5 Afs 64/2012 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 64/2012- 79 - text 5 Afs 64 2012 - 86 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jakuba Camrdy a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: BNP Paribas Real Estate Investment Management Germany GmbH (dříve Internationales Immobilien-Institut GmbH), se sídlem Spolková republika Německo, Mnichov, Albrechtstraße 14, zastoupeného JUDr. Danielem Weinholdem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 2, Karlovo nám. 10, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 31 (původně Finanční ředitelství pro hl. m. Prahu), v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2012, č. j. 7 Ca 308/2009 - 110, t a k t o : I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2012, č. j. 7 Ca 308/2009 - 110, s e z r u š u j e . II. Rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu ze dne 31. 8. 2009, č. j. 10824/09-1200-100430, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 18 616 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce JUDr. Daniela Weinholda, Ph.D., advokáta. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím ze dne 31. 8. 2009, č. j. 10824/09-1200-100430, zamítl žalovaný odvolání žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti platebnímu výměru ze dne 10. 6. 2008, č. j. 204992/09/00153310603 2, vydanému Finančním úřadem pro Prahu 1 (dále jen „správce daně“) na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2008 ve výši 5 947 830 Kč. [2] Stěžovatel v odvolání tvrdil, že je investiční společností založenou podle práva Spolkové republiky Německo, která obhospodařuje podílové fondy, mimo jiné také fond iii-Pan European Property Fund PEP (dále jen „Podílový fond“). Příjemcem příjmů organizační složky stěžovatele zřízené na území České republiky, které byly předmětem vydaného platebního výměru, pak měl být právě podílový fond. Z uvedeného důvodu se měla na příjmy organizační složky stěžovatele uplatit nižší sazba daně ve výši 5 % podle § 21 odst. 2 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění rozhodném pro posuzované zdaňovací období (dále jen „zákon o daních z příjmů“), a nikoliv obecná sazba daně ve výši 21 % podle § 21 odst. 1 téhož zákona. Žalovaný však dospěl k závěru, že stěžovatel svá tvrzení neprokázal. [3] Stěžovatel podal proti rozhodnutí žalovaného správní žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“). [4] Mezi účastníky byla sporná otázka, zda budova č. p. 1238 v k. ú. Stodůlky a pozemky související (dále jen „Nemovitost“) byla jménem stěžovatele nabyta za prostředky podílníků podílového fondu a na jejich účet, tj. zda výnosy (příjmy) z nemovitosti jsou výnosy (příjmy) náležející podílovému fondu a jako takové podléhají sazbě daně z příjmů ve výši 5 %. [5] Městský soud žalobu stěžovatele zamítl s konstatováním, že rozhodnutí žalovaného nebylo vydáno v rozporu se zákonem, neboť stěžovatel neunesl své důkazní břemeno ve smyslu § 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“). [6] Městský soud konkrétně dovodil, že stěžovatel je investiční společností se sídlem ve Spolkové republice Německo, která dne 20. 12. 2004 zřídila na území České republiky svou organizační složku – Internationales Immobilien-Institut GmbH, organizační složka, se sídlem Klimenstká 1216/46, 110 02 Praha 1 (dále jen „organizační složka stěžovatele“), jejímž předmětem podnikání je pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor. Předmětem činnosti stěžovatele (zřizovatele organizační složky) jako investiční společnosti je kolektivní investování, tj. žalobce zřizuje a obhospodařuje podílové fondy. Dle tvrzení stěžovatele je přitom jedním z těchto fondů iii-Pan European Property Fund PEP (dále jen „Podílový fond“), který získává prostředky ke kolektivnímu investování zejména od penzijních fondů a tyto prostředky investuje do pořízení nemovitostí ve státech Evropy, z jejichž pronájmů pak získává výnosy. [7] Dle městského soudu však stěžovatel neunesl důkazní břemeno podle § 31 odst. 9 zákona o správě daní a poplatků ke svému tvrzení, že investiční výbor Podílového fondu schválil v říjnu 2004 nákup Nemovitosti, která byla stěžovatelem koupena pro Podílový fond a organizační složka stěžovatele byla založena právě za účelem správy Nemovitosti, neboť Podílový fond jako subjekt bez právní subjektivity nemohl v České republice zřídit svou stálou provozovnu, proto ji zřídil stěžovatel. Stěžovatel rovněž neprokázal své tvrzení, že Nemovitost byla pořízena ve prospěch podílníků Podílového fondu. Tvrzení žalobce, že Podílový fond nemá právní subjektivitu, takže z tohoto důvodu nemůže být nikde v dokladech (zejména kupní smlouvě) uveden, je pak vyvráceno skutečností, že organizační složka stěžovatele (tj. také subjekt bez právní subjektivity) je na předmětných dokladech (výpis z katastru nemovitostí, kde je organizační složka zapsána jako vlastník Nemovitosti) uveden. Z výpisu z katastru nemovitostí a kupní smlouvy ze dne 21. 12. 2004 bylo dle městského soudu prokázáno, že vlastnické právo k Nemovitosti nabyla organizační složka zřízená v České republice investiční společností se sídlem ve Spolkové republice Německo. Organizační složka přitom může nabývat majetek (tj. i nemovitosti) v České republice tak, že nemovitost pro organizační složku bez právní subjektivity nakupuje její zřizovatel se sídlem mimo území České republiky. S tímto majetkem pak může organizační složka nakládat a zdanitelné příjmy jejím prostřednictvím plynou jejímu zřizovateli. Skutečnost, že organizační složka stěžovatele byla zřízena za účelem nakládání s nemovitostmi, také potvrzuje její předmět podnikání zapsaný v obchodním rejstříku. [8] Městský soud dále dospěl k závěru, že pokud investiční společnost pořídí z prostředků nashromážděných v podílovém fondu určitou nemovitost (resp. pořídí nemovitost pro podílový fond), měla by být tato skutečnost zřejmá z dokladů, do nichž se zaznamenává. Městský soud uvedl, že „tvrzení, že podílové fondy nemají právní subjektivitu, a proto je v dokladech uvedena jako vlastník investiční společnost, nepotvrzuje vlastnictví podílového fondu.“ Městský soud k tomu rovněž poukázal na to, že dle českého právního řádu je nabytí nemovitosti vždy zachyceno na listu vlastnictví vedeném příslušným katastrálním úřadem, a to včetně nabytí vlastnictví podílovým fondem. Vlastnické právo se v takovém případě zapíše ve prospěch podílníků nebo podílového fondu a na listu vlastnictví se uvede investiční společnost, která majetek podílového fondu obhospodařuje, přičemž je nerozhodné, že zřizovatel podílového fondu není založen podle českých právních předpisů, neboť z ust. § 7 odst. 2 zákon č. 189/2004 Sb., zákona o kolektivním investování, v tehdy platném znění (dále jen „zákon o kolektivním investování“), plyne, že zapsání vlastnického práva k Nemovitosti ve prospěch Podílového fondu nebránil žádný právní důvod, přičemž není podstatné, že Podílový fond nemá právní subjektivitu, jakož i skutečnost, že do právních vztahů za tento fond vstupuje investiční společnost (stěžovatel). Zakoupení Nemovitosti pro Podílový fond pak neprokazuje ani souhlas depozitáře Podílového fondu s jejím nabytím a rozhodnutí investičního výboru Podílového fondu z prosince 2004, a to zejména s ohledem na znění kupní smlouvy, kde je uvedena organizační složka stěžovatele, a nikoli Podílový fond. Tvrzení žalobce o nabytí Nemovitosti pro Podílový fond je naopak vyvráceno zejména sdělením České národní banky, účetní evidencí, kupní smlouvou, návrhem na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. [9] Městský soud uzavřel, že jestliže byla nemovitost zakoupena z prostředků Podílového fondu a veškeré výnosy (příjmy) z nemovitosti náležely Podílovému fondu, resp. jeho podílníkům, měl stěžovatel tuto skutečnost prokázat, což se nestalo, a stěžovatel byl proto ve zdaňovacím období roku 2008 podle § 21 odst. 1 zákona o daních z příjmů zatížen 21% sazbou daně z příjmů, a nikoli 5% sazbou, která platila podle § 21 odst. 2 zákona o daních z příjmů pro podílové fondy. Za tohoto stavu věci městský soud žalobu stěžovatele podle ust. § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), rozsudkem ze dne 31. 7. 2012, č. j. 7 Ca 308/2009 - 110, zamítl. II. Z obsahu kasační stížnosti stěžovatele [10] Rozsudek městského soudu napadl stěžovatel kasační stížností pro nesprávné posouzení právní otázky [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], porušení ustanovení o řízení před správním orgánem [§ 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.] a nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí soudu [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. [11] Stěžovatel napadá nedostatky v daňovém řízení a v řízení před městs