zde uvedeno, že došlo k převodu nemovitosti. V citovaném ustanovení je tak výslovně uveden jako poplatník daně z převodu nemovitostí převodce, což je širší pojem než kupující, a převodem je změna v osobě vlastníka, který převádí část nebo celý spoluvlastnický podíl na jiného za úplatu. Finanční ředitelství tedy správně dovozuje, že pojem převodce zahrnuje toho, jehož vlastnictví přešlo na základě smluvního vztahu, tedy i pokud byla dohoda účastníků schválena soudem. Nejvyšší správní soud ve zrušujícím rozsudku městskému soudu vytkl, že opomenul stanovisko stěžovatelky z 19. 1. 2009. V době rozhodování městského soudu ale toto stanovisko nebylo z nyní již nezjistitelných důvodů součástí soudního spisu, ačkoli stěžovatelkou ke kasační stížnosti předložené vyhotovení obsahuje razítko soudu. Jak bylo zjištěno, není vedeno ani v evidenci obsahu soudního spisu a doručených písemností, kterou zpracovává soudní kancelář. Skutečnosti uvedené v tomto stanovisku ale nemohly mít vliv na rozhodnutí městského soudu, neboť v něm stěžovatelka neuvedla žádné nové skutečnosti. Pouze rozebírá námitky uvedené již v žalobě, případně se těmito skutečnostmi zabývala v podání ze dne 2. 9. 2010, a dále měla možnost se ke všem svým tvrzením vyjádřit u ústního jednání, což také učinila. Stěžovatelka ve stanovisku rozebírá pojmy „převod“ a „přechod“ vlastnictví z hlediska právní teorie a odkazuje na námitky uvedené v žalobě. Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v ust. § 104 odst. 3 písm. a) a § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s., tedy z důvodu, že se městský soud neřídil závaznými právními názory vyslovenými Nejvyšším správním soudem v předchozím zrušujícím rozsudku, dále z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném právním posouzení právní otázky a z důvodu vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu. Stěžovatelka namítala, že v písemných podáních v průběhu tohoto sporu opětovně prokazovala, že nebyl respektován závazný a naprosto správný výklad ust. § 8 odst. 1 zákona o trojdani zveřejněný ministerstvem financí v pokynech. Závaznost těchto pokynů je nepochybná, protože bez jejich použití by nebylo možno přiznání k dani z převodu nemovitostí podat a ministerstvo financí je nepochybně oprávněno tyto vydávat a za jejich soulad se zákonem odpovídá. Že výklad ust. § 8 odst. 1 zákona o trojdani zveřejněný ministerstvem financí v pokynech je v souladu se zákonem o trojdani, dokládala stěžovatelka tak, že pokud v citovaném ustanovení je uvedeno pod písm. a), že poplatníkem daně z převodu nemovitostí je převodce (prodávající), pak tento pojem přesně stanoví, že se jedná jen o úplatný smluvní převod. Pokud by zákonodárce měl v úmyslu pod písm. a) zahrnout přechod vlastnictví, pak by upřesňující údaj „prodávající“ neuváděl. Pokud by označeni „převodce“ zahrnovalo i přechody vlastnictví, tak nikde není stanoveno, že nabyvatel, který získal vlastnictví rozhodnutím soudu nebo jiným rozhodnutím, by byl ručitelem za nezaplacenou daň z převodu nemovitostí. Naopak podle správného výkladu zákona ministerstvem financí v pokynech by byl podle ust. § 8 odst. 1 písm. b) zákona o trojdani poplatníkem daně nabyvatel. Když měl zákonodárce pod ust. § 8 odst. písm. a) citovaného zákona na mysli jen smluvní převod vlastnického práva převodce (prodávající), pak pod písm. b) citovaného ustanovení musí být zahrnuty všechny přechody vlastnického práva, to je rozhodnutí soudů či jiná rozhodnutí. Seznam případů uvedených v ust. § 8 odst. 1 písm. b) zákona o trojdani tedy nemůže b