— Nejvyšší správní soud

Konf 15/2013- 14 - text Konf 15/2013 - 18 U S N E S E N Í Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Romana Fialy, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Petra Průchy, JUDr. Pavla Simona a JUDr. Marie Žiškové, rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem v Praze 9, Sokolovská 219 (adresa pro doručování: poštovní přihrádka 02, 225 02 Praha 025), na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem v Hradci Králové, a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 19 C 278/2012, o 4596 Kč s příslušenstvím: žalobkyně: Telefónica Czech Republic, a. s., se sídlem Za Brumlovkou 266/2, 140 22 Praha 4, IČ 60193336, a žalovaný: P. K., . t a k t o : I. P ř í s l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 19 C 278/2012, o 4596 Kč s příslušenstvím, j e soud. II. Usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 29. 11. 2012, čj. 19 C 278/2012  21, s e z r u š u j e . O d ů v o d n ě n í : Návrhem doručeným dne 25. 2. 2013 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, se Český telekomunikační úřad domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc podle § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb., který vznikl mezi ním a Okresním soudem v Hradci Králové ve věci žaloby o zaplacení částky 4596 Kč s příslušenstvím. Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti: Žalovaný byl v době poskytování platebních transakcí účastníkem telefonní stanice číslo x u společnosti Telefónica Czech Republic, a. s. (dále jen „žalobkyně“). Žalobkyně vystavila žalovanému fakturu za zúčtovací období 23. 3. 2011 – 22. 4. 2011 na částku 2514,23 Kč, z čehož platby za platební transakce činily 2070 Kč, fakturu za zúčtovací období 23. 4. 2011 – 22. 5. 2011 na částku 1268,99 Kč, z čehož platby za platební transakce činily 237 Kč, fakturu za zúčtovací období 23. 5. 2011 – 22. 6. 2011 na částku 1916,67 Kč, z čehož platby za platební transakce činily 733 Kč, fakturu za zúčtovací období 23. 6. 2011 - 22. 7. 201 na částku 2118,26 Kč, z čehož platby za platební transakce činily 1506 Kč, fakturu za zúčtovací období 23. 7. 2011 - 22. 8. 201 na částku 50 Kč, z čehož platby za platební transakce činily 50 Kč. Celková neuhrazená částka za platební transakce tak činila 4596 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný dobrovolně částku za platební transakce neuhradil, podala žalobkyně 20. 7. 2012 návrh na vydání elektronického platebního rozkazu k Okresnímu soudu v Hradci Králové, ve kterém se domáhala, aby okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 4596 Kč s příslušenstvím včetně nákladů řízení. Žalobkyně se v návrhu domáhala zaplacení částky 4596 Kč za poskytnuté platební transakce. Uvedla, že provozuje vlastní síť elektronických komunikací, prostřednictvím které umožňuje účastníkům využívat i služby jiných subjektů či provádění platebních transakcí. Platební transakce uskutečňuje žalobkyně na základě registrace poskytovatelů platebních služeb malého rozsahu u České národní banky podle § 5 písm. i), § 53 a § 143 zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku. Žalobkyně v návrhu vysvětlila podstatu platebních transakcí a zdůraznila, že platební transakce je vždy provedena na základě příkazu účastníka a žalobkyně účastníkovi pouze umožňuje prostřednictvím svého elektronického komunikačního zařízení zaplatit cenu za zboží nebo služby, které mu poskytují jiné osoby - smluvní partneři žalobkyně. Podle žalobkyně umožnit zadávání platebních příkazů pomocí koncových elektronických zařízení je činností podle zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, a nejedná se o služby elektronických komunikací podle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Platební transakce umožňuje žalobkyně svým účastníkům realizovat na základě Všeobecných podmínek pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací společnosti Telefónica Czech Republic a. s. (dále jen „všeobecné podmínky“), které obsahují bod 15, zabývající se platebními transakcemi a podstatou platebních transakcí a způsobem úhrady. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný byl účastníkem telefonní stanice číslo x a žalobkyně mu umožnila, aby zadal prostřednictvím sítě žalobkyně pokyn k provedení plateb za poskytnuté služby obsahu na číslech počínajících číslem 909: služby pro dospělé, a na čísle 900: hry, hudby, videa, komerční služby. Částku, kterou měl žalovaný za platební transakce zaplatit, oznámila žalobkyně v samostatné části pravidelného vyúčtování, nikoli souhrnně s platbami za poskytnuté služby elektronických komunikací. Protože žalovaný částku neuhradil, domáhá se žalobkyně jejího zaplacení žalobou u soudu. Okresní soud v Hradci Králové usnesením dne 29. 11. 2012, čj. 19 C 278/2012  21, rozhodl o zastavení řízení (výrok I.) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu (výrok II.); současně rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). V odůvodnění poukázal na to, že k rozhodování ve věcech elektronických komunikací není dána pravomoc soudů, ale Českého telekomunikačního úřadu, nejsou proto splněny podmínky řízení před soudem a je nutné řízení zastavit a věc postoupit správnímu orgánu. Český telekomunikační úřad (dále jen „navrhovatel“) následně podal zvláštnímu senátu návrh na rozhodnutí negativního kompetenčního sporu. Uvedl, že podle § 2 zákona o elektronických komunikacích se službou elektronických komunikací rozumí „služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací“. Navrhovatel dále uvedl, že žalobkyně požaduje uhradit částku ve výši 4596 Kč s příslušenstvím za služby třetích stran („služby obsahu“), nebo tzv. platební transakce. Tyto služby třetích stran nejsou službami elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, ale službami, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací poskytovatele služeb elektronických komunikací. Žalobkyně není poskytovatelem služeb třetích stran, ale pouze umožňuje přístup k těmto službám a zajišťuje výběr plateb za tyto služby. Služby obsahu podle navrhovatele nepředstavují služby elektronických komunikací, a proto je orgánem příslušným k rozhodování o ceně za tyto služby soud. Navrhovatel odkázal na usnesení zvláštního senátu ze dne 30. 11. 2011, čj. Konf 79/2011 - 16, které se zabývalo vyúčtováním za platební transakce, a se závěry zvláštního senátu se ztotožnil. Český telekomunikační úřad z popsaných důvodů navrhoval, aby zvláštní senát vyslovil, že k rozhodování ve věci je příslušný soud, nikoli správní orgán. Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním úřadem a obecnými soudy se zvláštní senát řídil následující úvahou: Okresní soud v Hradci Králové v předcházejícím soudním řízení popřel svou pravomoc věc rozhodnout a rovněž navrhovatel popírá svou pravomoc ve věci rozhodnout poté, co mu byla postoupena; zvláštní senát proto shledal, že se jedná o negativní (záporný) kompetenční spor, k jehož projednání a rozhodnutí je povolán zákonem č. 131/2002 Sb. Navrhovatel (též „Úřad“) je zřízen podle § 3 zákona o elektronických komunikacích jako ústřední správní úřad pro výkon státní správy ve věcech stanovených tímto zákonem, včetně regulace trhu a stanovování podmínek pro podnikání v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb. Ustanovení § 108 odst. 1 písm. g) zákona o elektronických komunikacích zakládá pravomoc Úřadu rozhodovat ve sporech tam, kde tak stanoví tento zákon; pravidla pro rozhodování účastnických sporů obsahuje zákon v § 129 odst. 1: „Úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě.“ Podle ustáleného výkladu zvláštního senátu (srov. např. usnesení ze dne 14. 9. 2009, čj. Konf 38/2009  12, dostupné na www.nssoud.cz) je třeba současného naplnění dvou podmínek k tomu, aby byla dle § 129 odst. 1 věta první zákona o elektronických komunikacích založena pravomoc navrhovatele rozhodnout účastnický spor. První podmínkou je osobní předpoklad spočívající jednak na straně osoby, která musí vykonávat komunikační činnost, jíž se podle § 7 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích rozumí „a) zajišťování sítí elektronických kom