10 As 118/2014 — Nejvyšší správní soud

10 As 118/2014- 34 - text 10 As 118/2014 - 37 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Petra Mikeše a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: J. Š., zast. Mgr. Petrem Juráněm, advokátem se sídlem Dvořákova 588/13, Brno, proti žalovaným: 1) Magistrát města Zlína, odbor právní, oddělení vymáhání pohledávek, 2) Magistrát města Zlína, 3) statutární město Zlín, všichni se sídlem nám. Míru 12, Zlín, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaných a na ochranu před nezákonným zásahem žalovaných při vyřizování žádosti žalobce ze dne 27. 6. 2011, doručené žalovaným dne 4. 7. 2011, o provedení směnečného protestu, a proti rozhodnutím Magistrátu města Zlína – oznámení ze dne 20. 7. 2011, č. S00JP00KPUNM, oznámení ze dne 23. 8. 2011, č. S00JP006TVY2, a protestní listiny ze dne 4. 8. 2011, č. S00JP006TVX7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2014, čj. 29 A 65/2011  175, takto: I. Kasační stížnost se v části požadující změnu rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2014, čj. 29 A 65/2011-175, a vyhovění žalobám odmítá. II. Ve zbytku se kasační stížnost zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Petru Juráňovi, advokátu, se odměna a náhrada hotových výdajů nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah kasační stížnosti [1] Podáním doručeným statutárnímu městu Zlín dne 4. 7. 2011 se žalobce obrátil na město Zlín s žádostí, aby podle § 79 a následujících zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon směnečný a šekový“), provedlo protest, případně inkaso přiložené směnky. Jednalo se o vlastní vista směnku ze dne 1. 1. 2005 znějící na směnečný peníz 40 000 000 eur s 24 % úrokem ode dne splatnosti s prodlouženou lhůtou k předložení směnky na deset let. Jako výstavce byl uveden P. Š., jako remitent byl uveden žalobce. Přípisem ze dne 20. 7. 2011 sdělil žalobci Magistrát města Zlína, odbor právní, oddělení vymáhání pohledávek, že směnku není možné protestovat, neboť ještě nezapočala běžet lhůta pro předložení směnky dlužníkovi k proplacení. Zároveň žalobci doporučil, aby se s provedením protestu obrátil na některého z notářů. Podáním doručeným statutárnímu městu Zlín dne 4. 8. 2011 se žalobce opětovně domáhal provedení protestu a inkasa předmětné směnky. Téhož dne sepsala Mgr. Marta Luxová, právnička oddělení vymáhání pohledávek odboru právního Magistrátu města Zlína, protestní listinu týkající se uvedené směnky. Protestní listina byla následně společně s průvodním dopisem datovaným dne 23. 8. 2011 a s originálem směnky zaslána žalobci. [2] Žalobou ze dne 29. 8. 2011 se žalobce domáhal, aby Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) žalovanému statutárnímu městu Zlín uložil povinnost učinit v řízení o směnečném protestu vedeném pod č. S00JP00KPUNM relevantní protestní úkony ke dni 4. 7. 2011, a současně aby žalovanému zakázal pokračovat v porušování základních práv žalobce a přikázal mu obnovit stav před protiprávním zásahem, a to vydáním antedatované protestní listiny k datu 4. 7. 2011, je-li to právně možné. [3] Krajský soud uvedené podání žalobce vyhodnotil jako žalobu na ochranu před nezákonným zásahem, žalobu na ochranu proti nečinnosti a žalobu proti rozhodnutí správního orgánu žalovaných. Výrokem I. v záhlaví označeného rozhodnutí pak žalobu na ochranu proti nečinnosti zamítl a výroky II. a III. žaloby na ochranu proti nezákonnému zásahu a proti rozhodnutí žalovaných odmítl. [4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti proti tomuto rozhodnutí předně namítl nesprávné posouzení pravomoci města, nulitu vydaného směnečného protestu pro nedostatek pravomoci konkrétního funkcionáře k jeho vydání, popření funkční (interní) příslušnosti, jakož i nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu v této otázce pro nedostatek důvodů. Záhlaví napadeného rozsudku stěžovatel označil za zmatečné pro nedostatek procesní a věcné legitimace některých žalovaných. Stěžovatel namítl nezákonnost a protiústavnost výroků II. a III., neboť dle jeho názoru žaloby byly způsobilé k věcnému projednání. Pokud krajský soud shledal žalobu na ochranu proti nečinnosti nedůvodnou, nemohla představovat účinný prostředek nápravy. Žalobu na ochranu proti nezákonnému zásahu lze dle názoru stěžovatele odmítnout pouze tehdy, pokud se lze nápravy domoci důvodnou žalobou proti nečinnosti. Krajský soud navíc § 85 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též jen „s. ř. s.“) aplikoval nesprávně, neboť stěžovatel se domáhal pouze vyslovení nezákonnosti zásahu. Krajský soud se tudíž neobnovením stavu k 4. 7. 2011 dopustil odmítnutí spravedlnosti. Stěžovatel dále namítl, že směnečný protest je nutné považovat za rozhodnutí v materiálním smyslu, neboť konstitutivně mění hmotněprávní postavení stran. Nezákonnou je dle stěžovatele i absence rozhodnutí o úpravě žalobního petitu. [5] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu ve výroku I., II. a III. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně aby rozsudek krajského soudu změnil, žalobám vyhověl a vyslovil nulitu napadeného protestu nebo tento zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [6] Žalovaní vyjádření ke kasační nepodali. II. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [7] Nejvyšší správní soud přezkoumal rozsudek krajského soudu v rozsahu a v rámci kasační stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda stěžované rozhodnutí či jemu předcházející řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Nedůvodnou kasační stížnost zamítl na základě úvah dále vyložených. II.A K návrhu stěžovatele na změnu napadeného rozsudku a vyhovění žalobám [8] Řízení o kasační stížnosti je dle § 110 s. ř. s. postaveno na kasačním principu, který umožňuje napadené rozhodnutí krajského soudu v případě její důvodnosti zrušit, nikoli však změnit (je-li kasační stížnost naopak nedůvodná, Nejvyšší správní soud ji zamítne). Vzhledem k tomu, že změnu napadeného rozhodnutí krajského soudu, popřípadě stěžovatelem navrhované vyhovění žalobě, soudní řád správní nepřipouští, Nejvyšší správní soud kasační stížnost v této části podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl. II.B K námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku a zmatečnosti jeho záhlaví [9] Nejvyšší správní soud se dále zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu, jejíž důvodnost by sama o sobě postačovala k jeho zrušení. Ve své ustálené judikatuře mnohokráte Nejvyšší správní soud konstatoval, že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o skutečnostech pro věc podstatných, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil (srov. např. rozsudek ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud přitom neshledal, že by v napadeném rozhodnutí krajského soudu absentoval některý z výše uvedených požadavků. Krajský soud přehledně popsal rozhodný skutkový stav a s žalobními námitkami se řádně a srozumitelně vypořádal. Námitka nepřezkoumatelnosti tudíž není důvodná. [10] Nedůvodnou pak Nejvyšší správní soud shledal i námitku zmatečnosti záhlaví napadeného rozsudku spočívající v nesprávném označení žalovaných. Krajský soud správně a v souladu s § 69 s. ř. s. dovodil, že žalovaným ve vztahu k žalobě proti rozhodnutí správního orgánu byl žalovaný 1), neboť to byl on, kdo v záhlaví označená oznámení a protestní listinu vydal. V řízení o žalobě na ochranu před nečinností správního orgánu a na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu je pak žalovaným dle § 79, resp. § 83, s. ř. s. ten, koho žalobce takto svým tvrzením označí (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 11. 2004, čj. 3 Ans 2/2004-60, a ze dne 27. 2. 2014, čj. 9 Aps 15/2013-59); i takto označený žalovaný však musí být nadán procesní subjektivitou. Krajský soud tak sice pochybil, pokud v záhlaví jako žalovaného uvedl i Magistrát města Zlína, odbor právní, oddělení vymáhání pohledávek, neboť ten coby organizační složka žalovaného 1) procesní subjektivitu nemá, avšak uvedené pochybení – mající ryze formální povahu – nemohlo mít jakýkoli vliv na zákonnost jeho rozhodnutí a nepředstavuje tak ani důvod pro jeho kasaci. II.C K námitce absence pravomoci obecního úřadu k vydání protestní listiny [11] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil ani stěžovatelově námitce nesprávného právního posouzení otázky pravomoci k vydání protestní listiny. [12] Nejvyšší správní soud se ztotožnil s názorem krajského soudu, dle kterého učinit směnečný protest je vedle soudu a notáře oprávněn též místně příslušný obecní úřad. Ustanovení § 79 zákona směnečného a šekového stanoví, že „[p]rotest musí být učiněn soudem, notářem nebo místním národním výborem.“ Zánik místních národních výborů r