3 As 62/2014 — Nejvyšší správní soud

3 As 62/2014- 36 - text 3 As 62/2014 - 43 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu, složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína, v právní věci žalobkyně Vysoké školy cestovního ruchu a teritoriálních studií v Praze, spol. s r.o., se sídlem Praha 7, Ortenovo náměstí 34/1275, zastoupené JUDr. Lumírem Mondokem, advokátem se sídlem Praha 10, Hokejová 928/4 proti žalovanému Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Praha 1, Karmelitská 7, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2013, č. j. 6 Ca 145/2009 - 477, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 10. 4. 2009, č. j. 6 380/2009 – 14, zamítl ministr školství, mládeže a tělovýchovy rozklad žalobkyně (dále „stěžovatelka“) a potvrdil prvoinstanční rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2009, č. j. 2 202/2009 – 30/1, kterým byla stěžovatelce odejmuta akreditace bakalářského studijního programu „Řízení cestovního ruchu“ se studijním oborem „Cestovní ruch“ s prezenční formou studia a standardní dobou studia 3 roky. Rozhodnutí žalovaného o rozkladu napadla stěžovatelka žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále „městský soud“). Městský soud žalobu stěžovatelky zamítl. K žalobním námitkám stěžovatelky, v nichž nesouhlasila se závěry žalovaného ohledně nedostatečného personálního zajištění studijního programu a dále namítala, že nedošlo ke změnám, které by odůvodňovaly odnětí akreditace, a zpochybnila postup a činnost Akreditační komise, městský soud uvedl, že z ustanovení § 85 odst. 2 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o vysokých školách“) vyplývá, že návrh akreditační komise na odnětí akreditace nelze považovat za závazné stanovisko (na rozdíl od jiných stanovisek Akreditační komise vydávaných podle zákona o vysokých školách). Tento návrh tedy není samostatně přezkoumatelný; jde pouze o podnět k zahájení řízení o odnětí akreditace. V projednávané věci žalovaný posoudil tento akt Akreditační komise a s ohledem na tvrzení v něm uvedená dospěl k závěru, že zde existují důvody pro zahájení řízení o odnětí akreditace. Při posouzení personálního zabezpečení vycházel ze stanoviska Akreditační komise a ze standardů Akreditační komise. V této souvislosti městský soud konstatoval, že zákon o vysokých školách ani jiný obecně závazný právní předpis nestanovují specifické standardy pro hodnocení kvality vysokých škol ani kritéria, jež musí být naplněna, aby činnost vysoké školy byla vyhodnocena jako kvalitní. Akreditační komise za účelem posouzení předpokladů pro uskutečňování akreditovaných činností a pro hodnocení jejich kvality používá vlastní standardy, které jsou veřejně přístupné a uplatňují se pro všechny studijní programy. Ministerstvo školství se s nimi ztotožnilo a označilo je za přiměřené a věcně správné. V nyní posuzované věci bylo ve správním řízení zjištěno nedostatečné personální zabezpečení zvláště profilujících předmětů s tím, že jejich vyučující působí ve velkém rozsahu na jiných vysokých školách, což vyvolává závažné pochybnosti o existenci jejich dostatečného časového prostoru k výuce a souvisejícím tvůrčím činnostem. Odborné aktivity většiny vyučujících dále neodpovídají předmětům, které mají zabezpečovat. Oproti stavu deklarovanému v žádosti o udělení akreditace došlo ke změnám, které je nutno kvalifikovat jako zásadní nedostatky při uskutečňování studijního programu. Otázka, zda takto zjištěný skutkový stav je důvodem pro zahájení správního řízení ve věci odnětí akreditace vysoké školy, je otázkou správního uvážení. Při jeho užití nebylo zjištěno, že by závěry správního orgánu nebyly podloženy skutkovými zjištěními nebo že by s nimi byly v rozporu či že by se správní orgán nevypořádal se všemi námitkami vznesenými v rozkladu. Závěry žalovaného nejsou v rozporu se zásadami logického myšlení a uvažování. Úkolem soudu není nahradit správní orgán v jeho odborné kompetenci ani nahradit správní uvážení soudním, ale naopak posoudit, zda se žalovaný v napadeném rozhodnutí dostatečně vypořádal se zjištěným skutkovým stavem, respektive zda tento skutkový stav byl řádně zjištěn, a zda nedošlo k vybočení z mezí a hledisek stanovených zákonem. Napadené rozhodnutí bylo dle názoru městského soudu vydáno na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu, jehož hodnocení odpovídá spisovému materiálu. Žalovaný v napadeném rozhodnutí přezkoumatelně vyjádřil svou úvahu ohledně nedostatků v personálním zabezpečení studijního programu. V otázce posouzení personálního zabezpečení studijního programu je podle názoru městského soudu třeba vycházet z cíle a úkolů vysoké školy, jak jsou vymezeny v ustanovení § 1 zákona o vysokých školách. Z dikce tohoto ustanovení městský soud dovodil, že významnou úlohu vedle pedagogické činnosti sehrává i činnost vědecká. Na vysoké škole vyučují akademičtí pracovníci, kteří vykonávají jak pedagogickou činnost, tak činnost vědeckou, výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost. Žalovaný dospěl k závěru, že změny v personálním zabezpečení předmětného studijního programu, k nimž došlo v době po vydání akreditace a které jsou popsány v odůvodnění napadeného rozhodnutí a vyplývají rovněž z předložené tabulky (přehled o počtu a změnách vyučujících), odůvodňují postup podle ustanovení § 85 odst. 2 zákona o vysokých školách (odnětí akreditace). Tento závěr je výsledkem správního uvážení vycházejícího z dostatečně zjištěného skutkového stavu, který má oporu ve spisovém materiálu. Z předloženého přehledu vyučujících profilových předmětů lze dovodit, že jmenovaní, vzhledem ke svým závazkům na jiných školách, nemohli u stěžovatelky vykonávat zákonem předpokládanou vědeckou nebo další tvůrčí činnost. Rovněž výčet jejich publikační činnosti a jejího zaměření svědčí pro závěr, že byly splněny podmínky pro odnětí akreditace. K námitce, že žalovaný rozhodl na základě stejných dokumentů a okolností, podle kterých dříve akreditaci stěžovatelce udělil, respektive opět potvrdil, městský soud uvedl, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že k odnětí akreditace nedošlo z důvodu stavu personálního zajištění studijního programu předjímaného v žádosti o udělení akreditace nebo z důvodu stavu existujícího v době, kdy bylo rozhodnuto o zastavení řízení o odnětí státního souhlasu působit jako soukromá vysoká škola. Důvodem k odejmutí akreditace byly změny personálního zajištění oproti stavu předjímanému v žádosti o udělení akreditace, ke kterým došlo v době po zastavení řízení o odnětí státního souhlasu působit jako soukromá vysoká škola. Tyto změny byly kvalifikovány jako závažné nedostatky při uskutečňování studijního programu ve smyslu ustanovení § 85 odst. 2 zákona o vysokých školách. Stěžovatelka též namítala, že žalovaný postupoval v rozporu s ustanovením § 85 odst. 1 zákona o vysokých školách, neboť napadené rozhodnutí vydal v době běhu lhůty zde uvedené. Městský soud však dospěl k závěru, že stěžovatelce nebyla žalovaným lhůta k nápravě podle citovaného ustanovení žalovaným vůbec stanovena. Nadto konstatoval, že žalovanému by nic nebránilo rozhodnout o odnětí akreditace i za běhu této lhůty, pokud by shledal závažné nedostatky při uskutečňování studijního programu, neboť lhůta podle ust. § 85 odst. 1 může být stanovena pouze k odstranění nedostatků, které nejsou závažné. Městský soud shledal rovněž nedůvodnou námitku stěžovatelky, že žalovaným nebyla nikdy provedena kontrola, kterou by byly zjištěny závažné nedostatky při uskutečňování studijního programu, a všechna namítaná pochybení personálního charakteru byla Akreditační komisi známa již při rozhodování o žádosti o udělení akreditace (nejpozději v dubnu 2008). Svůj závěr městský soud zdůvodnil odkazem na průběh získávání informací o personálním zajištění; z něho vyplynulo, že personální zajištění, které bylo shledáno Akreditační komisí jako nedostatečné, nebylo Akreditační komisi v roce 2008 známé. Podle názoru městského soudu z dikce § 85 odst. 2 zákona o vysokých školách rovněž nevyplývá, že by odnětí akreditace měl předcházet postup podle § 85 odst. 2 písm. b) citovaného zákona (pozastavení akreditace). Nedůvodnou shledal městský soud rovněž námitku stěžovatelky, že rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s ustanovením § 86 zákona o vysokých školách. Lhůta ke splnění zde stanovené povinnosti totiž byla stěžovatelce stanovena do 15. 6. 2009. Městský soud rovněž, s ohledem na shora uvedené závěry týkající se dostatečného zjištění skutkového stavu, který má oporu ve spisovém materiálu, a povahy návrhu Akreditační komise na odnětí akreditace, neshledal důvodným návrh stěžovatelky na doplnění dokazování výslechem svědků (vyučujících, členů Akreditační komise a JUDr. Š.), spisem akreditační komise ani aprob