8 As 73/2012 — Nejvyšší správní soud

8 As 73/2012- 43 - text 8 As 73/2012 - 48 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: Ing. J. G., MBA, zastoupené JUDr. Františkem Šafárikem, advokátem se sídlem Sedlovská 51, Ratboř, proti žalovanému: Národní bezpečnostní úřad, se sídlem Na Popelce 2/16, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2008, čj. 217/2008-NBÚ/07-OP, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2012, čj. 6 Ca 23/2009 – 42, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2012, čj. 6 Ca 23/2009 – 42, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. 1. Rozhodnutím ze dne 14. 9. 2006, čj. 28630/2006-NBÚ/PFO-P, žalovaný rozhodl podle § 36 odst. 3 zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2005 (dále jen „zákon o ochraně skutečností“), a § 157 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně informací“), o žádosti žalobkyně o vydání osvědčení pro styk s utajovanými skutečnostmi pro stupeň utajení „TAJNÉ“ tak, že osvědčení nevydal. 2. Rozhodnutím ze dne 20. 12. 2006, čj. 370/2006-NBÚ/07-OP, ředitel žalovaného zrušil k rozkladu žalobkyně uvedené rozhodnutí žalovaného a vrátil mu věc k novému projednání a rozhodnutí. 3. Rozhodnutím ze dne 24. 9. 2008, čj. 90073/2008-NBÚ/P, žalovaný rozhodl tak, že osvědčení žalobkyně pro stupeň utajení Tajné se nevydává, protože žalobkyně nesplňuje podmínku podle § 12 odst. 1 písm. d) zákona o ochraně informací. 4. Ředitel žalovaného zamítl rozklad žalobkyně rozhodnutím ze dne 17. 12. 2008, čj. 217/2008-NBÚ/07-OP. II. 5. Žalobkyně napadla posledně uvedené rozhodnutí ředitele žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 16. 2. 2012, čj. 6 Ca 23/2009  42, zamítl. 6. Městský soud připomněl specifickou povahu posuzovaného řízení, ve kterém žalovaný rozhoduje o vydání osvědčení pro seznamování se s utajovanými skutečnostmi. Poukázal na judikaturu Ústavního soudu (nález ze dne 12. 7. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 11/2000) a Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne 27. 1. 2010, čj. 9 As 29/2009 – 84, všechna citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz), podle které ochrana utajovaných skutečností a podmínky kladené na osoby, které budou nakládat s těmito skutečnostmi, představují natolik specifickou oblast, že ani z ústavněprávního hlediska není možné zaručit účastníkovi tohoto řízení právo seznámit se se všemi podklady pro rozhodnutí. Ochrana práv účastníka a zamezení případné libovůle jsou zaručeny tím, že správní orgán uvede v odůvodnění svého rozhodnutí, zda jsou některé z důvodů vydání rozhodnutí utajovanými informacemi, odkaz na podklady pro vydání rozhodnutí a jejich stupeň utajení. Důvody pro vydání rozhodnutí uvede pouze v takovém rozsahu, ve kterém nejsou utajovanými informacemi (viz § 122 odst. 3 zákona o ochraně informací). Po podání žaloby má soud možnost zjistit, zda se uvedené podklady nachází v utajované části bezpečnostního svazku a zda jejich obsah odpovídá závěrům správního orgánu. 7. V posuzované věci nebylo možné nechat žalobkyni či jejího právního zástupce nahlédnout do celé utajované části bezpečnostního svazku (§ 133 zákona o ochraně informací). Městský soud se však seznámil s obsahem písemností založených v příloze č. 5 správního spisu a dovodil, že výsledky šetření zpravodajské služby opravňují žalovaného k závěru, že u žalobkyně existuje bezpečnostní riziko podle § 14 odst. 3 písm. e) zákona o ochraně informací. Žalovaný přitom v odůvodnění napadeného rozhodnutí řádně vyjmenoval jednotlivé písemnosti. K úvahám žalobkyně týkajícím se obchodních styků jejího manžela s Ruskem a toho, že ona neměla žádné styky s takovými osobami, nebylo podle městského soudu možné uvést nic konkrétního. Rovněž nebylo možné konkrétně se zabývat styky rodiny žalobkyně s P. M. Skutečnost, že žalobkyně obdržela od amerických úřadů vstupní vízum a povolení ke studiu, neznamená, že by vůči ní nemohly být zjištěny skutečnosti bránící vydání osvědčení pro stupeň „Tajné“. Jedná se o samostatná řízení probíhající podle různých předpisů různých států. 8. Městský soud shledal důvodnou námitku, že žalovaný nerozhodl ve věci ve lhůtě stanovené v § 117 zákona o ochraně informací a že prodloužil lhůtu pro vydání rozhodnutí v rozporu s § 118 téhož zákona. Toto pochybení však nemělo vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, protože zákon nespojuje s uplynutím lhůty žádné účinky. Podle městského soudu se nejednalo o takovou vadu řízení, která by mohla mít vliv na správnost napadeného rozhodnutí. III. 9. Žalobkyně (stěžovatelka) brojila proti rozsudku městského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. 10. Stěžovatelka připomněla, že podle žalovaného nesplňuje podmínku bezpečnostní spolehlivosti, protože se pravidelně stýká s osobou, která vyvíjí nebo vyvíjela činnost proti zájmu České republiky. Z rozhodnutí žalovaného však není zřejmé, o jakou osobu se jedná, jakou povahu má údajný styk s touto osobou a jakou činnost proti zájmům České republiky by měla tato osoba vykonávat. Z rozhodnutí rovněž nevyplývá, zda tyto skutečnosti vedou k naplnění podmínek bezpečnostního rizika podle § 14 odst. 3 písm. e) zákona o ochraně informací. 11. Stěžovatelka poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, čj. 9 As 42/2009  124, podle kterého skutečnost, že jeden z důkazů, o který se má opírat rozhodnutí, je utajovanou skutečností podle zákona o ochraně informací, nemůže být na újmu realizaci základního práva účastníka řízení vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Pokud by seznámení účastníka řízení znamenalo popření účelu tohoto zákona, lze připustit, aby správní orgán sdělil pouze relevantní obsah takové informace v přiměřené formě (např. anonymizované či agregované údaje). Obdobně se Nejvyšší správní soud vyjádřil i v rozsudku ze dne 20. 6. 2007, čj. 6 Azs 142/2006  58, č. 1337/2007 Sb. NSS. V posuzované věci městský soud bez dalšího konstatoval přípustnost omezení procesních práv stěžovatelky, aniž by uvedl relevantní obsah podkladů, ze kterých vycházel. Městský soud rovněž nevysvětlil, v čem konkrétně došlo k naplnění podmínek uvedených v § 14 odst. 3 písm. e) zákona o ochraně informací. Napadený rozsudek je proto nepřezkoumatelný. 12. Městský soud se rovněž nedostatečně vypořádal se závěry žalovaného a bezpečnostní služby o naplnění bezpečnostního rizika a považoval je za nevyvratitelnou skutečnost. Nejvyšší správní soud přitom odmítl presumpci věcné správnosti poznatků zpravodajských služeb (viz např. rozsudky ze dne 8. 4. 2011, čj. 2 As 29/2011  113, nebo ze dne 24. 4. 2008, čj. 2 As 31/2007  107, č. 1885/2009 Sb. NSS). 13. Stěžovatelka uzavřela, že městský soud nevysvětlil, proč u ní existuje bezpečnostní riziko. IV. 14. Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný zdůraznil, že postupoval v souladu s § 122 odst. 3 zákona o ochraně informací, přičemž odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2011, čj. 7 As 39/2010 – 64, podle kterého žalovaný výjimečně nemusí sdělit účastníkovi bezpečnostního řízení, z jakých důvodů nebyl shledán bezpečnostně spolehlivým. Takové rozhodnutí není nepřezkoumatelné. Žalovaný je však povinen v plném rozsahu umožnit přezkum těchto důvodů soudem. 15. Ustanovení § 133 odst. 2 a 3 zákona o ochraně informací stanoví dvě podmínky pro vyloučení dokazování ve věci: (1) žalovaný označí okolnosti, o kterých tvrdí, že ve vztahu k nim nelze zprostit mlčenlivosti, a (2) předseda senátu rozhodne o oddělení těch částí spisu, kterých se tyto okolnosti týkají, jestli činnost zpravodajských služeb či policie může být ohrožena či vážně narušena. Žalovaný dostál první podmínce na základě požadavku zpravodajské služby, která byla původcem předmětných utajovaných písemností. Zpřístupněním těchto informací mohla být ohrožena činnost zpravodajské služby. Městský soud posoudil obsah těchto písemností a dospěl k závěru, že by mohlo dojít k ohrožení či vážnému narušení činnosti zpravodajské služby, a proto rozhodl o oddělení předmětné části spisu. Z odůvodnění napadeného rozsudku je rovněž zřejmé, že žalobkyně se seznámila s utajovanou částí bezpečnostního svazku v příloze č. 4. 16. Podle žalovaného městský soud postupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, zejména s rozsudkem ze dne 9. 4. 2009, čj. 7 As 5/2008 – 63, č. 1951/2009 Sb. NSS. Z napadeného rozsudku je zřejmé, že městský soud přezkoumal, zda má úvaha žalovaného oporu ve spise. Městský soud přitom dovodil, že byla prokázána existence bezpečnostního rizika u žalobkyně i skutečnost, že zveřejněním utajovaných informací by mohlo dojít k ohrožení či vážnému narušení činnost