5 Afs 96/2013 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 96/2013- 35 - text 5 Afs 96/2013 - 41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: TĚLOCVIČNÁ JEDNOTA SOKOL VLKOV, se sídlem Vlkov 120, PSČ 551 01, zastoupený JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Dukelská 15, PSČ 500 02, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 427/31, PSČ 602 00, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 8. 2013, č. j. 31 Af 95/2012 - 38, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 3. 8. 2012, č. j. 1951/12  1700-603200, bylo zamítnuto odvolání žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti platebnímu výměru ze dne 4. 1. 2012, č. j. 00001486/12/228983605668, vydanému Finančním úřadem v Hradci Králové (dále též „správce daně“), jímž byl dle § 44 odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů („rozpočtová pravidla“), stěžovateli vyměřen odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 1 987 969 Kč. [2] Porušení rozpočtové kázně spočívalo v nesplnění podmínek poskytnutí dotace stanovené rozhodnutím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále též „ministerstvo“ nebo „poskytovatel dotace“) ze dne 26. 9. 2007, č. ISPROFIN 233512-2024, jímž bylo rozhodnuto o poskytnutí dotace stěžovateli ve výši 1 987 969 Kč na akci „TJ – Vlkov - Přístavba SZ sokolovny, ČOS.“ [3] V odůvodnění odvolacího rozhodnutí žalovaný uvedl, že věcným obsahem investičního záměru uvedeným v rozhodnutí o poskytnutí dotace byla ta část rozšíření resp. přístavby objektu, který je veden jako společný ve vlastnictví stěžovatele a obce Vlkov (dále též „obec“). Dotace byla však poskytnuta pouze na dostavbu šaten a sociálního zařízení pro sokolovnu (dále též „tělocvična“), příp. jiných společných částí stavby, které slouží oběma vlastníkům. To znamená, že dotace byla určena výhradně na financování části nemovitosti týkající se sportovních aktivit (rekonstrukce sportovního zařízení), nikoliv na financování rekonstrukce prostor užívaných k jiným účelům (obecní úřad, prostory občerstvení). Program 233510, v rámci něhož byla dotace čerpána, neumožňuje z poskytnutých prostředků financovat cokoli jiného, jeho hlavními cíli a prioritami je a) technická obnova, údržba a opravy sportovních zařízení; b) rozvíjení sportovně technických parametrů sportovišť; c) doplnění nabídky stávajícího počtu sportovišť a d) umožnění rovného přístupu zájemců o sport. [4] V tomto případě byla dotace poskytnuta na financování majetku, který není ve výlučném vlastnictví stěžovatele, ale je v podílovém spoluvlastnictví, když druhým spoluvlastníkem je obec s výší podílu 5/9 (stěžovatel vlastní podíl ve výši 4/9). Podle smlouvy o dílo ze dne 14. 6. 2006 byla součástí také rekonstrukce části stavby, kterou obec užívá pro provoz obecního úřadu a nově také vzniklo menší občerstvení. Tyto části rekonstrukce jsou z financování z dotace vyloučeny. Žalovaný zdůraznil, že přestože je stěžovatel podílovým spoluvlastníkem i těchto prostor a staveb, byla dotace určena výlučně jen pro sportovní zařízení. [5] Žalovaný zjistil, že stěžovatel použil prostředky z dotace především k úhradě faktur na základě dodatečně dojednaných prací podle dodatku č. 3 ke smlouvě o dílo ze dne 28. 6. 2007 (dále též „vícepráce“), neboť před tímto datem byly veškeré faktury uhrazeny z prostředků obce (faktury byly vystaveny na obec) a z vlastních zdrojů stěžovatele. Dále bylo k vícepracím zjištěno, že nebyly prováděny pouze na sportovním zařízení, ale týkaly se také obecního úřadu (kupř. zhotovení laťování na střeše obecního úřadu). Žalovaný konstatoval, že podmínka výlučného využití dotace v souvislosti se sportovním zařízením nebyla splněna. [6] Dodavatel akce AGS BOHEMIASTAV, a.s., fakturoval část akce v celkové výši 2 433 150,70 Kč obci a část akce ve výši 2 588 969 Kč stěžovateli jako příjemci dotace. K dotčeným fakturám existují jen velmi obecně vyplněné krycí listy čerpání, proto z nich nelze rozpoznat, které náklady se vztahují ke které části díla. Přes opakované výzvy stěžovateli, aby vyčíslil náklady na přístavbu zázemí tělocvičny, stěžovatel toto vyčíslení neprovedl, přestože by mohlo významně ve prospěch stěžovatele ovlivnit výši odvodu za porušení rozpočtové kázně. [7] Ve vztahu k vícepracím dále žalovaný uvedl, že protože vícepráce byly hrazeny z dotace, vztahuje se na ně úprava zadávání veřejných zakázek. Ke specifickým postupům za situace, kdy v rámci plnění veřejné zakázky je třeba pro dokončení díla přistoupit k provedení určitých víceprací, patří mj. i postup dle § 27 odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“), upravující postup v jednacím řízení bez uveřejnění. V citovaném zákonném ustanovení je uvedeno, že celkový rozsah dodatečných stavebních prací nebo služeb nemůže překročit 20 % ceny původní zakázky. Po zvážení konkrétních okolností projednávané věci žalovaný dospěl k závěru, že celkový rozsah dodatečných stavebních prací bezpochyby povolenou hranici překročil, neboť konečná hodnota víceprací představovala navýšení oproti původní vysoutěžené ceně o 23,6 %. Žalovaný uvedl, že pro výpočet hodnoty dodatečných prací se do ceny nezahrnuje hodnota méněprací (tedy nelze je odečítat), proto není správná argumentace stěžovatele, že veškeré vícepráce činily po odečtu méněprací částku 629 463 Kč. [8] Stěžovatel podal proti tomuto rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), který ji rozsudkem ze dne 27. 8. 2013, č. j. 31 Af 95/2012 - 38, podle ust. § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl. [9] Krajský soud dovodil, že dotace byla ministerstvem poskytnuta na nemovitost, která je v podílovém spoluvlastnictví stěžovatele a obce, poskytovateli dotace byl tento stav známý. Z rozhodnutí o poskytnutí dotace je dle krajského soudu zřejmé, jak ostatně zdůraznil i žalovaný, že dotace byla určena pouze pro sportovní účely. Je taktéž zřejmé, že důkazní prostředky předložené a navržené stěžovatelem nemohly být dostatečným podkladem pro posouzení, jaký poměr z prostředků činila dostavba sportovního zařízení, nebylo z nich možné tento údaj zjistit. Smlouva o dílo uzavřená mezi společností AGS BOHEMIASTAV, a.s., a obcí uváděla jako předmět plnění přístavbu a stavební úpravy stávajícího objektu obecního úřadu, dostavbu šaten a zázemí pro tělocvičnu a realizaci občerstvení. Podle krajského soudu je proto zřejmé, že smlouva o dílo hovořila o objektu jako celku, který je ve spoluvlastnictví dvou subjektů, a nebyla provedena specifikace prací, jejichž výsledkem měla být dostavba sportovního zařízení. Finanční orgány proto neměly pro posouzení účelového využití dotace dostatek podkladů. Přes výzvy žalovaného k opatření těchto podkladů stěžovatel setrval na svém stanovisku a důkazní břemeno, jež by svědčilo ve prospěch oprávněného čerpání dotace, neunesl. [10] Krajský soud nepřisvědčil ani námitce týkající se dodatečných stavebních prací (víceprací) a se závěry žalovaného, že bylo povinností stěžovatele při zadávání víceprací postupovat dle § 27 odst. 3 písm. a) zákona o veřejných zakázkách, dle něhož rozsah dodatečných prací nesmí překročit v jednacím řízení bez uveřejnění 20 % ceny původní zakázky, se ztotožnil. Podmínku stanovenou citovaným ustanovením stěžovatel nedodržel, neboť konečná hodnota víceprací činila 1 182 866 Kč, jde tedy o navýšení ceny o 23,6 %. Postup stěžovatele nemůže být dle názoru krajského soudu zhojen ani argumentem, dle kterého při stanovení výše víceprací měly být zohledněny méněpráce, po jejichž odpočtu by navýšení ceny činilo jen necelých 13 %, neboť takový výklad zákon o veřejných zakázkách nepřipouští. II. Z obsahu kasační stížnosti stěžovatele [11] Rozsudek krajského soudu napadl stěžovatel kasační stížností, a to z důvodu nesprávného posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení [ust. § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] a pro nepřezkoumatelnost [ust. § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. [12] Ve svém podání předně namítl, že se soud dopustil nesprávného posouzení věci, neboť své rozhodnutí postavil na tom, že stěžovatel neunesl důkazní břemeno ohledně vynaložení poskytnuté dotace výlučně pro stavbu sportovního zázemí společného objektu obecního úřadu ve Vlkově a tamní tělocvičny (sokolovny). [13] Krajský soud dle stěžovatele přehlíží charakter institutu podílového spoluvlastnictví ve vztahu k již stavebně rozčleněné budově, v důsledku čehož aprobuje závěry správních orgánů. Ty setrvaly na