10 As 157/2014 — Nejvyšší správní soud

10 As 157/2014- 39 - text 10 As 157/2014 - 43 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Daniely Zemanové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: El NIŇO BEVERAGES, a. s., se sídlem Ovocný trh 572/11, Praha 1, zast. Mgr. Vladimírem Trnavským, Ph.D., advokátem se sídlem Masarykovo nám. 6/5, Karviná - Fryštát, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, proti rozhodnutí Celního ředitelství Praha ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 1633/09-177500-032, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2014, čj. 9 Af 59/2010167, t a k t o : I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2014, čj. 9 Af 59/2010167, se ruší. II. Rozhodnutí Celního úřadu Kolín ze dne 6. 8. 2010, čj. 22542/2010 177500-021 a rozhodnutí Celního ředitelství Praha ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 1633/09-177500-032 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 22 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Vladimíra Trnavského, Ph.D., advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Na podnět společnosti Duracell Batteries BVBA ze dne 23. 1. 2009 Celní úřad Kolín (dále jen „správní orgán I. stupně“) zahájil okamžitou kontrolu skladových prostor společnosti Interhoek, s. r. o. Zjistil, že v těchto prostorech žalobkyně skladovala celkem 185 941 kusů plechovek energetických nápojů s označením „DURACELL“. Měl za to, že kontrolované zboží porušuje některá práva duševního vlastnictví dle § 8 odst. 2 písm. c) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, a proto jej téhož dne zadržel. [2] Dne 23. 3. 2009 správní orgán I. stupně zahájil navazující řízení o správním deliktu. Poté řízení o správním deliktu přerušil a vyčkal rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví ve věci prohlášení slovní ochranné známky č. 288416 společnosti EL NIŇO, a. s. ve znění „DURACELL“ a kombinované ochranné známky č. 292152 též společnosti ve znění „DURACELL ENERGY DRINK +“ (obě zapsané pro třídy 5, 32 a 33 mezinárodního třídění výrobků a služeb), jež užívala žalobkyně, za neplatné. Úřad průmyslového vlastnictví správnímu orgánu I. stupně dne 27. 8. 2009 sdělil, že rozhodnutími ze dne 27. 7. 2009 byly výše specifikované ochranné známky prohlášeny za neplatné s účinky ex tunc a dne 30. 10. 2009 mu pak oznámil, že dne 16. 10. 2009 předseda Úřadu zamítl rozklady proti těmto rozhodnutím a prohlášení těchto ochranných známek za neplatné tak nabylo právní moc. V návaznosti na to správní orgán I. stupně nejprve řízení o správním deliktu opět zahájil, a poté rozhodnutím ze dne 6. 8. 2010 konstatoval, že výše specifikované zboží je ve smyslu § 2 odst. 1 písm. r) bod 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, padělkem. Dovodil, že skladováním tohoto zboží za účelem prodeje žalobkyně porušila § 24 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 4 odst. 3 a § 5 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele. Proto správní orgán I. stupně rozhodl, že se žalobkyně dopustila správního deliktu užití nekalých obchodních praktik a dle § 24 odst. 9 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele jí uložil pokutu ve výši 1 000 000 Kč; žalobkyni rovněž uložil sankci propadnutí zboží dle § 28a odst. 1 písm. a) zákona č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví. Žalobkyně se odvolala, žalovaný její odvolání posléze zamítl. Rozhodnutí žalovaného o odvolání nabylo právní moci 8. 11. 2010. [3] Žalobkyně podala správní žalobu, kterou městský soud zamítl. Městský soud se mj. vyjádřil k vlivu prohlášení ochranných známek za neplatné s účinky ex tunc na odpovědnost žalobkyně za výše specifikovaný správní delikt. Konstatoval, že žalobkyně nemohla být v den vydání rozhodnutí správního orgánu I. stupně (6. 8. 2010) v dobré víře v oprávněné užívání těchto ochranných známek, neboť tyto byly prohlášeny za neplatné již dne 27. 7. 2009. II. Stručné shrnutí argumentů obsažených v kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti v záhlaví cit. rozsudku kasační stížnost. Upozorňuje, že logickým předpokladem odpovědnosti za správní delikt je protiprávní jednání. Stěžovatelka však tvrdí, že nejednala v rozporu s právem, protože nevyužívala starší ochrannou známku společnosti Duracell Batteries BVBA, ale ochrannou známku společnosti EL NIŇO, která byla Úřadem průmyslového vlastnictví rovněž do rejstříku ochranných známek zapsána. Ani žalovaný, ani městský soud se prý řádně nevypořádali s tím, že v den celní kontroly existovali dva oprávnění vlastníci totožných ochranných známek. Městský soud poukázal, že stěžovatelka nemohla ke dni vydání rozhodnutí celních orgánů mít dobrou víru v užívání ochranné známky „DURACELL“ a „DURACELL ENERGY DRINK +“, neboť tato byla prohlášena za neplatnou s účinky ex tunc. Stěžovatelka nicméně tvrdí, že až do momentu, kdy jí Městský soud v Praze předběžným opatřením uložil, aby neuváděla své zboží na trh, oprávněně a na základě licenční smlouvy využívala ochrannou známku společnosti EL NIŇO zapsanou pro třídy výrobků a služeb 5, 32 a 33 niceského třídění. Realizovala tak své subjektivní právo. [5] Za situace, kdy Úřad průmyslového vlastnictví prohlásil ochrannou známku společnosti EL NIŇO za od počátku neplatnou, nemohly celní orgány dovodit, že žalobkyně porušovala práva vlastníka podobné, či shodné ochranné známky, která ve výsledku vymazána nebyla. Stěžovatelce nemůže být připsána vina za to, že Úřad průmyslového vlastnictví zaevidoval více totožných ochranných známek. Společnost EL NIŇO v dobré víře užívala práva z jí zapsaných známek, které na základě licenční smlouvy v dobře víře užívala i stěžovatelka. Protože si celní orgány byly vědomy toho, že totožné ochranné známky mají zaevidované dva vlastníci, vyčkaly, dokud Úřad průmyslového vlastnictví prohlásí jednu z těchto známek za neplatnou, aby následně rozhodly, že zboží stěžovatelky bylo od počátku padělkem. Jakkoli celní orgány věděly, že existuje více vlastníků ochranných známek, jednaly tak, jako by od počátku existoval pouze jeden z těchto vlastníků. Dle jejich závěrů tedy bylo toto zboží od počátku padělkem, tj. i v době před výmazem ochranných známek společnosti EL NIŇO. Celní orgánům však nepřísluší rozhodovat o tom, která známka má „lepší právo“. [6] Stěžovatelka po právu užívala ochranné známky společnosti EL NIŇO, které v době tohoto užívání byly zapsány v rejstříku ochranných známek. V této době tak rozhodně neužívala ochrannou známku společnosti Duracell Batteries BVBA. Jelikož je nutné předpoklady odpovědnosti za správní delikt vztahovat k době, kdy je tento delikt páchán, v této době stěžovatelka nepáchala žádný správní delikt. Žalovaný i městský soud pochybily, pokud rozhodly, že žalobkyně využívala klamavých obchodních praktik ve smyslu § 5 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele. Zboží bylo v době prohlášení ochranných známek společnosti EL NIŇO za neplatné celními orgány zadrženo, v této době s ním nemohlo být manipulováno a tudíž posléze nemohlo být ani považováno za klamavou obchodní praktiku. [7] K výzvě soudu žalovaný odkázal na obsah napadeného rozhodnutí a jeho vyjádření k žalobě ze dne 27. 4. 2011. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [8] Důvodnost kasační stížnosti posoudil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); neshledal přitom vady, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu. [9] Kasační stížnost je důvodná. [10] Nejvyšší správní soud předesílá, že ve věcech energetických nápojů značky „DURACELL“ obecné soudy i soud ústavní již několikrát rozhodovaly. Konkrétně již vyřešily otázku porušení práv z ochranné známky společnosti Duracell Batteries BVBA i otázku, zda jednání společnosti EL NIŇO BEVERAGES naplňovalo znaky nekalé soutěže (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2013, čj. 23 Cdo 2662/2012-640). V režimu správního soudnictví se pak rozhodovalo o zákonnosti výmazu ochranných známek společnosti EL NIŇO, a. s. (zákonnost výmazu slovní ochranné známky č. 288416 ve znění „DURACELL“ byla potvrzena rozsudkem NSS ze dne 25. 7. 2013, čj. 9 As 123/2012-136; zákonnost výmazu kombinované ochranné známky č. 292152 ve znění „DURACELL ENERGY DRINK +“ zdejší soud potvrdil rozsudkem ze dne 10. 10. 2013, čj. 9 As 122/2012-135). [11] V nyní posuzované věci je nesporné, že stěžovatelka ke dni 23. 1. 2009 skladovala celkem 185 941 kusů plechovek energetických nápojů s označením „DURACELL“. Klíčovou otázkou tohoto případu je, zda stěžovatelka mohla být potrestaná za správní delikt spočívající ve skladování padělků [§ 2 odst. 1 písm. r) bod 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele], a tím tedy užití nekalých obchodních praktik [§ 24 odst. 1 písm. a) téhož zákona], ačkoliv v době údajn