1 As 148/2013 — Nejvyšší správní soud

1 As 148/2013- 39 - text 1 As 148/2013 - 42 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Daniely Zemanové a Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: Kaufland Česká republika v. o. s., se sídlem Pod Višňovkou 25, Praha 4, proti žalované: Česká obchodní inspekce, se sídlem Štěpánská 15, Praha 2, proti rozhodnutí ústřední ředitelky žalované ze dne 6. 10. 2010, čj. ČOI 78053/10/0100/10/1000/05/10/Tu/Št, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2013, čj. 10 A 279/2010-97, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci a stručné shrnutí dosavadního postupu [1] Česká obchodní inspekce, inspektorát Středočeský a Hlavní město Praha (dále jen „správní orgán I. stupně“) uložila na základě několika kontrol provedených v lednu 2005 žalobkyni rozhodnutím ze dne 8. 4. 2005, čj. 3036-10-05 pokutu ve výši 100.000 Kč. Podle správního orgánu I. stupně žalobkyně porušila § 3 písm. c), § 9 odst. 1 a § 11 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele v znění platném do 31. 12. 2005. Toho se dopustila tím, že ve svých provozovnách v Sokolově, Znojmě, Kroměříži, Havířově a Ostravě – Porubě neúčtovala správně ceny při prodeji výrobků, dále tím, že spotřebitele řádně neinformovala o vlastnostech prodávaných výrobků a způsobu jejich použití a údržby, a tím, že spotřebiteli poskytovala písemně informace o prodávaných výrobcích pouze cizojazyčně. Toto rozhodnutí bylo po dalším procesním vývoji nahrazeno rozhodnutím ze dne 19. 8. 2008, čj. 3036-10-05/I, kterým správní orgán I. stupně žalobkyni opět uložil pokutu ve výši 100.000 Kč za stejná porušení zákona o ochraně spotřebitele. Odvolání žalobkyně zamítla ředitelka žalované nejdříve rozhodnutím ze dne 27. 11. 2008. Poté, co bylo toto rozhodnutí zrušeno rozsudkem městského soudu ze dne 9. 8. 2010, čj. 10 Ca 30/2009-46, zamítla ředitelka žalované odvolání žalobkyně podruhé rozhodnutím označeným v záhlaví. [2] Rozhodnutí ředitelky žalované napadla žalobkyně žalobou. Městský soud taktéž rozhodoval o žalobě dvakrát. Nejdříve jí rozsudkem ze dne 9. 8. 2012, čj. 10 A 279/2010-64, zamítl. Nejvyšší správní soud tento rozsudek ke kasační stížnosti žalobkyně zrušil z důvodu částečné nepřezkoumatelnosti. Zdejší soud městskému soudu v rozsudku ze dne 23. 5. 2013, čj. 1 As 148/2012-37, vytkl, že se vůbec nezabýval námitkou žalobkyně o účelu sankce, resp. o průtazích řízení a zavázal ho svým právním názorem. Ostatní námitky žalobkyně, které byly skutkově i právně oddělitelné od nepřezkoumatelné části napadeného rozsudku, shledal zdejší soud nedůvodnými. [3] Městský soud následně rozhodoval o žalobě podruhé rozsudkem označeným v záhlaví, kterým opět žalobu zamítl. II. Stručné shrnutí argumentů obsažených v kasační stížnosti a vyjádření žalované [4] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) ve včas podané kasační stížnosti uvádí, že rozsudek městského soudu napadá z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. [5] Stěžovatelka v kasační stížnosti uplatňuje námitky, které v podstatě uplatňovala již v předchozí kasační stížnosti, přičemž městský soud označuje v této věci jako žalovaného a činí tak některé své námitky nepřehledné (ostatně, tuto skutečnost jí zdejší soud vytkl již ve svém předchozím rozsudku). Napadenému rozsudku městského soudu konkrétně vytýká, že nesprávně posoudil otázku doby trvání správního deliktu a nevypořádal se dostatečně s kritériem způsobu jednání. Městský soud dále odmítl její námitku, že vypuštění některých kritérií pro posouzení výše sankce se na její výši nakonec nijak neodrazilo. Dále městskému soudu vyčítá, že vůbec neposuzoval její námitku účelu sankce a průtahů řízení, neboť od spáchání správního deliktu uplynulo již 8 let. Tím byly dle stěžovatelky prolomeny základní zásady správního řízení. Stěžovatelka nesouhlasí ani se závěrem městského soudu o tom, že uplatnění reklamace s odstupem času je pro spotřebitele problematičtější a není ho potřeba dokazovat. Z kasační stížnosti dále vyplývá, že stěžovatelka nesouhlasí se závěrem městského soudu ohledně otázky procentuálního vyčíslení aspektu poctivosti prodeje v rámci ukládání sankce. Stěžovatelka setrvala na svém tvrzení, že žalovaná své rozhodnutí řádně neodůvodnila, pouze opsala právní názory městského soudu v předchozím rozsudku nebo se s nimi ztotožnila, a proto i rozhodnutí žalované považuje nadále za nepřezkoumatelné. [6] Ze všech shora uvedených důvodů stěžovatelka navrhla, aby zdejší soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [7] Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ze dne 13. 12. 2013 nejdříve postupně shrnula všechny uplatněné kasační námitky (s. 1 až 3). Dle názoru žalované se městský soud v napadeném rozsudku řádně a dostatečně zabýval všemi žalobními námitkami. Nejvyšší správní soud tyto námitky v předchozím rozsudku označil za nedůvodné, s výjimkou námitky průtahů řízení, kdy shledal v této části předchozí rozsudek městského soudu za nepřezkoumatelný. Tento nedostatek městský soud odstranil. K jednotlivým argumentům stěžovatelky žalovaná odkázala na svá předchozí vyjádření a na rozsudek NSS ve věci stěžovatelky ze dne 23. 5. 2013, čj. 1 As 148/2012-37. Na závěr žalovaná dodala, že stěžovatelka se v období od spáchání správních deliktů, které jsou předmětem věci, do podání kasační stížnosti opakovaně dopouštěla dalších správních deliktů; k tomu žalovaná uvedla seznam svých pravomocných rozhodnutí vydaných ve vztahu k stěžovatelce. [8] Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby zdejší soud kasační stížnost zamítl. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [9] V dané věci stěžovatelka podává kasační stížnost podruhé, a to proti rozsudku, jímž městský soud rozhodoval znovu poté, co jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem. Vzhledem k tomu, že § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. podání opakované kasační stížnosti obecně vylučuje, zabýval se zdejší soud nejdříve otázkou, zda je kasační stížnost stěžovatelky přípustná [III.A.]. Poté, co dospěl k závěru, že kasační námitky jsou z převážné části nepřípustné, posoudil jedinou přípustnou kasační námitku, týkající se nepřezkoumatelnosti závěrů městského soudu v otázce průtahů řízení a jejich vlivu na výši sankce [III.B.; kasační důvod dle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. III.A. Přípustnost opakované kasační stížnosti [10] Ustanovení § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. stanoví, že kasační stížnost je nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. Smyslem tohoto institutu je, „aby se Nejvyšší správní soud nemusel znovu zabývat věcí, u které již jedenkrát svůj právní názor na výklad hmotného práva závazný pro nižší soud vyslovil, a to v situaci, kdy se nižší soud tímto právním názorem řídil“ [viz usnesení NSS ze dne 10. 6. 2008, čj. 2 Afs 26/2008-119, v němž NSS v podstatě převzal právní názor vyjádřený v nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. IV. ÚS 136/05 (N 119/37 SbNU 519)]. Ze shora uvedeného vyplývá, že pokud stěžovatel brojí proti závěrům krajského soudu, které jsou výsledkem aplikace právního názoru Nejvyššího správního soudu vyjádřeného v předchozím zrušujícím rozsudku, resp. proti argumentaci Nejvyššího správního soudu samotného, je třeba takové námitky odmítnout jako nepřípustné dle § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. [11] Samotný § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. obsahuje z uvedeného pravidla výjimku. Kasační stížnost je přípustná, je-li namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v předchozím zrušujícím rozsudku. Přípustnost kasační stížnosti je tedy vyloučena ve vztahu k otázkám již dříve v téže věci Nejvyšším správním soudem závazně posouzeným. Toto omezení odráží závaznost právního názoru pro krajský soud v dalším řízení (§ 110 odst. 4 s. ř. s.), a tím, že vylučuje možnost brojit proti němu kasačními námitkami, vylučuje i možnost Nejvyššího správního soudu, aby sám svůj původní závazný právní názor k nové kasační stížnosti v téže věci revidoval. Zruší-li totiž Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu, je vysloveným právním názorem vázán nejen krajský soud, ale také Nejvyšší správní soud sám, rozhoduje-li za jinak nezměněných poměrů v téže věci. Tím je zaručen požadavek legitimního očekávání a předvídatelnosti soudního rozhodování (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 8. 7. 2008, čj. 9 Afs 59/2007-56, č. 1723/2008 Sb. NSS). [12] Další případy, kdy lze opakovanou kasační stížnosti shledat přípustnou, dovodila nad rámec doslovného znění § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. judikatura Ústavního a zdejšího soudu. Jedná se o případy, kdy Nejvyšší spr