9 As 27/2013 — Nejvyšší správní soud

9 As 27/2013- 52 - text 9 As 27/2013 - 55 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce: DEICHMANN-OBUV s. r. o., se sídlem Londýnské nám. 853/1, Brno – Štýřice, zast. Mgr. Tomášem Pelikánem, advokátem se sídlem Újezd 450/40, Tyršův dům, Malá Strana, Praha 1, proti žalovanému: Generální ředitelství cel (dříve Celní ředitelství v Hradci Králové), se sídlem Budějovická 7, Praha 4, proti rozhodnutí Celního ředitelství v Hradci Králové ze dne 13. 4. 2011, č. j. 3551-2/2011-060100-21, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2. 2013, č. j. 30 Af 21/2011 – 43, t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 2. 2013, č. j. 30 Af 21/2011 – 43, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), kterým byla pro nepřípustnost podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s ustanovením § 70 písm. b) a § 68 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), odmítnuta jeho žaloba proti shora označenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Celního úřadu Trutnov (dále též „CÚ Trutnov“) ze dne 24. 2. 2011, č. j. 1431-2/2011-126100-033, kterým bylo rozhodnuto podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu, a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých další zákonů, ve znění účinném za posuzované období (dále jen „zákon o opatřeních“), a dle § 23 odst. 6 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění účinném za posuzované období (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), o zajištění zboží a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. I. Vymezení věci Předmětem sporu je posouzení otázky, zda zajištění výrobků nebo zboží dle § 23 odst. 6 zákona o ochraně spotřebitele je či není rozhodnutím předběžné povahy a jedná se tak o rozhodnutí, které je ze soudního přezkumu dle § 70 odst. 1 písm. b) s. ř. s. vyloučeno. Krajský soud vycházel z rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2009, č. j. 2 Afs 186/2006 - 54, podle kterého musí rozhodnutí předběžné povahy kumulativně naplňovat tři podmínky: časovou, věcnou a osobní. Dle posouzení krajského soudu rozhodnutí CÚ Trutnov naplňuje všechny tři uvedené podmínky. Rozhodnutí je dočasné, neboť celní úřad rozhodl dle § 23 odst. 6 zákona o ochraně spotřebitele, uvedl důvod zajištění výrobků a upozornění, že může být uloženo propadnutí zboží nebo rozhodnuto o jejich zabrání. Dále konstatoval, že je mu z úřední činnosti známo, že rozhodnutím ze dne 18. 11. 2011, č. j. 7273-4/2011-126100-002, vydal celní úřad „konečné“ rozhodnutí o propadnutí dotčených výrobků a uložení pokuty. Z uvedených skutečností krajský soud dovodil, že rozhodnutí celního úřadu o zajištění výrobků je rozhodnutím pouze předběžným, které nepředurčuje definitivní rozhodnutí o právech a povinnostech právnické nebo fyzické osoby. Proto rozhodl o odmítnutí žaloby jako nepřípustné podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 70 písm. b) a § 68 písm. e) s. ř. s. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného Proti usnesení krajského soudu brojí stěžovatel kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s. Je přesvědčen, že krajský soud měl žalobu projednat meritorně a nikoliv ji odmítnout. Stěžovatel upozorňuje na nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 1999, sp. zn. Pl. ÚS 8/99, v němž Ústavní soud vymezil, které znaky musí současně rozhodnutí předběžné povahy splňovat. Namítá, že v daném případě nebyl naplněn tzv. procesní znak rozhodnutí předběžné povahy, tj. možnost bránit se proti zajištění v následném řízení před správním orgánem a soudem. S ohledem na ustanovení čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je pak nutno v pochybnostech jakékoliv výluky ze soudního přezkumu interpretovat restriktivně. Faktické dopady napadeného rozhodnutí jsou okamžité a ve vztahu k zajištěnému zboží de facto trvalé. Dále upozorňuje na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2009, č. j. 2 Afs 186/2006  54, ve kterém je uvedeno, že rozhodnutí o zajištění vybraných výrobků nebo dopravního prostředku podle § 42 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, nelze posoudit jako rozhodnutí předběžné povahy. Dle jeho názoru se jedná o skutkově velmi obdobný případ projednávané věci. Rozhodnutí o zajištění zboží je předběžným opatřením ve smyslu ustanovení § 61 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Dle odst. 3 citovaného ustanovení zruší správní orgán předběžné opatření bezprostředně poté, jakmile pomine důvod, pro který bylo nařízeno, tj. nikoliv výlučně v následujícím správním řízení, ale i dříve. Ze skutečnosti, že předběžné opatření je vydáváno před skončením správního řízení, nelze dovodit, že by je bylo možno vydat jen v průběhu již zahájeného správního řízení. S ohledem na uvedené navrhuje stěžovatel Nejvyššímu správnímu soudu, aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření k podané kasační stížnosti uvádí, že závěry krajského soudu považuje za věcně správné a ztotožňuje se s nimi. Krajský soud dostatečně ověřil a prokázal, že rozhodnutí CÚ Trutnov je pouze úkonem předběžné povahy, vyloučeným ze soudního přezkumu. Institut zajištění podle § 23 odst. 6 zákona o ochraně spotřebitele je výhradně úkonem předběžné povahy, neboť po zajištění musí následovat meritorní rozhodnutí ve věci, kterým je propadnutí nebo zabrání zajištěných věcí. Účelem zajištění je umožnit ověření rozhodných skutečností pro posouzení, zda zboží porušuje práva duševního vlastnictví. Procesně se jedná o správní řízení, které se řídí správním řádem, který obsahuje i lhůty pro vydání rozhodnutí. Do subjektivních práv žalobce bylo zasaženo až vydáním rozhodnutí Celního úřadu Trutnov o pokutě a propadnutí obuvi ze dne 18. 11. 2011, č. j. 7273/2011-126100-002. Samotné rozhodnutí CÚ Trutnov o zajištění obuvi je rozhodnutím sui generis a nelze jej podřazovat pod § 61 správního řádu. Navrhuje kasační stížnost zamítnout. Proti vyjádření žalovaného podal stěžovatel repliku, ve které polemizuje s jeho závěry. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Poté přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Kasační stížnost podaná stěžovatelem podřazuje důvody kasační stížnosti pod ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a e) s. ř. s. Nejvyšší správní soud předem dalšího odůvodnění konstatuje, že byla-li žaloba odmítnuta, přichází pojmově v úvahu pouze kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., jako zvláštní ustanovení ve vztahu k ostatním důvodům podle § 103 odst. 1 s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 – 98, všechna zde uvedená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou též dostupná na www.nssoud.cz). Pro přehlednost věci považuje kasační soud za vhodné shrnout relevantní skutečnosti zjištěné z předložených správních spisů. Celní úřad Trutnov provedl dne 24. 2. 2011 v provozovně stěžovatele v Trutnově kontrolu dle § 23 odst. 6 zákona o ochraně spotřebitele. Na základě této kontroly vydal téhož dne rozhodnutí o zajištění zboží, konkrétně 37 párů bot, dle § 1 odst. 1 zákona o opatřeních a dle § 23 odst. 6 zákona o ochraně spotřebitele. Stěžovatel se bránil odvoláním k Celnímu ředitelství Hradec Králové, které bylo rozhodnutím ze dne 13. 4. 2011, č. j. 3551-2/2011-060100-21, zamítnuto s poukazem na předběžný charakter rozhodnutí, s tím, že námitky stěžovatele budou též řešeny prvoinstančním orgánem v rámci řízení o správním deliktu. Z obdobných důvodů nebyl stěžovatel úspěšný ani v řízení před krajským soudem, jehož odmítavé usnesení je předmětem přezkumu v nyní projednávané věci. Námitka stěžovatele, dle které je nutno na projednávanou věc aplikovat závěry týkající se soudního přezkumu rozhodnutí podle § 42 zákona o spotřebních daních o zajištění vybraných výrobků, není důvodná. Rozhodujícím důvodem pro soudní přezkum tohoto rozhodnutí byl v tomto případě úmysl z