2 As 107/2014 — Nejvyšší správní soud

2 As 107/2014- 42 - text  2 As 107/2014 - 46 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miluše Doškové a soudkyň Mgr. Jany Jurečkové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: DEICHMANNOBUV s. r. o., se sídlem Londýnské nám. 853/1, Brno, zastoupené Mgr. Tomášem Pelikánem, advokátem, se sídlem Újezd 450/40, Praha 1, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, proti rozhodnutí Celního ředitelství Olomouc ze dne 31. 3. 2011, č. j. 1866-3/2011-130100-21, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 5. 2014, č. j. 22 Af 90/2011 – 73, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnost n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím Celního úřadu Uherské Hradiště (dále jen „celní úřad“) ze dne 7. 2. 2011, č. j. 1448-2/2011-136400-033, bylo žalobkyni (stěžovatelce) zadrženo zboží podle § 9 odst. 1 zákona č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů. Konkrétně šlo o páry sportovní obuvi různých velikostí, u kterých při kontrole uskutečněné dne 7. 2. 2011 v prodejně na adrese Východní ulice 2131, Staré Město dospěli kontrolu provádějící příslušníci celního úřadu k závěru, že jejich nabídkou a prodejem dochází k porušení práv duševního vlastnictví způsobem uvedeným v § 2 odst. 1 písm. r) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (dále jen „zákon“) a zároveň k porušení zákazu užívání nekalých obchodních praktik podle § 4 odst. 3 zákona, způsobem popsaným v § 5 odst. 2 zákona. [2] Rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí celního úřadu. Žalovaný dospěl k závěru, že stěžovatelka nabízela k prodeji zboží, které svým provedením budilo podezření, že se jedná o padělky značky CONVERSE. Majitelem práva k duševnímu vlastnictví je CONVERSE Inc., One High Street, North Andover, US. [3] Proti rozhodnutí žalovaného podala stěžovatelka žalobu, o níž Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“ nebo „soud“) rozhodl zamítavě napadeným rozsudkem. II. Shrnutí podstatné části odůvodnění rozsudku [4] Krajský soud vyšel ze zjištění, že dne 7. 2. 2011 provedl Celní úřad Uherské Hradiště kontrolu v prodejně obuvi žalobce ve Starém Městě a dospěl k závěru, že se tam nachází a je nabízena k prodeji sportovní obuv (41 párů více vzorů), která svým provedením budí podezření, že jde o padělky značky CONVERSE. Celní úřad pořídil fotodokumentaci obuvi (včetně vzoru na podrážce) a rozhodl o zadržení tohoto zboží. Ve výroku rozhodnutí o zadržení ze dne 7. 2. 2011 je uveden popis a množství jednotlivé zadržené obuvi s tím, že zboží je svým provedením stejné nebo zaměnitelné s registrovanou ochrannou známkou CONVERSE. [5] Pokud jde o povahu rozhodnutí o zadržení (zajištění) zboží podle § 23 odst. 6 zákona, poukázal soud na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2013, č. j. 9 As 27/2013 - 52, s tím, že: „[e]xistuje-li podezření, že zboží nabízené k prodeji vykazuje znaky klamavé obchodní praktiky (padělku), lze z právní úpravy účinné v posuzovaném období dovodit oprávnění celních úřadů takové zboží zajistit (zadržet) a následně rozhodnout o jeho propadnutí, zabrání či vrácení. S odkazem na citované rozhodnutí dospěl krajský soud k závěru, že rozhodnutí o zadržení zboží není rozhodnutím o deliktu samotném, je svým charakterem rozhodnutím přípravným, pomocným, které má za cíl zajistit důkazní materiál a dočasně omezit nakládání se zbožím. U takového rozhodnutí postačí existence podezření ze spáchání deliktu. Krajský soud konstatoval ve shodě s žalovaným, že rozhodnutí o zadržení zboží je přezkoumatelné a obsahuje potřebné náležitosti. Skutek byl vymezen dostatečně konkrétně a právo stěžovatelky na efektivní obranu nebylo zkráceno. [6] Probíhajícím řízení o výmazu příslušné ochranné známky a tím, že poté došlo i k jejímu částečnému zrušení, se soud nezabýval. V době rozhodování správních orgánů v roce 2011 tato ochranná známka platila. [7] Krajský soud se rovněž s odkazem na § 71 odst. 2, § 72 odst. 1, 4, zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s“) nezabýval tvrzením stěžovatelky, že údajná ochranná známka nenaplňuje definici ochranné známky podle zákona o ochranných známkách s tím, že se jednalo o opožděně podanou námitku. III. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [8] Stěžovatelka napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností podle § 103 odst. 1 písm. a), b), d) s. ř. s., tedy z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky, vad správního řízení a nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodů. [9] Rozhodnutím o zadržení zboží je zásadním způsobem zasahováno do práv a svobod, musí být proto řádně, přezkoumatelným způsobem, odůvodněno. Podezření, že zboží nabízené k prodeji vykazuje znaky klamavé obchodní praktiky, je nutné získat a konstatovat na základě konkrétně zjištěného skutkového stavu. Závěr soudu, že jde o rozhodnutí přípravné, či pomocné, jehož cílem je zajistit důkazní materiál, pokládá stěžovatelka za nesprávný. [10] Rozhodnutí celních úřadů ani krajského soudu neobsahují řádný popis skutkového stavu. Pouhá citace zákona není dostačující. V odůvodnění správního rozhodnutí není uvedeno, jakým konkrétním jednáním má být právo duševního vlastnictví porušováno (v čem se podrážky shodují či podobají). Prvostupňové rozhodnutí neobsahuje ani označení ochranné známky. To nemohlo být zhojeno postupem odvolacího orgánu, který ochrannou známku identifikoval v odůvodnění pouze nepřímo, citací protokolu o kontrole. [11] Stěžovatelka spatřovala nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku v tom, že se soud nijak nevypořádal s námitkami, které se týkají posouzení shody či podobnosti zadrženého zboží s ochrannou známkou. V řízení nebylo prokázáno, že předmětné zboží je svým provedením totožné, či zaměnitelné s ochrannou známkou č. 007497373 a došlo tedy k porušení práva k ochranné známce způsobem, který předpokládá § 4 odst. 3 ve spojení s § 5 odst. 2 zákona. Podle uvedených zákonných ustanovení je obchodní praktika nekalá, je-li způsobilá podstatně ovlivnit rozhodnutí spotřebitele tak, že může učinit obchodní rozhodnutí, které by jinak neučinil. Tento základní předpoklad nekalosti obchodní praktiky v daném případě naplněn nebyl. [12] V podané kasační stížnosti stěžovatelka obšírně popsala, z jakých důvodů nabízená obuv nemohla být zaměněna s výrobky společnosti CONVERSE. Ochranná známka č. 7497373 zahrnovala ochranu vzhledu podrážky obuvi CONVERSE. Je nepravděpodobné, že by běžný spotřebitel zařazený do správné cílové skupiny (kterou však soud v napadeném rozsudku nijak nedefinuje) předmětnou obuv posoudil jako výrobek společnosti CONVERSE podle vzorku podešve. Není ani pravděpodobné, že by si spotřebitel vzorek podešve obuvi CONVERSE vůbec vybavil. Hlavními poznávacími znaky výrobků společnosti CONVERSE je typická pěticípá hvězda, nápis „All Stars“, či samotný název. Tvar podešve pro drtivou většinu spotřebitelů poznávacím znakem není. Obuv nabízená stěžovatelkou k prodeji žádným z uvedených symbolů označena nebyla. [13] Stěžovatelka namítla, že správní úřady i soud měly posuzovat jak vzhled obuvi asocioval ochrannou známku chránící tvar podešve a nehodnotit celkovou podobnost obuvi. Celkové provedení chráněno ochrannou známkou nebylo. Jedná se o standardní provedení tzv. „tenisek“, které vyrábí řada výrobců. Vzhledem k typu obuvi je provedení vždy obdobné a ve stejné podobě včetně tvaru podrážky se prodával dávno před zápisem předmětné ochranné známky. [14] Stěžovatelka spatřuje podstatu vzniklého problému v tom, že ochranná známka č. 0077497373 nenaplňuje definici ochranné známky. Část výrobku, která je ochrannou známkou chráněna, nemá rozlišovací schopnost, nejedná se o „označení schopné grafického znázornění, zejména slova, včetně osobních jmen, barvy, kresby, písmena, číslice, tvar výrobku nebo jeho obal“ ve smyslu zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách. Z výpisu z rejstříku ochranných známek vedeného u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu vyplývá, že ochranná známka č. 7497373 byla rozhodnutím ze dne 6. 2. 2014 částečně zrušena pro neplatnost a to pro všechny výrobky třídy 25 : Obuv a její části a vybavení. [15] Žalovaný trval na tom, že neoprávněné použití vzoru podrážky chráněného prostorovou ochrannou známkou společnosti CONVERSE č. 007497373 na obuvi stěžovatelky, tzv. teniskách vedlo k tomu, že obuv byla svým celkovým provedením zaměnitelná s výrobky společnosti CONVERSE, která chráněné vzory podrážek používá u své obuvi typu tenisky. Vzájemná kombinace podrážky a druhu obuvi je schopná asociací s výrobky CONVERSE běžného spotřebitele ovlivnit v jeho obchodním roz