9 Aps 14/2013 — Nejvyšší správní soud

9 Aps 14/2013- 72 - text 9 Aps 14/2013 - 81 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Daniely Zemanové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobce: Ing. Jan Novotný, zast. JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem se sídlem Karlovo náměstí 28, Praha 2, proti žalovanému: Hejtman Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ing. Jiří Morštadt, zast. JUDr. Tomášem Kindlem, advokátem se sídlem 28. října 3649, Chomutov, v řízení o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 10. 2013, č. j. 15 A 5/2013-108, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Osoba zúčastněná na řízení a žalovaný n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobci s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci a argumentace krajského soudu [1] Ing. Jan Novotný (dále jen „žalobce“) se v řízení před Krajským soudem v Ústí nad Labem domáhal ochrany před nezákonným zásahem hejtmana Ústeckého kraje (dále jen „žalovaný“) spočívajícím v zásahu do pokojného výkonu jeho mandátu zastupitele Ústeckého kraje. Navrhl vyslovení zákazu žalovanému zasahovat do pokojného výkonu mandátu žalobce a dále též zrušení osvědčení člena zastupitelstva kraje, jež žalovaný vydal Ing. Jiřímu Morštadtovi (osobě zúčastněné na řízení) jako náhradníkovi. Žalobce uvedl, že byl dne 13. 10. 2012 ve volbách do zastupitelstva Ústeckého kraje zvolen členem zastupitelstva, a to za politické uskupení Severočeši.cz. Ještě před volbami podepsal pro uvedené uskupení nedatované oznámení o svém odstoupení z funkce člena zastupitelstva; podpis byl podmínkou pro jeho zařazení na kandidátní listinu. Jím před volbami podepsané rezignační prohlášení mělo „sloužit k nátlaku politického hnutí Severočeši.cz, aby […] hlasoval dle jeho pokynů.“ Po prvním hlasování zastupitelstva kraje toto politické uskupení (nespokojeno s hlasováním žalobce) doručilo dne 22. 11. 2012 žalovanému bez vědomí žalobce uvedené „bianko“ oznámení o odstoupení žalobce z funkce člena zastupitelstva kraje, nově doplněné o podpisy dvou představitelů tohoto politického uskupení – svědka S. a Z.. Následkem toho poté žalovaný postupoval tak, že vydal Ing. Jiřímu Morštadtovi (osobě zúčastněné na řízení) osvědčení, že se stal členem zastupitelstva kraje namísto žalobce. Žalobce namítá, že oznámení o odstoupení bylo vyhotoveno a podepsáno ještě před volbami a nevyjadřovalo a nemohlo vyjadřovat jeho vůli vzdát se mandátu. Tento právní úkon byl proto neplatný, neboť nebyl učiněn svobodně, vážně, určitě a srozumitelně; žalobce se též nemohl vzdát mandátu, který v době podpisu úkonu ještě nenabyl. [2] Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) rozsudkem ze dne 14. 10. 2013, č. j. 15 A 5/2013-108, ve výroku I. určil, že předání osvědčení člena zastupitelstva Ústeckého kraje Ing. Jiřímu Morštadtovi ze dne 23. 11. 2012, jímž bylo osvědčeno, že se Ing. Jiří Morštadt stal dne 23. 11. 2012 členem zastupitelstva kraje, bylo nezákonné, výrokem II. krajský soud žalovanému zakázal zasahovat do pokojného výkonu žalobcova mandátu člena krajského zastupitelstva, výrokem III. přikázal žalovanému, aby zrušil osvědčení člena zastupitelstva Ústeckého kraje Ing. Jiřího Morštadta ze dne 23. 11. 2012, a výrokem IV. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů žalobního řízení. Proti rozsudku krajského soudu ze dne 14. 10. 2013, č. j. 15 A 5/2013-108 (dále jen „napadený rozsudek“) podal kasační stížnost Ing. Jiří Morštadt – osoba zúčastněná na řízení (dále jen „stěžovatel“). [3] Krajský soud v napadeném rozsudku dovodil, s ohledem na absenci bližší úpravy v § 48 odst. 2 písm. b) Správně má být: „§ 48 odst. 2 písm. c)“. zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o volbách“), nezbytnost posoudit otázku platnosti právního úkonu - oznámení žalobce o odstoupení z funkce člena zastupitelstva kraje - dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Následně se krajský soud zabýval charakterem mandátu zastupitele kraje a dospěl k názoru o reprezentativní povaze tohoto mandátu, z čehož vyvodil právní závěr o absolutní neplatnosti oznámení žalobce o odstoupení z funkce člena zastupitelstva kraje ve smyslu § 39 občanského zákoníku, a to pro rozpor účelu tohoto právního úkonu se zákonem č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o krajích“), resp. s principem volného mandátu. Dle skutkových zjištění krajského soudu účelem nedatovaného oznámení o odstoupení žalobce z funkce zastupitele kraje byl závazek politické straně, neboť úkon byl podepsán před zařazením žalobce na kandidátní listinu, jako podmínka tohoto zařazení a jako pojistka tzv. politického přeběhlictví. V důsledku takto zjištěného nezákonného zániku mandátu žalobce rozhodl krajský soud i o nezákonnosti předání osvědčení člena zastupitelstva kraje stěžovateli jako náhradníkovi. II. Argumentace stěžovatele, žalovaného a žalobce II.A Kasační stížnost [4] Stěžovatel podal kasační stížnost proti výroku I., II. a III. napadeného rozsudku, a to z důvodu dle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [5] Dle stěžovatele mandát člena zastupitelstva zaniká dle § 48 odst. 2 písm. c) zákona o volbách doručením oznámení o odstoupení z funkce člena zastupitelstva kraje, které nelze vzít zpět. Při zkoumání toho, zda mandát žalobce zanikl, je nezbytné zkoumat právě a jen tyto zákonné požadavky; o jejich splnění nebylo pochyb. [6] Stěžovatel uvedl, že vzdání se mandátu je veřejnoprávním úkonem, jenž musí splňovat základní podmínky platnosti právních úkonů podle občanského zákoníku. Dle stěžovatele bylo oznámení o odstoupení žalobce učiněno svobodně, neboť pouhé přesvědčování, působení nebo naléhání nelze ztotožnit s omezením svobody. Nesvoboda vyžaduje vyhrožování či dokonce bezprostřední ohrožení, případně vydírání, přičemž výhrůžka musí vyvolat důvodnou bázeň. Vzdání se mandátu bylo dle stěžovatele učiněno určitě a srozumitelně a nešlo ani o úkon učiněný nevážně. V případě tzv. simulace jiného úkonu tu nebyl onen jiný úkon, který by žalobce mohl simulovat, a o případ úkonu v žertu se také nejednalo. Navíc ani žert ani simulaci a ani vydírání žalobce netvrdil. Spočívala-li by nevážnost úkonu v tzv. vnitřní výhradě, je tato právně bezvýznamná, resp. nemá vliv na platnost právního úkonu, neboť „kdo vědomě lže, nezaslouží ochrany“; dovolat se jí může jen protistrana. Současně konstatoval, že pro zjištění, zda jednající nečiní úkon vážně, by se muselo jednat o skutečnosti, které by i tomu, komu je úkon určen, byly rozeznatelné jako vylučující vážnost vůle. Stěžovatel dodal, že, navzdory uvedenému, i absolutně neplatný právní úkon může mít plnohodnotné účinky ve veřejném právu a poukázal též na zásadu „nemo turpitudinem suam allegans auditur (nikdo se nesmí dovolávat vlastní nepoctivosti), akcentované v řadě nálezů Ústavního soudu“. [7] Nepředvídatelnost a překvapivost napadeného rozsudku shledával stěžovatel ve faktu, že žalobce namítal neplatnost oznámení o odstoupení pouze z důvodu nesvobody a nevážnosti svého jednání; o rozporu tohoto právního úkonu se zákonem netvrdil ničeho. Krajský soud přitom účastníky nijak neupozornil, že se jeho úvahy ubírají jiným směrem a zvažuje posouzení oznámení o odstoupení jako úkonu neplatného z důvodu rozporu se zákonem. [8] Konečně stěžovatele připomenul, že krajský soud dovodil absolutní neplatnost oznámení o odstoupení z okolností, za nichž byl daný úkon učiněn, přičemž vyšel z výpovědi svědků Z. a S.; těmto svědkům tedy věřil. Z výpovědi uvedených svědků však rovněž plyne, že žalobce (poté, kdy mu již mandát vznikl) souhlasil, aby předali oznámení o odstoupení žalovanému. Pokud žalobce souhlasil, aby jeho oznámení o odstoupení bylo doručeno žalovanému, není zřejmé, jaká část jednání žalobce byla dle krajského soudu neplatná; zda sepis oznámení o odstoupení nebo jeho předání jiné osobě (zde svědkům) či jeho souhlas s doručením žalovanému. [9] Svoji argumentaci podepřel stěžovatel četnými odkazy na – dle jeho názoru relevantníjudikaturu Ústavního soudu, Nejvyššího soudu i Nejvyššího správního soudu. [10] Závěrem stěžovatel zmínil svou obavu z „rozbití elementární důvěry v zastupitelskou demokracii vůbec a krajskou samosprávu zvlášť“. II.B Vyjádření žalovaného [11] Žalovaný konstatoval, že mu dne 22. 11. 2012 bylo doručeno oznámení o odstoupení žalobce z funkce člena zastupitelstva kraje; nebyl důvod pochybovat o tom, že se jedná o odstoupení podané žalobcem a splňující všechny formální požadavky – bylo písemné, určité a srozumitelné, obsahovalo podpis žalobce, b