6 Ads 38/2013 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 38/2013- 54 - text 6 Ads 38/2013 - 59 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: M. Z., JUDr. Josefem Moravcem, advokátem se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti žalovanému: Ministerstvo obrany, se sídlem Tychonova 1, Praha, adresa pro doručování: Agentura pro právní zastupování, odbor pro právní zastupování, se sídlem nám. Svobody 471, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2013, č. j. 3 Ad 10/2010 – 59, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2013, č. j. 3 Ad 10/2010 – 59, byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení rozhodnutí ministerstva obrany ze dne 16. 11. 2009, č. j. 1458-2/2009-7542, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Ředitelství personální podpory ze dne 9. 9. 2009, č. j. 53-281/2009-4614, jímž bylo podle ust. § 19 odst. 1 písm. e) zákona č. 221/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vojácích z povolání“), rozhodnuto o propuštění stěžovatele ze služebního poměru vojáka, neboť pro něj neexistuje v důsledku organizačních změn jiné služební zařazení. Městský soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že byly splněny všechny podmínky uvedené v ust. § 19 odst. 1 písm. e) zákona o vojácích z povolání, podle něhož je třeba vojáka propustit ze služebního poměru, pokud pro něho není v důsledku organizačních změn jiné služební zařazení. V dané věci bylo prvotním předpokladem rozhodnutí ministra obrany o organizačních změnách ze dne 16. 7. 2009, č. j. 18-61/2009/DP-7542 (dále jen „rozhodnutí o organizačních změnách“), jehož součástí je i seznam systemizovaných míst, která byla dnem 1. 1. 2010 zrušena. Mezi ně patří i pracovní místo stěžovatele, pro něhož nebylo nalezeno jiné vhodné systematizované místo. Příčinná souvislost mezi citovaným rozhodnutím o organizačních změnách a nemožností jiného služebního zařazení stěžovatele po zrušení jeho systemizovaného místa, je tedy zřejmá. Městský soud vyhodnotil jako nedůvodnou i stěžovatelovu námitku, že postup v jeho případě byl nerovný a diskriminační, protože pro příslušníky zahraniční mise v Afghánistánu byla uplatněna výjimka z rozhodnutí o organizačních změnách (úkolovým listem ministra obrany ze dne 31. 7. 2009, č. j. 442/2009-1140, dále jen „úkolový list ministra obrany ze dne 31. 7. 2009“). Městský soud odkázal na odůvodnění obsažené v napadeném rozhodnutí, které shledal adekvátním s tím, že tito vojáci jsou nositeli jedinečných zkušeností z bojů s mezinárodním terorismem, přičemž jejich zkušenosti nelze získat nebo nahradit jiným způsobem. V souladu s uvedeným tedy bylo oprávněně rozhodnuto, že nebudou rušena systemizovaná místa těch, kteří působili či působí v zahraničních misích v Afghánistánu. Městský soud se vypořádal i s námitkou poukazující na úkolový list náčelníka generálního štábu Armády ČR ze dne 12. 8. 2009, č. 218/2009/ÚL-1416 (dále jen „úkolový list náčelníka“). Z tohoto listu vyplývá, že při realizaci rozhodnutí o organizačních změnách by došlo k propuštění části vojáků z povolání připravovaných v základním rotmistrovském kurzu a vojáků z povolání absolvujících základní přípravu, přičemž tento postup byl vyhodnocen jako neodpovídající potřebám Armády ČR. Z uvedeného důvodu byla stanovena výjimka pro tuto skupinu vojáků z povolání. Důvodné neshledal městský soud ani námitky poukazující na absenci kritérií pro výběr „nadbytečných“ vojáků v rozhodnutí o organizačních změnách, jakož i námitky poukazující na nutnost zohlednit dosavadní kladné hodnocení stěžovatele při výkonu služby vojáka z povolání. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného v ust. § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Podle stěžovatele městský soud dospěl k nesprávnému právnímu názoru, že byly splněny podmínky stanovené v ust. § 19 odst. 1 písm. e) zákona o vojácích z povolání, tedy že bylo vydáno rozhodnutí o organizační změně, která vedla k nadbytečnosti stěžovatele. V daném případě se nejednalo o žádnou organizační změnu, nýbrž o plošné systémově neřízené škrtání systemizovaných míst. O tom, že nejde o organizační změnu, svědčí i obsah rozhodnutí o organizačních změnách, kde se uvádí, že „k realizaci tohoto rozhodnutí pozastavuji platnost ustanovení 3. stati RMO č. 19/2008 Věstníku Zásady výstavby a systemizace organizačních struktur v rezortu Ministerstva obrany týkající se minimálních počtů SM organizačních článků (např. referátů, skupiny, oddělení, odboru apod.)“. V bodu 13 uvedeného rozhodnutí se pak uvádí, že návrh Nařízení k realizaci organizačních, mobilizačních a dislokačních změn v rezortu ministerstva obrany v roce 2010 má být předložen do 31. 3. 2010 s tím, že opatření budou realizována až od 1. 1. 2011. To znamená, že struktura ministerských a armádních zařízení, útvarů a jednotek měla být pevně stanovena až od začátku roku 2011 a do té doby se mělo fungovat podle stávajících plošně seškrtaných tabulek. Stěžovatel navíc rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru převzal dne 16. 9. 2009, přičemž to se opíralo o rozhodnutí o organizačních změnách ze dne 16. 7. 2009, které bylo zdůvodněno restrikcí rozpočtu kapitoly ministerstva obrany v roce 2010 a rozpočtového výhledu pro léta 2011 a 2012. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR však teprve v říjnu 2009 projednala a schválila návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2010, přičemž zákon o státním rozpočtu na rok 2010 byl rozeslán až dne 31. 12. 2009. Výše zmiňovaná nesystémovost vytvořila i prostor pro diskriminaci a nerovný přístup. K tomu stěžovatel poukázal na úkolový list ministra obrany ze dne 31. 7. 2009, který dokazuje, že při organizačních změnách nebyla vůbec hodnocena potřebnost příslušného systemizovaného místa, ale bylo hodnoceno, zda se jedná o vojáka z povolání, který působil v Afghánistánu. Podobná výjimka byla stanovena i úkolovým listem náčelníka pro rekruty z civilního náboru. Na základě výše uvedeného stěžovatel navrhl zrušení rozsudku městského soudu a vrácení věci k dalšímu řízení. Ministerstvo obrany ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedlo, že stěžovatel neuvádí oproti řízení u městského soudu nové skutečnosti. Proto odkázalo na své dřívější vyjádření a navrhlo, aby kasační stížnost byla zamítnuta. Stěžovatel v doplnění kasační stížnosti uvedl, že předkládá nové důkazy, které se do jeho držení dostaly až po podání kasační stížnosti, kterými lze prokázat, že rozhodnutí o organizačních změnách není rozhodnutím ve smyslu ust. § 19 odst. 1 písm. e) zákona o vojácích z povolání. Poukázal na usnesení vlády ze dne 8. 6. 2009, č. 715; metodický pokyn náměstka ministra obrany ze dne 3. 7. 2009, č. j. 57-14/2009-7542; rozhodnutí o organizačních změnách; úkolový list ministra obrany ze dne 31. 7. 2009; rozkaz ministra obrany č. 19 ze dne 30. 5. 2008 - zásady výstavby a systemizace organizačních struktur v rezortu ministerstva obrany; dlouhodobou vizi resortu ministerstva obrany z roku 2008; rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 8 Ad 1/2010; vyjádření tiskové mluvčí ministerstva obrany pro Lidové noviny (článek s názvem „Pilot vrtulníku porazil armádu“) ap. Dále uvedl, že pro snížení počtu vojáků ozbrojených sil neexistoval relevantní důvod. Organizační změnou je nutno rozumět změnu v systému a způsobu uspořádání navzájem propojených a na sobě závislých částí struktury určitého celku. Zásady výstavby a systemizace organizačních struktur v rezortu ministerstva obrany jsou stanoveny v rozkazu ministra obrany č. 19 ze dne 30. 5. 2008 (zejména čl. 1, 3, 5). Rozhodnutí o organizačních změnách ale neobsahuje žádné organizační změny ve vztahu k 14. brigádě logistické podpory, kde byl stěžovatel služebně zařazen. Pouze jeho příloha č. 1 obsahuje seznam rušených tabulkových míst. Organizační změny jsou výsledkem dlouhodobého procesu zpracování mnoha vstupních údajů, jejich vyhodnocení a zohlednění potřeb armády a koncepce jejího rozvoje a výstavby. Měli by být vytvářeny odborníky z oblasti vojenství s patřičným vzděláním, tedy nikoli jednotlivými veliteli na nižších stupních velení. Chaotické škrtání míst nižšími veliteli ad hoc vybraných tabulkových míst bez ohledu na funkčnost celku nelze považovat za organizační změny. Stěžovatel poukázal i na dlouhodobou vizi resortu ministerstva obrany, ze které vyplývá, že kariérní postup má být postaven na zásadách transparentnosti a má zajišťovat rovné příležitosti i objektivnost výběru v postupu na základě výkonnosti. Stěžovatel také poukázal na to, že podle ust. § 6 písm. c) zákona č. 219/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ozbrojených silách“), rozhoduje o stanovení celkových počtů vojáků ozbrojenýc