1 Ao 7/2011 — Nejvyšší správní soud

9 Aos 6/2013- 44 - text 9 Aos 6/2013 - 53 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci navrhovatelů: a) Ing. A. S., Ph.D., b) V. P., oba zast. Mgr. Vítězslavem Dohnalem, advokátem se sídlem Příběnická 1908, Tábor, proti odpůrci: Středočeský kraj, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – Zásad územního rozvoje Středočeského kraje, schválených usnesením Zastupitelstva Středočeského kraje č. 4 - 20/2011/ZK ze dne 19. 12. 2011, v části, jíž se vymezuje záměr č. D001 označený jako „Koridor silničního okruhu kolem Prahy: úsek Ruzyně – Březiněves (+2 x MÚK)“, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ředitelství silnic a dálnic ČR, se sídlem Na Pankráci 56, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti odpůrce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2013, č. j. 50 A 13/2013 – 85, takto: I. Kasační stížnost se zamítá II. Odpůrci se nepřiznává náhrada nákladů řízení. III. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovateli a) i b) náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti v celkové výši 6 364,60 Kč, k rukám jejich zástupce Mgr. Vítězslava Dohnala, advokáta se sídlem Příběnická 1908, Tábor do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení O d ů v o d n ě n í : [1] Podanou kasační stížností se odpůrce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), kterým bylo výrokem I. zrušeno opatření obecné povahy – Zásady územního rozvoje Středočeského kraje, schválené usnesením Zastupitelstva Středočeského kraje č. 4 - 20/2011/ZK ze dne 19. 12. 2011, v části textového i grafického vymezení koridoru veřejně prospěšné stavby D001 označené jako „Koridor silničního okruhu kolem Prahy: úsek Ruzyně - Březiněves (+2 x MÚK)“, a výrokem II. uložena stěžovateli povinnost do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit navrhovatelům na náhradě nákladů řízení částku 29 093,80 Kč. I. Vymezení věci [2] Navrhovatelé se svým návrhem u krajského soudu domáhali zrušení v záhlaví označeného opatření obecné povahy (dále též „ZÚR“), v části textového i grafického vymezení plochy veřejně prospěšné stavby uvedené v části 7. 1. VEŘEJNĚ PROSPĚŠNÉ STAVBY V OBLASTI DOPRAVY jako stavba číslo D001 s označením „Koridor silničního okruhu kolem Prahy: úsek Ruzyně-Březiněves (+ 2 x MÚK)“. Podstatou koridoru je umístění stavby silničního okruhu kolem Prahy v chybějících segmentech na území Středočeského kraje (dále též „SOKP“). [3] Navrhovatelka a) je spoluvlastnicí nemovitosti č. p. 897 na pozemku parc. č. st. 1178 v k.ú. Horoměřice. Tato nemovitost sice není v mapových podkladech ZÚR vyznačena, ale je zřejmé, že se nachází v koridoru SOKP (dle dokumentace zpracované pro účely územního rozhodnutí se tato nemovitost nachází přibližně ve vzdálenosti 220 m od osy SOKP a 300 m od výdechového komína tunelu Suchdol). Navrhovatel b) je spoluvlastníkem pozemku parc. č. 53/217 v k.ú. Zdiby v okrese Praha-východ. Podle grafické části ZÚR bude koridor SOKP umístěn přesně v místě, kde se nachází uvedená nemovitost. Na uvedeném pozemku se zjevně předpokládá výstavba SOKP a jeho trvalý zábor. Navrhovatel b) uváděl, že realizací plánovaného koridoru by byly dotčeny také další nemovitosti v jeho spoluvlastnictví (pozemky parc. č. 1274/6, 1289/14 a 1361/1 vše v k.ú. Dolní Chabry na území hl. m. Prahy). [4] Krajský soud nejprve ověřil, že jsou splněny podmínky řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části (existence opatření obecné povahy, aktivní žalobní legitimace navrhovatelů a formulace žalobního návrhu). Poté přistoupil k věcnému projednání návrhu a dospěl k závěru, že návrh na zrušení opatření obecné povahy je částečně důvodný. [5] Navrhovatelé měli za to, že napadené opatření obecné povahy není v souladu se zákonem a že nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem. Tvrdili, že nezákonnostmi namítanými v návrhu byli zkráceni na svém vlastnickém právu a na svých právech na příznivé životní prostředí a ochranu zdraví. Současně namítali, že umístěním SOKP by došlo k narušení sociálních vazeb v místní komunitě a k zásahu do jejich práva na spravedlivý proces. [6] Námitky, týkající se převzetí záměru SOKP z Územního plánu velkého územního celku Pražského regionu (dále též „ÚP VÚC“) v rozporu s § 187 odst. 2 a 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění rozhodném pro posuzovanou věc (dále jen „stavební zákon) krajský soud zamítl. Neztotožnil se ani s namítaným neprověřením aktuálnosti posuzovaného záměru, ani s námitkou věcné změny záměru. [7] K rozporu mezi ZÚR a jejich zadáním krajský soud uvedl, že zadání ZÚR ze své podstaty obsahuje toliko hlavní cíle těchto zásad a požadavky na jejich řešení. Jakkoliv ZÚR ve své textové části i v odůvodnění sice plně nekorespondují s textem zadání, nelze dospět k závěru, že by snad ve vztahu k přezkoumávanému záměru nebyl návrh ZÚR pořízen na základě zadání, resp. že by se s ním nedůvodně rozcházel do té míry, že by to bylo důvodem pro vyslovení nezákonnosti napadeného opatření obecné povahy. Námitku, že ZÚR nejsou nikterak koordinovány se ZÚR hl. m. Prahy a vlivy SOKP (umístěného na hranicích dvou krajů) na okolí nejsou komplexně vyhodnoceny v žádné územně plánovací dokumentaci, krajský soud také zamítl. [8] Krajský soud nepřisvědčil ani námitce, že stěžovatel nesplnil úkoly a požadavky plynoucí z politiky územního rozvoje (dále také „PÚR“ či „Politika“) i z obecných požadavků na územně plánovací dokumentaci. Upozornil též na to, že není pravdou, že by stěžovatel zcela rezignoval na jakékoliv vyhodnocení nejvhodnější varianty záměru a odcitoval příslušnou pasáž napadeného opatření obecné povahy. Jako nedůvodnou vyhodnotil námitku směřující do absence vyhodnocení vlivů s ohledem na jejich lokalizaci. Vyhodnocení posuzovaného záměru je sice provedeno pro daný koridor jako celek a jeho povaha jakožto liniové stavby (záměru) není v této souvislosti zohledněna. Stěžovatelem provedené vyhodnocení, které nebylo konkrétní co do lokalizace vyhodnocení vlivů záměru, lze považovat s ohledem na specifika posuzovaného záměru za akceptovatelné a přezkoumatelné. [9] Důvodnými krajský soud neshledal ani námitky napadající obecnost kompenzačních opatření vůči negativnímu vlivu posuzovaného záměru na zemědělský půdní fond. Dle soudu ZÚR návrh kompenzačních opatření k napadenému záměru obsahují. Považuje jej za dostatečný, byť bylo třeba připustit, že je dosti obecný a velmi stručný. Obdobně neshledal důvodnými ani požadavky navrhovatelů týkající se věcného posouzení vlivu záměru SOKP na lokality NATURA 2000, jelikož se dotčená oblast nenachází na území Středočeského kraje. Úspěšné nebyly ani námitky dovolávající se různých procesních pochybení, kterých se při pořizování ZÚR měl stěžovatel dopustit (porušení § 38 odst. 3 a 4 stavebního zákona, nedostatečné vypořádání připomínek vznesených proti návrhu napadeného opatření obecné povahy, nesprávné vyhodnocení stanovisek pro společné jednání). [10] Za důvodnou považoval krajský soud naopak námitku nedostatečného posouzení vlivů ZÚR na životní prostředí. Navrhovatelé upozorňovali na rozpor s § 2 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění rozhodném pro posuzovanou věc (dále jen „zákon o posuzování vlivů“), písm. f) přílohy č. I. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/42/ES, o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí (dále jen „směrnice SEA“), a bodem 5. přílohy stavebního zákona, z důvodu absence vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů. [11] Krajský soud odkázal na rozsudek NSS ze dne 21. 6. 2012, č. j. 1 Ao 7/2011-526, publ. pod č. 2698/2012 Sb. NSS. Dospěl k závěru, že posouzení vlivů koncepce na životní prostředí (dále též „SEA“) zpracované ve vztahu k napadené části ZÚR nenaplňuje požadavky na obsahové náležitosti vyžadované pro posuzování synergických a kumulativních vlivů. V příloze č. 3 „Podklad pro vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů“ byl v případě sporného záměru (D001) uveden toliko ve vztahu k typu vlivů „5. ZPF a PUPFL“ vliv na zemědělský půdní fond. Smyslem provedení hodnocení synergických a kumulativních vlivů totiž je tyto vlivy nejen identifikovat, ale též vyhodnotit. Takové vyhodnocení má spočívat v popisu možných konkrétních dopadů na konkrétní složky životního prostředí, ve zvážení existence jiných řešení ve vztahu k takto provedenému posouzení, ve vypořádání se s otázkou kompenzačních opatření, která by kumulativní a synergické vlivy minimalizovala a v neposlední řadě ve stanovení pravidel jejich sledování. [12] V hodnocení provedeném stěžovatelem shledal nedostatky jak v absentujícím popisu metodologie vyhodnoce