9 As 173/2012 — Nejvyšší správní soud

9 As 173/2012- 65 - text 9 As 173/2012 - 68 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: Děti Země – Klub za udržitelnou dopravu, se sídlem Cejl 48/50, Brno, zast. Mgr. Vítem Brožkem, advokátem se sídlem Slavíkova 1568/23, Praha 2, proti žalované: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Správa Chráněné krajinné oblasti České středohoří, se sídlem Michalská 260/14, Litoměřice, proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 2. 2010, č. j. 07030/CS/2009, řízení č. SR/0021/CS/10, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ředitelství silnic a dálnic ČR, se sídlem Na Pankráci 56, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 11. 2012, č. j. 15 A 39/2010 – 57, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět řízení Včas podanou kasační stížností napadá žalobce (dále jen „stěžovatel“) v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), kterým byla jako nedůvodná zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 2. 2010, č. j. 07030/CS/2009, řízení č. SR/0021/CS/10. Uvedeným rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Obecního úřadu Žim (dále jen „obecní úřad“) ze dne 16. 11. 2009, sp. zn. 2015/08, kterým obecní úřad na žádost Ředitelství silnic a dálnic ČR (dále též „osoba zúčastněná na řízení“) povolil dle ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny), pokácení dřevin rostoucích mimo les a zároveň dle ustanovení § 9 odst. 1 téhož zákona žadateli uložil provést náhradní výsadbu v počtu 1 668 kusů dřevin. II. Relevantní skutkové okolnosti vyplývající ze správního spisu Osoba zúčastněná na řízení v souvislosti se stavbou dálnice D8 – 0805, částí A – trasa dálnice Lovosice – Řehlovice, podala dne 19. 3. 2008 žádost o povolení kácení dřevin rostoucích mimo les na pozemcích v katastrálním území obce Žim nacházející se v Chráněné krajinné oblasti České středohoří. Na základě této žádosti vydal obecní úřad rozhodnutí, jímž dle ustanovení § 8 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny povolil pokácení dřevin rostoucích mimo les a specifikovaných v tomto rozhodnutí, k čemuž také stanovil podmínky. Zároveň obecní úřad osobě zúčastněné na řízení uložil dle § 9 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny provést náhradní výsadbu v počtu 1 668 kusů dřevin na parcelách v k. ú. Žim. Dle rozhodnutí obecního úřadu mělo být do 24 měsíců od právní moci rozhodnutí vysazeno na parcele p. č. 1208/1 – 15 ks jasanu, 10 ks jilmu, 50 ks lípy, 25 ks dubu zimního a letního, 30 ks javoru a 150 ks ovocných stromů (směs jabloň, hrušeň, doplňkově ořešák); na parcelách p. č. 1258/1 a 1259 – 20 ks jasanu, 30 ks lípy, 10 ks jabloně nebo třešně ptáčnice, 20 ks dubu zimního a letního, 10 ks jilmu, 130 ks ovocných stromů (směs jabloň, hrušeň, doplňkově ořešák) a 46 ks jeřábu; na parcele p. č. 1261/2 – 10 ks vrby, 10 ks jilmu, 50 ks lípy, 30 ks dubu zimního nebo letního, 20 ks jasanu, 30 ks javoru, 20 ks jabloně nebo třešně ptáčnice, 290 ks ovocných stromů (směs jabloň, hrušeň, doplňkově ořešák) a 40 ks jeřábu; na parcelách p. č. 11, 13/1, 13/2 a 18 – 5 ks lípy srdčité, 5 ks smrku, 5 ks buku lesního, 5 ks břízy bílé, 60 ks břečťanu obecného, 35 ks hlohyně, 35 ks pámelníku, 110 ks ptačího zobu, 30 ks pustorylu a 70 ks jalovce vodorovného; na parcele p. č. 629 – 20 ks sakury; na parcele p. č. 1214/3 – 30 ks ořešáku královského; na parcele p. č. 1115/4 – 8 ks jabloně, 8 ks hrušně, 8 ks švestky a 8 ks třešně. K náhradní výsadbě byly stanoveny podmínky. Konkrétně podle nich osoba zúčastněná na řízení měla zajistit odbornou péči o dřeviny po dobu pěti let, o provedení výsadby uvědomit obecní úřad do čtrnácti dní od realizace a po ukončení pětileté péče předložit konečný kontrolní protokol. Do správního řízení se dle § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny přihlásil i stěžovatel jako účastník řízení. K námitce stěžovatele podal obecní úřad žádost o výjimku ze zákona o ochraně přírody a krajiny k tomu, aby na území chráněné krajinné oblasti mohla být uložena výsadba geograficky nepůvodních druhů (pustoryl, jalovec vodorovný a sakura). Na základě jednání ze dne 4. 7. 2008 bylo Ministerstvem životního prostředí sděleno, že výjimka nebude udělena, neboť není potřeba z důvodu současné existence těchto nepůvodních druhů na území obce. Proti rozhodnutí obecního úřadu podal stěžovatel včasné odvolání, ve kterém namítal, že podle závěrů schůzky starostů stavbou dálnice postižených obcí měl obecní úřad uložit výsadbu ve výši pětinásobku pokácených dřevin a nikoli cca dvojnásobku. Na parcelách p. č. 1208/1, 1258/1, 1259 a 1261/2 bylo místo přesného počtu dřevin uloženo vysadit směs několika ovocných dřevin, přičemž v rozporu s ustanoveními § 2 odst. 4, § 50 odst. 3 a § 68 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „správní řád“), není zřejmé, kolik kusů jednotlivých druhů je třeba vysázet. Stěžovatel dále namítal, že rozhodnutím bylo uloženo vysadit nejméně tři geograficky nepůvodní druhy dřevin (pustoryl, jalovec vodorovný a sakura). Pro sázení těchto dřevin však bylo nutné opatřit výjimku dle § 43 zákona o ochraně přírody a krajiny, neboť dle ustanovení § 26 odst. 1 písm. d) zákona o ochraně přírody a krajiny je výsadba cizorodých dřevin kdekoliv na území chráněné krajinné oblasti zakázána. Rozhodnutím ze dne 24. 2. 2010, č. j. 07030/CS/2009, č. řízení SR/0021/CS/10, žalovaná podané odvolání zamítla a potvrdila rozhodnutí obecního úřadu. III. Řízení před krajským soudem Proti rozhodnutí žalované podal stěžovatel dne 17. 5. 2010 žalobu dle části třetí, hlavy II, dílu 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“). V první části žaloby se stěžovatel zabýval legitimací k podání žaloby, kterou dovozoval z ustanovení § 65 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s čl. 9 odst. 3 a 4 Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (dále jen „Aarhuská úmluva“), a z ustanovení § 65 odst. 2 s. ř. s. Stěžovatel dále namítal nezákonnost rozhodnutí žalované, neboť došlo k porušení zákazu rozšiřování geograficky nepůvodních druhů dle § 26 odst. 1 písm. d) zákona o ochraně přírody a krajiny, aniž k tomu byla vydána výjimka dle § 43 téhož zákona. Dle žaloby je nerozhodné, zda byla výsadba geograficky nepůvodních druhů uložena v intravilánu obce či v extravilánu, neboť zákaz rozšiřování těchto druhů se vztahuje na celé území chráněné krajinné oblasti. Není přitom ani rozhodné, zda se již tyto druhy na předmětném území obce vyskytují či nikoliv. Výsadba geograficky nepůvodních druhů tak nemohla být nikdy povolena, jejím povolením došlo k ohrožení veřejného zájmu. Žalovaná se nezabývala námitkami stěžovatele v jeho odvolání, v nichž uváděl, že zákon nelze obcházet účelovým výkladem. Tímto nesprávným výkladem žalovaná zabránila stěžovateli jako zástupci veřejnosti účinně chránit přírodu a krajinu. Ve vztahu k uložené výsadbě stěžovatel dále namítal, že rozhodnutí není dostatečně určité a jednoznačné, neboť v něm nejsou uvedeny přesné počty některých dřevin, které mají být vysazeny. Nelze přitom až po skončení správního řízení na základě „volné úvahy“ nebo „dohadovacího“ řízení určovat jednotlivé počty předmětných dřevin. Stěžovatel tak má za to, že rozhodnutí je v rozporu s ustanoveními § 68 odst. 2, § 2 odst. 4, § 50 odst. 4 a § 3 správního řádu, neboť o konečné podobě (počtech) uložené výsadby se bude jednat mimo správní řízení bez stěžovatele, čímž bylo porušeno právo stěžovatele účastnit se správních řízení, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny. Stěžovatel žalobou dále navrhl přiznání odkladného účinku žalobě. V reakci na vyjádření žalované stěžovatel podal repliku, v níž blíže rozvedl již uplatněné žalobní námitky. Krajský soud zamítl návrh na přiznání odkladného účinku žalobě, neboť rozhodnutí správních orgánů již bylo konzumováno. Dále zamítl i samotnou žalobu. Krajský soud dovodil aktivní žalobní legitimaci stěžovatele z ustanovení § 65 odst. 2 s. ř. s., přičemž dále se věcně zabýval žalobními námitkami. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že rozhodnutí žalované je přezkoumatelné, přičemž žalovaná se zabývala všemi námitkami i všemi rozhodnými a relevantními skutečnostmi. Krajský soud nepovažuje rozhodnutí obecního úřadu za nejednoznačné, neboť je z něj zřejmé, jaký druh stromů, kolik, kde a v jaké lhůtě má být vysázen. K námitce týkající se uložení výsadby geograficky nepůvodních dřevin krajský soud uvedl, že v průběhu správního řízení byla obecním úřadem podán